O předcích
zemského a říšského mladočeského
poslance JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von Herites, von Krziwanek,
Delorme a Brzorád.
V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky z roku 2010
zpět na
Níže
najdete doplnění připojená k práci až po jejím dopsání. Tato stránka
přináší dodatky z roku 2010. Pro ostatní dodatky využijte rozcestník Dodatky. Jednotlivá doplnění byla na tuto stránku
přidávána tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá novinka je označena podle
příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se znakem je uvedeno vročení.
Všechna doplnění z tohoto roku již byla postupně umístěna i přímo do textu
jednotlivých kapitol a to s šedým
podbarvením pro odlišení od původního textu.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2010
Kapucín Drahomír Vojtěch Dvouletý OFMCap. obhájil na olomoucké univerzitě diplomovou práci
s názvem
„ŽIVOT A DÍLO
JUDR. HYNKA DOSTÁLA - Vztah českých katolických
krajanů v USA ke své bývalé vlasti“. Tato důkladná
monografie významného příbuzného Brzorádů je v pdf podobě přístupná na http://theses.cz/id/dzkcba/98166-748129041.pdf .
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Profesor Lubomír Slavíček zmínil ve svém díle „Sobě, umění a přátelům“ Václava Vojtěcha Heritese
jako majitele soukromé sbírky obrazů. Byl velmi laskav a poskytl i
konkrétní prameny.
Patří mezi ně „S. W. Schießler, Prag und seine Umgebungen. Prag 1813, s.
76“. Na straně 76 této knihy se nalézá výčet nadepsaný „Bilderkabinette“
Čteme zde „In der Burg
… Beim Herrn Domprobst Herites … findet man viele und ausgezeichnete Werke dieser Kunst“ .
Druhý pramen zatím zůstává nedostupný. Je jím
„Anonym, Kunstnachrichten aus
Prag, in: Johann Georg Meusel (ed.),
Neue
Miscellaneen artistischen Inhalts für Künstler
und Kunstliebhaber, 13. Stück. Leipzig 1803, s. 578.“,
který se zřejmě nalézí pouze v Brně. Snad se
brzy dostane i k našim očím.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Letošní předvánoční vydání ALMANACHU
ČESKÝCH ŠLECHTICKÝCH A RYTÍŘSKÝCH RODŮ opět z pera Karla Vavřínka a kolektivu přineslo pod vročením 2013
heslo „Herites“. Vedle vyobrazení rytířských
erbů Václava Vojtěcha a jeho synovců Jana a Antonína najdeme přehledné heslo
s popisy obou erbů, kde je rodová linie vedena až k přenesení jména
adopcí na Vincenta von Sterbez. Na pultech
knihkupectví se zároveň objevil i ALMANACH s vročením 2012, který obsahuje
heslo „Kučera (1805)“.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
V minulém zastavení na hřbitově u sv. Jiří jsem zmínili osud
některých nymburských rodin a jejich ostatků v souvislosti s likvidací
hřbitova. Podařilo se nám zjistit, že ne všechny ostatky „nenávratmě
zmizely“. … Podobně byly uloženy v letech 1967 – 9 i exhumované ostatky
dalších nymburských rodin – Červinků, Krajských, Černých, Huňků a také Brzorádů, vč. MUDr. Antonína Brzoráda
– hrob č. 1618 – 1619/IV.
http://www.mesto-nymburk.cz/www/index.php?sekce=4&zobraz=zastaveni-11-hrbitov-a-krematorium
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Ve výběru
ze školních kronik slivenecké školy čteme: „Téhož roku (škol. rok 1892-3) pan
Vilém Bozorád (sic!), advokát, daroval obligace v hodnotě 1000 zlatých na založení
"Bozorádské nadace" pro chudé děti z Lochkova. … Od roku 1921 nacvičovali učitelé s dětmi
divadelní představení. Organizace Sokol a Dělnická jednota ve Slivenci spolu s Brzorádovskou
nadací uskutečnili sbírku ošacení pro chudé děti a jejich rodiny. „
(http://www.skolaslivenec.cz/zakladni-skola/historie-skoly/ listopad 2010)
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Kniha Ireny Štěpánové Renáta Tyršová nám
odhalila důvěrné přátelství Anny Brzorádové (později Erbenové) z Lochkova a Kateřiny Fügnerové (1834 - 1906), dcery hospodářského rady u
kněžny Dittrichsteinové a majitele statku ve
Zbuzanech Josefa Tureckého (+1865) a hlavně manželky Heinricha později Jindřicha
Fügnera (1822 - 1865), pražského finančíka, „frajgajsta“ a spoluzakladatele Sokola. Dcera
Fügnerových Renáta (1854-1937), publicistka, etnografka, umělecká kritička a
pedagožka si vzala druhého zakladatele sokolské
organisace prof. UK PhDr. Friedricha Emanuela Tiersche
(1832 - 1884), filosofa a historika umění. I. Štěpánová čerpá ve své práci
z německé korespondence, která je patrně uložena v Pozůstalosti
Renáty Tyršové v Národním Muzeu – Tyršově Muzeu Tělesné výchovy a sportu
(38 kartonů).
Včera jsem byla
v divadle. Dávali Lucii (Lucie z Lammermooru,
opra S. Cammarana, libreto
dle W. Scotta), … a bavila jsem se velmi dobře, ale
doufala jsem, že tam „někoho“ uvidím, však velice jsem se mýlila. Viděla jsem
jen jeho bratra. Moje oči bloudili marně
po celém parteru, píše osmnáctiletá Kateřina Turecká
přítelkyni Anně Brzorádové. Dopis je napsán někdy
v zimě roku 1852, přirozeně německy, jako celá tato korespondence.
V té době již Kateřina znala Fügnera několik
let.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str. 19)
Spatřuj ve mně nejšťastnější
stvoření na světě. H. mne miluje doopravdy a upřímně, neboť mi to sám řekl. …
Včerejší bál byl nejkrásnějším dnem mého života. Nebyla bych ho dala za nic na
světě. Tančil se mnou kotilion a u soupé mi vyznal
lásku. Myslím, že bych se byla zřekla v tom okamžiku všech pokladů světa,
abych tu blaženost ještě jednou prožila, píše 15. ledna
1853 přítelkyni Anně.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str. 21)
31. července 1854 se narodila Renáta. První a jediné dítě Fügnerových. Vyplňuji příjemný rozkaz Kateřinin a mohu
Vám s velikou radostí oznámit, že Kateřina, jaožto
matka zdravé dcerušky, je v růžové náladě a srdečně Vás zdraví, píše
okamžitě novopečený otec Anně Brzorádové.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str. 24)
Dělá nám mnoho radostí, je
zcela taková,jakou si ji přejeme, píše o sedmileté dceři paní Kateřina Anně Brzorádové.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str. 29)
Rok 1862 byl pro Renátu
významný i tím, že se poprvé s rodiči podívala do coziny,
samozřejmě do Itálie. … Renáta vyvalovala očka, když viděla poprvé moře a mohla
po něm jeti, informuje paní Fügnerová
přítelkyni Annu.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str. 41)
(obrázek viz. http://www.simonak.eu/index.php?stranka=pages/popularizace_historie/13/text.htm
27.10.2010)
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
„Odbyv r. 1837 filosofická studia, vstoupil
Rieger na právnickou fakultu pražské university Karlovy, kde odbyl celé quadrienium, načež r. 1841 dostalo se mu absolutoria. . Kolegové jeho v I. roce práv byli řádní
posluchači. Ed. Brzorád, syn statkáře z Lochkova
u Rakovníka, Leopold Ehrenfeld, ...“
(redaktor Karel Stloukal: Riegrův památník:
vydaný u příležitosti slavnosti odhalení pomníku Dr. Fr. Lad. Riegrovi v jeho
rodném městě Semilech peci a nakl. Volného Sdružení přátel, dne 8. měsíce
července 1928, strana 131)
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
V letech 1787-8 došlo ke sloučení české a německé evangelické
církve v Praze. „Rozhled, obchodní zkušenost a osobní vliv zámožných Němců
mohl prostým českým evanjelíkům bez širšího rozhledu
a vzdělání značně prospěti.“ Představitelé stran byli baron Zedwitz
a Tomáš Zycha. Dle dohody měli obě církve společně
pečovat o modlitebnu a salár duchovního, který musel ovšem být s to
sloužit v obou jazycích. Zde v Praze jím byl pastor Matěj Markovic
(1752-1793)ze Sarvaše v Uhrách, manžel Rosiny
Alžběty Sölöšiové, který byl předtím duch. správcem
v Puszta-Födemesi. Ten „spojení přál a patrně on
to byl, jenž k dohodě obě strany přiměl. Navazovalť
i přátelské rodinné styky s německými evangelíky. O tom svědčí křest jeho
dcerušky Juliany Ludviky Amalie narozené 21. Července 1788. Kmotrem
byl Ferd. Delorme,
obchodník v Praze, a jeho manželka Anna. Dítko však
zemřelo 2. března 1790. Viz Kniha křestní a zemřelých.
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické
církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech,
nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927,
strana 121)
Roku 1789 se zavázalo 91 rodin německých evangelíků, počítaje v to i několik
katolických francouzských emigrantů, kteří právě z revoluční Francie
přišli do Prahy, k placení ročního obnosu 398 zl. 4 kr.
… Z upsaného obnosu určili jen část jako příspěvek českému sboru a
kazateli, ostatek měl sloužiti k dalším církevním účelům německého evangelického sboru, na jehož
zřízení hned pomýšleli. Zvolili si proto čtyři představené. Představenými se stali továrníci F. Delorme, Georg Hermannsfeld, Chr. Fr. Meyer a Joh. Pet. Piccardt.
Delorme navrhl, (Srv. Archiv
min. vnitra 82-183. Stížnost Delormova
místodržitelství ze 4. Listopadu 1789) aby všichni němečtí evangelíci a. i h.
tvořili jeden celek a byli pastorováni jedním kazatelem a měli jedny společné
bohoslužby. Návrh ten byl od německých evangelíků a. a h. v. schválen a
Markovic byl požádán, aby byl i jejich kazatelem. Spolu byl projednán i vzájemný poměr mezi českými a německými
evangelíky. Aspoň 1. června 1789 předložili čeští starší Zycha a Svoboda německým evangelíkům, asi po dohodě
s některými německými evangelíky, zvláště s Delormem
a Ch. Fr. Meyerem, návrh smlouvy. (následuje rozsáhlá
citace smlouvy) … Češi patrně se chtěli chrániti před liturgickými i
národnostními vlivy Němců. … Než brzy
došlo k neschodám. Markovic musil často
odjížděti i na venkov, aby sloužil tamním evanjelíkům,
a nemohl na všechno stačiti. A tu Němci si stěžovali, že jim Markovic málo
slouží. … Zvláště pak vznikalo mezi oběma církvemi napětí pro různosti
liturgické. Při českým službách Božích nebylo na oltáři krucifixu, ale Němci si
jej přáli míti aspoň při svých
bohoslužbách Ale Markovic jim v tom zpěčoval se vyhověti, aby nenarazil u
Čechů. Němci pokládali jednání Markovicovo za umíněnost. Někteří však členové německé
církve směru reformovaného, původu francouzského, jako představený jich Delorme (Archiv min. vnitra 82-183.
Stížnost Delormova ze 4. Listopadu 1789) a Chr. Fr. Meyer, Ettiene Boulogne a Joh. Gottfr. Calve
nehoršili se v tom na Markovice, nýbrž tím více při něm stáli. Docela mu
slíbili i zvýšení služného o 50 zl. A přáli si spojení něm. i čes. evangelíků
v jednu církev. Než mezi nimi a ostatními něm, evanjelíky
došlo k rozkolu. Delorme
(S Delormem šel Calve
i Boulogne, Lukášek,
Počátky 79) ocitnuv se asi v menšině, vzdal se svého úřadu jako představený
něm. církve a brzy potom i Chr.
Fr. Meyer. Zývající
představení Piccardt a Hermannsfeld
měli však za sebou značnou většinu německých evangelíků, když chtěli uvolnit
svůj svazek s českým sborem.
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické
církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech,
nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927,
strana 130-131)
Němečtí evangelíci … obrátili se o pomoc na souvěrce v Německu, aby
si mohli povolati za pastora erlangského kollaboranta gymnasijního M. Joh.
Chr. Fried. Götschela. Delorme však a Meyer
vystoupivše (tak vypovídají něm. představení 28. Prosince 1789,
Lukášek, Počátky, 75) z představenstva něm. církve, odpírali zatím platiti své příspěvky něm.
církvi a jednali s českými evangelíky o spojení a podali spolu s Boulognem a Calvem 4. listop. 1789 stížnost (archiv min. vnitra 82-183 originál) guberniu, v níž vypisují dosavadní postup německých evanjelíků o spojení s českým sborem. … V české
modlitebně pak Götschel (byl v Praze od dubna
1790) stanul v čele „německé evangelické a reformované společné civilní
církve“. Tento sbor se za jeho vedení rozvíjel příznivě finančně i duchovně.
Koupili od kupce Frant. Kehrna
kostel sv. Michala, jejž koupil roku 1789 za 860 v dražbě a přenechal
sboru roku 1791 za 1527 zl. Obec si na guberniu vyjednalo i odložení snesení
věže, zvonu a kříže, pro blížící se korunovaci Leopolda II. A potíže, které by
bořením věže nastaly sousednímu vikáři v jeho bělidle vosku. … Tak německá
církev docílila brzy a levně, oč česká ani netroufala si usilovati. Souvisí to
s poměry v obou sborech. Představení německé církve, lidé vlivní a
vzdělaní, postupovali zcela jinak a s jiným úspěchem než mohli evangelíci
čeští, nevlivní a prostí, bez širšího rozhledu, kteří se valně nevyznali ve
styku s vyššími kruhy.
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické
církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech,
nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927,
strana 134-135)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Dne 12. října 1812 píše Pleškány (Jan Pleškány *1777 Sabínov
v Uhrách +1813 Praha, maďarský pastor evangelického sboru v Kovánci u Ml. Boleslavi do 1808, pak v Praze) Molnárovi (Jan Molnár *1765 +1828, pastor v Kovánci
od 1808, zakladatel české farářské rodiny) a doporoučí mu
doručitele toho listu barona z Heritesu, asi prý budoucího dědice panství Stránova u Kovánce, velikého milovníka českých knih starých,
jichž má přes 1000 ex. Žádá Molnára, aby mu ukázal své staré knihy a
pověděl. kdo je v církvi kovánečské má. Na
lístku tam pak Molnár neb Peškány poznamenal, že
baronovi schází
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické
církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech,
nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927,
strana 200)
Pleškány psal
Molnárovi z Kovánce do Prahy 29.8.1808 (Korrespondence J. Molnára), že se rozpakuje jíti do Prahy, ježto příjem tamní je o málo větší než
v Kovánci, kde má sice jen 200 zl., ale zahrada
nese přes 50 zl., dostává 8 korců obilí, něco hrachu, čočky, lnu, másla aj.,
dříví 6 sáhů a od hraběte
z Kosmonos 2 sáhy dříví, korec žita, korec pšenice, něco hrachu, čočky
a při návštěvách asi 25 zlatých do roka, celkem tedy asi 500 zl.
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické
církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech,
nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927,
strana 190. Pozn 4)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Text bakalářské práce J. Kovaříka přinesl výňatky z korespondence a
deníků českého vlastence a spisovatele archiváře Jana Hulakovského
(1804-1877). Pocházel z Německého Brodu a útočiště v době finanční
nouze našel u advokáta Dr. Brzoráda.
V kapitole 8. 2 Hulakovského zaměstnání a činnost v
Německém Brodě čteme: “Ale ani po tomto období uvolňování společenského
života nemáme známky, že by se situace pro Hulakovského
nějakým způsobem zlepšila. Z hlediska každodenního života na tom byl velice
špatně co se týká peněžních prostředků, jelikož z jeho osobního deníku z roku
1860-1861 je zřejmé, že mu peníze nevystačovaly a často si půjčoval. Finanční tíseň se snažil řešit hledáním
práce, kterou mu v té době nabídl advokát dr. Brzorád,
s nímž se Hulakovský
dohodl na měsíčním platu 15 zl. I přes tuto malou finanční injekci však Hulakovského dluh neustále narůstal. Proto v lednu 1855 Hulakovský požádal o zvýšení platu dr. Brzoráda,
který mu stávající plat navýšil na 20 zl. Při zvýšení platu mu však dr. Brzorád naznačil, že když mu práce u něj nebude vyhovovat,
může podat výpověď s měsíční výpovědní lhůtou. Když pak koncem roku 1855 napsal dr. Brzorád Hulakovskému dopis, že je nespokojen s jeho pozdním
příchodem do práce, Hulakovský se obhajoval, že má
napracované přesčasy, tudíž je Brzorádova výtka
nesprávná. Zároveň však požádal advokáta o zvýšení platu na 25 zl., tedy pokud
by to nešlo na 30 zl., protože pracoval na velice složitých konceptních
pracích, a kdyby mu advokát nepřidal, požadoval měsíční výpověď. Advokát mu
zaslal dopis s odpovědí, že jeho služeb může postrádat od 1. února
Kovařík Jakub:
Korespondence Jana Hulakovského, Bakalářská
práce,2009, Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/34817/1/Jan%20Hulakovsk%C3%BD-BP%20.pdf
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Dík laskavému upozornění kurátora sbírek Národní Galerie p. P. Šámala
můžeme připojit zmínku o Zdence Brzorádové
(1850-1924, dcera lochkovského Karla Brzoráda) a
dozvědět se tak více o práci této xylografky, nebo-li umělkyně pracující grafickou technikou dřevorytu. Zatím
máme k dispozici jen skrovné heslo Slovníku československých výtvarných umělců od Prokopa Tomana a ukázku
její práce ze Zlaté Prahy r. 1885 s komentářem.
„Brzorádová Zdeňka
*17.10.1849 v Dobříši (sic!). Grafička, žákyně Otty Rotha v Lipsku;
byla činná v Mnichově. Od ní zejména dřevoryty dle Defreggra,
E. K. Lišky („Děvče z lidu“ Zl. Praha, II, 501) a jiné.“ (Toman Prokop: Slovník československých
výtvarných umělců)
Zlatá Praha r. 1885
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Internetové stránky blogu Petra Pechače
obsahují asi nejhezčí fotografie zámku Vřele tedy doporučuji návštěvu stránky http://pechacpetr.blog.cz/0805/zamek-ve-vezi
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Z materiálu pražského magistrátu „Pojmenování veřejných prostranství“ z
18.8.2009.
(magistrat.praha-mesto.cz/files/=.../Příloha+k+TZ-pojmenování-18.8.doc)
„MČ Praha 5 obvod Praha 5 -
katastrální území Jinonice
ulice Brzorádových
Vychází severním směrem
z Pekařské západně od Otopašské, prochází křižovatkou
s ulicí Pod stolovou horou a slepě končí. Rod Brzorádových,
významný pražský měšťanský rod. Jeden příslušník tohoto rodu byl nájemcem
jinonického velkostatku a je pohřben na jinonickém hřbitově.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
… Letitý sen lékárníka Poláka se naplnil 18. srpna 1909. Na ustavující schůzi (nymburského)
sportovního klubu v restauraci „U Matějků“ (dnešní Dělnický dům) byly
schváleny závazné stanovy a ponechán název Polaban. Při svém ustavení měl 42
členů. … Předsedou byl
v nepřítomnosti 28 hlasy zvolen MUDr.
Antonín Brzorád, pobývající v té době jako
hulán na vojenském cvičení ve Vysokém Mýtě. Čas ukázal, že to byla šťastná
volba. Známý lékař stál v čele klubu téměř tři desetiletí. Pomáhal
při jeho znovuzrození a koncem svého funkčního období s ním prožíval i
období značného rozmachu. … Na lednové (1910) valné hromadě vyzvedl předseda dr. Brzorád
úsilí výboru, kterému se v rekordně krátkém čase podařilo zformovat
hráčský kolektiv a zároveň ocenil i úvodní herní výsledky. Neopomněl také
poděkovat městské radě za pomoc při výběru nového hřiště. Dobré slovo vyslechli
za dobrou popularizaci nymburského fotbalu i páni od pera. S potěšením
mohl rovněž konstatovat, že do ochozů přichází stále více diváků. …1911
Předsedou klubu byl znovu zvolen MUDr. Brzorád. … 1920 V říjnu došlo v historii Polabanu
k významné události. Předseda klubu MUDr.
Antonín Brzorád daroval fotbalistům do užívání vlastní pozemek za plynárnou. Výbor
fotbalového odboru, v čele s Františkem Jochem vyzval naléhavě členstvo a
všechny příznivce k urychlené přeměně měkké oranice v pevné hřiště. …
1928 byl podán návrh, aby dr.Brzorád byl jmenován čestným předsedou klubu. 1935 Před
zahajovacím výkopem prvního divizního zápasu s Petřínem Plzeň panovala na
hřišti v neděli 18. srpna slavnostní nálada, umocněná projevy starosty
města Fialy a předsedy klubu MUDr. Brzoráda. … Zásluhy dlouholetého předsedy klubu MUDr. Brzoráda byly
při jeho šedesátých narozeninách oceněny pojmenováním hřiště ze plynárnou na Stadión dr. Brzoráda.
K tomuto slavnostnímu aktu došlo v rámci klubových oslav. … 1939 Na
červencové slavnostní schůzi byla oceněna třicetiletá nepřetržitá práce
předsedy klubu MUDr. Antonína Brzoráda předáním diplomu a čestného svazového odznaku
zdobeného českými granáty. … 1940 Pražané byli velmi srdečně přivítáni,
předseda Polabana MUDr. Brzorád
připomněl, že slouží ke cti nymburskému klubu, když v tak slavném mužstvu
působí bývalý domácí hráč Věchet. Hosté se revanšovali komplimentem, že
zanedlouho budou jezdit do Nymburka k ligovým zápasům.
(Historie fotbalového klubu Polaban Nymburk
http://www.polaban.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=49&Itemid=59)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Na podnět a s velkým přičiněním Václava
Poláka z Nymburka byl 14. června 1891 založen spolek "Českobratrská
jednota Sion" s cílem zřídit samostatný reformovaný sbor a vybudovat
důstojný chrám Páně. … . Na návrh člena
spolku Sion MUDr. Gustava Brzoráda byla pro
stavbu kostela vybrána a od Severozápadní dráhy 16.12.1895 za výhodnou cenu
zakoupena parcela "Na Spálence".
(Cyrus J.: Evangelíci v Nymburce, http://nymburk.evangnet.cz/?page=III)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Ze stenoprotokolu schůze sněmu Českého
království
17. července 1902: (http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/014schuz/s014002.htm)
Dávám slovo panu poslanci Brzorádovi.
Posl. dr. Brzorád: Slavný sněme! Budiž mi dovoleno co členu komise
pro okresní a obecní záležitosti, abych návrhy této komise v krátkosti
odůvodnil.
Činím tak jménem většiny našeho klubu, který se usnesl hlasovati pro
návrhy komise.
Pan posl. za město Chrudim dokazoval, že
návrhy nemají praktické důležitosti a že v míře nemalé ohrožují právní
bezpečnost. Mám za to, že náhled pana posl. za město
Chrudim, jakož i jeho obavy, nejsou plně odůvodněny.
Komise pro okresní a obecní záležitosti rokovala o svých návrzích velmi
obšírně a důkladně, a sice dva roky za sebou, a přišla jednomyslně ku svému
návrhu jak roku loňského tak roku letošního. V loňské komisi byl referentem o
těchto návrzích známý český právník pan dr. Žalud a v komisi zasedalo, zejména
v loňské komisi, pět právníků, pět advokátů, jak ze strany české tak ze strany
německé.
Návrhy komise byly jednomyslně přijaty. Již tato okolnost dává jakousi
záruku, že snad tyto návrhy nejsou tak nebezpečné, jak bylo zde líčeno.
Komise ovšem nezkoumala tendenci, jakou navrhovatelé snad návrhy svými
sledovali; zkoumala, zdali návrhy ty jsou prospěšné a účelné, a přišla k tomu
náhledu, že jsou skutečně prospěšné a účelné, a proto se také na nich usnesla.
Pan poslanec za město Chrudim vidi v návrzích
komise zasahování do volného práva majetkového a ohrožení bezpečnost jistoty
právní, on se obává, že členové úřadů narovnacích nemají dosti odborného
vzdělání a vědomosti a dosti nestrannosti, aby se mohli zabývati právnicky tak
složitými věcmi, jako jsou spory o rušenou držbu, o výměrech a upravení hranic
atd. Obává se, že nebude dosti záruk, a obává se, by nepoužívali úřadu svého k
tomu aby na jednu nebo druhou stranu činili nátlak.
Mně se zdá, že by námitky byly oprávněny, kdybychom těm úřadům dávali
moc rozhodovati o těchto sporech. Ale o to se nejedná. Zde jde pouze o to, aby zmíněným
sporům předcházel pokus o smír doma, a proto jest mně věru nepochopitelno,
jak by takovým pokusem o smír doma mohla se právní bezpečnost a jistota
ohroziti a jaké by to bylo zasahováni do práv jednotlivých osob. Není také,
myslím, nutno, aby pro pokus o smír bylo třeba odborné znalosti. To by se
osoby, které neznají práva, nemohly smiřovati.
Ovšem k rozluštění spletitých poměrů jest třeba znalosti zákona, ale k
pokusu o smír, myslím, že stačí obyčejná znalost životní, obyčejná zkušenost
životní.
Komise vycházela se stanoviska, že by to bylo velkým prospěchem
veškerého obyvatelstva, kdyby se celá řada sporů, namnoze zbytečně zaváděných,
mohla vyrovnati doma.
Komise byla přesvědčena, že značná část sporů nevychází ani tak ze
zlomyslnosti, nýbrž mnohem více z neznalosti věci a nedorozumění. Spory takové
na každý způsob dají se mnohem snáze vyrovnati doma, než když přijdou k soudu a
jsou s nimi značné výlohy spojeny. Usnadniti možnost takového smíru doma
považuji za povinnost zákonodárství.
Že posud obyvatelstvo málo těchto narovnacích soudů užívalo, jest
pravda; ale hlavní důvod toho shledává komise v tom, že každému byla dána úplná
volnost, chce-li učiniti pokus čili nechce-li učiniti pokus narovnání.
Má-li se dle našeho náhledu tato instituce zdravě vyvinouti, musí se
státi pokus o smír obligatorní. V tom také komise nevidí žádné zasahování do
soukromých práv, vždyť to nucení omezuje se na minimum. Toto nuceni spočívá v
tom, že, než kdo přijde k sondu, má se státi pokus o smír doma. Ani druhá
strana není nucena k tomuto pokusu se dostaviti; když nechce nemusí přijíti.
Nenavrhujeme nucení, které se obmezuje na
nejmenší míru Není zde také nebezpečí, že by se z toho mohla vyvinouti nějaká
pohroma pro ty, kteří před tento prostředkující úřad přijdou.
Jest pravda, že naše samosprávné řízení má mnoho vad, ale tak špatná
není naše samospráva, aby pouhé objevení se stran před samosprávnými úřady bylo
spojeno s nebezpečím pro strany, že jsou utlačovány, že jsou znásilňovány.
Rozhodně horší nátlak jest možný, který se u soudu při pokusu o smír může
prováděti, a bohužel prakse také ukazuje, že se to
často v neoprávněné míře děje.
Soudce má zcela jinou moc v rukou, aby donutil strany, které by
nechtěly, k tomu, aby se smířily, než obecní starosta a úřady narovnací. Jaké
spory sesrovnávají při takových úřadech? Spory
jednoduché, maličkosti, malichernosti. Jakmile přijdou spletité právní otázky,
tu se ani úřady narovnací nebudou do toho míchati, ani strany nebudou chtíti
učiniti bez zvláštní právní porady smír, který by se týkal důležitých a
spletitých otázek právních.
To nebezpečí, které v tom vidí pan poslanec za Chrudim, já v tom viděti
nemohu.
Velectění pánové, aby nepřišly malicherné, odiosní
spory, jako jsou spory pro hlouposti, zavedené ve věcech rušené držby nebo o
výměnek, které jsou obyčejně mezi příbuznými, to jest zájem každého slušného
advokáta, který se nerad zabývá takovými věcmi, které by se daly hravě doma
smířiti.
Již tedy se stanoviska právního přítele myslím, že není závady, aby se
děly takové pokusy.
Pan poslanec za město Chrudim učinil návrh, který jest vlastně částečným
vyvrácením jeho řeči, poněvadž on také chce, aby se vládě dalo na uváženou,
jestli něco podobného by se nemělo zavésti. Je-li ta instituce tak nebezpečnou
jak on myslí, bylo by nebezpečno vybízeti vládu, aby to zkoumala.
Já myslím, že jsem ukázal v těchto krátkých slovech dostatečně, že toho
nebezpečenství zde není, a, poněvadž jsem přesvědčen, že zdravý rozvoj této
instituce byl by velkým dobrodiním pro veškeré vrstvy našeho lidu, odporučuji
slavnému sněmu, by přijal návrhy komise. (Výborně! Potlesk. )
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
V knize „Staropražské pověsti a legendy“
od autorů: Julius Košnář, Jaroslav Kabíček vyd. r. 1947, 1992
a 2005 je na straně 36 (42),
pověst / legenda o tom jak bývaly u svatého Víta slouženy české roráty ku
povzbuzení českého živlu na sklonku 18. století. Mezi těmi, kdo se o to
zasloužili je jmenován kanovník Václav
Vojtěch von Herites.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Dle ohlášení ve Wiener Zeitung
z roku 1915 byl 28.5. t. r. u zemského soudu Dr. Leo Prziborski-Voith,
Wien I., Weihburggasse 18,
správcem konkursu obchodníka s oděvy Franze Kocika,
Favoritenstrasse 73, Wien
X.
(Amtsblatt zur Wiener
Zeitung Nr. 91., Seite 349, Donnerstag, den 22. Upril 1915.)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Po
Václavu Kabeláčovi převzal starostenství zemský a říšský poslanec JUDr. Eduard Brzorád,
advokát v Německém Brodě, který byl starostou okresním po dvě tříletí
1898-1903; věnoval neúnavnou péči o svou
nemocnici, což dokázal zejména tím, že vedle jiných četných zdokonalení vlastní
elektrické osvětlení nákladem okresu v nemocnici zřízeno bylo. (MUDr.
František Zahradnický, první ředitel, primář a operatér, rytíř řádu Fran. Jos. in Všeobecná veřejná okresn
nemocnice císaře a krále Františka
Josefa II. v Něm. Brodě, 1914)
Dodatky z roku 2009 najdete
zde.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění: