zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von Herites, von
Krziwanek, Delorme a Brzorád.
V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky 2015
zpět na
Níže najdete doplnění připojená k práci až po jejím dopsání.
Přidávána jsou na tuto stránku tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá
novinka je označena podle příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se znakem
je uvedeno vročení. Všechna doplnění budou časem dle možností postupně umístěna
i přímo do textu jednotlivých kapitol a to s šedým podbarvením pro odlišení od původního textu.
Takto jsou podbarveny zde v Dodatcích ty části, které již do textu vepsány
byly.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
S vděčností
připojujeme příspěvky z bohatého archivu Otakara Hauptmanna (1897-1974), které nám zaslal jeho vnuk Stanislav
Pitrun. Doufejme, že již brzy bude zpřístupněn celý jeho rukopis Historie
rodiny Hauptmannů, z kterého již nyní čerpáme. Nejprve doplňujeme kapitolu Marie Hauptmannová roz. Brzorádová (1818-1888):
Marie Hauptmannová
roz. Brzorádová r. 1864[H1]
Roku 1818 se na Lochkově narodila Marie Anna Theresia
Brzorádová (1818-1888). Roku 1843 si ve Slivenci vzala Ing. Karla
Hauptmanna (1801-1870), c.k. okresního inženýra[88] a dozorce staveb silnic v Brandýse nad
Labem, kde se seznámili[H2] .
Žili až do konce života v Klatovech. U Marie Hauptmannové
nakonec, když ovdověla, žila Tante Philippine.
Ing. Karel
Hauptmann byl synem Dr. Františka Hauptmanna (1772 – 1860), lékaře v Zásmukách
a ve Štěkni a Ignácie Ulrychové, dcery Antonína Ulrycha z Častolovic a Johany
rozené Hertzig von Herzfeld (1774-1821[H3] ).
Ignácie měla 12 dětí a když zemřela, vzal si MUDr. František Hauptmann ještě
Johanu roz. Rayt (Reytt/Reith) von Baumgarten (1796-1843[H4] ).
Dědou ing. Karla Hauptmanna byl Dr. František Haubtmann (+1799), panský
lékař na Opočně.
Marie Hauptmannová roz. Brzorádová r. 186[H5] 9
Ing. Karel Hauptmann r. 1869[H6]
Marie Hauptmannová rozená Brzorádová měla 9 dětí: Marie (1844 –1897) si v roce 1874 vzala
Karla Goppolda (1841 – 1919), od 1911 s
predikátem von Nordenegg a erbem, ve výslužbě jako c. k. hejtman a měli 4 dcery
a dva syny Karla (*1881), c.k. poručíka a Rudolfa (*1886) soukromého
úředníka. [89];.Anna (1845 – 1937) zemřela svobodná; Karel (1847 –1882) byl advokátem v
Březnici a zemřel svobodný; Rudolf
(1852 – 1855) a František (1854 –
1856); Otilie (*1856 ), učitelka ve
Vídni hodně cestovala; Filip
(*1858), “suplující profesor”, pak profesor na reálném gymnáziu
Praha Smíchov. Jeho ovdovělá manželka Marie roz. Schmausová (1875-1967) poskytla
k opsání báseň k výročí svatby Ferdinanda a Marie Delorme, kterou si můžeme
přečíst v části Familie Delorme. Filip sokoloval s Tyršem a měl dva syny
Zdeňka a Ing. Ladislava H.; Eduard
(1860-1925) byl profesorem keramiky v Bechyni a měl 4 děti; Vilém
(1861-1912), vrchní finanční kontrolor Uherské Hradiště, taky ve Slavkově
v pivovaru; Josef (1849-1923)
lesní, revírník u hr. Kinského, otec Rudolfa a Otokara Hauptmanna (1897-1974),
rodopisce Hauptmannů. U Josefova křtu v Brandýse nad Labem roku 1849
nechyběl kmotr Josef Brzorád (*1777), majitel statku Lochkova s dcerou
Filipínou.
Marie Hauptmannová
roz. Brzorádová r. 1880[H7]
Album z archivu Otakara Hauptmanna
(1897-1974) také obsahuje (pro nás nově
vertikálně převrácenou a zesvětlenou) fotografii Josefa Brzoráda (*1777),
umístěný vedle manželky Anny roz. Delorme:
a pod nimi již známý obrázek Lochkova – nově
ale s popiskou:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Dalším příspěvkem z archivu Otakara Hauptmanna (1897-1974) je
doplnění rodokmenu Delorme:
• Jean Delolme (1715[H8] -1771), hodinářský mistr
v Hannoveru a Braunschweigu oo Louise Thiede (+1749), 2. oo Anne Elisabeth
Aubanel (1721-1796).
• (Jean
Marc) Antoine Nicolas Delolme (1752-1836), dvorní hodinář, představený evangelické
obce v Braunschweigu oo 1780 Anna
Katharina Sara roz.. Schwarz, dcera Františka S., hodináře v Braunschweig
a Augustiny Elišky roz. Bulile
•
Elise *1781, za svobodna
vychovatelka u dvora, oo 1810 Sievers,
nájemce dvora v Lanken, Lübeck, pak majitel rytířského pozemku Klein Wrankov v
německém Meklenbursku, dcera Agnes (*1819) oo pruský poručík von. Hühnerbeim
• Augustine Anne Henriette 1786 – 1796
•
Jean Charles *2.6.1787, obchodník, oo 1831 Henriette Ma(/e)lly ze Ženevy; 1811-22
v Lipsku, 22-30, 31-33 v New Yorku co kupec, od 1833 v Genollier u Ženevy
statkář
•
Jean Mare
Antoine 1788 – 1796
•
Louise Jaqueline
Anna 25.2.1791 – 7.2.1851, guvernantka dánských královen
•
Anne Auguste Jeanette 1792 – 1793
•
Anne Jeanette Charlotte (Aňete) 1794- po
1851, oo Elim, malíř v Braunschweig
•
Anne Auguste Antoinette 1795 – 1809
•
Charles Jaques Antoin *1797, obchodník, 1811-19 Lipsko, 19-23 N.York,
23-5 Lyon, 25-40 Paříž, pak u Paříže statkář, oo 1829 z Lyon
• Jean Charles (Henry?) 1799-po 1878,
hodinář v Londýně a Ženevě, oo 1829 La Barthe, dcera lékaře v Ženevě
(dcery: Louise a Antoine a synové ? +1836, +1833 a ?)
• Nanette Ferdinande Charlotte Luise (Nanny) 1807-1836
• Maricus Nicolas Emanuel Delorme (*1753)
• (Jean
Jacques) Ferdinand Delorme (1755-1827) oo 1783 Maria Anna Schell in Prag
(1759-1815) dcera
obuvníka v Praze Jana Schell (1713-1802) a Anny Marie roz. Kratochvíl
(1719-1783)[H9]
• Anna Katharina Elisabeth Theresie
Delorme (1795-1846) oo 1811 Josef Brzorád Herr auf dem Gut Lochkov bei Prag
•
Karel
Jiří Antonín 12.3.1794 - (11.)3.1800
• Anna Karolína Kateřina 25.1.1792 – 1794
• Karel Aug. Gotthold 6.?.1789 - 28.?.1789
• Terese 14.10.1787 – 1856, oo 1810 Gaspar
Weissenberger, Kaufmann in Wien, später Herr des Gutes Mogyoros in Ungarn
• Fil. Anna
Aloisia 25.8.1785 – 1787
• Jan Ferdinand Antonín 25.4.1784 – 4.2.1806,
medik
•
Josias Samuel Christophe Delorme (1757-)
• Charles Delorme (+1829), obchodník,
redaktor, soukromý učitel v Paříži oo
Eliška (Lilly), do r. 1789 (1791) obch. v Praze, 1791-1817 Paříž, soukr. učitel v Kasselu 1821
• Jenny od r. 1818 majitelka vychov. ústavu, oo Docagne,
poštovní úředník v Paříži (dcery: Anais a Carolina oo král. úředník)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
S odstupem
času se ukazuje, že nepřipojit k původnímu textu plné znění nobilitační
listiny Eduarda Krziwanka bylo chybou. Napravujeme tedy tímto dodatkem
připojujíce překlad, u popisu erbu i varianty od předních odborníků Dr. Jana
Županiče a Dr. Michala Fialy. Opis nobilitační listiny, který se záhadně
nedochoval ani v pražském ani vídeňském archivu, nalezneme jak víme v kronice
obce Věž uložené v havlíčkobrodském archivu. Dr. Jan Županič nález doplnil
záhlavním regestem: „1869, říjen,
Vídeň (Wien) Císař František Josef I. povyšuje nejvyšším rozhodnutím z 22.
dubna 1869 Eduarda Krziwánka, statkáře v Čechách, v uznání jeho obecně
prospěšné a humanitární činnosti do šlechtického stavu, uděluje mu erb,
predikát von a čestný titul šlechtic.“ Dodává ještě, že „formulace listiny
naznačuje, že k nobilitaci došlo po zaplacení taxy (v tomto případě 1050 zl.),
ale bez materiálů ze šlechtického archivu to nelze tvrdit jistě[H10] .“
Wir Franz Joseph Der Erste
von Gottes Gnaden Kaiser von Österreich,
apostolischer König von
Ungarn, König von Böhmen etc.etc. haben nachdem Uns zur Kenntnisz gebracht
wurde,
dasz Unser lieber und
getreuer Eduard Krziwánek in Jahre
Gutsbesitzer in Böhmen,
sich durch seine Wirksamkeit zur Förderung des National-Wohlstandes,
sowie durch sein
gemeinnütziges und humanitäres Wirken im
Allgemeinen hervorragende
Verdienste envorben hat,
Uns in unserer kaiserlichen
und königlichen Machtvollkommenheit bewogen gefunden,
mit unserer kaiserlichen
Entschlieszung vom 22.April 1869 ihm sammt seinen ehelichen Nachkommen
den Adelstand
zu verleihen, demselben die
Führung des Ehrenwortes
“Edler”
zu bewilligen und
zugestatten, dasz Derselbe, sowie seine ehelichen nachkommen sich der hach dem
Gesetze
mit dem Adelstande
verbundenen Rechte erfreuen und insbesondere sich des nachstehenden
beschriebenen Wappens bedienen dürfen als:
Im blauen Schilde, welchen
ein silberner Querbalken durchzieht, ein
Thurm aus rötlichem Quaderstein mit schwarzen Thor und zwei Fenstern überdiesem
nebeneinander stehend auf einem aus Fuszrande
aufsteigenden goldenen Dreiberge, auf
der mitleren der drei Thurm ziennen steht eine zum Fluge geschickte
natürliche Lerche mit einer schrägrechts geneigten goldenen Kornähre im
Schnabel. Auf dem Hauptrande des Schildes ruhet ein gekrönter Turmierhelm, von welchem blaue mit
Silber unterlegte Decken herabhangen. Die Helmkrone tragt einen geschlossenen,
blauen, von einem silbernen Querbalken durchzogenen Adlerflug, welchem drei
goldene Kornähren an blätterigen Halmen entwachsen.
Zur Beurkundung desen haben
Wir gegenwärtiges Diplom mit unserem kaiserlichen Namen eigenhändig
uterzeichnet, und Unser kaiserliches Majestatssiegel beifügen lassen.
Gegeben und
ausgefertigetmittelst Unseres lieben und getreuen Ministers des Innern Dr.Carl
Giskra, Ritters Unseres Ordens des Eisernen Krone, erster Klasse, Ritters
Unseres Leopold Ordens etc.
In Unserer Reichs-Haupt und
Residentzstadt Wien, am fünften Oktober des Jahres: Ein Thausend acht Hundert
neun sechzig
Franz Joseph m.p.
Der Minister:
Dr.Carl Giskra, m.p.
Nach Einer Kaiserlichen und
königlichen Apostolischen majestät Hochsteigenem Befehle
Adolf Ritter von Chaloupka
m.p.
k.k.Ministerialrath.
My František
Josef první z Boží milosti císař rakouský,
papežem
jmenovaný král uherský, král český atd. atd. dáváme na vědomost,
že náš ctěný a
věrný Eduard Krziwánek, narozený roku 1799 v Jihlavě, statkář v Čechách, získal
zásluhy pro svou účinnou podporu národního blahobytu, jakož i pro své neziskové
a dobročinné působení na všeobecných úkolech z toho vyplývajících. My z naší neomezené
královské a císařské moci jsme došli ke zjištění a naším královským z 22.4.1869
rozhodnutím jemu spolu s jeho manželskými potomky propůjčujeme
“Šlechtický stav”
Témuž i čestný
titul
“Šlechtic”
Schvalujeme a
dovolujeme, aby se tentýž, jakož i jeho manželští potomci těšili právu, které
je ze zákona se šlechtickým stavem
svázáno a obzvláště směl užívati dále popsaného erbu:
V modrém štítě,přes který prochází břevno (trámec), věž z načervenalého
kamenného kvádru s černou branou a dvěma okny mimo to současně stojí na
zdvihajícím se zlatém trojvrší, na prostřední ze tří stínek věže stojí k letu
připravený skřivan v přirozených barvách s našikmo doprava nachýleným zlatým
žitným klasem v zobáku. Na hlavním štítu spočívá korunovaný turnajový helm, z
kterého modrá a stříbrná podložená přikryvadla splývají. Helmová koruna nese
zavřená, modrá, stříbrným břevnem procházející orlí křídla, kterými vyrůstají
tři zlaté obilné klasy na stéblech plných lístků[H11] .
Ku stvrzení tohoto jsme tento diplom vlastnoručně naším císařským jménem
podepsali a nechali opatřit pečetí našeho císařského majestátu.
Dáno a darováno Naším milým a věrným Ministrem vnitra Dr. Karlem Giskrou,
rytířem Našeho řádu Železné Koruny, první třídy, rytířem Našeho Leopoldova řádu
atd.
V Našem říšském hlavním a residenčním městě Vídni, 5.října roku tisíc osm
set šedesát devět.
František Josef m.p.(manu propria - v.r.)
Dr. Carl Giskra,
m.p.
Z nejvyššího
rozkazu císařského a královského apoštolského majestátu
Adolf rytíř von
Chaloupka m.p.
c.k. ministerský
rada.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
František Drašner[H12] píše, že „Brodští ochotníci ve Věži sehráli německé
představení, v němž s Karlem (Havlíčkem Borovským) hrála mladá komtesa Stubnikova, patrně host na panství ve Věži“. Odkud
byla komtesa Stubnikova? Odpověď je ztížena rozrůzněním zápisu tohoto jména.
Gothajský almanach hraběcích rodů uvádí variantu Stubick[SJ13] , soudobá česká regionální literatura Štubík[SJ14]
z Königštejna, německá von Stubnik[SJ15] , v ručně psaných dokumentech nejdeme i
variantu von Stebick[SJ16] , či von Stubich[SJ17] .
V letech 1844-1846, kdy zřejmě Havlíček přijížděl hrát
divadlo do Věže, byly však komtesy Stubick von Königstein jen dvě. Sestry Anna
(1821-1875) a Vilemína (1819-1887) byly sestřenkami úsobského hraběte Eduarda
Fučikovského von Grünhof (1814-1891), kterého známe například jako společníka
Eduarda Krziwanka, či Františka Havlíčka v podniku květinovské olejárny.
Velmi podrobně se oběma rodinami - Fučíkovskými z Grünhofu a Štubíkovými
z Königštejna – zabývá Jiří Bořecký ve svých Dějinách Úsobí a Chyšky[SJ18] .
Anna s Vilemínou byly dcerami nemajetného hejtmana 8.
císařského pěšího pluku hraběte Jana Nepomuka Štubíka von Königstein
(1782-1840). Jejich matka hraběnka Leopoldina Stubick von Königstein rozená
Fučikovski von Grünhof (1791-1875) však dostávala jako dědický podíl
z úsobského panství doživotní rentu. Wilhelmine se roku 1849 vdala za Dr.
Med. Františka Xavera Güntnera (1812-1887), pozdějšího profesora mediciny na
pražské univerzitě[H19] . V jejich hlášených bydlištích na Novém i Starém městě
pražském není zmínka o dětech[H20] . Sestra Anna zůstala svobodnou a dle kroniky rodiny
Fučíkovských z Grünhofu milovala prý též nějakého lékaře měšťanského rodu.
Ale Leopoldina se prý postavila proti tomu, aby si ho Anetta vzala za manžela.
V době, kdy u Vilemíny pobývala její neteř Marie Fučíkovská (1814-1897),
aby se naučila městským mravům, skočila pak Anna ze zoufalství do Vltavy a
utopila se[H21] .
V diplomové práci [SJ22] Petra Tvrdého o Josefě Menšíkové se dočítáme o původu praporu brodského pěveckého spolku Jasoň:
“Roku 1862 spolek existoval již přes dvě léta, ale stále neměl svůj prapor. Ten pomohla obstarat právě Josefa, když se jí podařilo získat podporu i dalších žen.269[SJ23] Navíc od rodiny Křivánkovy z Věže získala dva vyšívané obrazy, které původně zdobily prapor národní gardy z revoluce roku 1848.270[SJ24] Při likvidaci těchto ozbrojených sborů počátkem padesátých let byly původní prapory odevzdávány nejbližším vojenským zbrojnicím. Cenné části jako právě vyšívané obrazy nebo šňůry byly vráceny původním majitelům, zbytky praporů byly ničeny.271[SJ25] ”
Prapor byl k vidění na výstavě Jasoň 1859-2009 v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod, v jehož sbírkách je nyní chován. S laskavým svolením muzea si obě strany praporu můžeme prohlédnout :
Sedm[H26] básniček (Emanuela Weidenhoffera[H27] ) o poměru Havlíčka k Weidenhofferově sestře má
souborný název "E l e g i e , stará
chromá báseň o milostném poměru mé sestry Fany s Karlem H. B." Cyklus
ten datován 23. 2. 1848 a psán byl asi, jak možno usuzovat z jeho obsahu, pro
jeho sestru Fany[H28] .
Báseň šestá M a š k a r a v e V
ě ž i (malý statek blíže N. Brodu; majitel Skřivánek - pozn. p. W.) líčí
masopustní ples na statku Věži, jehož se Havlíček se sl. W. účastnil. I zde
trpkost proti H-ovi vytryská v posledních dvou slokách básně:
Masopustní skvostné hody
slaví opět Věže štědrý pán;
pro okolní vzácné rody
zámecký sál zvláště vychystán.
Již při libém
tónů zvuku
různé maškary se
prochází,
Hle! tu sama
dcera pluku
v skromném oděvu
sem přichází.
Ha! Co to tam za
krajané
přibyli teď
právě do spolku?
Všecko hledět
naň ostane!
Čerkes přivádí
si Španělku.
Oudy šněrovačka
víže
lemovaná zlatem
portiček,
sukni zdobí
stříbra kříže,
všude hojnost
drahých tkaniček.
stříbrná se
jehla třepetá,
ona kdysi do
tance víru
s severním svým
druhem zalétá.
Horoucnější nade
slunce,
co vždy plane
tam nad Španěly,
tvořila si láska
trůnce,
jímž se oba
klaněli.
Lásku, co tak
plála čistě,
sám on zrádce
vždy víc ulíval
a zůstaviv
spáleniště
zdaleka se jemu
vyhýbal.
Toto spáleniště
moří
srdce sklamané
ach! milenky,
ona trpké slzy
noří
nemajíc než
smutné pomněnky.
Emanuel Weidenhoffer - K.H. Borovský
– Dr. Emanuel Weidenhoffer in Besedy Času, č. 30, Praha 26.7.1908, s. 333-4
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Úspěšné bylo
letošní hledání hrobů Křivánků na svatovojtěšském hřbitově v Německém
(dnes Havlíčkově) Brodě. Oba hroby se skutečně nachází při severní zdi, asi v
její polovině. Protože byla čerstvě posekaná tráva a odstraněný břečťan,
nebylo těžké najít náhrobek s křížem u hrobu Eduarda Krziwanka ml.
(1844-1896). Tento je v současné době i označen číslem H 67.
Pod špatně
čitelným „ZDE ODPOČÍVÁ“ již snadno čteme „EDUARD ZE KŘIVÁNKŮ naroz. 4.
listopadu 1844, zemř. 12. února 1896“.
Protože do hrobu
vedlejšího (č. 187) měli být převezeni Eduardovi rodiče, původně uložení
v kapli věžského zámku, zajímalo nás, co ukrývá porost trávy a mechu po
levé straně.
Po očištění a
navlhčení se nápis objevil velmi pěkně. Trochu překvapivé je, že text na
náhrobní desce je celý v češtině. (Obě parte byla v němčině.) Druhou
pozoruhodností je titul Karoliny: „šlechtična ze Křivánků“. Dle nobilitační
listiny měl titul náležet Eduardovým potomkům a na svém parte měla manželka
Karoline uvedeno pouze „geb. Baronin Herites“. Nápis na náhrobní desce říká:
„EDUARD
šlechtic ze
KŘIVÁNKŮ
nar. 17 2?/1 99 zem.
18 26/6 76
KAROLINA
šlechtična ze
KŘIVÁNKŮ
nar. 18 3/5 04 zem. 18 24/3 76”
K nedalekému
hrobu manželů Johanna a Barbary von Herites, do kterého byli později pohřbeni
JUDr. Eduard Brzorád s manželkou Marií, rozenou ze Křivánků, a který je
dnes označen B 27, a tomu JUDr. Eduarda Brzoráda ml., dnes označenému A 134 tak
přibylo třetí místo, kam můžeme při návštěvě malebného svatovojtěšského
hřbitova přicházet a přimlouvat se za duše našich předků.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Po útlumu
lodní dopravy (prakticky končil dovoz soli na lodích) vlastnila na konci 19. století Zelenou
ratolest (nejstarší dům v Husově ulici v Českých
Budějovicích) společnost Kotva, pro
kterou koupil celý komplex od rytíře Lanny Viktor Porák. V areálu měla
v nájmu firma Bratří Zátkové sklady obilí. V roce
1909 Bratří Zátkové celou Zelenou ratolest koupili. Během roku
přestěhovali Zátkové do Zelené ratolesti firemní kanceláře a dále provozovali
nákup a výměnu obilí.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Restaurátor,
ale také patriot a zdatný horaždovický historik MgA. Jindřich Šlechta doplnil naše poznatky o horažďovických
předcích o několik cenných poznámek[H30] :
V roce 1601 byl Ondřej Mirotický
spolu s Jakubem Hollarem uvězněn
Teobaldem Švihovských, vrchností v
Horažďovicích, protože si přišli
stěžovat na jím vydané artikule (NA Praha, Stará manipulace, záležitosti
panství Horažďovice).
Roku 1616 byl mezi vyslanými
měšťany Horažďovic na Pražský hrad ohledně artikulí Teobalda Švihovského a
je v soupisu 13 osob podepsán jako “Andreas
Mirotický, jinák Mozol” - (NA Praha, Stará manipulace, záležitosti panství
Horažďovice).
17 března 1721 přijat pod jurisdikci města
(Horažďovic) František Matzner rodák ze
Strakonic ( Kniha smluv 1706 - 1728, folio 265).
Při pohledu na horažďovickou kašnu přijde snadno na mysl druhá figura z erbu “von Herites”.
Vedle řeznické sekery – poukazující na řemeslo předků - jeví se tak obelisk na čtyřech koulích s pátou na
vrcholu jako odkaz právě na
Horaďovice, rodiště všech třech nobilitovaných. MgA. Šlechta ale správně
připomenul, že symbol obelisku je v architektuře užíván poměrně často; vedle
obelisku na kašně v Třeboni, připomíná ještě ten na kašně v Bavorově, památník
u Čimelic a další. (V Praze je dobře viditelný na kostele sv. Ignáce na Karlově
náměstí, či Kostele Panny Marie Ustavičné Pomoci a sv. Kajetána v ulici
Nerudově.) Heraldik Robert Oppelt ještě nabídl hypotézu, že by se mohlo jednat
o obelisk na náměstí sv. Petra ve
Vatikánu, který by tak upomínal na proboštův stav duchovní.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Více o
působení Václava Vojtěcha von Herites, coby duchovního komisaře pro
toleranční přihlášky v roce 1782 se dozvídáme díky bakalářské práci Pavla Holuba
o humpoleckých nekatolících[H31] – dostupné online. Tyto podrobnosti nás zajímají, také proto, že
právě Heritesovo působení mezi nekatolíky bylo posléze oceněno udělením
šlechtického titulu. Autorův přínos pro nás leží zejména ve
zpřístupnění Heritesovy latinské zprávy[H32] z fondu České
gubernium - Publicum, Praha Národního Archivu českými překlady citací. V úvodu autor
Heritesovo zapojení shrnuje:
„Nyní pohlédněme opět na
humpolecko-herálecké panství v souvislosti s tolerančními přihláškami. Duchovní
komisař Václav Herites se před působením v Humpolci od 10. do 13. března 1782
účastnil přihlášek v Polné (7.-8. března) a také mimo jiné i v Přibyslavi
(9. března). V humpolecké komisi dále zasedal německo-brodský vikář Weisenthal
a ředitel herálecko-humpoleckého panství[H33] . Herites po svém působení v Humpolci
vypracoval zprávu. V ní hovoří o některých jedincích, které považoval za
ty, po jejichž ovlivnění by narušil celou pospolitost. Na druhou stranu je jeho působení spojováno také s odčiněním
jisté křivdy vůči jednomu z nekatolíků. O tomto sporu s humpoleckým
duchovním a nejmenovaným nekatolíkem o 2 zlaté se z jiných pramenů nedozvídáme.
Nekatolík měl být dříve neprávem odsouzen zaplatit 2 zlaté na obnovu oltáře a k
uvěznění v žaláři. Spor byl Heritesem shledán pro humpoleckého duchovního
neoprávněným.(podrobněji
zde[H34] ) Herites také
ve své zprávě upozornil na vliv humpoleckých nekatolíků pro venkovské okolí s
vírou, že pokud by byli humpolečtí obráceni, obrátili by se i mnozí na venkově.
Také upozorňuje na to, že Humpolečtí nekatolíci augšpurskou konfesi jen
předstírají a zatím trvají na dogmatu husitském. Dle komisařových názorů zdejší
nekatolíci hájili reálnou přítomnost Krista při přijímání. Velmi zajímavý je
Heritesův postřeh o humpoleckých ženách, které při přihláškách vtrhávaly
hromadně na místo konání komise. Při tom měly ženy prohlášet, že „caput
mulieris est vir, et caput viri est ecclesiae“ (hlavou ženy je muž a hlavou
muže je církev). Následně bylo Heritesovi vydáno osvědčení reflektující jeho
působení v Humpolci. Představení města,
kteří toto potvrzení vydali, svědčili, že Herites neužil ani jediného hanlivého
slova při komisi, nýbrž že se choval ke každému jako laskavý otec. Při
Heritesově působení v Humpolci přestoupilo zpět ke katolictví celkem 24 lidí.“ 120[H35]
Holub
Pavel: BAKALÁŘSKÁ PRÁCE: TOLEROVANÍ PŘED TOLERANCÍ, NETOLEROVANÍ PO TOLERANCI?
NEKATOLÍCI V HUMPOLCI VE DRUHÉ POLOVINĚ 18. STOLETÍ, JIHOČESKÁ UNIVERZITA V
ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH - FILOZOFICKÁ FAKULTA, ČESKÉ BUDĚJOVICE, 2007, str 25-6
Autor práce se dále zabývá
jednotlivými rody. Pro zevrubnější ukázku Heritesova působení uveďme alespoň jeden se
vztahem k rodu Příborských:
„Baštin Matouš Nc. 222.
Jméno Baštinů nikdy nebylo mezi
těmi, kteří byli vyslýcháni pro zadržování nekatolických knih nebo při jiných
výsleších ve druhé polovině 18. století. Za Heritesovy návštěvy je uveden
Matouš Baštin spolu s manželkou Anežkou a synem Leopoldem, že přestoupili ke
katolictví. Herites ve své správě uvádí Baština jako svůdce mnohých obyvatel
města, muže obdivuhodné paměti, který přednášel důvody o přisluhování pod
obojí, proti očistci, odpustkům, poctě svatých, poctě obrazů a o mešní oběti.
Podle jeho svědectví dokázal citovat různá místa z Bible proti římské církvi a
sarkasticky hovořil o papeži. Před konverzí ke katolické víře se prý nechtěl
nejprve nechat přesvědčit. O tom, že měl jisté vůdčí postavení mezi
nekatolickými obyvateli města svědčí Heritesovo zjištění, že po jeho přestupu
následovala změna náboženství u několika osob.196[H36] Jeho přestup měl ovlivnit i přestup Bartoloměje
Příborského[H37] , jehož matka údajně žádala Heritese, aby měl větší
péči o jejího syna a ke katolictví jej přivedl.197[H38] Ve své zprávě
hovoří Herites také o případu manželky Matouše Baština, která byla těhotná a přišla se svým čtyřletým synem za
Heritesem a děkovala mu za jeho práci a s upřímností svého srdce jej oslovila:
„Pane! Bůh buď vaším odplatitelem, že
jste mi manžela a tomuto synovi otce jako katolíka vrátil, já a tento chlapec
se budeme ustavičně za vás modlit. A jestli šťastněji, jak v Boha doufám, toto
dítě, které v lůně nosím, vydám a vychovám, první modlitby, které bude mít, za
Vás obětovat bude, aby Bůh byl vaším odplatitelem.“198[H39]
Holub
Pavel: BAKALÁŘSKÁ PRÁCE: TOLEROVANÍ PŘED TOLERANCÍ, NETOLEROVANÍ PO TOLERANCI?
NEKATOLÍCI V HUMPOLCI VE DRUHÉ POLOVINĚ 18. STOLETÍ, JIHOČESKÁ UNIVERZITA V
ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH - FILOZOFICKÁ FAKULTA, ČESKÉ BUDĚJOVICE, 2007, str 50-51
O charakteru
Heritesovy práce by ještě dobře mohl svědčit následující úryvek:
„Za
Heritesova březnového působení v Humpolci roku 1782 došlo k přestupu
v rodině Hrejsů. Bohužel Herites nezachycuje Hrejsovo křestní jméno, jen
jej charakterizuje jako muže prostého a velmi skromného. Jistý Hrejsa třikrát až do noci s Heritesem rozmlouval. Poté jej znovu
Václav Herites navštívil v jeho domě, kde spolu mluvili více než dvě hodiny o
cestě spásy. Jak kanovník uvádí, obrácením tohoto muže by získal i další,
neboť se Hrejsa těší jejich velké
vážnosti. Nejprve Hrejsa souhlasil, že
přestoupí druhý den ke katolictví, leč rozhodl se, že tak neučiní, ale nebude
klást žádné překážky své manželce a dvěma dcerám v přestupu ke katolictví.“191[H40]
Holub
Pavel: BAKALÁŘSKÁ PRÁCE: TOLEROVANÍ PŘED TOLERANCÍ, NETOLEROVANÍ PO TOLERANCI?
NEKATOLÍCI V HUMPOLCI VE DRUHÉ POLOVINĚ 18. STOLETÍ, JIHOČESKÁ UNIVERZITA V
ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH - FILOZOFICKÁ FAKULTA, ČESKÉ BUDĚJOVICE, 2007, str. 47
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
V Dodatcích
z roku 2010 jsme uvedli, že „profesor Lubomír Slavíček zmínil ve svém díle
„Sobě, umění a přátelům“ Václava Vojtěcha Heritese jako majitele soukromé sbírky obrazů.“ Zmínil tehdy jako pramen „Anonym, Kunstnachrichten aus Prag, in: Johann Georg Meusel (ed.), Neue Miscellaneen
artistischen Inhalts für Künstler und Kunstliebhaber, 13. Stück. Leipzig 1803,
s. 578.“ Díky Heleně Táborské z Národní Knihovny nyní víme o kopii
knihy přístupné on-line na http://digital.slub-dresden.de/werkansicht/dlf/80174/84/0/.
V kapitole „Kunstnachrichten von
Prag“ zde nacházíme v sekci „Privat-Bilderkabinet zu Prag, in
alphabetische Ordnung“ mezi 26 dalšími i sbírku „Hrn. Domprobst. von Herites am
Schlosse.“ Žel bez dalšího
komentáře.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Královehradecký biskup Leopold Hay
přichází na Pardubicko na konci srpna 1782. Týneckým farářem je v tomto čase Antonín Herites. Hay ho ve své zprávě
označuje za člověka, který dokáže žít s
místními nekatolíky v pokoji, za člověka, který si dokáže získat jejich důvěru
a vše činí takovým způsobem, který nechává v klidu i jeho katolické ovečky.
(Janouchová
Marcela: Bakalářská práce: Dějiny evangelických sborů Krakovany a Chvaletice a
porovnání jejich vývoje, Univerzita Pardubice Fakulta filozofická, 2014, str. 89[H41] )
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Vzácným dárkem letošních Velikonoc se stalo objevení fotografického alba rodiny kolínských Voithů. Nejen, že se
jedná o velmi pěknou ukázku užitého umění z produkce prestižní vídeňské
firmy BREUL & ROSENBERG WIEN – přední mosazné desky
jsou zdobeny malachitem, ale obsahuje řadu podobenek – fotografických vizitek
nám dosud neznámých. Podobně jako u „Alba rodiny Marie
Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)“ , jeví se jako užitečné uchovat
obsah v úplnosti a původním pořadí. Proto bylo album oskenováno a umístěno
do zvláštní přílohy Dodatků po názvem „Album
Voith-Herites von Sterbez“ a tam si ho
můžete celé prohlédnout.
Rozevřené desky alba – kožená zadní strana a hřbet zdobené zlacením a mosazná přední strana zdobená malachitem
Za laskavé poskytnutí, povolení zveřejnění a vydatnou pomoc při zpracování alba velmi děkujeme sběrateli starých fotografií panu Františku Gregorovi, který ho nyní chová ve svém archivu. Níže bychom rádi upozornili jen na ty nejpozoruhodnější objevy. Protože nevíme, kdo byl původním majitelem alba, nelze zatím s jistotou určit, nakolik byly osoby z fotografií rodině Voithů blízké. Zdaleka ne všichni jsou rodinnými příslušníky, ale dost možná tvořili společenské prostředí našich předků. Jsou to například pan Náchodský rytíř z Neudorfu, nadp. Richter, Jindřich Jechenthal, baron Althann, Anton Kirchner von Neukirchen, František Alois Skuherský, lékař a lidumil v Opočně, či Zdenko Helfert.
První novinkou je vyobrazení spojení erbů rodin Voith von Sterbez a von Herites, ke kterému došlo, když Tadeas von Herites roku 1864 adoptoval Vincence Voith von Sterbez:
Erb
z první strany Alba
Voith-Herites von Sterbez .
Nepřekvapí, že hned na další fotografií alba se nachází Tadeas Freiherr von Herites:
Tadeas
Freiherr von Herites, 28. Oktober 1862 (foto Lachmann, Ferdinandova třída 351,
Praha)
O něco dál v albu se pak nachází ještě jedna Tadeášova podobenka a za ní následuje obětavá slečna Marie Tauberová:
(Tadeas
Freiherr von Herites z Alba
Voith-Herites von Sterbez .
(foto Krziwanek: Wien, Neubau Hofstallstrase 5
nächst Hotel Höller; Ischl,
Franzensallee 10)
Marie Traube o Tadeáše pečovala jako služebná. V albu je i velmi zajímavá fotografie
jejího hrobu z roku 1878, ověnčeného věnci, na jejichž stuhách čteme jména
rodiny Voith, Berta, či Náchodský.
Marie
Traube +1878 (M. L. Winter, Photograph, PRAG, Graben 988)
Dále následují fotografie nám převážně známé fotografie Čeňkových rodičů Ferdinanda Voith von Sterbez a Marie roz. von Herites, jeho sester Berthy a Hermíne v mládí, fotografie Čeňka samotného. Jedna s názvem „Věštkyně v malířském atelieru“ - zřejmě sourozenecká - je zajímavá svou hravostí. Zleva snad Ferdinand Voith v. Sterbez ml., Bertha co věštkyně, ale zda je v bílém Hermine opravdu těžko říci.
“Die Wahrsagerin im Maler – Atelier 7. 3. 1879 ” (Jan Procháska FOTOGRAF v Čáslavi)
Závěrem nutno představit velmi pěknou fotografii Ernestine von Kutschera, roku 1862, kdy byla v pražském atelieru Winter pořízena fotografie ještě von Krziwanek. Tato fotografie sice není označená popiskou, ale podoba Ernestine je těžko zaměnitelná:
Ernestine
Bar. von Kutschera geb. von Krziwanek r.
1862(M. L. Winter, Photograph, PRAG, Graben 988)
Závěrem
si dovolme uhodnout, že na jedné ze tří fotografií pořízených v atelieru
Winter roku 1862, je Eduard Carl Edler von Krziwanek Jr. (1844-1896). Na této
fotografii by byl 18ti letý a srovnáním fyziognomie a způsobu oblékání s oběma
nám již známými, ale velmi rozmatanými fotografiemi, můžeme si právem domýšlet,
že se tehdy vedle rodičů (ti jsou na té třetí fotografii, kterou jsme již ale
znali z archivu Fránů), nechali vyfotit i obě nezadané děti.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
19.8.1908 přinesly Národní Listy zprávu o
vlasteneckém činu pozdějšího policejního ředitele Ernsta Prziborského,
bratrance Lea Prziborského-Voith-Herites. Slovy dobové nacionalistické
žurnalistiky:
„Neslýchaný čin německého policejního
úřadníka v Národním divadle. V Národním divadle byla v předvečer narozenin
panovníkových provedena premiera Čajkovského baletu Louskáček, a k tomuto
představeni byl vyslán jako zástupce policejního ředitelství německý p o l i c
e j n í k o n c i p i s t a
P r z i b o r s k i. Co dovede, záhy ukázal. Když totiž orchestr zahrál dvě
sloky císařské hymny, povstalo obecenstvo v hledišti, jen tu a tam zůstal někdo
sedět. Byli to venkované, uondaní namáhavoo cestou, putováním po dlažbě a
nevědoucí, že mají povstati. Zůstali klidně sedět, ale záhy musili povstati a
nejen to — nýbrž putovati na policejní úřad. Koncipista P r z i b o r s k
i t o t i ž n a ř í d i l, a b y d o t y č n í s e d í
c í b y l i v y z d v i ž e n i a z a ú č e l e
m z j i š t ě n í j m e n p ř e d v e d e n i. A tak 5
občanů a jedna dáma musili podniknouti nesmírně zdrcující a truchlivou cestu ze
zlatého domu na pobřeží Vltavy ku policii. Byli to: p. Otto Žák, pokladník z
Blatné, p. Em. Kozáček, učitel z Napajedel, pí. Fr. Zapletalová, vdova po
nadučileli z Malenovic. p. Jarosl. Strojil, ředitel tiskárny, dělník
Jaroslav Procházka a Ant. Janovský. Neslýchaný čin policejního úřadníka,
který všímá si, do čeho mu praničeho není a má hleděti si jen b e z p e č n o s
t i o s o b a m a j e t k u, vzbudil nesmírné vzrušení mezi
veškerým obecenstvem a nezůstane zajisté v kruzích poslaneckých nepovšimnut.
Také ředitelství Národního divadla nemůže si dáti líbiti takovýto způsob
intervenování policejního zřízence a učinilo prý již v této záležitosti kroky u
ředitelství policejního a místodržitelství, neboť lehce by se mohlo stát, že by
jednou nějaký pan Prziborski dal odvésti všechno divadelní obecenstvo na
policejní ředitelství, kdyby se mu uzdálo, že nesmýšlí dle jeho chuti. Bylo by
zajímavo zvěděti, zdali také v německém divadle všichni diváci vstali a zdali
tam intervenující úřadník by se opovážil něco podobného provésti !“
(Národní
Listy 19,8,1908 strana 3)
Ernst Prziborski (1875-1944)
(American Photo Studio in Prague, roku 1913)
Matrika doktorů
německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1882–1892) datuje doktorát Lea Prziborského na 21.12.1891. V poznámce o gymnáziu
je napsáno „Prag“ s otazníkem.
„Advokát Lev
Prziborski v Praze byl zapsán do listy advokátů.“ (Národní Listy
29.9.1898, str.6)
Nedělní klid
v advokátních kancelářích. Na popud představenstva nemocenské pokladny
kandidátů advokacie a úřadníků advokátních v Praze a předměstích zavedli
pro dobu letní tj. do 30. září v advokátních kancelářích svých klid
nedělní a sváteční uzavřením úřadoven svých následující páni dri. … Prziborski
(po celý rok), …(Národní Listy 14.7.1900, str.2)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Národní
Listy 24. 4. 1885 str. 6
Rudolf baron Voith von Sterbez zemřel 5.
1. 1905 na zámku v Osečanech.
Dle nekrologu v Bohemii získal své vzdělání na kadetní škole v Eisenstadt(u)
a na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě - Wiener-Neustadt, ze které
byl 1. září 1868 přidělen jako poručík k
28. pěchotního pluku. Odtud vystoupil z vojenské služby jako setník u
příležitosti svého sňatku s Annou Tiegel von Lindenkron, majitelkou
statku Vosečany. I v nekrologu zaznívá chvála jeho ušlechtilého charakteru
a štědrosti k chudině:
„Als Offizier seines edlen und ritterlichen
Characters wegen von seines Kameraden verehrt und von Jedermann hoch geachtet,
hat er seinen militärischen Geist bis an sein Lebensende bewahrt. Nicht nur
seine Gattin und Geschwister, sondern auch seine Kameraden betrauern sein
leider so frühes Ableben und die Armut, für die er stets hilreiche Hand hatte,
verliert an Rudolf Freih. Voith einen edlen Wohltäter.“
(Bohemia,
10. 1. 1905 strana 3)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
3. září 1833 navštívil panství Stránov císařský pár. Stalo se tak při příležitosti oslav dvacátého
výročí spojeneckého, rakousko-rusko-pruského vítězství nad francouzskou armádou
u severočeské Chuchle (29-30. srpna 1813) a následné porážky Napoleona
Bonaparte v tzv. bitvě národů u Lipska (16-19. října 1813), která otevřela
cestu ke konečné porážce Francie. Tehdy rakouský císař a král uherský a český,
spolu se svojí čtvrtou a poslední chotí Karolínou Augustou Bavorskou uskutečnil
cestu po zemích Království Českého, při které navštívil mnoho měst a obcí.
Všechna významná místa, kterými projížděli, byla tehdy vyzdobena oslavnými
bránami a nápisy. Celá tato cesta byla zdokumentována v knize s názvem „Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K.
Majestäten Franz der Ersten und Caroline Auguste in Böhmen im Jahre 1833“, volně
přeloženo „Kniha o přítomnosti Jejího K. K. Veličenstva Františka prvního a
Karoliny Augusty v Čechách v roce 1833“, vydaná v Praze roku 1836[H42] . Volný překlad části věnované stránovské zastávce:
U vesnice Lhota[H43] , která patří ke statku Stránov, byla pod takzvaným
selským domem (Landwirthshaus) od majitele statků Niměřice a Skalsko pana
Johanna Weitlos(e) za spolupráce
vrchnosti ze Stránova a Krnska, jmenovitě
pánů Johann(a) Barona Herites(e) a Jeho Excelence pana Leopolda hraběte
Šporka vztyčena velmi vkusná čestná
brána. K vidění byly dva dórské sloupy vysoké 18 stop, ovinuté květinovými
girlandami nesoucí rovněž květinami ozdobené římsy, přes které spočívaly na
podušce česká královská koruna s žezlem a mečem. Níže se v zeleném poli
třpytila pozlacená písmena „F. C.“ Na koncích říms stály vázy se svazky květin.
Postranní stěny vedle sloupů nesly slova „Treue - Liebe“ (Věrnost - Láska) z
pozlacených písmen. Vnější konce postranních křídel zdobily rovněž vázy s
kyticemi a před každou stěnou ještě nadto stály kandelábry (svícny) se svazky
květin. U této čestné brány očekávali
příjezd Jejich Majestátů majitelé statků pan Johan Baron von Herites a
Johann Weitlos, duchovenstvo a úředníci panství Stránov, Niměřice, Bezno,
Sovínky a Krnsko. Níže byly četně shromážděny školní děti a podřízení
jmenovaných a ještě vzdálenějších panství; před čestnou bránou stálo dvěma
řadami 20 slavnostně oděných, květinovými věnci okrášlených děvčat, které
držely bílé a červené praporky. Když se Jejich Majestáty za zvonění a hřmění
hmoždířů přiblížily, dívky svými
vlajkami zdravily, sláva provolávaná z celých srdcí zněla podél tísnících se
řad lidu za zvuku trumpet a kotlů, a srdečného hlasu císařské hymny,
doprovázejícího Nejvyšší Cestující,
kteří na toto láskyplné vzdávání úcty odpovídali přátelskými pozdravy. Následující „Uvítání“, složené kováňským farářem Karlem Vinařickým[H44] a majitelem
statku panem Johannem Weitlosem k tisku dopravené, bylo již před příjezdem
Jejich Majestátů ve více než 100 exemplářích rozděleno mezi shromážděné , Jeho
Majestátu císaři však bylo předneseno až později v Mnichově Hradišti, neboť se
nejevilo příhodným obtěžovat Jeho Výsost na cestě.
„Slavně radostný
ples se o Trosky a Bezdězy
Odrážel, kterým
Tebe, Králi milostivý,
Ondy měst
českých královna uvítala.
Od doby té co
tvau patu líbala opět
Země Čechů, Tebe
stále triumfy provázejí,
Slávnější nad
vítězoslávu bojovných
Cäsarů. Strach
před nimi, láska chodí ale
Před Tebou. My
tady vždy okem taužebným
Patřiti tam, kde
blahým Tvoje líce se zaskvěly
Otcovské
krajanům, až i nám nebe přálo té
Slasti. Budiž
tedy zdráv, lidu otče přelaskavý,
Vítejž nám, a
raduj a potěš mezi námi se!
Patři kolem, Tvé
heslo: „Pokoj“ jakové divy
Spůsobuje! Žni
auroda nezdupaná divým
Války kruté
kopytem rolníkovy práce pot
Nadbytem
odplácí; hojné dary polní,
A množství po
ladech štěpených ovoce stromů
Nákladné vozy
volně přes doly, přes hory
Dopravují
kladené přes mosty a silnice.
Výborná české
pilnosti a průmyslu
Díla plaví se
Labem, aby jich velebil kraj
Zámorský. Ty
všecky p o k o j divy působil
Nám i celé
Evrópě Tebau ochráněný.
Přijmiž
neskonalé zaň svého lidu vděky,
Lásku i důvěru
nezrušenou! Ty pak Otče na
Výši nebes,
zachovejž Františka milého nám,
Jenž Tvé dílo
koná, blaho žádaje národů.“
(„Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K.
Majestäten Franz der Ersten und Caroline Auguste in Böhmen im Jahre 1833“,
Praha 1836, str. 134-5)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
A.E. Komers[SJ45] ve svém „Ročníku pro vlastenské hospodáře“ s titulem „Pokrok v rolnictví“ z roku 1861 v kapitole „Jak dalece odůvodněno jest poukázání
rakouského polního hospodářství na anglicko-skotské“, na místě, kde
pojednává o hnojení kostmi a jejich spotřebě v Anglii uvádí:
„Roku 1848 cenil
známý Steffens množství z ciziny přivezených kostí na
32,582 tůn po 20 centech. – Bohužel i Rakousko k tomu přispělo, čehož tím
více je litovati, jelikož u nás již ve 30. letech jednotliví přičinliví hospodáři, jmenovitě na
slovo vzatý statkář Křivánek (ve Věži) a za jeho
příkladem nejlepší hospodáři Čáslavského kraje shledali, že se hnojení kostmi
velmi dobře vyplácí. …“[H46]
(Pokrok
v rolnictví: ročník pro vlastenské hospodáře. V Praze: A.E. Komers,
1861-1868., sv.1., str 75)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Krásný stříbrný
dezertní příbor, původně součást rozsáhlé sady, nese na spodní straně
rukojeti švabachový monogram „MK“.
Vidlička měří 17cm a nůž 20,5. Vedle puncovní značky stříbra je zřetelná
číslice „2“ (možná poslední číslice
roku výroby) a na přední straně čteme značku výrobce „MS“. Dle typu puncovní značky můžeme usuzovat na rok výroby mezi
koncem 18. stol. a rokem 1867. Příbor poskytl přímý potomek věžských Krziwanků.
Je-li „MK“ monogramem Marie Krziwanek může jít o dvě osoby: babičku s vnučkou.
Marie Krziwanek roz. Seegenschmied (1771-1842)
a Marie Brzorad roz. Krziwanek (1834-1898). Ta první byla Krziwanek až
od své svatby roku 1785, ta druhá
jen do své svatby roku 1852.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Dětská zahrádka na Smíchově zřízená slečnou E. Brzorádovou podle
všeho těšiti se bude skvělému zdaru, neb rodiny uvědomělé, nahlížejíce dobrotu
takového ústavu již před otevřením jeho ohlašují dítky své, chlapce i děvčátka.
Ředitelkyně slečna E. Brzorádová sepsala také „prospekt", v kterém účel a podstatu dětské zahrádky vůbec velmi jasně
naznačila. V sobotu dne 13. t. m. bylo
otevřeno české oddělení spůsobem
slavným, přednáškou ctěné naši spisovatelky paní Žofie Podlipské o 4.
hodině odpůldne. (Národní Listy, 15.6.1868 str. 2)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
„* Povýšení v
stav šlechtický. Císař pán povýšil
statkáře p. Frant. Bechera a p.
Eduarda Křivánka v uznání jejich záslužného vlasteneckého a obecně prospěšného
působení v stav šlechtický.“
(Pražský denník, 26.4.1869, str.2)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky
z roku 2017 najdete zde.
Zvláštní přílohy:
Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)
Album Voith-Herites von Sterbez
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění: