zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von Herites, von
Krziwanek, Delorme a Brzorád.
V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky 2015
zpět na
Níže najdete doplnění připojená k práci až po jejím
dopsání. Přidávána jsou na tuto stránku tak, aby horní byla tou nejnovější.
Každá novinka je označena podle příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se
znakem je uvedeno vročení. Všechna doplnění budou časem dle možností postupně
umístěna i přímo do textu jednotlivých kapitol a to s šedým podbarvením pro odlišení od původního
textu. Takto jsou podbarveny zde v Dodatcích ty části, které již do textu
vepsány byly.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
S vděčností
připojujeme příspěvky z bohatého archivu Otakara Hauptmanna (1897-1974), které nám zaslal jeho vnuk Stanislav
Pitrun. Doufejme, že již brzy bude zpřístupněn celý jeho rukopis Historie
rodiny Hauptmannů, z kterého již nyní čerpáme. Nejprve doplňujeme kapitolu Marie Hauptmannová roz. Brzorádová (1818-1888):
Marie Hauptmannová
roz. Brzorádová r. 1864[H1]
Roku 1818 se na Lochkově narodila Marie Anna Theresia
Brzorádová (1818-1888). Roku 1843 si ve Slivenci vzala Ing. Karla
Hauptmanna (1801-1870), c.k. okresního inženýra[88] a
dozorce staveb silnic v Brandýse nad Labem, kde se seznámili[H2] .
Žili až do konce života v Klatovech. U Marie Hauptmannové
nakonec, když ovdověla, žila Tante Philippine.
Ing. Karel Hauptmann byl synem Dr. Františka
Hauptmanna (1772 – 1860), lékaře v Zásmukách a ve Štěkni a Ignácie Ulrychové,
dcery Antonína Ulrycha z Častolovic a Johany rozené Hertzig von Herzfeld (1774-1821[H3] ).
Ignácie měla 12 dětí a když zemřela, vzal si MUDr. František Hauptmann ještě
Johanu roz. Rayt (Reytt/Reith) von Baumgarten (1796-1843[H4] ).
Dědou ing. Karla Hauptmanna byl Dr. František Haubtmann (+1799), panský
lékař na Opočně.
Marie Hauptmannová roz. Brzorádová r. 186[H5] 9
Ing. Karel Hauptmann r. 1869[H6]
Marie Hauptmannová rozená Brzorádová měla 9 dětí: Marie (1844 –1897) si v roce 1874 vzala
Karla Goppolda (1841 – 1919), od 1911 s
predikátem von Nordenegg a erbem, ve výslužbě jako c. k. hejtman a měli 4 dcery
a dva syny Karla (*1881), c.k. poručíka a Rudolfa (*1886) soukromého
úředníka. [89];.Anna (1845 – 1937) zemřela svobodná; Karel (1847 –1882) byl advokátem v
Březnici a zemřel svobodný; Rudolf
(1852 – 1855) a František (1854 –
1856); Otilie (*1856 ), učitelka ve
Vídni hodně cestovala; Filip
(*1858), “suplující profesor”, pak profesor na reálném gymnáziu
Praha Smíchov. Jeho ovdovělá manželka Marie roz. Schmausová (1875-1967) poskytla
k opsání báseň k výročí svatby Ferdinanda a Marie Delorme, kterou si můžeme
přečíst v části Familie Delorme. Filip sokoloval s Tyršem a měl dva syny
Zdeňka a Ing. Ladislava H.; Eduard
(1860-1925) byl profesorem keramiky v Bechyni a měl 4 děti; Vilém
(1861-1912), vrchní finanční kontrolor Uherské Hradiště, taky ve Slavkově
v pivovaru; Josef (1849-1923)
lesní, revírník u hr. Kinského, otec Rudolfa a Otokara Hauptmanna (1897-1974),
rodopisce Hauptmannů. U Josefova křtu v Brandýse nad Labem roku 1849
nechyběl kmotr Josef Brzorád (*1777), majitel statku Lochkova s dcerou
Filipínou.
Marie Hauptmannová
roz. Brzorádová r. 1880[H7]
Album z archivu Otakara Hauptmanna
(1897-1974) také obsahuje (pro nás nově
vertikálně převrácenou a zesvětlenou) fotografii Josefa Brzoráda (*1777),
umístěný vedle manželky Anny roz. Delorme:
a pod nimi již známý obrázek Lochkova – nově
ale s popiskou:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Dalším příspěvkem z archivu Otakara Hauptmanna (1897-1974) je
doplnění rodokmenu Delorme:
• Jean Delolme (1715[H8] -1771), hodinářský mistr v Hannoveru
a Braunschweigu oo Louise Thiede (+1749), 2. oo Anne Elisabeth Aubanel
(1721-1796).
• (Jean
Marc) Antoine Nicolas Delolme (1752-1836), dvorní hodinář, představený evangelické
obce v Braunschweigu oo 1780 Anna Katharina Sara roz.. Schwarz,
dcera Františka S., hodináře v Braunschweig a Augustiny Elišky roz. Bulile
• Elise *1781, za svobodna vychovatelka u dvora, oo
1810 Sievers, nájemce dvora v
Lanken, Lübeck, pak majitel rytířského pozemku Klein Wrankov v německém
Meklenbursku, dcera Agnes (*1819) oo pruský poručík von. Hühnerbeim
• Augustine
Anne Henriette 1786 – 1796
• Jean Charles *2.6.1787,
obchodník, oo 1831 Henriette Ma(/e)lly ze
Ženevy; 1811-22 v Lipsku, 22-30, 31-33 v New Yorku co kupec, od 1833 v Genollier
u Ženevy statkář
• Jean Mare Antoine 1788 – 1796
• Louise Jaqueline Anna 25.2.1791 – 7.2.1851,
guvernantka dánských královen
• Anne Auguste Jeanette 1792 – 1793
• Anne Jeanette
Charlotte (Aňete) 1794- po 1851, oo Elim, malíř v Braunschweig
• Anne Auguste Antoinette 1795 – 1809
• Charles Jaques Antoin *1797, obchodník, 1811-19 Lipsko,
19-23 N.York, 23-5 Lyon, 25-40 Paříž, pak u Paříže statkář, oo 1829 z Lyon
• Jean Charles (Henry?) 1799-po
1878, hodinář v Londýně a Ženevě, oo 1829 La Barthe, dcera lékaře v Ženevě
(dcery: Louise a Antoine a synové ? +1836, +1833 a ?)
• Nanette Ferdinande Charlotte Luise (Nanny)
1807-1836
• Maricus Nicolas Emanuel Delorme (*1753)
• (Jean
Jacques) Ferdinand Delorme (1755-1827) oo 1783 Maria Anna Schell in Prag
(1759-1815) dcera
obuvníka v Praze Jana Schell (1713-1802) a Anny Marie roz. Kratochvíl
(1719-1783)[H9]
• Anna Katharina Elisabeth Theresie
Delorme (1795-1846) oo 1811 Josef Brzorád Herr auf dem Gut Lochkov bei Prag
• Karel Jiří Antonín 12.3.1794 - (11.)3.1800
• Anna Karolína Kateřina
25.1.1792 – 1794
• Karel
Aug. Gotthold 6.?.1789 - 28.?.1789
• Terese 14.10.1787 – 1856, oo 1810 Gaspar
Weissenberger, Kaufmann in Wien, später Herr des Gutes Mogyoros in Ungarn
• Fil. Anna
Aloisia 25.8.1785 – 1787
• Jan Ferdinand Antonín 25.4.1784 – 4.2.1806,
medik
• Josias Samuel Christophe Delorme (1757-)
• Charles Delorme (+1829), obchodník, redaktor, soukromý učitel
v Paříži oo Eliška (Lilly), do r. 1789 (1791) obch. v Praze,
1791-1817 Paříž, soukr. učitel v Kasselu
1821
• Jenny
od r. 1818 majitelka vychov. ústavu, oo Docagne, poštovní úředník v Paříži
(dcery: Anais a Carolina oo král. úředník)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
S odstupem času se ukazuje, že nepřipojit
k původnímu textu plné znění nobilitační listiny Eduarda Krziwanka bylo
chybou. Napravujeme tedy tímto dodatkem připojujíce překlad, u popisu erbu i
varianty od předních odborníků Dr. Jana Županiče a Dr. Michala Fialy. Opis
nobilitační listiny, který se záhadně nedochoval ani v pražském ani vídeňském
archivu, nalezneme jak víme v kronice obce Věž uložené v havlíčkobrodském
archivu. Dr. Jan Županič nález doplnil záhlavním regestem: „1869, říjen, Vídeň (Wien) Císař František
Josef I. povyšuje nejvyšším rozhodnutím z 22. dubna 1869 Eduarda Krziwánka,
statkáře v Čechách, v uznání jeho obecně prospěšné a humanitární činnosti do šlechtického
stavu, uděluje mu erb, predikát von a čestný titul šlechtic.“ Dodává ještě, že „formulace listiny naznačuje, že k nobilitaci
došlo po zaplacení taxy (v tomto případě 1050 zl.), ale bez materiálů ze
šlechtického archivu to nelze tvrdit jistě[H10] .“
Wir Franz Joseph Der Erste von Gottes Gnaden Kaiser von Österreich,
apostolischer König von Ungarn, König von Böhmen etc.etc. haben nachdem
Uns zur Kenntnisz gebracht wurde,
dasz Unser lieber und getreuer Eduard Krziwánek in Jahre
Gutsbesitzer in Böhmen, sich durch seine Wirksamkeit zur Förderung des
National-Wohlstandes,
sowie durch sein gemeinnütziges und humanitäres Wirken im
Allgemeinen hervorragende Verdienste envorben hat,
Uns in unserer kaiserlichen und königlichen Machtvollkommenheit bewogen
gefunden,
mit unserer kaiserlichen Entschlieszung vom 22.April 1869 ihm sammt
seinen ehelichen Nachkommen
den Adelstand
zu verleihen, demselben die Führung des Ehrenwortes
“Edler”
zu bewilligen und zugestatten, dasz Derselbe, sowie seine ehelichen
nachkommen sich der hach dem Gesetze
mit dem Adelstande verbundenen Rechte erfreuen und insbesondere sich des
nachstehenden beschriebenen Wappens bedienen dürfen als:
Im blauen Schilde, welchen ein silberner
Querbalken durchzieht, ein Thurm aus rötlichem Quaderstein mit schwarzen
Thor und zwei Fenstern überdiesem nebeneinander stehend auf einem aus
Fuszrande aufsteigenden goldenen
Dreiberge, auf der mitleren der drei
Thurm ziennen steht eine zum Fluge geschickte natürliche Lerche mit einer
schrägrechts geneigten goldenen Kornähre im Schnabel. Auf dem Hauptrande des
Schildes ruhet ein gekrönter
Turmierhelm, von welchem blaue mit Silber unterlegte Decken herabhangen. Die
Helmkrone tragt einen geschlossenen, blauen, von einem silbernen Querbalken
durchzogenen Adlerflug, welchem drei goldene Kornähren an blätterigen Halmen
entwachsen.
Zur Beurkundung desen haben Wir gegenwärtiges Diplom mit unserem
kaiserlichen Namen eigenhändig uterzeichnet, und Unser kaiserliches
Majestatssiegel beifügen lassen.
Gegeben und ausgefertigetmittelst Unseres lieben und getreuen Ministers
des Innern Dr.Carl Giskra, Ritters Unseres Ordens des Eisernen Krone, erster
Klasse, Ritters Unseres Leopold Ordens etc.
In Unserer Reichs-Haupt und Residentzstadt Wien, am fünften Oktober des
Jahres: Ein Thausend acht Hundert neun sechzig
Franz Joseph m.p.
Der Minister:
Dr.Carl Giskra, m.p.
Nach Einer Kaiserlichen und königlichen Apostolischen majestät
Hochsteigenem Befehle
Adolf Ritter von Chaloupka m.p.
k.k.Ministerialrath.
My František Josef první z Boží milosti císař
rakouský,
papežem jmenovaný král uherský, král český atd. atd.
dáváme na vědomost,
že náš ctěný a věrný Eduard Krziwánek, narozený roku
1799 v Jihlavě, statkář v Čechách, získal zásluhy pro svou účinnou podporu
národního blahobytu, jakož i pro své neziskové a dobročinné působení na
všeobecných úkolech z toho vyplývajících. My z naší neomezené královské a
císařské moci jsme došli ke zjištění a naším královským z 22.4.1869 rozhodnutím
jemu spolu s jeho manželskými potomky propůjčujeme
“Šlechtický
stav”
Témuž i čestný titul
“Šlechtic”
Schvalujeme a dovolujeme, aby se tentýž, jakož i jeho
manželští potomci těšili právu, které je ze zákona se šlechtickým stavem svázáno a obzvláště směl užívati dále
popsaného erbu:
V modrém štítě,přes který
prochází břevno (trámec), věž z načervenalého kamenného kvádru s černou branou
a dvěma okny mimo to současně stojí na zdvihajícím se zlatém trojvrší, na
prostřední ze tří stínek věže stojí k letu připravený skřivan v přirozených
barvách s našikmo doprava nachýleným zlatým žitným klasem v zobáku. Na hlavním
štítu spočívá korunovaný turnajový helm, z kterého modrá a stříbrná podložená
přikryvadla splývají. Helmová koruna nese zavřená, modrá, stříbrným břevnem
procházející orlí křídla, kterými vyrůstají tři zlaté obilné klasy na stéblech
plných lístků[H11] .
Ku stvrzení tohoto jsme
tento diplom vlastnoručně naším císařským jménem podepsali a nechali opatřit
pečetí našeho císařského majestátu.
Dáno a darováno Naším milým
a věrným Ministrem vnitra Dr. Karlem Giskrou, rytířem Našeho řádu Železné
Koruny, první třídy, rytířem Našeho Leopoldova řádu atd.
V Našem říšském hlavním a
residenčním městě Vídni, 5.října roku tisíc osm set šedesát devět.
František
Josef m.p.(manu propria - v.r.)
Dr. Carl Giskra, m.p.
Z nejvyššího rozkazu císařského a královského
apoštolského majestátu
Adolf rytíř von Chaloupka m.p.
c.k. ministerský rada.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
František Drašner[H12] píše, že „Brodští ochotníci ve Věži sehráli německé
představení, v němž s Karlem (Havlíčkem Borovským) hrála mladá komtesa Stubnikova, patrně host na panství ve Věži“. Odkud byla
komtesa Stubnikova? Odpověď je ztížena rozrůzněním zápisu tohoto jména.
Gothajský almanach hraběcích rodů uvádí variantu Stubick[SJ13] , soudobá česká regionální literatura Štubík[SJ14]
z Königštejna, německá von Stubnik[SJ15] , v ručně psaných dokumentech nejdeme i
variantu von Stebick[SJ16] , či von Stubich[SJ17] .
V letech 1844-1846, kdy zřejmě Havlíček přijížděl hrát
divadlo do Věže, byly však komtesy Stubick von Königstein jen dvě. Sestry Anna
(1821-1875) a Vilemína (1819-1887) byly sestřenkami úsobského hraběte Eduarda
Fučikovského von Grünhof (1814-1891), kterého známe například jako společníka
Eduarda Krziwanka, či Františka Havlíčka v podniku květinovské olejárny.
Velmi podrobně se oběma rodinami - Fučíkovskými z Grünhofu a Štubíkovými
z Königštejna – zabývá Jiří Bořecký ve svých Dějinách Úsobí a Chyšky[SJ18] .
Anna s Vilemínou byly dcerami nemajetného hejtmana 8.
císařského pěšího pluku hraběte Jana Nepomuka Štubíka von Königstein
(1782-1840). Jejich matka hraběnka Leopoldina Stubick von Königstein rozená
Fučikovski von Grünhof (1791-1875) však dostávala jako dědický podíl
z úsobského panství doživotní rentu. Wilhelmine se roku 1849 vdala za Dr.
Med. Františka Xavera Güntnera (1812-1887), pozdějšího profesora mediciny na
pražské univerzitě[H19] . V jejich hlášených bydlištích na Novém i Starém městě
pražském není zmínka o dětech[H20] . Sestra Anna zůstala svobodnou a dle kroniky rodiny
Fučíkovských z Grünhofu milovala prý též nějakého lékaře měšťanského rodu.
Ale Leopoldina se prý postavila proti tomu, aby si ho Anetta vzala za manžela.
V době, kdy u Vilemíny pobývala její neteř Marie Fučíkovská (1814-1897),
aby se naučila městským mravům, skočila pak Anna ze zoufalství do Vltavy a
utopila se[H21] .
V diplomové práci [SJ22] Petra Tvrdého o Josefě Menšíkové se dočítáme o původu praporu brodského pěveckého spolku Jasoň:
“Roku 1862 spolek existoval již přes dvě léta, ale stále neměl svůj prapor. Ten pomohla obstarat právě Josefa, když se jí podařilo získat podporu i dalších žen.269[SJ23] Navíc od rodiny Křivánkovy z Věže získala dva vyšívané obrazy, které původně zdobily prapor národní gardy z revoluce roku 1848.270[SJ24] Při likvidaci těchto ozbrojených sborů počátkem padesátých let byly původní prapory odevzdávány nejbližším vojenským zbrojnicím. Cenné části jako právě vyšívané obrazy nebo šňůry byly vráceny původním majitelům, zbytky praporů byly ničeny.271[SJ25] ”
Prapor byl k vidění na výstavě Jasoň 1859-2009 v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod, v jehož sbírkách je nyní chován. S laskavým svolením muzea si obě strany praporu můžeme prohlédnout :
Sedm[H26] básniček
(Emanuela Weidenhoffera[H27] ) o poměru
Havlíčka k Weidenhofferově sestře má souborný název "E l e g i e , stará chromá báseň o milostném poměru mé sestry Fany s
Karlem H. B." Cyklus ten datován 23. 2. 1848 a psán byl asi, jak možno
usuzovat z jeho obsahu, pro jeho sestru Fany[H28] .
Báseň šestá M a
š k a r a v e V ě ž i (malý statek blíže N. Brodu;
majitel Skřivánek - pozn. p. W.) líčí masopustní ples na statku Věži, jehož se
Havlíček se sl. W. účastnil. I zde trpkost proti H-ovi vytryská v posledních
dvou slokách básně:
Masopustní
skvostné hody
slaví opět Věže
štědrý pán;
pro okolní
vzácné rody
zámecký sál
zvláště vychystán.
Již při libém tónů zvuku
různé maškary se prochází,
Hle! tu sama dcera pluku
v skromném oděvu sem přichází.
Ha! Co to tam za krajané
přibyli teď právě do spolku?
Všecko hledět naň ostane!
Čerkes přivádí si Španělku.
Oudy šněrovačka víže
lemovaná zlatem portiček,
sukni zdobí stříbra kříže,
všude hojnost drahých tkaniček.
stříbrná se jehla třepetá,
ona kdysi do tance víru
s severním svým druhem zalétá.
Horoucnější nade slunce,
co vždy plane tam nad Španěly,
tvořila si láska trůnce,
jímž se oba klaněli.
Lásku, co tak plála čistě,
sám on zrádce vždy víc ulíval
a zůstaviv spáleniště
zdaleka se jemu vyhýbal.
Toto spáleniště moří
srdce sklamané ach! milenky,
ona trpké slzy noří
nemajíc než smutné pomněnky.
Emanuel Weidenhoffer - K.H.
Borovský – Dr. Emanuel Weidenhoffer in Besedy Času, č. 30, Praha 26.7.1908, s.
333-4
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Úspěšné bylo letošní hledání hrobů Křivánků na
svatovojtěšském hřbitově v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Oba hroby se
skutečně nachází při severní zdi, asi v její polovině. Protože byla
čerstvě posekaná tráva a odstraněný břečťan, nebylo těžké najít náhrobek
s křížem u hrobu Eduarda Krziwanka ml. (1844-1896). Tento je
v současné době i označen číslem H 67.
Pod špatně čitelným „ZDE ODPOČÍVÁ“ již snadno čteme
„EDUARD ZE KŘIVÁNKŮ naroz. 4. listopadu 1844, zemř. 12. února 1896“.
Protože do hrobu vedlejšího (č. 187) měli být
převezeni Eduardovi rodiče, původně uložení v kapli věžského zámku,
zajímalo nás, co ukrývá porost trávy a mechu po levé straně.
Po očištění a navlhčení se nápis objevil velmi pěkně.
Trochu překvapivé je, že text na náhrobní desce je celý v češtině. (Obě
parte byla v němčině.) Druhou pozoruhodností je titul Karoliny:
„šlechtična ze Křivánků“. Dle nobilitační listiny měl titul náležet Eduardovým
potomkům a na svém parte měla manželka Karoline uvedeno pouze „geb. Baronin
Herites“. Nápis na náhrobní desce říká:
„EDUARD
šlechtic ze
KŘIVÁNKŮ
nar. 17 2?/1 99 zem. 18 26/6 76
KAROLINA
šlechtična ze
KŘIVÁNKŮ
nar. 18 3/5 04 zem. 18 24/3
76”
K nedalekému hrobu manželů Johanna a Barbary von
Herites, do kterého byli později pohřbeni JUDr. Eduard Brzorád s manželkou
Marií, rozenou ze Křivánků, a který je dnes označen B 27, a tomu JUDr. Eduarda
Brzoráda ml., dnes označenému A 134 tak přibylo třetí místo, kam můžeme při
návštěvě malebného svatovojtěšského hřbitova přicházet a přimlouvat se za duše
našich předků.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Po útlumu
lodní dopravy (prakticky končil dovoz soli na lodích) vlastnila na konci 19. století Zelenou
ratolest (nejstarší dům v Husově ulici v Českých
Budějovicích) společnost Kotva, pro
kterou koupil celý komplex od rytíře Lanny Viktor Porák. V areálu měla
v nájmu firma Bratří Zátkové sklady obilí. V roce
1909 Bratří Zátkové celou Zelenou ratolest koupili. Během roku
přestěhovali Zátkové do Zelené ratolesti firemní kanceláře a dále provozovali
nákup a výměnu obilí.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Restaurátor,
ale také patriot a zdatný horaždovický historik MgA. Jindřich Šlechta doplnil naše poznatky o horažďovických
předcích o několik cenných poznámek[H30] :
V roce 1601 byl Ondřej Mirotický
spolu s Jakubem Hollarem uvězněn
Teobaldem Švihovských, vrchností v
Horažďovicích, protože si přišli
stěžovat na jím vydané artikule (NA Praha, Stará manipulace, záležitosti
panství Horažďovice).
Roku 1616 byl mezi vyslanými
měšťany Horažďovic na Pražský hrad ohledně artikulí Teobalda Švihovského a
je v soupisu 13 osob podepsán jako “Andreas
Mirotický, jinák Mozol” - (NA Praha, Stará manipulace, záležitosti panství
Horažďovice).
17 března 1721 přijat pod jurisdikci města
(Horažďovic) František Matzner rodák ze
Strakonic ( Kniha smluv 1706 - 1728, folio 265).
Při pohledu na horažďovickou kašnu přijde snadno na mysl druhá figura z erbu “von Herites”.
Vedle řeznické sekery – poukazující na řemeslo předků - jeví se tak obelisk na čtyřech koulích s pátou na
vrcholu jako odkaz právě na
Horaďovice, rodiště všech třech nobilitovaných. MgA. Šlechta ale správně
připomenul, že symbol obelisku je v architektuře užíván poměrně často; vedle
obelisku na kašně v Třeboni, připomíná ještě ten na kašně v Bavorově, památník
u Čimelic a další. (V Praze je dobře viditelný na kostele sv. Ignáce na Karlově
náměstí, či Kostele Panny Marie Ustavičné Pomoci a sv. Kajetána v ulici
Nerudově.) Heraldik Robert Oppelt ještě nabídl hypotézu, že by se mohlo jednat
o obelisk na náměstí sv. Petra ve
Vatikánu, který by tak upomínal na proboštův stav duchovní.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Více
o působení Václava Vojtěcha von Herites,
coby duchovního komisaře pro toleranční přihlášky v roce 1782 se dozvídáme
díky bakalářské práci Pavla Holuba o humpoleckých nekatolících[H31] – dostupné online. Tyto podrobnosti nás zajímají, také proto, že
právě Heritesovo působení mezi nekatolíky bylo posléze oceněno udělením
šlechtického titulu. Autorův přínos pro nás leží zejména ve
zpřístupnění Heritesovy latinské zprávy[H32] z fondu České gubernium - Publicum, Praha
Národního Archivu českými překlady
citací. V úvodu autor Heritesovo zapojení shrnuje:
„Nyní
pohlédněme opět na humpolecko-herálecké panství v souvislosti s tolerančními
přihláškami. Duchovní komisař Václav Herites se před působením v Humpolci od
10. do 13. března 1782 účastnil přihlášek v Polné (7.-8. března) a také mimo
jiné i v Přibyslavi (9. března). V humpolecké komisi dále zasedal
německo-brodský vikář Weisenthal a ředitel herálecko-humpoleckého panství[H33] . Herites po
svém působení v Humpolci vypracoval zprávu. V ní hovoří o některých
jedincích, které považoval za ty, po jejichž ovlivnění by narušil celou
pospolitost. Na druhou stranu je jeho
působení spojováno také s odčiněním jisté křivdy vůči jednomu z nekatolíků.
O tomto sporu s humpoleckým duchovním a nejmenovaným nekatolíkem o 2 zlaté se z
jiných pramenů nedozvídáme. Nekatolík měl být dříve neprávem odsouzen zaplatit
2 zlaté na obnovu oltáře a k uvěznění v žaláři. Spor byl Heritesem shledán pro
humpoleckého duchovního neoprávněným.(podrobněji zde[H34] ) Herites také ve své zprávě upozornil na vliv
humpoleckých nekatolíků pro venkovské okolí s vírou, že pokud by byli
humpolečtí obráceni, obrátili by se i mnozí na venkově. Také upozorňuje na to,
že Humpolečtí nekatolíci augšpurskou konfesi jen předstírají a zatím trvají na
dogmatu husitském. Dle komisařových názorů zdejší nekatolíci hájili reálnou
přítomnost Krista při přijímání. Velmi zajímavý je Heritesův postřeh o
humpoleckých ženách, které při přihláškách vtrhávaly hromadně na místo konání
komise. Při tom měly ženy prohlášet, že „caput mulieris est vir, et caput viri
est ecclesiae“ (hlavou ženy je muž a hlavou muže je církev). Následně bylo
Heritesovi vydáno osvědčení reflektující jeho působení v Humpolci. Představení města, kteří toto potvrzení
vydali, svědčili, že Herites neužil ani jediného hanlivého slova při komisi,
nýbrž že se choval ke každému jako laskavý otec. Při Heritesově působení v
Humpolci přestoupilo zpět ke katolictví celkem 24 lidí.“ 120[H35]
Holub
Pavel: BAKALÁŘSKÁ PRÁCE: TOLEROVANÍ PŘED TOLERANCÍ, NETOLEROVANÍ PO TOLERANCI?
NEKATOLÍCI V HUMPOLCI VE DRUHÉ POLOVINĚ 18. STOLETÍ, JIHOČESKÁ UNIVERZITA V
ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH - FILOZOFICKÁ FAKULTA, ČESKÉ BUDĚJOVICE, 2007, str 25-6
Autor
práce se dále zabývá jednotlivými rody. Pro zevrubnější ukázku Heritesova
působení uveďme alespoň jeden se vztahem
k rodu Příborských:
„Baštin
Matouš Nc. 222.
Jméno
Baštinů nikdy nebylo mezi těmi, kteří byli vyslýcháni pro zadržování
nekatolických knih nebo při jiných výsleších ve druhé polovině 18. století. Za
Heritesovy návštěvy je uveden Matouš Baštin spolu s manželkou Anežkou a synem
Leopoldem, že přestoupili ke katolictví. Herites ve své správě uvádí Baština
jako svůdce mnohých obyvatel města, muže obdivuhodné paměti, který přednášel
důvody o přisluhování pod obojí, proti očistci, odpustkům, poctě svatých, poctě
obrazů a o mešní oběti. Podle jeho svědectví dokázal citovat různá místa z Bible
proti římské církvi a sarkasticky hovořil o papeži. Před konverzí ke katolické
víře se prý nechtěl nejprve nechat přesvědčit. O tom, že měl jisté vůdčí
postavení mezi nekatolickými obyvateli města svědčí Heritesovo zjištění, že po
jeho přestupu následovala změna náboženství u několika osob.196[H36] Jeho přestup
měl ovlivnit i přestup Bartoloměje Příborského[H37] , jehož matka
údajně žádala Heritese, aby měl větší péči o jejího syna a ke katolictví jej
přivedl.197[H38] Ve své zprávě hovoří Herites také o případu manželky
Matouše Baština, která byla těhotná a
přišla se svým čtyřletým synem za Heritesem a děkovala mu za jeho práci a s
upřímností svého srdce jej oslovila: „Pane!
Bůh buď vaším odplatitelem, že jste mi manžela a tomuto synovi otce jako
katolíka vrátil, já a tento chlapec se budeme ustavičně za vás modlit. A jestli
šťastněji, jak v Boha doufám, toto dítě, které v lůně nosím, vydám a vychovám,
první modlitby, které bude mít, za Vás obětovat bude, aby Bůh byl vaším
odplatitelem.“198[H39]
Holub
Pavel: BAKALÁŘSKÁ PRÁCE: TOLEROVANÍ PŘED TOLERANCÍ, NETOLEROVANÍ PO TOLERANCI?
NEKATOLÍCI V HUMPOLCI VE DRUHÉ POLOVINĚ 18. STOLETÍ, JIHOČESKÁ UNIVERZITA V
ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH - FILOZOFICKÁ FAKULTA, ČESKÉ BUDĚJOVICE, 2007, str 50-51
O charakteru
Heritesovy práce by ještě dobře mohl svědčit následující úryvek:
„Za Heritesova březnového
působení v Humpolci roku 1782 došlo k přestupu v rodině Hrejsů. Bohužel
Herites nezachycuje Hrejsovo křestní jméno, jen jej charakterizuje jako muže
prostého a velmi skromného. Jistý Hrejsa
třikrát až do noci s Heritesem rozmlouval. Poté jej znovu Václav Herites
navštívil v jeho domě, kde spolu mluvili více než dvě hodiny o cestě spásy. Jak
kanovník uvádí, obrácením tohoto muže by získal i další, neboť se Hrejsa těší
jejich velké vážnosti. Nejprve Hrejsa souhlasil, že přestoupí
druhý den ke katolictví, leč rozhodl se, že tak neučiní, ale nebude klást žádné
překážky své manželce a dvěma dcerám v přestupu ke katolictví.“191[H40]
Holub
Pavel: BAKALÁŘSKÁ PRÁCE: TOLEROVANÍ PŘED TOLERANCÍ, NETOLEROVANÍ PO TOLERANCI?
NEKATOLÍCI V HUMPOLCI VE DRUHÉ POLOVINĚ 18. STOLETÍ, JIHOČESKÁ UNIVERZITA V
ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH - FILOZOFICKÁ FAKULTA, ČESKÉ BUDĚJOVICE, 2007, str. 47
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
V Dodatcích z roku 2010 jsme uvedli, že „profesor Lubomír Slavíček zmínil ve svém díle „Sobě, umění a přátelům“ Václava Vojtěcha Heritese jako majitele soukromé sbírky obrazů.“ Zmínil tehdy jako pramen „Anonym, Kunstnachrichten aus Prag, in: Johann Georg Meusel (ed.), Neue
Miscellaneen artistischen Inhalts für Künstler und Kunstliebhaber, 13. Stück.
Leipzig 1803, s. 578.“ Díky Heleně Táborské z Národní Knihovny nyní víme o
kopii knihy přístupné on-line na http://digital.slub-dresden.de/werkansicht/dlf/80174/84/0/.
V kapitole „Kunstnachrichten von
Prag“ zde nacházíme v sekci „Privat-Bilderkabinet zu Prag, in
alphabetische Ordnung“ mezi 26 dalšími i sbírku „Hrn. Domprobst. von Herites am
Schlosse.“ Žel bez dalšího
komentáře.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Královehradecký biskup Leopold Hay
přichází na Pardubicko na konci srpna 1782. Týneckým farářem je v tomto čase Antonín Herites. Hay ho ve své zprávě
označuje za člověka, který dokáže žít s
místními nekatolíky v pokoji, za člověka, který si dokáže získat jejich důvěru
a vše činí takovým způsobem, který nechává v klidu i jeho katolické ovečky.
(Janouchová
Marcela: Bakalářská práce: Dějiny evangelických sborů Krakovany a Chvaletice a
porovnání jejich vývoje, Univerzita Pardubice Fakulta filozofická, 2014, str. 89[H41] )
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Vzácným dárkem letošních Velikonoc se stalo objevení fotografického alba rodiny kolínských Voithů. Nejen, že se
jedná o velmi pěknou ukázku užitého umění z produkce prestižní vídeňské
firmy BREUL & ROSENBERG WIEN – přední mosazné desky
jsou zdobeny malachitem, ale obsahuje řadu podobenek – fotografických vizitek
nám dosud neznámých. Podobně jako u „Alba rodiny Marie
Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)“ , jeví se jako užitečné uchovat
obsah v úplnosti a původním pořadí. Proto bylo album oskenováno a umístěno
do zvláštní přílohy Dodatků po názvem „Album
Voith-Herites von Sterbez“ a tam si ho
můžete celé prohlédnout.
Rozevřené desky alba – kožená zadní strana a hřbet zdobené zlacením a mosazná přední strana zdobená malachitem
Za laskavé poskytnutí, povolení zveřejnění a vydatnou pomoc při zpracování alba velmi děkujeme sběrateli starých fotografií panu Františku Gregorovi, který ho nyní chová ve svém archivu. Níže bychom rádi upozornili jen na ty nejpozoruhodnější objevy. Protože nevíme, kdo byl původním majitelem alba, nelze zatím s jistotou určit, nakolik byly osoby z fotografií rodině Voithů blízké. Zdaleka ne všichni jsou rodinnými příslušníky, ale dost možná tvořili společenské prostředí našich předků. Jsou to například pan Náchodský rytíř z Neudorfu, nadp. Richter, Jindřich Jechenthal, baron Althann, Anton Kirchner von Neukirchen, František Alois Skuherský, lékař a lidumil v Opočně, či Zdenko Helfert.
První novinkou je vyobrazení spojení erbů rodin Voith von Sterbez a von Herites, ke kterému došlo, když Tadeas von Herites roku 1864 adoptoval Vincence Voith von Sterbez:
Erb
z první strany Alba
Voith-Herites von Sterbez .
Nepřekvapí, že hned na další fotografií alba se nachází Tadeas Freiherr von Herites:
Tadeas
Freiherr von Herites, 28. Oktober 1862 (foto Lachmann, Ferdinandova třída 351,
Praha)
O něco dál v albu se pak nachází ještě jedna Tadeášova podobenka a za ní následuje obětavá slečna Marie Tauberová:
(Tadeas
Freiherr von Herites z Alba
Voith-Herites von Sterbez .
(foto Krziwanek: Wien, Neubau Hofstallstrase 5
nächst Hotel Höller; Ischl,
Franzensallee 10)
Marie Traube o Tadeáše pečovala jako služebná. V albu
je i velmi zajímavá fotografie jejího hrobu z roku 1878, ověnčeného věnci,
na jejichž stuhách čteme jména rodiny Voith, Berta, či Náchodský.
Marie
Traube +1878 (M. L. Winter, Photograph, PRAG, Graben 988)
Dále následují fotografie nám převážně známé fotografie Čeňkových rodičů Ferdinanda Voith von Sterbez a Marie roz. von Herites, jeho sester Berthy a Hermíne v mládí, fotografie Čeňka samotného. Jedna s názvem „Věštkyně v malířském atelieru“ - zřejmě sourozenecká - je zajímavá svou hravostí. Zleva snad Ferdinand Voith v. Sterbez ml., Bertha co věštkyně, ale zda je v bílém Hermine opravdu těžko říci.
“Die Wahrsagerin im Maler – Atelier 7. 3. 1879 ” (Jan Procháska FOTOGRAF v Čáslavi)
Závěrem nutno představit velmi pěknou fotografii Ernestine von Kutschera, roku 1862, kdy byla v pražském atelieru Winter pořízena fotografie ještě von Krziwanek. Tato fotografie sice není označená popiskou, ale podoba Ernestine je těžko zaměnitelná:
Ernestine
Bar. von Kutschera geb. von Krziwanek r.
1862(M. L. Winter, Photograph, PRAG, Graben 988)
Závěrem si dovolme uhodnout, že na
jedné ze tří fotografií pořízených v atelieru Winter roku 1862, je Eduard
Carl Edler von Krziwanek Jr. (1844-1896). Na této fotografii by byl 18ti letý a
srovnáním fyziognomie a způsobu oblékání s oběma nám již známými, ale velmi
rozmatanými fotografiemi, můžeme si právem domýšlet, že se tehdy vedle rodičů
(ti jsou na té třetí fotografii, kterou jsme již ale znali z archivu
Fránů), nechali vyfotit i obě nezadané děti.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
19.8.1908 přinesly Národní Listy zprávu o
vlasteneckém činu pozdějšího policejního ředitele Ernsta Prziborského,
bratrance Lea Prziborského-Voith-Herites. Slovy dobové nacionalistické
žurnalistiky:
„Neslýchaný čin německého policejního
úřadníka v Národním divadle. V Národním divadle byla v předvečer narozenin
panovníkových provedena premiera Čajkovského baletu Louskáček, a k tomuto
představeni byl vyslán jako zástupce policejního ředitelství německý p o l i c
e j n í k o n c i p i s t a
P r z i b o r s k i. Co dovede, záhy ukázal. Když totiž orchestr zahrál dvě
sloky císařské hymny, povstalo obecenstvo v hledišti, jen tu a tam zůstal někdo
sedět. Byli to venkované, uondaní namáhavoo cestou, putováním po dlažbě a
nevědoucí, že mají povstati. Zůstali klidně sedět, ale záhy musili povstati a
nejen to — nýbrž putovati na policejní úřad. Koncipista P r z i b o r s k
i t o t i ž n a ř í d i l, a b y d o t y č n í s e d í
c í b y l i v y z d v i ž e n i a z a ú č e l e
m z j i š t ě n í j m e n p ř e d v e d e n i. A tak 5
občanů a jedna dáma musili podniknouti nesmírně zdrcující a truchlivou cestu ze
zlatého domu na pobřeží Vltavy ku policii. Byli to: p. Otto Žák, pokladník z
Blatné, p. Em. Kozáček, učitel z Napajedel, pí. Fr. Zapletalová, vdova po
nadučileli z Malenovic. p. Jarosl. Strojil, ředitel tiskárny, dělník
Jaroslav Procházka a Ant. Janovský. Neslýchaný čin policejního úřadníka,
který všímá si, do čeho mu praničeho není a má hleděti si jen b e z p e č n o s
t i o s o b a m a j e t k u, vzbudil nesmírné vzrušení mezi
veškerým obecenstvem a nezůstane zajisté v kruzích poslaneckých nepovšimnut.
Také ředitelství Národního divadla nemůže si dáti líbiti takovýto způsob
intervenování policejního zřízence a učinilo prý již v této záležitosti kroky u
ředitelství policejního a místodržitelství, neboť lehce by se mohlo stát, že by
jednou nějaký pan Prziborski dal odvésti všechno divadelní obecenstvo na
policejní ředitelství, kdyby se mu uzdálo, že nesmýšlí dle jeho chuti. Bylo by
zajímavo zvěděti, zdali také v německém divadle všichni diváci vstali a zdali
tam intervenující úřadník by se opovážil něco podobného provésti !“
(Národní
Listy 19,8,1908 strana 3)
Ernst Prziborski (1875-1944)
(American Photo Studio in Prague, roku 1913)
Matrika doktorů
německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1882–1892) datuje doktorát Lea Prziborského na 21.12.1891. V poznámce o gymnáziu
je napsáno „Prag“ s otazníkem.
„Advokát Lev
Prziborski v Praze byl zapsán do listy advokátů.“ (Národní Listy
29.9.1898, str.6)
Nedělní klid
v advokátních kancelářích. Na popud představenstva nemocenské pokladny
kandidátů advokacie a úřadníků advokátních v Praze a předměstích zavedli
pro dobu letní tj. do 30. září v advokátních kancelářích svých klid
nedělní a sváteční uzavřením úřadoven svých následující páni dri. … Prziborski
(po celý rok), …(Národní Listy 14.7.1900, str.2)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Národní
Listy 24. 4. 1885 str. 6
Rudolf
baron Voith von Sterbez zemřel 5.
1. 1905 na zámku v Osečanech.
Dle nekrologu v Bohemii získal své vzdělání na kadetní škole
v Eisenstadt(u) a na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě -
Wiener-Neustadt, ze které byl 1.
září 1868 přidělen jako poručík k 28. pěchotního pluku. Odtud vystoupil
z vojenské služby jako setník u příležitosti svého sňatku s Annou
Tiegel von Lindenkron, majitelkou statku Vosečany. I v nekrologu zaznívá
chvála jeho ušlechtilého charakteru a štědrosti k chudině:
„Als
Offizier seines edlen und ritterlichen Characters wegen von seines Kameraden
verehrt und von Jedermann hoch geachtet, hat er seinen militärischen Geist bis
an sein Lebensende bewahrt. Nicht nur seine Gattin und Geschwister, sondern
auch seine Kameraden betrauern sein leider so frühes Ableben und die Armut, für
die er stets hilreiche Hand hatte, verliert an Rudolf Freih. Voith einen edlen
Wohltäter.“
(Bohemia, 10. 1. 1905 strana 3)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
3. září 1833 navštívil panství Stránov císařský pár. Stalo se tak při příležitosti oslav dvacátého
výročí spojeneckého, rakousko-rusko-pruského vítězství nad francouzskou armádou
u severočeské Chuchle (29-30. srpna 1813) a následné porážky Napoleona
Bonaparte v tzv. bitvě národů u Lipska (16-19. října 1813), která otevřela
cestu ke konečné porážce Francie. Tehdy rakouský císař a král uherský a český,
spolu se svojí čtvrtou a poslední chotí Karolínou Augustou Bavorskou uskutečnil
cestu po zemích Království Českého, při které navštívil mnoho měst a obcí.
Všechna významná místa, kterými projížděli, byla tehdy vyzdobena oslavnými
bránami a nápisy. Celá tato cesta byla zdokumentována v knize s názvem „Denkbuch über Anwesenheit Ihrer K.K.
Majestäten Franz der Ersten und Caroline Auguste in Böhmen im Jahre 1833“,
volně přeloženo „Kniha o přítomnosti Jejího K. K. Veličenstva Františka prvního
a Karoliny Augusty v Čechách v roce 1833“, vydaná v Praze roku 1836[H42] . Volný překlad
části věnované stránovské zastávce:
U vesnice Lhota[H43] , která patří ke
statku Stránov, byla pod takzvaným selským domem (Landwirthshaus) od majitele
statků Niměřice a Skalsko pana Johanna Weitlos(e) za spolupráce vrchnosti ze Stránova a Krnska, jmenovitě pánů Johann(a) Barona Herites(e) a Jeho Excelence pana
Leopolda hraběte Šporka vztyčena velmi
vkusná čestná brána. K vidění byly dva dórské sloupy vysoké 18 stop,
ovinuté květinovými girlandami nesoucí rovněž květinami ozdobené římsy, přes
které spočívaly na podušce česká královská koruna s žezlem a mečem. Níže se v
zeleném poli třpytila pozlacená písmena „F. C.“ Na koncích říms stály vázy se
svazky květin. Postranní stěny vedle sloupů nesly slova „Treue - Liebe“ (Věrnost
- Láska) z pozlacených písmen. Vnější konce postranních křídel zdobily rovněž
vázy s kyticemi a před každou stěnou ještě nadto stály kandelábry (svícny) se
svazky květin. U této čestné brány
očekávali příjezd Jejich Majestátů majitelé statků pan Johan Baron von Herites
a Johann Weitlos, duchovenstvo a úředníci panství Stránov, Niměřice, Bezno,
Sovínky a Krnsko. Níže byly četně shromážděny školní děti a podřízení
jmenovaných a ještě vzdálenějších panství; před čestnou bránou stálo dvěma
řadami 20 slavnostně oděných, květinovými věnci okrášlených děvčat, které
držely bílé a červené praporky. Když se Jejich Majestáty za zvonění a hřmění
hmoždířů přiblížily, dívky svými
vlajkami zdravily, sláva provolávaná z celých srdcí zněla podél tísnících se
řad lidu za zvuku trumpet a kotlů, a srdečného hlasu císařské hymny,
doprovázejícího Nejvyšší Cestující,
kteří na toto láskyplné vzdávání úcty odpovídali přátelskými pozdravy. Následující „Uvítání“, složené kováňským farářem Karlem Vinařickým[H44] a majitelem statku panem Johannem Weitlosem k tisku
dopravené, bylo již před příjezdem Jejich Majestátů ve více než 100 exemplářích
rozděleno mezi shromážděné , Jeho Majestátu císaři však bylo předneseno až
později v Mnichově Hradišti, neboť se nejevilo příhodným obtěžovat Jeho Výsost
na cestě.
„Slavně radostný ples se o Trosky a Bezdězy
Odrážel, kterým Tebe, Králi milostivý,
Ondy měst českých královna uvítala.
Od doby té co tvau patu líbala opět
Země Čechů, Tebe stále triumfy provázejí,
Slávnější nad vítězoslávu bojovných
Cäsarů. Strach před nimi, láska chodí ale
Před Tebou. My tady vždy okem taužebným
Patřiti tam, kde blahým Tvoje líce se zaskvěly
Otcovské krajanům, až i nám nebe přálo té
Slasti. Budiž tedy zdráv, lidu otče přelaskavý,
Vítejž nám, a raduj a potěš mezi námi se!
Patři kolem, Tvé heslo: „Pokoj“ jakové divy
Spůsobuje! Žni auroda nezdupaná divým
Války kruté kopytem rolníkovy práce pot
Nadbytem odplácí; hojné dary polní,
A množství po ladech štěpených ovoce stromů
Nákladné vozy volně přes doly, přes hory
Dopravují kladené přes mosty a silnice.
Výborná české pilnosti a průmyslu
Díla plaví se Labem, aby jich velebil kraj
Zámorský. Ty všecky p o k o j divy působil
Nám i celé Evrópě Tebau ochráněný.
Přijmiž neskonalé zaň svého lidu vděky,
Lásku i důvěru nezrušenou! Ty pak Otče na
Výši nebes, zachovejž Františka milého nám,
Jenž Tvé dílo koná, blaho žádaje národů.“
(„Denkbuch über
Anwesenheit Ihrer K.K. Majestäten Franz der Ersten und Caroline Auguste in
Böhmen im Jahre 1833“, Praha 1836, str. 134-5)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
A.E. Komers[SJ45] ve svém „Ročníku pro vlastenské hospodáře“ s titulem „Pokrok v rolnictví“ z roku 1861 v kapitole „Jak dalece odůvodněno jest poukázání
rakouského polního hospodářství na anglicko-skotské“, na místě, kde
pojednává o hnojení kostmi a jejich spotřebě v Anglii uvádí:
„Roku 1848 cenil známý Steffens množství z ciziny
přivezených kostí na 32,582 tůn po 20 centech. – Bohužel i Rakousko
k tomu přispělo, čehož tím více je litovati, jelikož u nás již ve 30.
letech jednotliví přičinliví hospodáři,
jmenovitě na slovo vzatý statkář Křivánek (ve Věži) a za
jeho příkladem nejlepší hospodáři Čáslavského kraje shledali, že se hnojení
kostmi velmi dobře vyplácí. …“[H46]
(Pokrok
v rolnictví: ročník pro vlastenské hospodáře. V Praze: A.E. Komers,
1861-1868., sv.1., str 75)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Krásný stříbrný dezertní příbor, původně
součást rozsáhlé sady, nese na spodní straně rukojeti švabachový monogram „MK“. Vidlička měří 17cm a nůž 20,5. Vedle
puncovní značky stříbra je zřetelná číslice „2“ (možná poslední číslice roku výroby) a na přední straně čteme
značku výrobce „MS“. Dle typu
puncovní značky můžeme usuzovat na rok výroby mezi koncem 18. stol. a rokem 1867.
Příbor poskytl přímý potomek věžských Krziwanků. Je-li „MK“ monogramem Marie
Krziwanek může jít o dvě osoby: babičku s vnučkou. Marie Krziwanek roz.
Seegenschmied (1771-1842) a Marie
Brzorad roz. Krziwanek (1834-1898). Ta první byla Krziwanek až od své svatby
roku 1785, ta druhá jen do své
svatby roku 1852.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
Dětská zahrádka na Smíchově zřízená slečnou E. Brzorádovou podle
všeho těšiti se bude skvělému zdaru, neb rodiny uvědomělé, nahlížejíce dobrotu
takového ústavu již před otevřením jeho ohlašují dítky své, chlapce i děvčátka.
Ředitelkyně slečna E. Brzorádová sepsala také „prospekt", v kterém účel a podstatu dětské zahrádky vůbec velmi jasně
naznačila. V sobotu dne 13. t. m. bylo
otevřeno české oddělení spůsobem
slavným, přednáškou ctěné naši spisovatelky paní Žofie Podlipské o 4.
hodině odpůldne. (Národní Listy, 15.6.1868 str. 2)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2015
„* Povýšení v stav šlechtický. Císař pán povýšil statkáře p. Frant. Bechera a p. Eduarda Křivánka v uznání jejich
záslužného vlasteneckého a obecně prospěšného působení v stav šlechtický.“ (Pražský denník, 26.4.1869, str.2)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky z roku 2017 najdete zde.
Dodatky z roku 2016 najdete zde.
Dodatky z roku 2015 - zde právě jste.
Dodatky z roku 2014 najdete zde.
Dodatky z roku 2013 najdete zde.
Dodatky z roku 2012 najdete zde.
Dodatky z roku 2011 najdete zde.
Dodatky z roku 2010 najdete zde.
Dodatky z roku 2009 najdete zde.
Zvláštní přílohy:
Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)
Album Voith-Herites von Sterbez
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění: