zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme
a Brzorád.
V letech 2002-2008
sepsal Jan
Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a
doplnění:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky
z roku 2010
zpět na
Níže
najdete doplnění připojená k práci až po jejím dopsání. Tato stránka
přináší dodatky z roku 2010. Pro ostatní dodatky využijte rozcestník Dodatky. Jednotlivá doplnění byla
na tuto stránku přidávána tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá novinka je
označena podle příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se znakem je uvedeno
vročení. Všechna doplnění z tohoto roku již byla postupně umístěna i přímo
do textu jednotlivých kapitol a to s šedým podbarvením pro odlišení od původního textu.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2010
Kapucín Drahomír Vojtěch Dvouletý OFMCap. obhájil na olomoucké univerzitě
diplomovou práci s názvem
„ŽIVOT
A DÍLO JUDR. HYNKA DOSTÁLA -
Vztah českých katolických krajanů v USA ke své bývalé vlasti“. Tato důkladná
monografie významného příbuzného Brzorádů je v pdf podobě přístupná na http://theses.cz/id/dzkcba/98166-748129041.pdf .
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Profesor Lubomír Slavíček zmínil ve svém díle „Sobě, umění a přátelům“ Václava Vojtěcha Heritese jako majitele
soukromé sbírky obrazů. Byl velmi laskav a poskytl i konkrétní prameny.
Patří mezi ně „S. W.
Schießler, Prag und seine Umgebungen. Prag 1813, s. 76“. Na straně 76 této
knihy se nalézá výčet nadepsaný „Bilderkabinette“ Čteme zde „In der Burg … Beim Herrn Domprobst Herites
… findet man viele und ausgezeichnete Werke dieser Kunst“ .
Druhý pramen zatím zůstává
nedostupný. Je jím „Anonym, Kunstnachrichten aus Prag, in: Johann Georg Meusel
(ed.), Neue
Miscellaneen artistischen Inhalts für Künstler und Kunstliebhaber, 13. Stück.
Leipzig 1803, s. 578.“, který se zřejmě nalézí pouze v Brně. Snad se brzy
dostane i k našim očím.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Letošní předvánoční vydání ALMANACHU
ČESKÝCH ŠLECHTICKÝCH A RYTÍŘSKÝCH RODŮ opět z pera Karla Vavřínka a
kolektivu přineslo pod vročením 2013 heslo „Herites“. Vedle vyobrazení rytířských
erbů Václava Vojtěcha a jeho synovců Jana a Antonína najdeme přehledné heslo
s popisy obou erbů, kde je rodová linie vedena až k přenesení jména
adopcí na Vincenta von Sterbez. Na pultech knihkupectví se zároveň objevil i
ALMANACH s vročením 2012, který obsahuje heslo „Kučera (1805)“.
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
V minulém zastavení na hřbitově u sv. Jiří jsem zmínili osud
některých nymburských rodin a jejich ostatků v souvislosti s likvidací
hřbitova. Podařilo se nám zjistit, že ne všechny ostatky „nenávratmě zmizely“.
… Podobně byly uloženy v letech 1967 – 9 i exhumované ostatky dalších
nymburských rodin – Červinků, Krajských, Černých, Huňků a také Brzorádů, vč.
MUDr. Antonína Brzoráda – hrob č. 1618 – 1619/IV.
http://www.mesto-nymburk.cz/www/index.php?sekce=4&zobraz=zastaveni-11-hrbitov-a-krematorium
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Ve
výběru ze školních kronik slivenecké školy čteme: „Téhož roku (škol. rok
1892-3) pan Vilém Bozorád (sic!), advokát, daroval obligace v hodnotě 1000 zlatých na založení "Bozorádské
nadace" pro chudé děti z
Lochkova.
… Od roku 1921 nacvičovali
učitelé s dětmi divadelní představení. Organizace Sokol a Dělnická jednota ve
Slivenci spolu s Brzorádovskou nadací
uskutečnili sbírku ošacení pro chudé děti a jejich rodiny. „
(http://www.skolaslivenec.cz/zakladni-skola/historie-skoly/ listopad 2010)
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Kniha Ireny Štěpánové Renáta Tyršová nám odhalila důvěrné přátelství Anny Brzorádové (později Erbenové) z Lochkova a Kateřiny Fügnerové (1834 - 1906), dcery hospodářského rady u
kněžny Dittrichsteinové a majitele statku ve Zbuzanech Josefa Tureckého (+1865)
a hlavně manželky Heinricha později Jindřicha Fügnera (1822 - 1865),
pražského finančíka, „frajgajsta“ a spoluzakladatele
Sokola. Dcera Fügnerových Renáta (1854-1937), publicistka, etnografka, umělecká
kritička a pedagožka si vzala druhého zakladatele sokolské organisace prof. UK PhDr. Friedricha
Emanuela Tiersche (1832 - 1884), filosofa a historika umění. I. Štěpánová čerpá
ve své práci z německé korespondence, která je patrně uložena
v Pozůstalosti Renáty Tyršové v Národním Muzeu – Tyršově Muzeu
Tělesné výchovy a sportu (38 kartonů).
Včera jsem byla
v divadle. Dávali Lucii (Lucie z Lammermooru, opra S. Cammarana,
libreto dle W. Scotta), … a bavila jsem se velmi dobře, ale doufala jsem, že
tam „někoho“ uvidím, však velice jsem se mýlila. Viděla jsem jen jeho bratra.
Moje oči bloudili marně po celém parteru, píše osmnáctiletá Kateřina Turecká přítelkyni Anně Brzorádové. Dopis
je napsán někdy v zimě roku 1852, přirozeně německy, jako celá tato
korespondence. V té době již Kateřina znala Fügnera několik let.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str.
19)
Spatřuj ve mně
nejšťastnější stvoření na světě. H. mne miluje doopravdy a upřímně, neboť mi to
sám řekl. … Včerejší bál byl nejkrásnějším dnem mého života. Nebyla bych ho
dala za nic na světě. Tančil se mnou kotilion a u soupé mi vyznal lásku.
Myslím, že bych se byla zřekla v tom okamžiku všech pokladů světa, abych
tu blaženost ještě jednou prožila, píše 15.
ledna 1853 přítelkyni Anně.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str.
21)
31. července 1854 se narodila Renáta. První a jediné dítě Fügnerových. Vyplňuji příjemný rozkaz Kateřinin a mohu
Vám s velikou radostí oznámit, že Kateřina, jaožto matka zdravé dcerušky,
je v růžové náladě a srdečně Vás zdraví, píše okamžitě novopečený otec
Anně Brzorádové.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str.
24)
Dělá nám mnoho radostí, je
zcela taková,jakou si ji přejeme, píše o
sedmileté dceři paní Kateřina Anně Brzorádové.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str.
29)
Rok 1862 byl pro Renátu
významný i tím, že se poprvé s rodiči podívala do coziny, samozřejmě do
Itálie. … Renáta vyvalovala očka, když viděla poprvé moře a mohla po něm jeti, informuje paní Fügnerová přítelkyni Annu.
(Štěpánová Irena: Renáta Tyršová, Paseka, Prtaha – Litomyšl, 2005, str.
41)
(obrázek viz. http://www.simonak.eu/index.php?stranka=pages/popularizace_historie/13/text.htm
27.10.2010)
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
„Odbyv r. 1837 filosofická studia,
vstoupil Rieger na právnickou fakultu pražské university Karlovy, kde odbyl
celé quadrienium, načež r. 1841 dostalo se mu absolutoria. . Kolegové jeho v I. roce práv byli řádní posluchači.
Ed. Brzorád, syn statkáře z Lochkova u Rakovníka, Leopold
Ehrenfeld, ...“
(redaktor Karel Stloukal: Riegrův
památník: vydaný u příležitosti slavnosti odhalení pomníku Dr. Fr. Lad.
Riegrovi v jeho rodném městě Semilech peci a nakl. Volného Sdružení přátel, dne
8. měsíce července 1928, strana 131)
Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
V letech 1787-8 došlo ke sloučení české a německé evangelické
církve v Praze. „Rozhled, obchodní zkušenost a osobní vliv zámožných Němců
mohl prostým českým evanjelíkům bez širšího rozhledu a vzdělání značně
prospěti.“ Představitelé stran byli baron Zedwitz a Tomáš Zycha. Dle dohody
měli obě církve společně pečovat o modlitebnu a salár duchovního, který musel
ovšem být s to sloužit v obou jazycích. Zde v Praze jím byl pastor
Matěj Markovic (1752-1793)ze Sarvaše v Uhrách, manžel Rosiny Alžběty
Sölöšiové, který byl předtím duch. správcem v Puszta-Födemesi. Ten
„spojení přál a patrně on to byl, jenž k dohodě obě strany přiměl.
Navazovalť i přátelské rodinné styky s německými evangelíky. O tom svědčí
křest jeho dcerušky Juliany Ludviky Amalie narozené 21. Července 1788. Kmotrem
byl Ferd. Delorme, obchodník v Praze, a jeho manželka Anna.
Dítko však zemřelo 2. března 1790. Viz Kniha křestní a zemřelých.
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve
středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské
evanjelické církve, 1927, strana 121)
Roku 1789 se zavázalo 91 rodin německých evangelíků, počítaje v to i několik
katolických francouzských emigrantů, kteří právě z revoluční Francie přišli
do Prahy, k placení ročního obnosu 398 zl. 4 kr. … Z upsaného obnosu
určili jen část jako příspěvek českému sboru a kazateli, ostatek měl sloužiti
k dalším církevním účelům německého
evangelického sboru, na jehož zřízení hned pomýšleli. Zvolili si proto
čtyři představené. Představenými se
stali továrníci F. Delorme, Georg Hermannsfeld, Chr. Fr. Meyer a Joh. Pet.
Piccardt. Delorme navrhl, (Srv.
Archiv min. vnitra 82-183. Stížnost Delormova místodržitelství ze 4. Listopadu
1789) aby
všichni němečtí evangelíci a. i h. tvořili jeden celek a byli pastorováni
jedním kazatelem a měli jedny společné bohoslužby. Návrh ten byl od
německých evangelíků a. a h. v. schválen a Markovic byl požádán, aby byl i
jejich kazatelem. Spolu byl projednán i
vzájemný poměr mezi českými a německými evangelíky. Aspoň 1. června 1789
předložili čeští starší Zycha a Svoboda německým evangelíkům, asi po dohodě
s některými německými evangelíky, zvláště s Delormem a Ch. Fr.
Meyerem, návrh smlouvy. (následuje rozsáhlá citace smlouvy) … Češi patrně se
chtěli chrániti před liturgickými i národnostními vlivy Němců. … Než brzy došlo k neschodám.
Markovic musil často odjížděti i na venkov, aby sloužil tamním evanjelíkům, a
nemohl na všechno stačiti. A tu Němci si stěžovali, že jim Markovic málo
slouží. … Zvláště pak vznikalo mezi oběma církvemi napětí pro různosti
liturgické. Při českým službách Božích nebylo na oltáři krucifixu, ale Němci si
jej přáli míti aspoň při svých
bohoslužbách Ale Markovic jim v tom zpěčoval se vyhověti, aby nenarazil u
Čechů. Němci pokládali jednání
Markovicovo za umíněnost. Někteří však členové německé církve směru
reformovaného, původu francouzského, jako představený jich Delorme (Archiv min. vnitra 82-183. Stížnost Delormova ze 4. Listopadu 1789) a Chr. Fr. Meyer, Ettiene Boulogne a Joh. Gottfr. Calve nehoršili se
v tom na Markovice, nýbrž tím více při něm stáli. Docela mu slíbili i
zvýšení služného o 50 zl. A přáli si spojení něm. i čes. evangelíků
v jednu církev. Než mezi nimi a ostatními něm, evanjelíky došlo k rozkolu.
Delorme (S
Delormem šel Calve i Boulogne, Lukášek,
Počátky 79) ocitnuv se asi v menšině, vzdal se svého úřadu jako představený
něm. církve a brzy potom i Chr. Fr. Meyer. Zývající
představení Piccardt a Hermannsfeld měli však za sebou značnou většinu
německých evangelíků, když chtěli uvolnit svůj svazek s českým sborem.
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve
středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské
evanjelické církve, 1927, strana 130-131)
Němečtí evangelíci … obrátili se o pomoc na souvěrce v Německu, aby
si mohli povolati za pastora erlangského kollaboranta gymnasijního M. Joh. Chr.
Fried. Götschela. Delorme však a Meyer
vystoupivše (tak vypovídají něm. představení 28. Prosince 1789,
Lukášek, Počátky, 75) z představenstva něm. církve, odpírali zatím platiti své příspěvky něm.
církvi a jednali s českými evangelíky o spojení a podali spolu
s Boulognem a Calvem 4. listop. 1789 stížnost (archiv
min. vnitra 82-183 originál) guberniu, v níž
vypisují dosavadní postup německých evanjelíků o spojení s českým sborem.
… V české modlitebně pak Götschel (byl v Praze od dubna 1790) stanul
v čele „německé evangelické a reformované společné civilní církve“. Tento
sbor se za jeho vedení rozvíjel příznivě finančně i duchovně. Koupili od kupce
Frant. Kehrna kostel sv. Michala, jejž koupil roku 1789 za 860 v dražbě a
přenechal sboru roku 1791 za 1527 zl. Obec si na guberniu vyjednalo i odložení
snesení věže, zvonu a kříže, pro blížící se korunovaci Leopolda II. A potíže,
které by bořením věže nastaly sousednímu vikáři v jeho bělidle vosku. …
Tak německá církev docílila brzy a levně, oč česká ani netroufala si usilovati.
Souvisí to s poměry v obou sborech. Představení německé církve, lidé
vlivní a vzdělaní, postupovali zcela jinak a s jiným úspěchem než mohli
evangelíci čeští, nevlivní a prostí, bez širšího rozhledu, kteří se valně
nevyznali ve styku s vyššími kruhy.
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve
středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské
evanjelické církve, 1927, strana 134-135)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Dne 12. října 1812 píše Pleškány (Jan Pleškány
*1777 Sabínov v Uhrách +1813 Praha, maďarský pastor evangelického sboru
v Kovánci u Ml. Boleslavi do 1808, pak v Praze) Molnárovi (Jan Molnár *1765 +1828, pastor v Kovánci od 1808,
zakladatel české farářské rodiny) a doporoučí mu
doručitele toho listu barona
z Heritesu, asi prý budoucího dědice panství Stránova u Kovánce, velikého milovníka českých knih starých,
jichž má přes 1000 ex. Žádá Molnára, aby mu ukázal své staré knihy a
pověděl. kdo je v církvi kovánečské má. Na lístku tam pak Molnár neb
Peškány poznamenal, že baronovi schází
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve
středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské
evanjelické církve, 1927, strana 200)
Pleškány psal Molnárovi z Kovánce do Prahy 29.8.1808 (Korrespondence J. Molnára), že se
rozpakuje jíti do Prahy, ježto příjem tamní je o málo větší než v Kovánci,
kde má sice jen 200 zl., ale zahrada nese přes 50 zl., dostává 8 korců obilí,
něco hrachu, čočky, lnu, másla aj., dříví 6 sáhů a od hraběte z Kosmonos 2 sáhy dříví, korec žita, korec pšenice,
něco hrachu, čočky a při návštěvách asi 25 zlatých do roka, celkem tedy asi
500 zl.
(Hejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve
středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské
evanjelické církve, 1927, strana 190. Pozn 4)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Text bakalářské práce J. Kovaříka přinesl výňatky z korespondence a
deníků českého vlastence a spisovatele archiváře Jana Hulakovského (1804-1877).
Pocházel z Německého Brodu a útočiště v době finanční nouze našel u
advokáta Dr. Brzoráda.
V kapitole 8. 2 Hulakovského zaměstnání a činnost v Německém Brodě čteme: “Ale
ani po tomto období uvolňování společenského života nemáme známky, že by se
situace pro Hulakovského nějakým způsobem zlepšila. Z hlediska každodenního
života na tom byl velice špatně co se týká peněžních prostředků, jelikož z jeho
osobního deníku z roku 1860-1861 je zřejmé, že mu peníze nevystačovaly a často
si půjčoval. Finanční tíseň se snažil
řešit hledáním práce, kterou mu v té době nabídl advokát dr. Brzorád, s nímž se Hulakovský dohodl na měsíčním
platu 15 zl. I přes tuto malou finanční injekci však Hulakovského dluh neustále
narůstal. Proto v lednu 1855 Hulakovský požádal o zvýšení platu dr. Brzoráda,
který mu stávající plat navýšil na 20 zl. Při zvýšení platu mu však dr. Brzorád
naznačil, že když mu práce u něj nebude vyhovovat, může podat výpověď s měsíční
výpovědní lhůtou. Když pak koncem
roku 1855 napsal dr. Brzorád Hulakovskému dopis, že je nespokojen s jeho
pozdním příchodem do práce, Hulakovský se obhajoval, že má napracované
přesčasy, tudíž je Brzorádova výtka nesprávná. Zároveň však požádal advokáta o
zvýšení platu na 25 zl., tedy pokud by to nešlo na 30 zl., protože pracoval na
velice složitých konceptních pracích, a kdyby mu advokát nepřidal, požadoval
měsíční výpověď. Advokát mu zaslal dopis s odpovědí, že jeho služeb může
postrádat od 1. února
Kovařík Jakub:
Korespondence Jana Hulakovského, Bakalářská práce,2009, Univerzita Pardubice,
Fakulta filozofická http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/34817/1/Jan%20Hulakovsk%C3%BD-BP%20.pdf
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Dík laskavému upozornění kurátora sbírek Národní Galerie p. P. Šámala
můžeme připojit zmínku o Zdence Brzorádové (1850-1924, dcera lochkovského Karla
Brzoráda) a dozvědět se tak více o práci této xylografky, nebo-li umělkyně
pracující grafickou technikou dřevorytu. Zatím máme k dispozici jen
skrovné heslo Slovníku československých
výtvarných umělců od Prokopa Tomana a ukázku její práce ze Zlaté Prahy r. 1885
s komentářem.
„Brzorádová Zdeňka *17.10.1849
v Dobříši (sic!). Grafička, žákyně Otty Rotha v Lipsku; byla činná
v Mnichově. Od ní zejména dřevoryty dle Defreggra, E. K. Lišky („Děvče
z lidu“ Zl. Praha, II, 501) a jiné.“ (Toman Prokop: Slovník československých výtvarných
umělců)
Zlatá Praha r. 1885
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Internetové stránky blogu Petra Pechače obsahují asi nejhezčí fotografie
zámku Vřele tedy doporučuji návštěvu stránky http://pechacpetr.blog.cz/0805/zamek-ve-vezi
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Z materiálu pražského magistrátu „Pojmenování veřejných prostranství“ z
18.8.2009.
(magistrat.praha-mesto.cz/files/=.../Příloha+k+TZ-pojmenování-18.8.doc)
„MČ Praha 5 obvod Praha 5 -
katastrální území Jinonice
ulice Brzorádových
Vychází severním směrem
z Pekařské západně od Otopašské, prochází křižovatkou s ulicí Pod stolovou
horou a slepě končí. Rod Brzorádových, významný pražský měšťanský rod. Jeden
příslušník tohoto rodu byl nájemcem jinonického velkostatku a je pohřben na
jinonickém hřbitově.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
… Letitý sen lékárníka Poláka se naplnil 18. srpna 1909. Na ustavující schůzi (nymburského)
sportovního klubu v restauraci „U Matějků“ (dnešní Dělnický dům) byly
schváleny závazné stanovy a ponechán název Polaban. Při svém ustavení měl 42
členů. … Předsedou byl
v nepřítomnosti 28 hlasy zvolen MUDr.
Antonín Brzorád, pobývající v té době jako hulán na vojenském cvičení
ve Vysokém Mýtě. Čas ukázal, že to byla šťastná volba. Známý lékař stál
v čele klubu téměř tři desetiletí. Pomáhal při jeho znovuzrození a
koncem svého funkčního období s ním prožíval i období značného rozmachu. …
Na lednové (1910) valné hromadě vyzvedl předseda
dr. Brzorád úsilí výboru, kterému se v rekordně krátkém čase podařilo
zformovat hráčský kolektiv a zároveň ocenil i úvodní herní výsledky. Neopomněl
také poděkovat městské radě za pomoc při výběru nového hřiště. Dobré slovo
vyslechli za dobrou popularizaci nymburského fotbalu i páni od pera.
S potěšením mohl rovněž konstatovat, že do ochozů přichází stále více
diváků. …1911 Předsedou klubu byl znovu zvolen MUDr. Brzorád. … 1920 V říjnu došlo v historii Polabanu
k významné události. Předseda klubu MUDr.
Antonín Brzorád daroval fotbalistům
do užívání vlastní pozemek za plynárnou. Výbor fotbalového odboru, v čele
s Františkem Jochem vyzval naléhavě členstvo a všechny příznivce
k urychlené přeměně měkké oranice v pevné hřiště. … 1928 byl podán
návrh, aby dr.Brzorád byl jmenován
čestným předsedou klubu. 1935 Před zahajovacím výkopem prvního divizního zápasu
s Petřínem Plzeň panovala na hřišti v neděli 18. srpna slavnostní
nálada, umocněná projevy starosty města Fialy a předsedy klubu MUDr. Brzoráda. … Zásluhy dlouholetého
předsedy klubu MUDr. Brzoráda byly
při jeho šedesátých narozeninách oceněny pojmenováním hřiště ze plynárnou na Stadión dr. Brzoráda. K tomuto
slavnostnímu aktu došlo v rámci klubových oslav. … 1939 Na červencové
slavnostní schůzi byla oceněna třicetiletá nepřetržitá práce předsedy klubu
MUDr. Antonína Brzoráda předáním
diplomu a čestného svazového odznaku zdobeného českými granáty. … 1940 Pražané
byli velmi srdečně přivítáni, předseda Polabana MUDr. Brzorád připomněl, že slouží ke cti nymburskému klubu, když
v tak slavném mužstvu působí bývalý domácí hráč Věchet. Hosté se
revanšovali komplimentem, že zanedlouho budou jezdit do Nymburka k ligovým
zápasům.
(Historie fotbalového klubu Polaban Nymburk
http://www.polaban.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=49&Itemid=59)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Na podnět a s velkým
přičiněním Václava Poláka z Nymburka byl 14. června 1891 založen spolek
"Českobratrská jednota Sion" s cílem zřídit samostatný reformovaný
sbor a vybudovat důstojný chrám Páně. … . Na návrh člena spolku Sion MUDr. Gustava Brzoráda byla pro stavbu kostela
vybrána a od Severozápadní dráhy 16.12.1895 za výhodnou cenu zakoupena parcela
"Na Spálence".
(Cyrus J.: Evangelíci v
Nymburce, http://nymburk.evangnet.cz/?page=III)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Ze stenoprotokolu schůze sněmu Českého království 17. července 1902: (http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/014schuz/s014002.htm)
Dávám slovo panu poslanci Brzorádovi.
Posl. dr. Brzorád: Slavný sněme! Budiž mi dovoleno co členu komise pro
okresní a obecní záležitosti, abych návrhy této komise v krátkosti odůvodnil.
Činím tak jménem většiny našeho klubu, který se usnesl hlasovati pro
návrhy komise.
Pan posl. za město Chrudim dokazoval, že návrhy nemají praktické důležitosti
a že v míře nemalé ohrožují právní bezpečnost. Mám za to, že náhled pana posl.
za město Chrudim, jakož i jeho obavy, nejsou plně odůvodněny.
Komise pro okresní a obecní záležitosti rokovala o svých návrzích velmi
obšírně a důkladně, a sice dva roky za sebou, a přišla jednomyslně ku svému
návrhu jak roku loňského tak roku letošního. V loňské komisi byl referentem o
těchto návrzích známý český právník pan dr. Žalud a v komisi zasedalo, zejména
v loňské komisi, pět právníků, pět advokátů, jak ze strany české tak ze strany
německé.
Návrhy komise byly jednomyslně přijaty. Již tato okolnost dává jakousi
záruku, že snad tyto návrhy nejsou tak nebezpečné, jak bylo zde líčeno.
Komise ovšem nezkoumala tendenci, jakou navrhovatelé snad návrhy svými
sledovali; zkoumala, zdali návrhy ty jsou prospěšné a účelné, a přišla k tomu
náhledu, že jsou skutečně prospěšné a účelné, a proto se také na nich usnesla.
Pan poslanec za město Chrudim vidi v návrzích komise zasahování do
volného práva majetkového a ohrožení bezpečnost jistoty právní, on se obává, že
členové úřadů narovnacích nemají dosti odborného vzdělání a vědomosti a dosti
nestrannosti, aby se mohli zabývati právnicky tak složitými věcmi, jako jsou
spory o rušenou držbu, o výměrech a upravení hranic atd. Obává se, že nebude
dosti záruk, a obává se, by nepoužívali úřadu svého k tomu aby na jednu nebo
druhou stranu činili nátlak.
Mně se zdá, že by námitky byly oprávněny, kdybychom těm úřadům dávali
moc rozhodovati o těchto sporech. Ale o to se nejedná. Zde jde pouze o to, aby
zmíněným sporům předcházel pokus o smír doma, a proto jest mně věru
nepochopitelno, jak by takovým pokusem o smír doma mohla se právní bezpečnost a
jistota ohroziti a jaké by to bylo zasahováni do práv jednotlivých osob. Není
také, myslím, nutno, aby pro pokus o smír bylo třeba odborné znalosti. To by se
osoby, které neznají práva, nemohly smiřovati.
Ovšem k rozluštění spletitých poměrů jest třeba znalosti zákona, ale k
pokusu o smír, myslím, že stačí obyčejná znalost životní, obyčejná zkušenost
životní.
Komise vycházela se stanoviska, že by to bylo velkým prospěchem
veškerého obyvatelstva, kdyby se celá řada sporů, namnoze zbytečně zaváděných,
mohla vyrovnati doma.
Komise byla přesvědčena, že značná část sporů nevychází ani tak ze
zlomyslnosti, nýbrž mnohem více z neznalosti věci a nedorozumění. Spory takové
na každý způsob dají se mnohem snáze vyrovnati doma, než když přijdou k soudu a
jsou s nimi značné výlohy spojeny. Usnadniti možnost takového smíru doma
považuji za povinnost zákonodárství.
Že posud obyvatelstvo málo těchto narovnacích soudů užívalo, jest
pravda; ale hlavní důvod toho shledává komise v tom, že každému byla dána úplná
volnost, chce-li učiniti pokus čili nechce-li učiniti pokus narovnání.
Má-li se dle našeho náhledu tato instituce zdravě vyvinouti, musí se
státi pokus o smír obligatorní. V tom také komise nevidí žádné zasahování do
soukromých práv, vždyť to nucení omezuje se na minimum. Toto nuceni spočívá v
tom, že, než kdo přijde k sondu, má se státi pokus o smír doma. Ani druhá
strana není nucena k tomuto pokusu se dostaviti; když nechce nemusí přijíti.
Nenavrhujeme nucení, které se obmezuje na nejmenší míru Není zde také
nebezpečí, že by se z toho mohla vyvinouti nějaká pohroma pro ty, kteří před
tento prostředkující úřad přijdou.
Jest pravda, že naše samosprávné řízení má mnoho vad, ale tak špatná
není naše samospráva, aby pouhé objevení se stran před samosprávnými úřady bylo
spojeno s nebezpečím pro strany, že jsou utlačovány, že jsou znásilňovány.
Rozhodně horší nátlak jest možný, který se u soudu při pokusu o smír může
prováděti, a bohužel prakse také ukazuje, že se to často v neoprávněné míře
děje.
Soudce má zcela jinou moc v rukou, aby donutil strany, které by
nechtěly, k tomu, aby se smířily, než obecní starosta a úřady narovnací. Jaké
spory sesrovnávají při takových úřadech? Spory jednoduché, maličkosti,
malichernosti. Jakmile přijdou spletité právní otázky, tu se ani úřady
narovnací nebudou do toho míchati, ani strany nebudou chtíti učiniti bez
zvláštní právní porady smír, který by se týkal důležitých a spletitých otázek
právních.
To nebezpečí, které v tom vidí pan poslanec za Chrudim, já v tom viděti
nemohu.
Velectění pánové, aby nepřišly malicherné, odiosní spory, jako jsou
spory pro hlouposti, zavedené ve věcech rušené držby nebo o výměnek, které jsou
obyčejně mezi příbuznými, to jest zájem každého slušného advokáta, který se
nerad zabývá takovými věcmi, které by se daly hravě doma smířiti.
Již tedy se stanoviska právního přítele myslím, že není závady, aby se
děly takové pokusy.
Pan poslanec za město Chrudim učinil návrh, který jest vlastně částečným
vyvrácením jeho řeči, poněvadž on také chce, aby se vládě dalo na uváženou,
jestli něco podobného by se nemělo zavésti. Je-li ta instituce tak nebezpečnou
jak on myslí, bylo by nebezpečno vybízeti vládu, aby to zkoumala.
Já myslím, že jsem ukázal v těchto krátkých slovech dostatečně, že toho
nebezpečenství zde není, a, poněvadž jsem přesvědčen, že zdravý rozvoj této
instituce byl by velkým dobrodiním pro veškeré vrstvy našeho lidu, odporučuji
slavnému sněmu, by přijal návrhy komise. (Výborně! Potlesk. )
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
V knize „Staropražské
pověsti a legendy“ od autorů: Julius Košnář, Jaroslav Kabíček vyd. r. 1947,
1992 a
2005 je na straně 36 (42), pověst / legenda o tom jak bývaly u svatého
Víta slouženy české roráty ku povzbuzení českého živlu na sklonku 18. století.
Mezi těmi, kdo se o to zasloužili je jmenován kanovník Václav Vojtěch von Herites.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Dle ohlášení ve Wiener Zeitung z roku 1915 byl 28.5. t. r. u
zemského soudu Dr. Leo Prziborski-Voith, Wien I., Weihburggasse 18, správcem
konkursu obchodníka s oděvy Franze Kocika, Favoritenstrasse 73, Wien X.
(Amtsblatt zur
Wiener Zeitung Nr. 91., Seite 349, Donnerstag, den 22. Upril 1915.)
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
2010
Po Václavu Kabeláčovi převzal starostenství zemský a
říšský poslanec JUDr. Eduard Brzorád,
advokát v Německém Brodě, který byl starostou okresním po dvě tříletí
1898-1903; věnoval neúnavnou péči o svou
nemocnici, což dokázal zejména tím, že vedle jiných četných zdokonalení vlastní
elektrické osvětlení nákladem okresu v nemocnici zřízeno bylo. (MUDr.
František Zahradnický, první ředitel, primář a operatér, rytíř řádu Fran. Jos.
in Všeobecná veřejná okresn
nemocnice císaře a krále Františka Josefa
II. v Něm. Brodě, 1914)
Dodatky
z roku 2017 najdete zde.
Dodatky
z roku 2016 najdete zde.
Dodatky z roku 2015 najdete zde.
Dodatky z roku 2014 najdete zde.
Dodatky z roku 2013 najdete zde.
Dodatky z roku 2012 najdete zde.
Dodatky z roku 2011 najdete zde.
Dodatky z roku 2010 – zde
právě jste.
Dodatky z roku 2009 najdete zde.
E-mail
pro Vaše komentáře a doplnění: