zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von Herites, von Krziwanek,
Delorme a Brzorád.
Od roku 2002 sepisuje Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
Opredcich@seznam.cz
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky
Zvláštní přílohy:
Album
rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)
Album
Voith-Herites von Sterbez
zpět na:
Níže najdete doplnění připojená k práci až po jejím dopsání. Přidávána jsou na tuto stránku tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá novinka je označena znakem podle příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Doplnění jsou časem dle možností postupně umísťována i přímo do textu jednotlivých kapitol. Zde v Dodatcích jsou ty části, které již do textu vepsány byly, podbarveny šedě.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2026
Joseph
Franz Eiselt, královsko
stavovský rektifikační registrátor / rectifications officiant oo Maria Anna Mazner, dcera Jan Macnera. Dceru Therezii Barbaru Eiselt
(*1801) křtili u sv. Víta, při křtu syna Wenzla Thadease
roku 1803 bydleli v Praze na Malé Straně v Karmelitské ulici č.p. 382, hned
proti kostelu Panny Marie Vítězné, kde tyto křtiny probíhaly. Kmotry byli Wenzl
Adalbert Ritter von Herites, dómský probošt a děkan u
Všech svatých a Barbara von Herites.[1]
Nejznámějším se stal jejich syn[2]
Johann
Nepomuk Eiselt
(28. 5. 1805 Praha – 7. 1. 1868 Hradec Králové[3]), lékař, přírodovědec, spisovatel a
regionální historik. Víme, že studoval z prostředků nadace Jana Heritese v roční výši 52 zlatých. Když roku 1829 promoval
na doktora, nadační místo se uvolnilo a prezentátor tehdejší prezentátor Václav
svobodný pán Herites ho nabízel pro dalšího studenta.[4]
Johann Nepomuk působil nejprve jak městský lékař v Poličce, o které
sepsal i hostorická pojednání, jako „krajský fysik“ v řadě měst, nakonec v Hradci Králové
odměněn čestnými diplomy. Roku 1857 projevena mu nejvyšší spokojenost císaře. [5] Portrét v biografiích
entomologů.[6]
Jedním z Johannových synů byl Eugen Eiselt, JUDr. (1854-1826)[7] oo Josefa Tobischová[8], advokát, člen městské správy, redaktor časopisu českých advokátů, autor prací z oblasti zejména stavebního práva, [9] staročech,[10] městský radní, prosadil stavbu záložny na Malostranském náměstí[11] Význačné lékaře však najdeme díky dalšímu synovi Jana Nepomuka Eiselta (1805-1868), kterým byl prof. Jan Bohumil (Gottlieb Theofil) Eiselt (1831-1908), doktor lékařství, magistr porodnictví, doktor chirurgie byl již dvorním radou a profesorem vnitřního lékařství v Praze, nositel Rytířského kříže Leopoldova řádu.[12] Zasloužil se o zřízení české lékařské fakulty.[13] Bohumilovým nejmladším synem z osmi dětí byl pražský lékař prof. Rudolf Richard Eiselt (1881–1950), profesor vnitřního lékařství v Praze, lékař-ftizeolog a gerontolog, pedagog[14], dalším synem byl MUDr. Artur Eiselt (1860-1939), primář ústavu v Bohnicích a význačným žákem Bohumila byl profesor Emerich Maixner šlechtic z Roblínova, který si vzal jeho dceru Marii (1862-1938), během první světové války pracoval jako vrchní štábní lékař v záložní nemocnici Červeného kříže v Praze – Karlíně a roku 1918 byl nobilitován.[15] Bohumil (1831-1908) byl objednavatelem vyšehradské hrobky s mozaikou Viktora Foerstera,[16] kde jsou s manželkami, či sestrami také pohřbeni Eugen (1854-1826), Artur (1860-1939), Rudolf (1808-1950), Evžen (1916-1981) a Bohumil (1913-2013).[17]
Životopisná studie Ferdinanda Voith
von Sterbez, která se v bibliografii hlásí k projektu
O předcích, si našla cestu do publikace: Velková Alice: Networking and Career Strategies in Late Habsburg Monarchy and its Successor States, Paths to Power, ISBN
9781041122753, Published December
18, 2025 by Routledge článkem SLOVÁKOVÁ Věra: Senior
State Official and Deputy Ferdinand Conrad Johann Voith von Sterbez (1813–1882).
V roce 1815. Dnešní den byl oslaven úkonem tak
významným, jakož i pro celé Čechy požehnaným a nábožným, neboť Jeho knížecí
Milost, Jeho Majestátem jmenovaný kníže-arcibiskup pražský, Václav Leopold
rytíř Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan, slavil svou vlastní instalaci do této
vznešené hodnosti. – Bezpočetné množství obyvatel Prahy i venkovanů,
shromážděných kvůli svátku svatého Jana, se ráno dostavilo na c. k. hradní a
zámkové náměstí a ve všech přítomných se projevoval nejživější zájem. Jeho
knížecí Milost se odebrala ve slavnostním průvodu ze svého paláce do katedrály
a poté, co byla provedena formální instalace katedrálním proboštem Václavem
Vojtěchem svobodným pánem z Herites, sama sloužila pontifikální mši, které
se zúčastnily nejpřednější civilní i vojenské autority a početný zástup lidu.“
Im J. 1815. Der heutige Tag ward durch eine so
wichtige, als für ganz Böhmen segenreiche und religiöse Handlung verherrlicht,
indem Se. fürstl. Gnaden, der von Sr. Ma= jestät ernannte Fürst Erzbischof von
Prag, Wenzel Leop. Chlumczansky Ritter von Pre- stawlk und Chlumczan, Ihre
eigentliche In- stallation, in diese erhabene Würde feierten. - Eine zahllose
Menge der Bewohner Prags, u. der um des Johannisfestes Willen versammel. ten
Landleute fand sich Morgens auf dem k. k. Burg- und dem Schloßplake ein, und in
allen Anwesenden sprach sich die regste Theilnahme Se. fürst. Gnaden begaben
sich im festlichen Zuge aus ihrem Pallast in die Domkirche, und hielten, nach
dem die förmliche Installation durch den Domprobsten Wenzel Adalb. Freih. von
Herites vollzogen worden war, selbst das Hochamt, dem die vornehmsten Civil-
und Mili- tär - Authoritäten und eine zahlreiche Menge Volks beiwohnten.
Honsatko, Antonín F. M.: Das Vaterland. 5,
Mai
https://www.digitale-sammlungen.de/view/bsb10009871?page=80%2C81
|
262 1805 srpna 10. Studentské nadání Jana Heritesa Jan Herites měšťan v Horažďovicích zřídil ve své poslední
vůli ze dne 10 srpna 1805 nadání pro studujícího jinocha s jistinou 1400 zl.
V kodicillu ze dne 14 srpna 1805 udělil zakladatel svému bratrovi Michalu
Heritesovi děkanu ve Volyni a po jeho smrti potomkům ze svého pokrevního pří
buzenstva právo presentační obzvláště potomkům obou synů své sestry Rosiny
prord Macnerové totiž Jana Macnera svobodného pána Heritesa a Antonína
Macnera svo bodného pána Heritesa a uložil stipendistům, by se za něho a jeho
zesnulé přátelstvo třikráte v týdnu a to v neděli ve středu av sobotu růženec
modlili a na všechny dny Marianské ku sv. zpovědi a přijímání šli. Dále ustanovil zakladatel kodicillu tomto, že zřetel dlužno
bráti při udílení nadace vždy na jeho pokrevní příbuzenstvo a že přede všemi
potomstvo z rodin Matěje a Doroty Heritesových na nadaci nárok míti má. Nadační list dne 18 února 1807 ve Volyni vyhotovený
c k Českým zemským guberniem potvrzený má tato ustanovení: Přední nárok na nadaci mají míti: 1 Descendenti rodičů zakladatelových Matěje a Doroty
Heritesorých dle blízkosti stupně pří buzenstva není-li jich 2 descendenti bratra a sestry rodičů zakladatelových Josefa
a Anny Heritesových dle blízkosti stupně příbuzenského není-li takových 3 ostatní příbuzní Heritesovi v pořadí vzestupném a není li
tu těchto pak 4 chudí měšťanští synové města Horažďovic Nadace nemá uděliti se žáku škol triviálních nýbrž jen
jinochům věnujícím se studiu věd neb svobodných umění na ně kterém c k
gymnasiu lyceu neb universitě. Právo presentační vykonávati měl bratr zakladatelův Michal
Ema nuel Herites děkan ve Volyni a po jeho smrti syn sestry zakladatele
Antonín svobodný pán Herites pak synovec zakladatele Václav Svobodný pán Herites syn Jana svo bodného pána Heritesa a
po něm vždy nejstarší z rodiny Heritesovy. Jelikož poslední prezentátor Tadeáš, svobodný pán Herites,
zemřel, nezanechav manželského potomstva, udílí nyní nadaci k
místodržitelství v Praze regia collatione. Jmění nadační, jež spravuje týž úřad zemský, obnáší 2228 zl
92 kr z výnosu jistiny; této dotuje se stipendium s ročním požitkem 90 zl. I. Ve jménu nejsvatější sic a nerozdílné Trojice Boží Boha
Otce Syna i Ducha sva tého jednoho Boha Amen. Já níže podepsaný Jan Herites měšťan a spoluradní města
Horažďovic jsouc již věkem sešlý av nebezpečnej nemoci postavený umínil sem
sobě při mém dobrém rozumu v příčině mého na ten čas mně od pána Boha
všemohoucího dobrotivě svěřeného statečku mou poslední vůli tímto vyjeviti a
následující pořádnost učiniti: ………………………………………………………………………………………………………… 8vo Majíc já taky za mým panem švagrem Janem Macnerem z
odprodaného jemu mého hospodářství per 4300 fl do odrážce mých passiv dluhův
per 1400 fl ještě za ním pozůstávající mou čistou pohledávajičnost sic per
2900 fl z kteréhožto kapitálu vypadající 5 percent interesse já až do mé
smrti sobě k svému užitku zanechávám tomu chci a tak nařizuju aby po mé smrti
z téhož za panem Janem Macnerem pozůstávajícího kapitálu pod mým Jan
Heritesovským jménem dvě následující fundací na věčnou památku založené byly
totiž: a) jeden tisíc zlatých id est 1000 fl by se založil na
jednoho špitálníka při Petrským špitále z kteréhožto založeného kapitálu per
1000 fl by na tu ode mne ustanovenou fundací praesentirovaný špitálník
každoročně vypadající 5 percent interesse v sumě 50 fl a sice vždy ve 14
letních ratách po 12 fl 30 krejcařích požíval pak b) jeden tisíc čtyři sta id est 1400 fl kapitál založený
míti chci na jednu študentskou fundaci by na tuž fundací praesentirovaný
študírující mládenec z téhož založeného kapі tálu vypadající každoroční
5 percento interesse v sumě per 70 fl vždy ve 1 4 letních ratách per 17 fl 30
krejcarů požíval nic však méně 9no obojí ten kapitál per 2400 fl za panem mým švagrem
Janem Macnerem na oních jemu ode mne odprodaných gruntech po ubezpečení
založen pozůstati má. ………………………………………………………………………………………………………. S tím zavírám tuto poslední vůli mou tak, jak sem ji
počal, ve jménu nejsvatější a nerozdílné Trojice Boží, slavný magistrát pak
za to snažně žádám a prosím, by ten samý proti ní žádným spůsobem jednati
nepřipustil. K podstatě čehož jsem taky přítomnou poslední vůli
mou nejenom vlastnoručně podepsal, ale i taky pro lepší podstatu a bezpečnost
toho, že se moje vůle v tom všem docela srovnává, dvouch níže stojících pánů
svědkův k jejich bezškodnému podpisu se snažně dožádal. Jenž se stalo v městě Horažďovicích dne 10. Augustu
1805. Philipp Budecius dožádaný svědek Kašpar Melichar Nigrin dožádaný svědek Johann Herites kšaftující Po předcházející kontestaci od kšaftovních svědkův přítomný
kšaft též kodicil apertis valvis veřejně publikován jest Od magistrátu města Horažďovic dne 7 Septembris 1805. Jan Tomáš Peck, pracující rada Na předcházející žádost pana dědiče de praesentato 28
Octobris běžícího roku numero exhibiti 246, když ten samý v předepsaným
šestinědělním čase odporirován nebyl, tímto se stvrzuje ak vtělení do kněh
městských se povoluje. Od magistrátu města Horažďovic dne 30 Novembris 1805. Jan Tomáš Peck pracující rada Že přítomný kšaft libro testamentorum albi cygni folio 82
pagina versa vtělený se nachází tímto se stvrzuje. V Horažďovicích dne 6 Decembris 1805. Jan Tomáš Peck pracující rada Concordat cum originali. Vom Horaždiowitzer Magistrate am 14 September 1812. (L.S.) Kajetan Frenzl mp., Bürgermeister Ověřený opis v c. k. místodržitelském archivu v Praze. II. Ex offo Praesentatum
31 August 1805. Ad
numerum 189 in jud Codicill Jakož tak jsem já níže podepsaný pod datum 10ho Augustu
1805 mou poslední vůli, při kterej taky docela pozůstati má, jsem sepsati
nechal a takovou jsem mým vlastnoručním podpisem stvrdil, nic však méně,
poněvadž dle § 8 sub a et b v příčině ode mne založených dvouch
fundacích na jednoho špitálníka a na jednoho studenta jak vlastnost
praesentandi, tak taky vykonána být mající povinnost těch fundatistů
opominuta jest, pročež ten § 8 sub a et b tímto dále vysvětluji
a ustanovuju: 1mo Především jus praesentandi k obojí té ode mne založené
fundaci, ačkoliv takové mému přemilému a přelaskavému Jemnostpánu bratru
pleno titulo proboštovi Pražskému by především připatřilo, nic však méně
pozorujíc já Milostpána bratra probošta Prażského jeho převeliké jiné
starosti, neopovažujíc jej s větší tíží zaneprázdniti: pročež žádám mého
druhého velebného pana bratra P. Michaele Heritesa, ten čas děkana
Volyňského, by on v čas svého živobytí tu tíži jus praesentandi na obojí tu
ode mne učiněnou Jan Heritesovskou fundaci na sebe dobrotivě převzal, po jeho
pak mého milého velebného pana bratra P Michael e Heritesa děkana Volyňského
smrti, to jus praesentandi k obojí té ode mne založené fundací na krevní mé
přátele, zvlášť na mé milé vnuky po mej zemřelej milej sestře Rosině,
provdanej Jan Macnerovej, pozůstalý dva pány syny Jan a Antonín Macnery
(pleno titulo) barony z Heritesu plným právem a tak dále po jejich obouch
zase smrti na jejich dědiče případnouti má s tou jedinou žádostí, aby vždy k
obojí té fundaci krevnost přátelstva pozorována byla, a vzlášť k tej
studentskej by vždy descendenti z krevnosti Mathias a Dorothea Heritesovské
pocházející přede všema jinýma přednost došáhli. A abych taky 2do nějaký duchovní zisk z těch založených dvouch fundacích
měl a moje duše na věčnosti duchovního občerstvení taky užila, pročež taky
oním dvoum mým fundatistům následující duchovní povinnost ukládám, totiž: a) Fundatista praesentirovaný na špitálskou porci per 50 fl
ročně povinen bude za to požívající dobrodiní za mou ubohou duši a duše mých
zemřelých pánův rodičův, též taky za celé živé i mrtvé Mathias a Dorothea
Heritesovské přátelstvo k uctění nejsvětější svátosti oltářní a k uctění
rodičky Boží Marie Panny, též za duše v očistci každý týhoden v neděli, v
outerek, v středu a v sobotu na každý ten den se jeden růženec pomodliti a na
každý svátek Panny Marie k zpovědi ak svatému přijímání přikročiti. b) Praesentirovaný pak na študentskou fundaci studirující
mládenec povinen bude toliko 3 dni v každém týhodni, totiž v neděli, v středu
a v sobotu na každý ten den pod tím svrchovaným podobným oumyslem se růženec
vymodliti a podobně na každý den zasvěcený Panny Marie k zpovědi a k svatému
přijímání přikročiti. Ostatně potvrzujíc opáčeně pod datum 10 Augustu běžícího
roku učiněnou poslední vůli mou mocí přítomného kodicillu, jenž taky takový
ve jménu Páně zavírám. K podstatě čehož jsem taky přítomný kodicill s
dožádanýma pány svědky vlastnoručně podepsal, slavný magistrát snažně žádaje,
by takový na věčnou památku v připatřící městské knihy k vyznamenání přijíti
mohl. Jenž se stalo v městě Horažďovicích dne 14. Augustu
1805. Kašpar Melchior Nigrin dožádaný svědek Philipp Budetius dožádaný
svědek Jan Herites kšaftující Po předcházející kontestací od kšaftovních svědkův přítomný
kšaft, též kodicill apertis valvis veřejně publikován jest. Od magistrátu města Horažďovic dne 7. Septembris
1805. Jan Tomáš Peck pracující rada Relatum: A když přítomný kodicill v předepsaným času
šestinedělním odporován nebyl přítomně se stvrzuje a do kněh městských
vtěliti se povoluje. Od magistrátu města v Horažďovicích dne 30. Novembris
1805. Jan Tomáš Peck pracující rada Že přítomný kodicill libro testamentorum albi cygni folio
87 vtělený se nachází tímto se stvrzuje. V Horažďovicích dne 7 Decembris 1805. Jan Tomáš Peck pracující rada Concordat cum originali. Vom Magistrat der Stadt Horaždiowitz am 14 Septembris
1812 L.S. Kajetan Frenzl mp., Bürgermeister Ověřený opis vc k místodržitelském archivu v Praze III. Kund und zu wissen sein hiemit vor jedermann dass der
Herr Johann Herites gewester Stadt Horaždiowitzer Magistratrath und
ansässiger Bürger mittelst dessen de dato Horaždiowitz 10 August 1805
errichteten letzten Willen zu einer Studenten Stiftung ein Capital per 1400
Gulden sage eintausend vierhundert Gulden verschaffet und bestimmt habe dass
zu dieser Stiftung vor allen andern 1mo den ersten Anspruch haben sollen die studienfähigen
Descendenten nach dem Herrn Mathias und Dorothea Herites leiblichen Eltern
des Herrn Fundators nach Nähe des Grades falls aber diese
Descendenz 2do einen studienfähigen Jüngling vorzustellen unvermögend
wäre so treten cin die elterlichen Bruder und Schwester die Joseph und Anna
Heritesischen Descendenten eben nach der Nähe des Grades in deren Abgang die
übrigen aufsteigenden Heritesischen Verwandte und auch in deren Abgang 3tio die armen Stadt Horaždiowitzer Bürgersöhne. 4to Soll jene Stiftung keinem Trivialisten sondern
lediglich dem an einem kaiserlich königlichen gymnasio lyceo oder Universität
sich dem studio der Wissenschaften oder freien Künsten widmenden Jüngling
verliehen werden. 5to Für den Genuss dieser Wohlthat wird jeder Stiftling im
Gewissen verpflichtet sein für die Seele des Herrn Johann Herites und für
seine ganze verstorbene Freundschaft dreimal wochentlich nämlich Sonntag,
Mittwoch und Samstag, einen Rosenkranz zu beten und an allen Marientägen die
heilige Beicht und Communion zu verrichten. 6to Das Vergebungsrecht dieser Stiftung gehöret dem
unterfertigten Bruder des Herrn Fundators Michael Emanuel Herites dermaligen
Dechant zu Wollin Nach dessen aber Absterben übergehet dieses Recht
praesentandi an dessen Schwesters Söhne den hochwohlgebornen Herrn Anton
Freiherrn von Herites dann an dessen Herrn Neffen Wenzel Freiherrn von
Herites Sohn des Herrn Johann Freiherrn von Herites und nach diesem stets auf
den ältesten aus der Heritesischen Familie. 7mo Laut eben diesen obangeführten Heritesischen letzten
Willen 9 ist jenes Stiftungscapital per 1400 Gulden an jenen bei der Stadt
Horaždiowitz liegenden Grund stücken versichert und unaufkündbar gegen 5 pro
cento Interessen radicirt welche der Fundator mittelst Verkaufsinstrument de
dato 16 Juli 1805 seinem Herrn Schwager Johann Matzner Stadt Horaždiowitzer
Bürger in einem verabredeten Kaufschilling per 4300 Gulden käuflich
überlassen hat wovon die abfallenden Interessen dem Stiftling vierteljährig
ausgezahlt sein sollen. Zur Bestättigung dessen Stiftsbriefs welcher mit
Bewilligung des löblichen Stadt Horaždiowitzer Magistrats gehörigen Orten
einverleibt werden kann hat sich letztwillig eingesetzter Universalerb qua
executor testamenti sammt erbetenen Herren Zeugen eigen händig
unterfertiget Stadt Wollin den 18 Febuar 1807 Karl Korwin mp als Zeug Wenzel Erasim Tiller mp als Zeuge Johann Matzner in Vollmacht des verstorbenen Herren Michael
Emanuel Herites Dechants zu Wollin als executor des Johann Heritesischen
Testamentes Da obstehender Stiftsbrief dem Johann Heritesischen
Testament dem ganzen Inhalte nach gleichförmig verfasset ist als wird solcher
mit dem Anhang bestättiget dass nach Weisung einer königlichen kreisämtlichen
Missiv vom 6 October Zahl 6162 mit Bezug einer hohen kaiserlich königlichen
Gubernialverordnung vom 6 August laufenden Jahrs Zahl 27625 a) das Stiftungscapital per 1400 Gulden vermög Kontrakt vom
16 Juli 1805 nach dem finanzpatentmässigen Kurs per 132 Gulden berechnet
lediglich 1060 Gulden 364 Kreuzer sage eintausend sechzig Gulden 364 Kreuzer
betrage und hievon jährlich an Interessen 53 Gulden 13 4 Kreuzer zu
entrichten kömmt dann b) dieses Capital nach der von dem Schuldner Johann Matzner
unterm 10 August 1805 ausgestellten Obligation stets halbjährig aufkündbar
seie. Horaždiowitz, am 28ten Novembris 1812. (L.S.) Kajetan Franz Frenzl mp Bürgermeister Johann Thomas Peck mp geprüfter Rath Johann Martin Skalla mp Rath Numero 15.024 Vom kaiserlich königlichen Böhmischen Landesgubernium wird
gegenwärtiger Stifts brief seinem ganzen Inhalte nach bestätigt. Prag, am 23 April 1813 LS Joseph Ritter von Schüller mp Royko mp Original vc k místodržitelském archivu v Praze[18] |
Google AI
překlad:
III
Zakládací listina
(Stiftsbrief)
Tímto se dává na
vědomí každému, že pan Johann Herites, bývalý rada magistrátu města Horažďovic
a usedlý měšťan, prostřednictvím své poslední vůle zřízené v Horažďovicích dne
10. srpna 1805, založil studentskou nadaci s kapitálem 1400 zlatých, pravím tisíc
čtyři sta zlatých, a určil, že k této nadaci mají mít před všemi ostatními:
1mo (za prvé)
první nárok studia schopní potomci po panu Mathiasi a Dorothee Heritesových,
vlastních rodičích pana zakladatele, podle blízkosti stupně příbuzenství; pokud
by se však z tohoto potomstva
2do (za druhé)
nepodařilo představit studia schopného jinocha, nastupují sourozenci rodičů,
tedy potomci Josepha a Anny Heritesových, rovněž podle blízkosti stupně; při
jejich nedostatku pak ostatní příbuzní z rodu Heritesů v linii vzestupné, a při
jejich nedostatku rovněž
3tio (za třetí)
chudí synové horažďovických měšťanů.
4to (za čtvrté)
Tato nadace nemá být udělena žádnému žáku triviální školy, nýbrž výhradně
jinochu, který se na císařsko-královském gymnáziu, lyceu nebo univerzitě věnuje
studiu věd nebo svobodných umění.
5to (za páté) Za
požívání tohoto dobrodiní bude každý nadání požívající (stipendista) ve svědomí
zavázán modlit se třikrát týdně, a to v neděli, ve středu a v sobotu, růženec
za duši pana Johanna Heritese a za celé jeho zemřelé příbuzenstvo a o všech mariánských
svátcích vykonat svatou zpověď a přijímání.
6to (za šesté)
Právo udělovat tuto nadaci (prezentační právo) náleží podepsanému bratru pana
zakladatele, Michaelu Emanuelu Heritesovi, t.č. děkanovi ve Volyni. Po jeho
úmrtí přechází toto právo na syny jeho sestry, vysoce urozeného pana Antona
svobodného pána z Heritesů, poté na jeho synovce, pana Wenzela svobodného pána
z Heritesů, syna pana Johanna svobodného pána z Heritesů, a po něm pak vždy na
nejstaršího z rodiny Heritesů.
7mo (za sedmé)
Dle této výše uvedené poslední vůle Heritesovy je onen nadační kapitál 1400
zlatých zajištěn na pozemcích ležících u města Horažďovic a je nevypověditelný
při 5procentním úroku, který zakladatel kupním nástrojem ze dne 16. července
1805 smluvně přenechal svému švagru Johannu Matznerovi, měšťanu horažďovickému,
v dohodnuté kupní ceně 4300 zlatých, z čehož mají být náležité úroky vypláceny
stipendistovi čtvrtletně.
Na potvrzení této
zakládací listiny, která může být se svolením slavného magistrátu města
Horažďovic vložena do příslušných desk, se závětí ustanovený univerzální dědic
jakožto vykonavatel závěti spolu s přizvanými pány svědky vlastnoručně
podepsali.
Město Volyně, dne
18. února 1807.
Karl Korwin v.
r., jako svědek
Wenzel Erasim
Tiller v. r., jako svědek
Johann Matzner, v
plné moci za zemřelého pana Michaela Emanuela Heritese, děkana ve Volyni, jako
vykonavatel závěti Johanna Heritese.
Jelikož je výše
uvedená zakládací listina sepsána shodně s celým obsahem závěti Johanna
Heritese, potvrzuje se s dodatkem, že dle instrukce královského krajského úřadu
ze dne 6. října, číslo 6162, s odkazem na vysoké císařsko-královské guberniální
nařízení ze dne 6. srpna běžného roku, číslo 27625:
a) nadační
kapitál 1400 zlatých činí dle kontraktu ze dne 16. července 1805 podle kursu
finančního patentu (přepočet na vídeňské číslo) pouze 1060 zlatých 36 4/5
krejcaru, pravím tisíc šedesát zlatých 36 4/5 krejcaru, a z toho se má ročně na
úrocích odvádět 53 zlatých 13 4/5 krejcaru; dále
b) tento kapitál
je dle obligace vystavené dlužníkem Johannem Matznerem dne 10. srpna 1805 vždy
pololetně vypověditelný.
Horažďovice, dne
28. listopadu 1812.
(L.S. – místo pro
pečeť)
Kajetan Franz
Frenzl v. r., starosta
Johann Thomas
Peck v. r., zkoušený rada
Johann Martin
Skalla v. r., rada
Číslo 15.024
Císařsko-královské
české zemské gubernium potvrzuje tuto zakládací listinu v celém jejím obsahu.
Praha, dne 23.
dubna 1813
(L.S.) Joseph
rytíř von Schüller v. r.
Royko v. r.
„Č. 12368. Oznámení.
Uvolnilo se jedno místo v nadaci pro studenty nadace Jana Heritese v roční výši
52 zlatých.
Studentská nadace s
ročním výnosem 52 zl.), kterou v roce 1807 založil Jan Herites, bývalý
magistrátní rada města Horažďovic a tamní usedlý měšťan, se uvolnila
odchodem Jana Eiselta.
Tato nadace je určena:
a) pro potomky Matěje a Doroty Heritesových, vlastních rodičů zakladatele,
podle blízkosti příbuzenského stupně;
b) pro potomky sourozenců jeho rodičů, Josefa a Anny Heritesových; v případě
jejich nedostatku
c) pro ostatní příbuzné z rodu Heritesů v linii vzestupné, a poté
d) pro syny horažďovických měšťanů;
e) požitek z nadace může být udělen pouze těm, kteří studují na gymnáziu, lyceu
nebo univerzitě.
Právo podávat návrhy [na kandidáty] náleží pro tuto chvíli Václavu svobodnému
pánu z Herites, synu Jana svobodného pána z Herites. a po něm vždy nejstaršímu
z rodiny Heritesů.
Ti, kteří si přejí toto stipendium získat, mají své žádosti, jimiž jsou schopni prokázat příbuzenství s výše uvedenou rodinou, jakož i svá gymnaziální nebo vyšší studia, podat náležitě doložené u výše jmenovaného prezentanta (Václava svob. pána z Herites) během šesti týdnů, načež jím bude muset být podán návrh na toto nadační místo nejpozději do čtyř týdnů k tomuto zemskému úřadu.
Nr. 12368. Nachricht. Ein Johann Heritesischer Studenten- stiftungsplatz von jährlichen 52 fl. ist erledigt. Die vom Johann Herites, gewesenen Stadt Horaždiowizer Magistratualrath und ansäßiger Bürger daselbst, im Jahre 1807 errichtete Studentenstiftung von jährlichen 32 sl. ist durch den Austritt des Johann Eiselt in Erledigung gelangt. Diese Stiftung ist bestimmt: a) für die Abkömmlinge nach dem Mathias und Dorothea Herites, des Stifters leibliche Eltern, nach der Nähe des Grades; b) für Abkömmlinge der elterlichen Brüder und Schwester, Joseph und Anna Herites; in Abgang dieser c) für die übrigen aufsteigenden Heritesischen Verwandten, und dann 1 d) für Horaždiowizer Bürgerssöhne; e) kann der Stiftungsgenuß nur an solche verliehen wer- den, die an einem Gymnasium, Lyceum oder Universität studieren. Das Vorschlagsrecht steht für dermalen dem Wenzel Frey= herrn von Herites, Sohn des Johann Freyherrn von Herites und nach diesem stets dem Veltesten aus der Heritesischen Fa- milie zu. Diejenigen, welche diese Stiftung zu erlangen wünschen, haben ihre, wenn sie sich über die Unverwandtschaft mit der obeer nach der Seite verstohlner Weise Jamand ansieht, was seine genannten Familie sowohl, als auch über ihre Gymnasial- oder höheren Studien auszuweisen vermögen, gehörig belegten Gesuche bei dem obbenannten Präsentator binnen sechs Wochen einzubrine gen, von welchem sodann der Vorschlag zu diesem Stiftungs- plake längstens binnen vier Wochen an diese Landesstelle zu ers statten seyn wird. Prag am 28. November 1829
Nachrichten, Beschreibungen und
Widerrufungen von dem k.k. Kreisamte zu Leitmeritz. 1829
https://www.digitale-sammlungen.de/view/bsb11856392?page=164%2C165¨
Rytířský stav byl Václavovi Vojtěchovi Heritesovi dle listin dochovaných v rakouském Adlesarchivu udělen 20. 5. 1783 i s erbem, který je k nahlédnutí online a zvlášť uloženým dokumentem s inkolátem v rytířském stavu pro Čechy.[19]
Dle erbovní listiny z 3. února 1797 V.V. von Herites císaři „předestřel, že by jeho úmrtím jemu nejmilostivěji udělený rytířský stav a inkolát, a tím i jemu propůjčená milost zanikla.“ A tento tudíž s „ohledem na zásluhy žadatele a jeho náboženskou horlivost a zbožnost“, (in gnädigsten Ruksicht auf die Verdienste des Bittstellers, und dessen Religionseifer, und Frömigkeit) do rytířského stavu povýšil i oba jeho synovce Antona a Jana Matznery.[20]
Dle erbovní listy z 21. ledna 1805 pak „pražský probošt a děkan u Všech svatých, Václav Vojtěch rytíř z Herites, nejponíženěji žádal, aby jemu a jeho dvěma synovcům (synům sestry), Janu a Antonínu rytířům z Herites, císař nejmilostivěji udělil stav dědičných svobodných pánů.“ Císař uvážil, že probošt Herites„sám po čtrnáct let bezplatně pracoval při rozšířeném stavovském zemském výboru, poté se s neúnavnou horlivostí angažoval při stavovských poradách o novém občanském zákoníku a konečně, že nejen během poslední francouzské války poskytl více značných příspěvků, nýbrž i poté věnoval na veřejné dobročinné ústavy a ústavy pro péči o chudé příspěvek ve výši patnácti tisíc zlatých, a že oba jeho synovci, Jan a Antonín rytíři z Herites, dávají naději na stejně užitečné působení a stejné patriotické smýšlení.“ (… er selbst durch vierzehn Jahre bey dem vermehrten ständischen Landesausschüsse unentgeltlich gearbeitet, dann bey den ständischen Berathschlagungen über das neue bürgerliche Gesetzbuch sich mit rastlosem Eifer verwendet, endlich nicht nur während des lezten franzosischen Krieges mehrere ansehnliche Beyträge, sondern auch nachher zu den offentlichen Wohlthätigkeits- und Armenversorgungs-Anstalten einen Beytrag von fünfzehntausend Gulden geleistet habe, seine beyde Neffen Johan[n] und Anton Ritter von Herites aber die Hoffnunggleichmässiger nützlicher Verwendung und gleicher patriotischer Gesinnungen von sich geben.) a baronát jim udělil.[21]
2026
Za svědka JUDr. Jana Ludwiga Krziwaneka (1795-1880)
při svatbě šel Franz Nádherný, c.k. guberniální rada a krajský
hejtman v Jihlavě[22] (1786–1848, od 1826
jihlavský čestný občan, od 1835 šlechtic, od 1838 Ritter
von Nadherny. K němu:
https://www.jihlava.cz/nadherny-franz-rytir/d-498737, soprán v Haydnově Stvoření které proveld roku 1926 Der Iglauer Musikverein, zpívala Emilie, manželka krajského hejtmana Franze Nádherného, protektora spolku, „který během svého tříletého působení v Jihlavě zásadně podporoval a aktivně napomáhal všemu obecně prospěšnému, krásnému a společenskému.“ (Fischer Theodor: Das Musiksleben Iglaus im 19. Jahrhundert in Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. 1934. Brünn: [s.n.], roč. 36, č. 4, s. 107, 108 a 110. online; zasloužil se v Jihlavě též o zřízení chudinského ústavu roku 1823, a roku 1826 vybudováním parku Heulos – podrobně viz HOFFMANN, František a Gustav KRUM. Listy a obrazy z minulosti Jihlavy: od počátků do roku 1848. Jihlava: EKON, 1999, s. 438. ISBN 80-902743-0-7. online) roku 1826 čestným občanem Jihlavy; Županič Jan: https://www.novanobilitas.eu/rod/nadherny, přečteno 2026; František Nádherný byl také roku 1823 svatebním svědkem Josefa Ignáce Fučíkovského rytíře z Grünhofu (1784-1853), majitele Úsobí při jeho druhém snatku. (Bořecký Jiří: Dějiny Úsobí…, I. str 158)
2026
Thekla byla od počátku duší salcburské sekce spolku Scheffelbund, který pečoval o odkaz spisovatele Josefa Viktora
von Scheffela. Již na první setkání jeho
zakladatelů v Mattsee přichází za Antonem Breitnerem
student filozofie Franz Pomezny (1871-1897), vyslán
právě Theklou ze Salcburku, kde předtím studoval
gymnázium.[23]
Ve svém článku pro Zeitschrift
des oberösterreichischen Lehrervereines
Thekla referovala o valné hromadě spolku roku 1890,
kde byl dvorní herec Georg Reimers nadšenou mládeží nesen sálem na
ramenou a přednesl verše arcivévodkyně
Marie Valerie „Dank an Scheffel".[24]
Z jednání o audienci u arcivévodkyně se zachoval telegram poslaný Thekle.[25]
Jako neúnavná vedoucí pobočky, její čestná členka a
podporovatelka, získala Thekla pro spolek mnoho
platících členů. Thekla pro výroční zprávu rakouské sekce spolku Scheffelbund z roku 1891 sepsala i jejich seznam Mitglieder der
Vertretung Salzburg. Vedle příbuzných
- Adalberta Brzoráda, lesního inženýra
z Hluboké, Josefa Brzoráda, inženýra
ve Waidhofen, Viléma Brzoráda, advokáta a statkáře v Jinonicích, Marie Brzorádové, manželky
advokáta v Německém Brodě, získala i bratra Jaromíra
Brzoráda, sládka v Rybinsku
na Volze v Rusku. Na její prosbu
přislíbila účast na slavnosti Scheffelbundu slavná herečka hraběnka Friederike Goßmann. Ve výroční zprávě se o Thekle jinde píše,
že „s ohledem na velké zásluhy této
podporovatelky spolku je jeho povinností co možná nejvíce
zohledňovat její přání a usilovat o to, aby bylo
v souladu s Fastenrathovým mottem učiněno zadost naplnění stanov“ a proto díky štědrosti rakouské spořitelny tak pro rok 1892 vypsal spolek svůj
první studijní příspěvek pro nemajetného rakouského studenta.[26]
Zásluhy Thekly
jsou patrné i ze soupisu Verzeichniß
des Scheffel-Museums in Mattsee 1887 – 1892. [27] O muzeum
měla zvláštní péči a zajistila pro ně řadu zajímavých
fotografií a dalších položek. Na ilustraci
Hermanna Bergmeistera v této knize je část výstavy
patrná, a Thekla je na ní
dost možná vidět též.[28] Řada exponátů byla darována
na její přímluvu, kupříkladu od syna
básníka, Viktora von Scheffell.[29]
Při valné hromadě 6.1.1892 předložil předseda skvěle vyvedenou děkovnou adresu svazu pro paní profesorku Theklu Erbenovou, kterou spolek této
dámě předá prostřednictvím delegace za její dvouleté,
nanejvýš záslužné působení. Adresa, dokončená až na několik detailů, je dílem akademického malíře pana Hermanna Bergmeistera.“[30] “Mattsee.
Dne 19. t. m. předal výbor spolku Scheffelbund své
čestné člence, paní profesorce Erbenové v Salcburku, děkovnou adresu za její
ušlechtilé a neúnavné působení. Věnovací list adresy, akvarel ve stylu německé
renesance vyhotovený akademickým malířem Hermannem Bergmeisterem,
zobrazuje Scheffelovu sochu. Po obou stranách
výklenku, v němž je socha umístěna, se tyčí věnci zdobené sloupy, z jejichž
architrávu se sklání okřídlený putto a korunuje
básníka dubovým věncem. U nohou sochy, odpočívaje na pergamentech a dalších
atributech vzdělanosti, listuje génius v knize ‚Ekkehard‘.
V medailonech architektonického rámování lze spatřit Scheffelovo
sídlo u Bodamského jezera obklopené lesní zelení a Scheffelovu
věž, hlídku spolku. Trubka v erbovním štítu, listiny s pečetěmi a paleta vkusně
připomínají mistrovo nejoblíbenější dílo i Scheffela
jako právníka, básníka a malíře.“ [31]
Jahresbericht za 1892 pak uvádí:
“Z dalších událostí ve spolku je třeba zmínit, že k našemu velkému
zármutku byla na začátku tohoto roku naše čestná členka, paní Thekla Erbenová, nucena z důvodu prudkého nervového
onemocnění odstoupit z vedení salcburského zastoupení, poté co po dva roky
věnovala spolku veškeré své síly v obětavé činnosti. Jako skromný projev
vděčnosti jí výbor předal umělecky zpracovanou adresu (čestné uznání) od
akademického malíře pana Bergmeistera. [32]
Roku 1894 vydal Atnon Breitner historickou skizzu s dějištěm příběhu v Mattsee ‚Diemut‘, ilustrovanou od Hermanna Bergmeistera a věnoval ji uměnímilovné přítelkyni Mattsee – der kunstliebenden Freundin Mattsee Thekle Erbenové.[33]
Karel Brzorád z Klenče byl 20. 10. 1864 zvolen do prvního 16členného výboru právě založené hospodářské školy v Hracholuskách a zároveň do její 4členné správní rady. Do školní sbírky tehdy daroval „rozličné plány situační“ a pro druhou kapitolu První zprávy hospodářské školy v Hracholuskách podal zprávu revise účtů p. Karel Brzorád, který byl školním výborem ustanoven s panem F. Zinke a F. Němcem za revisora účtů. [34] (Zprávu co ukázku slohu KB uvádíme níže.) Následné dvě zprávy se nedochovaly, ale ve čtvrté se dočítáme, že koncem července roku 1872 ujmula hospodářská záložná roudnická dvůr Kleneč. Po slavnosti k ukončení školního roku v září 1872 konána valná hromada, kde byla vykonána volba za zemřelého p. Karla Brzoráda a další 4 vylosované členy.[35]
„II.
Zpráva revise účtů.
(Podal
p. Karel Brzorád.)
Výborem školním ustanovení revisoři účtů: p. p. Frant.
Zinke, Frant. Němec a Karel Brzorád, proskoumali účty jak spolku, tak i školy a
hospodářství, kteréžto se v následujících třech přehledech zde vykazují.
Dle I. přehledu jeví se dnem 30. června 1866 v spolkovém
jmění schodek 829 zl. 55 1⁄2 kr., který však kryt jest náhradou za vykonanou
opravní stavbu ve dvoře, na kterou již Jeho Jasnost kníže z Lobkoviců, co
majetník dvoru, 900 zl. k odepsání na nájem povolil.
Mimo toho má spolek ještě k očekávání příspěvek z
hospodářské záložny kontribučenské za rok 1866 nejméně 2000 zl., a později
přijatý dar 100 zl. od hospodářské jednoty krajské, kterýž ve IV. roce účtován
bude.
K přehledu II. sluší připomenouti, že v druhém roce
školním určeno zápisné pro žáky přiškolených obcí na 2 zl., pro žáky cizí na 4
zl.; pak že zvýšen roční poplatek žáků na byt z 10 zl. na 12 zl. pro cizé žáky,
kdežto žáci přiškolených obcí měli vždy byt zdarma. Od stravování žáků se v
druhém roce v lednu 1866 upustilo, jakož i od udílení mzdy žákům za práci,
poněvadž druhým rokem zavedeno dopolední vyučování, a jen odpůldní doba určena
k praktickému cvičení se žákův. V čas nutných prací určen plat žákům jen vždy v
akordu, kteréž menší částky se jim vyplatily.
Dle přehledu III. jest vidno, že se příjmy v hospodářství rok od roku zvýšovaly, a zase výdeje na opravu polí a na chov dobytka taktéž zmenšovaly, což ve správě o hospodářství podrobněji vysvětleno bude.“[36]
Prosincový
Intelligenzblatt zur Prager Zeitung přinesl roku 1834 „Seznam oněch
titulovaných pánů dobrodinců, kteří namísto dříve obvyklého zvyku novoročních
blahopřejných ceremonií zakoupili ve prospěch Soukromého spolku pro podporu
chudých omluvné lístky.“ = Verzeichnis derjenigen P. T. Herren Wohlthäter,
welche statt der früher üblich gewesen Sitte des
Neujahrs-Glückwunschceremoniells zum Vortheile des Privatvereins zur
Unterstützung der Hausarmen Entschuldigungskarten gelöst haben.“ Nr. der
Karten: 3501 Hr. Joseph Brzorad, Gutsbesiger von Lochkow , ſammt
Fämilie. 3502 -- Karl Brzorad , abſolvirter Techniker. …“
Intelligenzblatt zur Prager Zeitung. Prag: Haase, 28.12.1834, 1834(203), s. [11]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ac7bc880-a5f7-11ea-b61e-5ef3fc9bb22f
Hospodářská škola v Hracholuskách, zařízená před 4
lety od rolníkův okresu roudnického, z části též velvarského, podporovaná nyní
i zvýšenou subvencí zemskou ročních 2000 zl., zkvétá den co den bez všeho
velkého hluku vlastním pravým přičiněním vzdor nynějším tak bídným poměrům
hospodářským… Správní rada školy této, mající v čele zemského poslance a
starostu okresního p. Václava Kratochvíla, pak p. Karla Brzoráda, statkáře z
Klenče a pp. Jos. Ankrta a Jana Strádala, zkušené to hospodáře a muže
pokročilé a lidumilné, bedlivě přihlíží, aby se při dvoře školy co
nejpromyslněji hospodařilo a to jak v obyčejných plodinách a chovu dobytka,
tak hlavně ve chmelařství. … Za tyto skvělé výsledky vzorného hospodaření
při škole této jest hlavně co děkovati neunavené píli správce p. Ferd.
Strádala a častému přihlížení pana Kratochvíla jakož i bedlivému a takřka
obětovnému snažení se všech ostatních pánů správní rady a výboru školy,
kteří přičinivše se co nejúsilovněji ku založení školy této, také již napřed
úplně znali blahodárné jednou působení její.
Hospodářské noviny: vyd. od c.k.
vlastensko-hospodářské Společnosti v království Českém. Praha: B. Rohlíček,
18.10.1868, 19(42), s. 332. ISSN 2336-6117. Dostupné také z:
https://ndk.cz/uuid/uuid:c0215220-eb36-11e7-b30f-5ef3fc9ae867
Na hospodářské škole v Hracholuskách
ukončen školní rok 1870 dne 9. září u přítomnosti pánů J. Ankerta a Karla
Brzoráda co zástupcův správní rady.
Národní listy. Praha: Julius Grégr, 23.9.1870,
10(259), s. (3). ISSN 1214-1240. Dostupné také z:
https://ndk.cz/uuid/uuid:ca13b160-44bf-11e7-b3c8-005056825209
Die öffentliche Verlosung der vom böhmischen
Kunstvereine angekauften Kunstwerke -
Veřejné losování uměleckých děl zakoupených českou Krasoumnou
jednotou se konalo včera (to je 26.07.1863) v 10 hodin dopoledne ve
výstavních prostorách za účasti nepříliš početného publika. Samotnému losování
předcházela zpráva o stavu společnosti, kterou přednesl pan hrabě František Thun. Jednota ke konci loňského roku čítala 5655 členů,
asi 50 členů požádalo, aby katalogy děl byly i v češtině, čemuž bylo
vyhověno a prodalo se 300 německých 500 českých. Po přednášce se ihned
přikročilo k losování, které probíhalo dvojím způsobem: jedna dívka táhla z
urny název obrazu a druhá z kola štěstí, které obsahovalo čísla všech akcií,
vytáhla číslo akcie, které obraz jako výhra připadá. Výhry připadly na
následující čísla:… 5816 Karl Brzorad Gutsbesitzer in Klentsch.
( Spolek založený 1835 nakupoval umělecká díla,
čímž finančně podporoval malíře a sochaře. Tato díla byla následně losem
rozdělena mezi členy jednoty. Všichni členové (předplatitelé) také dostávali
jako tzv. výroční
prémie kvalitní grafické listy
(reprodukce obrazů))
Tagesbote aus Böhmen. Praha: Medau, 27.07.1863,
12(205), s. [2]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ff54f4c0-7a55-11ed-9856-5ef3fcdaa9a7
Praha, 7. září. Nejvyšší svátek
narozenin Jeho cís. král. Apoštolského Veličenstva – byl, jako každoročně, tak
i letos oslaven nejen slavnostními bohoslužbami v českých kostelech, ale také
četnými dobročinnými skutky. Níže uvádíme přehled těchto dobročinných aktů,
pokud jsme o nich již neinformovali
a máme-li k dispozici příslušné zprávy: V Broumově bylo na náklady městské obce
nasyceno 12 chudých., v Dobrušce bylo z obecních výnosů rozděleno mezi chudé 40
zlatých, … .od lochkovského
statkáře pana Karla Brzoráda byl darován dluhopis národní půjčky v
hodnotě 20 zlatých pro školní knihovnu ve Slivenci; …„von dem
Lochkower Gutsbesitzer Herrn Karl Brzorad eine Nazionalanlehens- Obligazion von
20 fl. für die Schulbibliothek in Sliwenec und von der Frau Anna von Bartheldy
eine vergoldete Monstranz für die Pfarrkirche in Ober-Mokropce gespendet;“
Prager Zeitung. Prag: Schönfeld, 08.09.1857,
1857(212), s. [3]. Dostupné také z:
https://ndk.cz/uuid/uuid:e1e0cd33-e10b-4a28-97ae-1184d46926d2
Dom. Wodolka, daselbst erzeugt die Obrigkeit
Runkelrübenzucker. Fabriksverwalter: Hr. Karl Brzorad. . Dle Schematismu byl
ředitelem cukrovaru na panství Odolena Voda Karl Brzorad.
Schematismus für das Königreich Böheim. Prag:
Schönfeld, 1842, 1842(1), s. 715. Dostupné také z:
https://ndk.cz/uuid/uuid:be4b2869-3c88-4727-b1c6-afd1dc510368
28. 8. 1868 v Roudnici odbýval zdejší
„hospodářský spolek" svou první valnou hromadu, co potvrzený samostatný „hospodářský
spolek roudnický", ve které vykonal volby předsednictví, jednatelů a
24 výborů, a sice zvoleni byli: za předsedu pan Jan Dlabač, ředitel hospodářské
školy v Hracholuskách, za místopředsedu p. Jos. Mošner, knížecí řiditel, za
jednatele pánové Jindř. Rauwolf a Fr. Řeháček mladší. Do výboru zvoleni
byli pp.: V. Krato-chvil z Lounek, Jan Strádal z Černovsi, Josef Ankert z
Vražkova, Vít Schweizer z Roudnice, los. Basař z Břízy, Jos. Sklenář z Krabšic,
Švagrovský z Roudnice, J. Jindřich z Lounek, Arnošt Crha, hospodářský ředitel z
Doksan, Karel Brzorád, statkář z Klenče, Fr. Němec z Lipkovic, Ant.
Vaigl z Hněvic, Fr. Tachecí Chvalína, Fr. Zinke a dr. J. Václavík z Roud- nice,
Ferd. Strádal z Hracholnsk, V. Benda z Li- )otejnice, Jos. Zahálka z Račice, V.
Franc ze Straškova. Fr. Schlosser, skotoléčitel z Roudnice, Jan Rous z
Lipkovic, Jos. Basař ze Židovic, Fr. Srba z Lečic a V. Saska z Nižeboh. Při
rokování probrána hlavně p. Schlossrem skotoléčitelem otázka první o nemocech
vepřového dobytka, při čemž týž pán přislíbil, že se postará jak o sestavení
poučení, jež by se v levné ceně tiskem vydalo, tak i s panem provisorem lékárny
docílí prodávání prášků k předejití ne moci té. Na to přikročeno pro krátkost
času hned k otázce třetí: jak by se dalo odpomoci hrozící bídě
za příčinou smutné letošní sklizně píce a obilí, jakož pak i velké neúrody
bramborů ? Otázka tato již ze všech stran žádaná provolala také nejživější
rokování, Lteré za jednohlasnou odpověď mělo: ž e b n d e hrozná bída, které
předejíti nestačí naše síly, pročež vláda musí a to rychle a vydatné pomoci,
jako před rokem v Uhrách pomohla, a jak to i svatou povinností každé vlády
jest, při čemž poukázáno na pruskou vládu, která již nyní pomáhá! Rokování
účastnili se zejména pánové: H. Míček, K. Brzorád, statkář z Klence,
Valoušek z Lounek, A. Crha, hospodářský ředitel z Doksan, V. Kratochvíl z
Lounek, A. Maťák a Fr. Štorek z Podlnsk Fr. Brejcha z Doksau.
Se všech stran
dosvědčováno, že zejména o píci bude velmi zle, a nyn: při mlácení že makavě
viděti jest, že co se pramálo sklidilo i to skoro nic nesype, tak že na př.
p. Brzorádovi jediné tři korce žita pro vlastni dům po zasetí a deputatu zbudou,
a dle bídné sklizně ovsa že bude muset prodat jeden pár koní a p. Dále
pak dotvrzeno bylo, že brambory nebudou na mnoha místech žádné, a že nejhůře
bude pro nájemníky polí, kteří za vydlnžené peníze nasázeli bramborů do draze
najatých polí a nyní skoro ničeho nesklidí Z toho i všeobecně uznáno, že bude
velká nouze a hlad mezi pracujícím lidem, poněvadž hospo- váno o prostředcích a
uváženo, že odprodáváním dobytka teprv čeká rolníky zle příštím rokem, kdyžby z
nedostatku hnoje a potahů nemohli role patřičně upraviti, které tak jíž nyní
pro přílišné dosavadní sucho se zanedbaly! Všeobecně uznáno, že nebude možno
platiti daně, ano že i jednotlivci potřebovati budou výpomoci od vlády samé, a
pracujícímu lidu že musí se brzy zaopatřit práce aneb vydatná pomoc, aby se to
zase nestalo jako v Krušném pohoří teprv potom, až když už lid hlady umíral.
Přítomný vládní komisař, c. kr. okresní hejtman pan A. Quadrat ubezpečoval
shromáždění, že sám se přesvědčil o bídném stavu letošní sklizně po celém
okresu, a že o tom vládě zprávu podal, jakož i že následkem nařízení vlády
vyzval pp. představené, aby o nutných případech zprávy podali, načež pak se s
placením daní bude moci posečkati. (Čtenáři naši znají to krásné nařízení páně
Quadratovo o těch živlech a neživlech. Pozn. red.). Poněvadž ovšem teprv při
mlácení se pravý stav letošní sklizně obilí dokáže, — brambory a řípa dosud
sklizeny nejsou — přešlo shromáždění přes osvědčení toto k dennímu pořádku a
přijmuto jednohlasně: 1. návrh pana Brejchy: aby byla vláda požádána: a) za odpuštění
letošních daní, b) za poskytnutí zálohy bídou ohroženým jednotlivcům a obcím s
dodatkem p. J. Kratochvíla: aby se připojila prosba za neodkladnou pomoc. 2.
Návrh p. Fr. Kratochvíla z Mlčehost: aby vláda požádána byla za udělení práce a
obživy pracujícímu lidu a v ne- dostatku práce za hmotnou pomoc. Pan okresní
hejtman zde připomenul, že i v tom ohledu žádal již, a že pomoc taková
poskytnuta bude stavbou železnice. Vypracování žádostí těchto uloženo výboru
zároveň pak i opatření spolehlivých dát vzhledem k výsledkům letošní sklizně.
Tímto ukončena první valná hromada samostatného hospodářského spolku
roudnického.
Národní noviny. Praha: Ferdinand Schulz,
13.9.1868(57), s. (3). ISSN 1803-0297. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:a55e20b0-8bcf-11e7-a3c0-5ef3fc9ae867
„Osvědčení“, které dal do tisku hospodářský odbor
roudnický k úpravě řádu čeledního na sněmu českém. V jádru lze
shrnout, že hrubost a násilí by měly ustoupit pochvale, dobrému příkladu,
lásce a odměně hospodářů. Pod článkem podepsáni Rolníci od posvátného
Řípu ve jménu jejich Karel Brzorád, Josef Ankert, R. Boudník, …
Národní listy. Praha: Julius Grégr, 27.1.1866, 6(26),
s. (3). ISSN 1214-1240. Dostupné také z:
https://ndk.cz/uuid/uuid:7e065b80-3bfd-11e7-97e2-005056825209
Úmrtí. Statkář pan Karel Brzorád, majitel statku
Klenéčského n Roudnice vlastenec horlivý zemřel dne 18. února t.
r. v 56. roce věku svého talovitosti krve.
Pokrok. 24.02.1871. V Praze: Emil Hrabal, roč. 3, č.
55, s. [3]. Dostupné také z:
https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:69fdeec0-0e86-11ee-b46c-5ef3fcdaa9a7
Dle matriky zemřelých v Klenči zemřel Karel
Brzorád, statkář v Klenči č. 22, 18. 2. 1871 v Klenči č.
22 na Pyemii – zánět v krvi , pochován 21.2. na římsko katolický hřbitov
v Roudnici.
Kleneč č. 22, květen 2021, foto JS
Pěkné naděleni. C. k. okresní hejtmanství v Roudnici
oznamuje pod č. 4604, že dnem 10. září působnost svou započala komise pro
„upravení", daně pozemkové v okresích roudnickém a libochovickém. Členové
komise té jsou: c. k. okresní hejtman co předseda pan Freiburg, dále
pánové: K. John, rete rent, Josef Štengl, finanční komisař, Karel Brzorád.
statkář v Klenci, Alois Vacek, statkář v Libochovi cích, Moric kníže z
Lobkovic, majitel velkostatku Roudnice, Ferdinand Kraupner, majitel
hospodářství v Roudnici, Matěj Berka, měšťanosta v Libochovicích a Josef Vajgl,
starosta v Košticich; za náhradníky pp Bernard Schaller, referent lesního
odhadu na Smi- chově, Eduard Čermák, asistent c. k. berního úřadu v Roudnici,
Ondřej Vrba, představený v Podluskách a Antonin Čížek, statkář v Krábšicích.
(R."
Pokrok. 16.09.1870. V Praze: Emil Hrabal, roč.
2, č. 252, s. [2]. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:b842b270-048e-11ee-958a-5ef3fcdaa9a7
Úmrtí. Dne 5. t. m. o 12. hodině polední zemřel vážený člen obecního zastupiltelstva klatovského, p, Karel Hauptmann, v 70. roků svého věku.
Šumavan: týdenník
pro zábavu a poučení. 11.06.1870. Klatovy: Max. Čermák, roč. 3, č. 24, s. [3].
Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a88762b0-eb99-11ea-8ce6-005056825209
Díků vzdání. Všem
P. T. pp. úředníkům státním i městským, sl. duchovenstvu a ctěnému obecenstvu,
jež tak hojným účastenstvím při pohřbu milovaného chotě mého okresního inženýra
na odpočinku, nevýslovné bolesti srdce mého ulevili, vzdávám tímto ve jménu dítek
svých a ve jménu vlastním díky nejsrdečnější. Marie Hauptmann-ová, roz.
Brzorad-ova.
Šumavan: týdenník
pro zábavu a poučení. 11.06.1870. Klatovy: Max. Čermák, roč. 3, č. 24, s. [4].
Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a890ffa0-eb99-11ea-8ce6-005056825209
Zemřelí v měsíci
červnu 1870 Pan Karel Hauptmann, c. k. inženýr na odpočinku, 70 let stár, na
vřed žaludeční.
Šumavan: týdenník
pro zábavu a poučení. 18.06.1870. Klatovy: Max. Čermák, roč. 3, č. 25, s. [3]. online
К uctění
památky Ph. Dra Vil. Kurze, býv. říšského poslance za Klatovy atd., sestoupil se výbor, jenž obral si
za úkol zasaditi pamětní desku na rodném domě jeho ve Vrbici. Nebude
snad jediného z býv. jeho žáků a ctitelů, jenž by, nehledě ani к jiným
jeho velkým pracím v oborech mnohých, jako vy nikajícímu paedagogu a učenci
odepřel sebe nepatrnějšího příspěvku na zhotovení pamětní desky. V čele
podniku stojí p. Dr. E. Brzorád, zemský i říšský poslanec v Něm. Brodě.
Příspěvky příjmá p. Václ. Forman, říd. učitel ve Lhotě Ovesné, p. Leština.
Dopisy adresovány buďtež na jednatele p. Adolfa Pokorného, učitele v Čihošti u
Ledče.
Šumavan: týdenník
pro zábavu a poučení. 17.01.1903. Klatovy: Max. Čermák, roč. 36, č. 3, s. [5].
Dostupné také z:
https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:75efebd0-1113-11ea-8c48-5ef3fc9bb22f
Humoristické listy:
Archiv českého rozmaru a vtipu. 5.4.1901. , roč. 44, č. 14, s. (1)[37]
Podle notářského
řádu zavedeným císařským patentem z 29. 9.1850 se notářem mohl stát jen
rakouský říšský občan znalý jazyka svého okresu a to po úspěšném složení
zkoušky advokátní, či notářské. Musel složit kauci notářské komoře - pro města
nad 30.000 obyvatel to činilo 8.000zl. pro krytí plateb, jejichž povinnost by
vznikla výkonem notáře a nebyla by dobrovolně notářem splněna. Vznik notářského
oprávnění byl dle notářského řádu vázán na složení přísahy a předání
úřední pečeti,na zápis do seznamu notářů, který vedla příslušná notářská
komora, a na předložení podpisového vzoru a otisku notářovy pečeti soudům
a státnímu zastupitelství v jeho notářském okresu. Po splnění přísahy a zápisu
do seznamu notářů byl notáři prezidentem vrchního soudu vyhotoven
zřizovací dekret a notářskou komorou učiněno oznámení o jeho jmenování zejména
soudům a státním zastupitelstvím příslušného notářského okresu.
Notářský spis byl
nezbytnou podmínkou platnosti řady právních úkonů:směnečných protestů a
osvědčení při smlouvách svatebních, potvrzení o přijatém věnu, smlouvách
kupních, směnných, důchodových, půjčovacích, dlužních úpisech mezi manžely,
smlouvách darovacích uzavřených bez skutečného odevzdání, písemných slouvách
uzavíraných mezi osobami slepými, hluchými, které neumějí psát, němými, kteří
neumějí číst a psát, a jednání při posledních pořízeních osob němých, pokud je
nepsaly vlastní rukou a nepodepsaly… Notáři byli zmocněni ověřovat pravost
podpisů, data listin, správnost přepisů a překladů, jakož i to, že je někdo na
živu. Mohli brát do úschovy listiny… nebyla jim však svěřena úschova peněz a
veřejných dlužních úpisů.
Balík, Stanislav
a kol. Dějiny notářství v českých zemích. V Praze: Notářská komora České
republiky ve spolupráci s Národní galerií, 2014. 183 s. ISBN 978-80-260-5768-0.
str. 72-3
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky z roku 2025 najdete zde.
Zvláštní přílohy:
Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)
Album
Voith-Herites von Sterbez
zpět na
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
