O předcích
zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von Herites,
von Krziwanek, Delorme a Brzorád.
Od roku 2002 sepisuje Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
Opredcich@seznam.cz
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky 2019
Níže najdete
doplnění připojená k práci až po jejím dopsání. Přidávána jsou na tuto
stránku tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá novinka je označena podle
příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se znakem je uvedeno vročení.
Všechna doplnění budou časem dle možností postupně umístěna i přímo do textu
jednotlivých kapitol. Zde
v Dodatcích jsou ty části, které již do textu vepsány byly, podbarveny šedě.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Johann Kainz nechvalně proslul tím, že si zřejmě nechal patentovat ruchadlo bratří Veverkových jako tzv. Kainzův pluh. Veverka Josef: К stému výročí úmrtí vynálezců ruchadla in Český lid: sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě. Praha: V. Šimáček, 1949, XXXVI(1-2). s. 14. ISSN 0009-0794. Dostupné také z: https://cdk.lib.cas.cz/uuid/uuid:1906da5b-d278-4a36-8181-258a394ed353
Hezkou fotografii a zákresy půdorysů dnes již zbořené tvrze v Benicích č. 7 najdete v HEŘMAN, Petr: Pražské tvrze. In: Staletá Praha, č. 17, Pražské vojenské památky. S. 83-90. (dostupné na pobočkách mlp.cz)
Křtěný Rudolf Franz Servaz se narodil 3. 10. 1832 v Benicích č. 7 - dnes část Prahy, č. 7 byla dnes již zbořená tvrz. Jeho otec byl Johann Kainz, pachtýř v Benicích a inspektor panství Načeradec, Milhostice a Bonkovice na Benešovsku. Později statkář v Petrovicích.[1] Rudolfova matka byla Sidonie, dcera Františka Hartmanna von Hartenthal (*1780 v Českém Krumlově), kterému Načeradec, Milhostice a Bonkovice patřily. Ten byl synem Leopolda Hartmanna v. H. (1715 Klosterneubeurg -1794 Český Krumlov), na kterého byl šlechtický titul roku 1782 přenesen od jeho strýce.[2] Manželkou Františka Hartman H. v. H. (*1780) byla Barbara / Babette, rozená Schwerer Edle von Schwerenfeld[3].
Johann a Eleonora Brzoradovi postupují Jakobu a Katharině Wolframovým 2000 zl. z kapitálu 6016 zl. 17 kr. pojištěných na dvoře Olšanech (vloženo do knih 9. X. 1816). Sbírka papírových listin AHMP http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=429F697BB66811DF820F00166F1163D4
1840 – Statek Chlum a Vidovice koupil Josef Brzorád za 40 000 zlatých. V roce 1865 ke statku patřilo 169 jiter polí, 22 jiter luk, 6 jiter zahrad, 4 jitra pastvin a 206 jiter lesů. [4]
(Prokopina) Zemřela 14. 4. 1882 na Chlumu č. 1 ve věku 69 let na ochrnutí mozku. Byla pochována 17. 4. 1882 v Mnichovicích. [5]
1895 – Velkostatek Vidovice byl prodán Rudolfem Kainzem Janu Milnerovi a jeho manželce Marii za 145 000 zlatých. Kainz se odstěhoval na Smíchov. Jan Milner, majitel domů v Praze, bydlel ve Spálené ulici č. 18 a přestěhoval se do Vidovic. Koupí získal statek o celkové výměře 200,96 ha. Ke statku náležel zámeček, dvůr a cihelna ve Vidovicích. [6]
Chlum u Dolních Popovic. Bývalý
zámeček. Pohled.[7]
Chlum u Dolních Popovic. Půdorys bývalého zámečku.[8]
:
Jan a Kateřin Votrubovi z Prahy koupili Chlum rozšířený o Vidovice roku 1811, téhož roku ho prodali Jakubu a Kateřině Wolframovým a od nich roku 1812 koupil Johann Nepomuk Filip Brzorád s chotí. Pan Josef Brzorád prodal statek Chlum Alfredu Kirpalovi, jenž prodal ho dál.[9]
Josef Brzorád, nar. 20. 6. 1881 v Praze, úřední zřízenec v Plzni (1918-20; 1926-35), finanční ředitelství v Litoměřicích 1926, oo 1926 v Plzni Barbora Tykvartová nar. 23. 6. 1879 dcera Jana Tykvarta a Anny roz. Prachová; 1827- v Plzni Husova 657/3, přízemí, dveře 3; 1935 -1943 Kolejní 5; vždy nájemník, zřejmě bezdětní viz Policejní přihláška k pobytu v Plzni: http://www.portafontium.eu/iipimage/32040443?language=cs
Tulkovy dopisy
jsou v archivu Národní Galerie – Vavruškova pozůstalost. Písemná
pozůstalost Josefa Tulky není příliš rozsáhlá. Jedná se pouze o korespondenci s
přítelkyní Augustou Brzorádovou z let 1873-1878 a A. Brzorádové s jeho sestrou
Annou. Kromě toho zahrnuje fond i fotografie některých Tulkových děl. https://www.ngprague.cz/userfiles/filemanager/files/tulka_josef.pdf
Zároveň uvádí konvolut
dopisů Fond Tulka v Národním Muzeu viz:
http://vademecum.nm.cz/nm/permalink?xid=0fe33b6013e1667e7a17471fef353e35.
…Roku
1812 se majitelem dvora Chlum stal zemský advokát z Prahy JUDr. a PhDr. Jan
Filip Brzorád. Jeho ženou byla Eleonora Holanová z
Unhoště.
23. října 1837 opět došlo ke změně majitelů. Těmi se stávají pražští měšťané
Josef Jan (syn Jana Filipa) a Prokopina Brzorádovi. Jim také patřil statek s vidovickým poplužním
dvorem do sedmdesátých let 19. století. Koncem
roku 1875 dali totiž manželé požadavek na deskový úřad, aby byly některé jejich
pozemky odděleny od jejich majetku a po svatbě jejich dcery Eleonory s Rudolfem
Kainzem připadly jim. Tak vznikl nový samostatný
statek Vidovice s novou reprezentativní obytnou částí
– zámkem. Tehdy měl zámek půdorys o rozměrech 19 x 12 metrů, orientovaný v ose
východ – západ. Vstup pak byl v ose jižního průčelí. Po stranách krátké chodby
v přízemí bývaly dvě obdélné místnosti. Každé připadaly čtyři okna – tři byly
orientovány na jih a jedno na východ nebo na západ, záleželo na umístění
pokojů. Na konci chodby stoupalyschody do patra a
další klesaly do sklepů. V zadní části se nacházely dvě čtvercové místnosti s
valenými klenbami (stejné klenby byly i u oken v obdélníkových místnostech v
přízemí). První patro mělo podobné dispozice. Jeho vytvoření bylo dokončeno
roku 1877 a na Štědrý den téhož roku byl předán novomanželům. Zámečku náležela
cihelna (z jejích cihel byla roku 1900 postavena obecní škola v Kunicích) a
několik pozemků a to vše bylo celkově vyměřeno na 200,96 ha (195,64 hektarů).
Tento rozlohou malý majetek zůstal manželům Kainzovým jen do roku 1894 (29. prosince). Tehdy se novými majiteli stali manželé Jan a Marie Milnerovi za 145 000 zlatých. Roku 1904 se zámek dočkal největší a nejpodstatnější stavební úpravy. Byl podstatně rozšířen a to na 40 x 12 metrů. Přibyly mu tři pseudobarokní štíty, které zvýraznily východní a západní průčelí, a střecha se středovou věžičkou. Nově přistavěné západní křídlo zámku tvořila chodba, prostupující celou šířkou budovy, ke které byly přiřazeny vlevo i vpravo dvojice odlišně velkých místností. Bylo zrušeno starší osové členění jižní fasády. Střed budovy byl pojat jako nepravidelná pětiosá plocha završená ozdobným štítkem. Dokladem této přestavby je i letopočet vyskládaný v mozaice na podlaze u zadního vstupu nově přistavěné části zámku. ... Kateřina Havlíková (úryvek ze seminární práce o zámku Berchtold) in https://www.kunice.cz/e_download.php?file=data/editor/210cs_4.pdf&original=zpravodaj_cerven_2011.pdf
Dle tabulky Poměry lesnatosti Čech, kterou sestavil Karel Ponec, lesovný, pro časopis Háj roku 1873 náleželo ke statku Věž Eduarda Křivánka 124ha lesů a ke statku Vidovice Rudolfa Kainze 120ha.[10]
Klika, Ferdinand: Adressář
cihelen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku = Adressbuch
der Ziegelein in Böhmen, Mähren und Schlesien,
1897. Kainz Rud., Vidovice,
http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a9be4400-9b70-11e6-baa5-005056827e51?page=uuid:349d46d0-9c2e-11e6-89b1-5ef3fc9ae867&fulltext=vidovice%20kainz
Iphigenia Levi postupuje Johannu Philippu Brzoradovi čtyři pohledávky na domě po Niklasi Mixovi na Novém Městě pražském číslo popisné 863 (staré) 915 (nové) v celkové výši 584 zl. 53 kr. (vloženo do knih 14. XI. 1812). Sbírka papírových listin AHMP - IV. oddělení; Značka sbírky: Sbírka B4; Datace: 1812, říjen, 28.; Signatura: AMP PPL IV - 22355a
Regest: Pfilip
Brzorad postupuje svému synu Johannu Brzoradovi dům na Starém Městě pražském číslo popisné 128
(staré) 627 (nové). Sbírka papírových listin - IV. Oddělení AHMP; Značka
sbírky: Sbírka B4; Datace: 1811, duben,
24.; Signatura: AMP PPL IV - 24133f; Místo: Praha
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=EA172419446B11E7A9DF406186941372
Královský rychtář, purkmistr a
rada města Chrudimě vydávají zachovací list Janu Brzorádovi,
synu Jana Brzoráda a jeho manželky Kateřiny Koprnáčkové (requis. 3. II.
1719). Uloženo v Archiv Hlavního Města Prahy. Popis: Čes., pap.,
447 x 295 mm. Městská pečeť přitištěná pod oplatkou, 47,4 mm; Datace: 1697,
září, 10. Sbírka papírových listin - IV. Oddělení; Značka sbírky: Sbírka B4;
Signatura: AMP PPL IV – 21729; Místo: Chrudim
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=DFB358D4B5C911E4BB88406186941372
Das Allodialgut Widowitz ist durch Kauf von Herrn Rudolph Kainz um 125.000 fl. in den Besitz des Großgrundbesitzer Herrn Johann Milner und besten Gattin Marie übergegangen. [ Prager Tagblatt – 1895 01 01 - Nr. 1. - Seite 6 ]
Anna (rozená Kaizlová) *1871, vyrůstala ještě na zámku oo Josef Zýka, městský adjunkt, Praha Vinohrady" (křestní list jejího syna Miloslava, email Mgr. Tomáše Zíky 2019).
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Příchozí do Prahy 22. 7. 1884: Hotel „U modré hvězdy" Baron Rudolf Voith- Sterbez, majitel panství z Vosečan. Baronka Emma(sic!) Voith-Sterbezová, majitelka panství z Vosečan. Sl. Janáková, společnice z Vosečan.[11]
Z Vlašimi. Spolek paní a dívek »Karolina Světlá« obdržel od šlechetných příznivců tyto další příspěvky na zařízení školy mateřské: … pí. Hermína Voithová ze Sterbez v Kolíně 5 K,… [12]
V Rentzově sbírce Archivu Hlavního Města Prahy nalezneme i
tisk varianty erbu z roku 1797 pro
Václava von Herites, dostupný náhled online na
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1271AF40FC8511DF822500166F1163D4&scan=1#scan1
Veduta
zámku Osečany z roku 1846 je uložena v Národním
Archivu. Náhled je dostupný na
http://www.veduty.cz/veduty/permalink?xid=50f992c10136e5afe205b2b977afd0f5&scan=1#scan1 .
K převzetí korunovačních klenotů existuje listina z 19. 9. 1791 uložená ve sbírce papírových listin Archivu Hlavního Města Prahy. Její náhled i s detailem pečeti dómského děkana Metropolitního kostela „Wenzel v. Herites“, za dómskou kapitulu je dostupný na http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=854E1ADDB66311DF820F00166F1163D4&scan=7#scan7
Ústní testament Theresie Průcha pořízený Wenzlem svobodným pánem von Herites a Johannem Steinerem z 29. 1. 1807 (public. 6. V. 1807) najdeme ve sbírce papírových listin Archivu Hlavního Města Prahy. Theresie Průcha, měšťanka pražská, byla kmotrou většiny dětí Johanna barona von Herites v letech 1796 – 1805. Roku 1796 je v matrice uvedena jakou hospodyně na proboštství. František Průcha, zkoušený soudní aktuár v Dejvicích (r. 1803, 1806), byl zde přijat za justiciára (r. 1812, 1813).[13] Theresia Průcha z proboštství zemřela 17. 1. 1807. (matrika zemřelých Hradčany). Náhled pečeti Václava von Herites z testamentu je k dispozici na http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=6822A0DA24CE11E1BBCE406186941372&scan=1#scan1 .
Dne 28
února 1869 otevřeno divadlo (Dusíkovo divadlo v Čáslavi - pozn. JS) slavnostním
spůsobem Jeřábkovou veselohrou Cesty veřejného
mínění. Přede hrou proslov p. Leopoldem Želinou
(1827-1882, čáslavský kulturní činovník, ředitel divadla, roku 1868 odsouzený
na 14 dní žaláře za pořádání zakázaného tábora lidu ku vzpomínce na Jana Husa -
pozn. JS) spracovaný přednesla sl. Berta Voitova baroneska ze Sterbce.
Proslov ten zněl:
Hle již
ledová se pouta rozehřála,
na tvém
vroucím srdci vlasti milená,
již se
Vesna libě na tě pousmála,
živou
rozkoš v ňadrech nesouc blažená.
Hle již
perly křišťálové se tu třpytí
po tvém
rouše - první dar to přírody -
a v
horoucím mocném jara žilobití
nové
kynou netušené lahody.
Na
východě nebe s uzarděnou tváří
blízké
věštíc ráno temný plaší sen,
a ze
mlhy chladné jasným okem září
první zóry svit - Již brzy bude den! -
Plesej
vlasti neb i pouto ledovaté,
ježto
syny dcery tvoje tížilo,
puká
láskou k tobě rozehřáté.
Svorně
k dílu vše se sblížilo.
Plesej
otcův našich pomníku ty síly,
plesej
rodné město naše Čáslavi,
ruku v
ruce k jednomu vše spěje cíli,
by i
tobě vzešla doba oslavy.
Oslavy
té doba dávno vytoužena
v hrdém
Albionu chudým poutníkem,
oslavy
té doba nyní připravena
věhlasným
tvým synem - Janem Dusíkem.
Květy: týdenník belletristický a lehce poučný s přílohou Česká Včela, Svazek 6, V. ročník (1870), č. 12, str. 94
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Hraněná sklenka se švabachovým monogramem MK, shodným s monogramem na stříbrném příboru z pozůstalosti Jaromíra Brzoráda. Osmiúhelníková podstava i horní okraj o vnitřním průměru (měřen do středů stran) 5 cm, výšce 11 cm a hloubce poháru 5 cm. Foto JS
Dle tabulky Poměry lesnatosti Čech, kterou sestavil Karel Ponec, lesovný, pro časopis Háj roku 1873 náleželo ke statku Věž Eduarda Křivánka 124ha lesů a ke statku Vidovice Rudolfa Kainze 120ha.[14]
Interpelací,
kterou činí posl Lambl na
Jeho Exc p místopresidenta ck
místodržitelství svobodného pána z Kellerspergu.
V sněmovní sessí
1861 podal ctihodný úd pro velkostatkáře p E Křivánek návrh k osvobození
chovanců škol hospodářských od služby vojenské.
Jelikož krátké trvání oné sessí nedovolilo opatřiti návrhu tomuto žádoucí výsledek cestou ústavní, v uvážení pak, že může účelům zeměvzdělání jen na nejvýš prospěšno býti, když výteční schovanci předmětových škol hospodářských zůstanou zachováni svému povolání, v uvážení, že zákonem o doplňování vojska od r 1858 dostává se vydatného ohledu výborným posluchačům university politechniky akademie orientální vyšších gymnásií a akademie hornické; konečně ohledem na to, že doplňování vojska pro r 1863již v brzce nastává: zdali nakloněna jest vláda Jeho Velič., až do definitivního rozřešení této záležitosti vztáhnouti výhody vytknuté v 20 zákona o doplňování vojska pro študující též na výtečné chovance škol hospodářských a naříditi je již pro doplňování vojska nejblíže příští? Prag 27. 1. 1863 (Stenografische Berichte des Böhmischen Landtages, pp. 183-4)
Seznam oněch čestných cen, jež mezinárodní Jury světové výstavy r 1873 ve Vídni hospodářsko lesnické souborné výstavě království českého a sice jí samé a jejím účastníkům přisoudil. Výtah z úředního seznamu cen … Diplomy uznání obdrželi 1 Althan hrabě str 28 2 Althana hraběte Karla lesnictví str 28 3 Statek Věž E ze Křivánků str 38 4 Haber svobodný pán z Lindsberku Ludvík str 46 5 Horáček Karel Troja str 47 6 Jahn Richard Praha str 48 7 Lang Jan Praha str 50 8 Moll V lesnictví str 54 9 Ratzka Vít lesník str 59 10 Schaumburg Lippe V Princ str 61 11 Schöller Al rytíř str 62 12 Schwarz Benj a synové Úštěk str 62 13 Schwarz EL Uštěk str 62 14 Město Kašperské hory str 64 15 Sternberg Jaroslav hrabě str 64 16 Srnka lesnictví str 64 17 Z Ungerů C str 66 18 Spolek českých včelařů Písek str 66 19 Spolek českých včelařů Praha str 66 20 Zeithammer Leopold str 70 21 Mlýn v Dymokurách hraběnka Černínová str 141 22 Harracha Jana hraběte statek Zelč str 128 23 Klepsch V a S Ústí str 132. Ve Vídni dne 22 srpna 1873 Prof Dr JB Lambl referent souborné výstavy Pomologicke Listy. Mesicnik. (Pomologische Blätter. Monatshefte) Odpovědný redaktor Karel Horáček ml učitel zahradnictví a vinařství na pomologickém ústavě ck vlastensko hospodářské společnosti v Troji. Předplatné přijímá redakce v Troji u Prahy
Bohemia v nekrologu píše, že „se Eduard Edler von Krziwanek pro svou šlechetnost těšil všeobecné úctě, že byl spolehlivý rádce a dobrodinec potřebných a pro všeobecný blahobyt byl neustále činný. V oblasti zemědělství byl jedním z nejvýznamnějších autorit a jeho bystrému obohacujícímu příkladu při řízení svého majetku vděčí celé jeho okolí, stejně jako zemědělství obecně, za velký pokrok. K docenění hodnoty tohoto zemřelého jako zemědělce je třeba poznamenat, že v roce 1840 na svém statku zavedl dva lihovary, parní pivovar, dvě stoupy pro drcení kostní moučky a rozsáhlé drenáže, zavlažování louky, hnojení mrvou a kompostem, a přísné střídání plodin bez úhorů.[15]
Německá společnost v Praze. Jest dobře věděti, z jakých živlů sestává tak zvaná “německá společnost” v Praze. Kdyby odloučili se od ní židé, scvrkla by se na polovinu a kdyby nesesilovali ji odrodilci nezbylo by zní bez mála nic. Německé listy uveřejňují nyní také seznam pánův, jež účinkovati budou v “matinee”, která pořádána bude ve prospěch druhého německého divadla v Praze a mezi Germany, jež s uznání hodnou ochotou přičiňují se o zřízení poněkud již pověstně “německé bašty na odvěké německé půdě,” — ta “německá půda” jsou Vinohrady — nalézá se pan Bruno Gečmen, pan Vincenc Gečmen, dále jakýsi pan Patzaurek, potom pp. E. Prziborski a L. Prziborski, jichž otec pochází z Humpolce a jich matka rozená Krzivankova z Věže u N. Brodu. Šestým v tomto arciněmeckém kroužku jest jakýsi pan Rzezacz! Takovými živly musí německá společnost v Praze osvěžovati se, aby něco vydala.
Pokrok západu, týdenník politický, poučný a zábavný, vyd.Omaha: [Edward Rosewater], 1871-1920 Datum vydání 13. 04. 1887, Číslo 51, strana 3
V pátek 20 května zemřel po
dlouhé nemoci přednosta místního krajského finančního ředitelství pan vrchní
finanční rada v. v. Emanuel Prziborski. V zemřelém
odešel z tohoto světa vzácně dobrý člověk, vynikající charakter, který tak
snadno získával četné přátele hned od počátku své práce v Budějovicích. Jeho
přísně právní a objektivní způsob myšlení mu zajistil nejen respekt nadřízených
a oddanost podřízených, ale i uznání v kruzích průmyslových a obchodních, které
s zvěčnělým přišly do styku. Všechny tyto osobní
vlastnosti byly rozhodující, když byl po odchodu svého předchůdce Oberfinanzrat Prziborski povolán
k řízení krajského finančního ředitelství navzdory své německé národnosti.
Zemřelý se v německé společnosti těšil velké vážnosti a pracoval několik let jako místopředseda Německého divadelního spolku
(Deutschen Theatervereines),
patřil též do klubu "Schlaraffia"[16],
který v něm ztratil všeobecně váženého člena. Účast na pohřbu v sobotu
odpoledne z pohřební kaple obecního hřbitova o veliké úctě a oblibě zemřelého
velmi pěkným davem truchlících, mezi kterými byli přítomni úředníci finančního
ředitelství, téměř kompletní klub "Schlaraffia",
představitelé Německého Divadelního Spolku a dalších německých spolků, jakož i
veliký počet osobních přátel a dam. Kéž se tomuto odvážnému Němci dostane
věčného míru. Věnce byly položeny sourozenci, státními zaměstnanci krajského
finančního ředitelství, Divadelním spolkem a rodinami: Gustav Fürth, Dr. Erwin Klauber, Hans
Knapp, Dr. Krasa, přátelé štamgasti (Stammtischfreunde), Paní Anna Hardtmuth,
Paní Anna Knapp, Paní Ludmilla Sattler,
Baronin Hermine Voith.
Budweiser Zeitung.
České Budějovice: Gothmann, 25. 05. 1921, 60(42). s.
5. Dostupné také z:
http://www.digitalniknihovna.cz/cdk/uuid/uuid:3e372ec6-2a55-11e7-9b19-001b63bd97ba
Freitag den 20. Mai ist die Schwarzenberg'sche
Verwaltersgattin Frau
Juliane Fürst im 59. Lebensjahre
gestorben. — Am selben Tage verschied hierorts nach längerer Krankheit im 63. Lebensjahre der ehemalige Vorstand der hiesigen Finanzbezirksdirektion Herr Oberfinanzrat d. R. Emanuel Prziborski.
Mit dem Verstorbenen schied ein selten
guter Mensch von dieser Erde, ein
vortrefflicher Charakter, dem es nicht
schwer gefallen war, sich gleich
vom Anbeginn seines Wirkens in Budweis zahlreiche Freunde zu erwerben.
Seine streng rechtliche und objektive Denkungsart sicherten ihm nicht nur
die Achtung seiner Vorgesetzten und die Anhänglichkeit
seiner Untergebenen, sondern auch die
Wertschätzung weiter Kreise der Industrie- und Handelswelt, die in amtlicher Beziehung mit dem nunmehr Verewigten in Fühlung traten. Alle diese persönlichen Vorzüge waren seinerzeit dafür maßgebend, daß nach dem Uebertritt seines Vorgängers im Amte in den Ruhestand Oberfinanzrat Prziborski trotz seiner deutschen Nationalität zur Leitung der Finanzbezirksdirektion
berufen' wurde. Der Dahingeschiedene nahm in der deutschen Gesellschaft eine überaus geachtete
Stellung ein und wirkte auch
durch mehrere Jahre als Obmannstellvertreter des Deutschen Theatervereines, wie er auch
dem Verein „Schlaraffia"
angehörte, der in ihm ein allseits verehrtes
Mitglied verloren hat. Die am Sonntag nachmittags
von der Leichenhalle des Gemeindefriedhofes
stattgefundene Beerdigung gab Zeugnis von der großen Achtung und allgemeiner Wertschätzung des Verblichenen, indem sich eine
sehr ansehnliche Schar von Trauergästen eingefunden hatte, unter diesen der jetzige Vorstand und die rangältesten
Beamten der Finanzbezirksdirektion,
der Verein „Schlaraffia"
fast vollzählig, Vertreter
des Deutschen Theatervereines
und anderer deutscher Vereine, sowie eine große
Zahl von persönlichen Freunden und Damen.
Möge dem braven deutschen Manne der ewige Frieden beschieden sein! Kränze wurden
niedergelegt von den Geschwistern,
der Beamtenschaft der Finanzbezirksdirektion,
dem Theaterverein, ferner
den Familien: Gustav Fürth,
Dr. Erwin Klauber, Hans Knapp, Dr. Kra-sa, Stammtischfreunde, Frau Anna Hardt-muth, Frau Anna Knapp, Frau Ludmilla Sattler, Baronin Hermine Voith.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
V roce 1840 bylo na Lochkově vysazeno 360 ovocných a lesních stromů: „Jm Jahre 1840 wurde auf den Gebieten der nachbenannten Herrschaften und Städte folgende Anzahl Obst und Waldbäume auf öden Plänen. Hutweiden und Feldrainen gepflanzt und zwar: … Lochkow 360.“ (Ökonomische Neuigkeiten und Verhandlungen, 1842, Heft 24, Seite 192)
Lojovitz – Kaurzimer Kreis (K. K. priv. Prager Zeitung 28. 11. 1816
http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=pag&datum=18161128&zoom=33&query=%22lochkow%22&ref=anno-search)
= Lojovice :
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5e/Schloss_Logowitz_im_Kau%C5%99zimer_Kreise_1804.jpg
Na
podporu pražských chudých „Privat Verein zur Unterstützung der Prager Hausarmen“ z Lochkova
dostal roku 1821 (dle zprávy v Prager Zeitung ze 17. 7. 1821): 1 „Strich“
(korec = 93 litrů[17])
pšenice, 1 korec žita, 1 korec ječmene, ½ korece
čočky a ½ korce hrachu…. „1 Strich[18]
Weitzen, 1 Strich Korn, 1 Strich Gerste, ½ Strich Linsen, ½ Strich Erbsen;…“ (Wiener Zeitung 24. Juli 1821, Seite 670)
http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wrz&datum=18210724&zoom=43&query=%22lochkow%22&ref=anno-search
13. 7.
1825 se v kanceláři lochkovského panství podle oznámení odehrál výběr
nového nájemce místního pivovaru a to nejvyšší nabídce. (K. K. priv. Prager Zeitung,
5. Juni 1825, Amtsblatt Nr.
86) . Také roku
1828 se podle oznámení odehrál výběr nového nájemce místního pivovaru na 3, či
6 let.( K. K. priv. Prager Zeitung, 18. September 1828).
Roku
1829 byla na Lochkově budována sýpka pro kontribuční obilí „Kontribuzionsgetreid-Schüttbodens“
a to formou pachtu.[19]
Roku
1853 se přihodila nehoda 12ti leté dceři lochkovského
revírního, jemuž neúmyslně spustila po příchodu domů puška tak, že dceru
přinesli s přestřelenýma nohama. (Fremden-Blatt,
25. Dezember 1853, )Eben dahin ward kürzlich
die zwölfjährige Tochter eines RevierförsterS
auS Lochkow, mit Schußwunden in beiden Füßen, gebracht.
Ihr Vater war mit einem geladenen
Gewehre nach Hause gekommen, das Gewehr
ohne seinen Willen losgegangen und der Schuß zufällig dem armen Kinde in die Füße gefahren.
Vilma Brzorád rozená Nedeczky zemřela roku 1881 po 29 letech šťastného
manželství. Halálozás. Brzorád
Rezső mogyorósi földbirtokost súlyos csapás érte. Feledhetetlen
emlékezetű neje, Nedeczei Nedeczky Vilma szombaton reggel 29 évi boldog házasság
után elhunyt. A boldogaltat hétfőn reggel temették nagy részvéttel. Négy gyermeke s férje siratják benne a pótolhatatlan anyát, s az áldott
szivű asz- szonyt, kinek emlékezetét
mindvégig híven megőrzi a szeretet angyala. Leljen a sújtott család vigasztalást Esztergom megye és város
minden művelt családja őszinte részvétében.
Esztergom és Vidéke, 1881 14.4. / 30. dostupné z
https://library.hungaricana.hu/
Roku
1839 byl v Szarkás (důlní oblast blízko dnešního
města Dorog v okresu Ostřihom - Esztergom)
proveden průzkum a těžbu zde začal Gáspár Weisenberger se
společností Ferenc. K roku 1859 existuje dokument o vlastnictví dolu pro
Rudolfa Brzoráda. V roce 1853 je zmíněn důl Barbara
(30 metrů hloubky), 1854 důl Anna (27m), 1859 důl
Ferdinand (47m), v
70. letech vznikl důl Vilma (72m.)
Schmidt
Sándor: Az esztergomi szénmedence bányászatának ismertetése (1932)I. rész. Általános ismertetés str 100
dostupné z https://library.hungaricana.hu/ pro roky 1840-1886 jsou zde uvedeny
i objemy těžby.
V článku
z 30. 9. 1884 vystoupil Reszö Brzorád na obranu nejvyššího generála maďarské revoluční
armády Arthura Görgei, který byl pro složení zbraní
v té době považován Maďary za zrádce. Ve svém článku Brzorád
zdůrazňuje, že kapitulace nebyla nápadem jednotlivce, ale jednohlasným
rozhodnutím válečné rady. Toto ví prý jistě, neboť strýc jeho manželky - Ignác Törok von Nemescsó (1795-1849), [20], jeden ze „13 Aradských mučedníků“ (generálů popravených roku 1849) - to v zajetí
řekl své sestře. Skutečnou zradou by bylo, kdyby Görgei
pokračoval s 30.000 proti 200000.[21]
Starý
zámek.
Bývalý
zámek Mogyorósbánya se nacházel na kopci, kde dnes
sídlí Obecní dům a pošta. Z budovy dnes nic nezbylo, jen paměť. Jak ale
vypadala bývalá ozdoba Mogyorosbánya?
Hrad
byl postaven v romantickém stylu. Mezi samostatně stojícími křídlovými konci jednopatrové
budovy ve tvaru písmene U se nacházel kovaný železný plot s hlavním vchodem. Na
opačném konci budovy byl zadní vchod, půlkruhová vrata pro vůz, která spojovala
vnitřní nádvoří s venkovním dvorem.
Všechny fasády panského sídla měly
stejné tvarování: okna byla umístěna v hluboce zapuštěných nikách, jejichž
horní uzávěr byl v přízemí polokruhový, v prvním patře členěný, se samostatným
štítem nad každou osou okna. Pod okny a nad okny byly umístěny romantické
dekory a kameny vytvářely sochy lidských hlav. Okna byla silně zapuštěna do
zdi.
Obě
fasády měly vnější fasádu 12 os (12 párů oken). V přízemní straně průčelí
směrem do údolí byla tříosá dřevěná trojúhelníková vyřezávaná veranda. Na
volných koncích délek dlouhých křídel vrat průjezdu měly obě strany kovaný
železný plot, dvě slepá okna, která měla půlkruhový rám - kruhová osvětlovací
okna…. Cihlovou budovu se v Maďarsku vzácnými architektonickými prvky vystavěl
v roce 1862 šlechtic z Horního Uherska, Rezső Brzorar (Rudolf) (bratři Brzorarové
měli v této oblasti dobré obchody, na počátku 20. století bylo kvalitní uhlí
získáváno z vrchu Szarkás, důl a nedaleký dopravník
na uhlí v Dunaji byly v držení.)
Brzorar Rezső syn Brzorar, později známý
jako slavný sochař Gyula Bererédi,
se narodil v roce 1858 v Mogyorósbányi. Například, on
dělal Washington sochu v Budapešti, ale jeho jsou také práce na hlavní fasádě Keleti vlakového nádraží a v parlamentu. V letech před
druhou světovou válkou se stal majitelem textilní průmyslník Dr. Leo Buday-Goldberger, který pracoval také jako ředitel Národní
asociace průmyslníků. Posledním majitelem hradu - po roce 1945 - byl místní
notář Dániel Fülöp. Budova
byla vyvlastněna v roce 1948, kdy bylo zřízeno místní družstvo. Hrad byl
využíván pro chov zvířat a jako továrna, v důsledku čehož se stav budovy, která
byla později užívána jako statek, postupně zhoršoval a tak začala být v roce
1979 demontována a poté v 80. letech zcela zničena.
Vzpomínka
na hrad Mogyorósbanya je pouze ve vyprávění starých,
na některých fotografií a na krásném modelu. Tvůrce makety, Daniel Fülöp, vítá zájemce.
Egy Hajdanvolt kastély: clanek
o makete v Élet AMIRÖL SZÓ VAN, 2012 március sostupné na https://tat.hu/wp-content/uploads/Elet/elet_2012-03.pdf
(2019)
Kapitola o Anně Erbenové rozené Brzorádové byla výrazně rozšířena o informace
z dopisů její blízké přítelkyně Kateřiny Fügnerové
rozené Turecké, uložených v Národním Muzeu. Do jiných kapitol pak
z Kateřininých dopisů bylo doplněno:
Od
Tvého pana bratra Karla dozvěděla jsem se, že Tvůj bratr Rudolf se již v květnu žení. (1852) [22]
Toliko
Tvůj bratr Karel přijde občas v obchodních záležitostech, tu ho vidím také
vždycky. (1863) [23]
Zmínky
jsou z popisu svatby v Lažanech u Šariše v Horních Uhrách:
„Nastalo
takrečené amabilis confusio, každý hovoril súčasne; mladí ľudia pritiahli si stoličky ku
slečnám a tam jednu skupinu tvoriac, dvorili; hlavne jednu z Nedeckých dievčat, Vilmu, obzvučovali ako osy kvet, lebo ona bola majstrom v konverzácii, len tak sa sypaly z nej iskrice. A jak voľne, nenútene diškurovala; ľahká juker-žena bude z nej, jestli sa
dostane pod čepiec.“
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1925/Mikszath_Gavalieri/1#d56e1474#ixzz5tMVOFzzk
„Hrdí páni so skvelými
menami, Kevickovci, Pruskajovci, Nedeckovci, Nickovci, ktorí všetcia na zvláštnych povozoch išli včera a tak sa vracali dnes.“
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1925/Mikszath_Gavalieri/1#d56e1474#ixzz5tMVwo2MK
Bogozy musel hneď tam produkovať psí brech, zprvu sa zdráhal, ale akonáhle mu povedali, že ja si žiadam počuť, nedal sa prosiť, zaraz začal brechať a tak prirodzene,
že mopslík pani
Nedeckej, čo ho všade sebou
nosila, mu čulým štekotom
odvetil.
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1925/Mikszath_Gavalieri/1#d56e1474#ixzz5tMWdKSba
Do stavovské inženýrské školy v Praze „VE
STUD. ROCE 1860-61 NOVĚ PŘISTOUPILI POSLUCHAČI: Brzorád Vojtěch, Lochkov; Brzorád Karel, Dobříš …“
VELFLÍK,
Albert Vojtěch. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem
nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž
bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno: Pamětní spis na oslavu založení
stavovské inženýrské školy v Praze před 200 lety a stoletého trvání
polytechnického ústavu Pražského. Praha: Česká matice technická, 1925. s. XXV.
Dostupné také z:
http://www.digitalniknihovna.cz/cdk/uuid/uuid:AAC4FAA0-12DA-11DE-9455-0030487BE43A
Der Herr über
Leben und Tod hat Frau Professor Marianne Dinkhauser geb.
Brzorad, Hofsratwitve in 82
Lebensjahr nach kurzer Krankheit und Empfang
der heiligen Sterbesakrament
zu sich in den ewigen Frieden himgeholt. Innsbruck,
13 Oktober
1967, Christa, Neffen, Nichten
und Schwägerinnen (Zaslal
Dr. Rudolf Goppolt v. Nordeneggg
(*1942) roku 2019) + oo Dr. Josef Dinkhauser[24], Stud.-Rat.[25]
/Hofrat[26].
6. 7. 1848 zemřela Antonie Turecká ve 35
letech dle matriky na „na organickou srdeční vadu“. … Z pozůstalosti
manželky koupil Josef Turecký usedlost čp. 17 od úřed. kuratora svých dětí Viléma Brzoráda, a dětem byly knihovně pojištěny podíly. (Sojka Václav, Sojka Jaroslav: Zbuzany
v posledních tři sta létech, 1949, strana 874; uloženo na OU Zbuzany)
R. 1803 J.U.Dr.
BRZORÁD Jan - Eleonora
Též archiv., f.104 p.v.: Podle zápisu z
16/7 1803 Anton svob. p. Schirnding (major král. vojska )
prodal dvůr (dodnes č. 2 ve Zbuzanech – pozn. JS) JUDru Johannu Brzorádovi,
zem. advokátu v králo.
čes. a manž. Eleonoře za 27.000 fr., klíčné 100
fr. zařízení 400 fr, celkem za 27500,-
Fr. Při uzavření kontraktu kupující složili hotovost 4.000,- Fr, o sv. havlu běžícího roku složí dalších 6.000,-FR a roku 1804
bude doplaceno 8.000,-. (Převzaté pohledávky: celkem za Frant.Schleiferbecka,
Jana Kováře, Josefa Lachmajera, Wilim
Chapuis (1.000,- 4.000,- 2.000,- 2.500,-)
(Sojka
Václav, Sojka Jaroslav: Zbuzany v posledních tři sta létech, 1949, strana
536; uloženo na OU Zbuzany)
R. 1805 Teresie Freiin
von LANGENDORF Též archiv., f.151: Podle kontraktu z 4/6 1805 od manž. JUDra Jana Brzoráda a Eleonory
statek č. 2 ve Zb. koupila Teresie Freiin von Langendorf, roze. hraběnka z Dejmu za 34,000 Fr a klíčné 500,-. Převzala
pohledávky: Fr Schleiferbecka
Jana Kováře, Josefa Lachmajera, Wilhelma Chapuis, Anton Freiherr v.Schirnding (1.000 Pr 3.000 " 2.000 " 1.500 " 4.200) při uzavření kontraktu kupující složila
hotově 1.000 v kompemzaci - dle zvlátního kontraktu koupě pivovaru na Novém m. pražs. pod f.563 17.000 " a o sv. Jiří r.1805 bude
doplacen zbytek 4.800,-.
(Sojka
Václav, Sojka Jaroslav: Zbuzany v posledních tři sta létech, 1949, strana
537; uloženo na OU Zbuzany)
Možná
nesouvisejícím faktem je, že Terezie svobodná paní z Langendorfu
rozená hraběnka Deymová (1750-1825) byla vdovou po Krziwankovic sousedu a křestním kmotru dětí (Leopold *1790
a Jan *1795), kterým byl Josef Maria sv. p. Langer z Langerdorfu
(1724-1798) z Bělé. (Vavřínek: Almanach šlechtických
rodů 2019.)
25.
září 1849 přivítal magistrát a
národní garda (v Rakovníku) strahovského opata ThDr. a PhDr. Jeronyma Zeidlera (s ním přijel i P. Lohelius
Žďárský jako nový ředitel reálky, zapisovatelem byl justiciář strahovských premonstrátorů Vilém Brzorád. (PhDr. JAN GEBHART, CSc., PhDr. JAN KUKLÍK,
CSc., PhDr. MILOSLAV RANSDORF, CSc. : První česká
reálka v proměnách času Dějiny a současnost rakovnické reálky-gymnázia
(1833-1983) in Zpráva o průběhu oslav 150. výročí založení první české reálky
v Rakovníku, MNV Rakovník, 1983
Díky upozornění restaurátorky
textilu Národního Muzea Veroniky Šulcové víme, že muzejní sbírka historického
textilu obsahuje oděvy původně patřící
Ludmile Brzorádové, rozené Všetečkové (svatební zástěra a šátek), Kateřině Černé roz.
Brzorádové (svatební
šněrovačka a střevíce) a vyšívaný váček z rodiny Filipa Černého. Oděvy
darovala paní Kateřina Fleishmannová roz. Černá někdy v roce 1881. Je údajně v plánu
některé z těchto předmětů vystavit v rámci stálých expozic v Historické budově
Národního Muzea. Oděvy byly řádně katalogizovány, poprvé v rámci Českého
průmyslového muzea vedeného manžely Náprstkovými, kam se oděvy dostaly jako
první. Posléze bylo rozhodnuto o přeorientování muzea na mimo evropskou
problematiku a velká část sbírek přešla do Historického muzea Národního muzea.
Zde oděvy získaly nynější označení - inventární číslo: svatební šněrovačka
H2-146604; svatební zástěra H2-146156; střevíce H2-146122ab; taštička
H2-146150.
_________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Dle
inzerátu v tisku bylo na Stránově v červnu
1818 k mání letní i zimní ovoce z panských zahrad, ponejvíce
nejjemnější odrůdy hrušek a jablek. K.
K. priv. Prager Zeitung, 23. Juni 1818
Obst-Lizitazionsanzeige. Vom Wirthshaftsamte der freyherrl. Joh. v. Heriteschen Herrschaft Neu-Stranow Bunzlauer Kreifes, wird hiemit öffentlich bekannt gemacht: Daß am 30. d. M. das sämmtliche, in den herrschaftlichen Ostgärten heurigen Jahrs gerathene Sommer und Winter-Obst, worunter sich größtentheils die edesten Apfel- und Birn-Gattungen befinden, um die 10te Vormittagsstunde in der hierortigen Amtskanzlei mittest öffentlicher Vesteigerung feilgeboten werden wird. Stranow am 10. Juno 1818.
V
oznámení o dražbě movitého majetku po zemřelém proboštu Václavu Vojtěchu se
zmiňují předměty zlaté, stříbrné, zařízení pokojů, kusy oděvů, prádla, měděné
náčiní, porcelán, kamenina, sklo, postele, vína, nějaké řezivo, značná sbírka
olejomaleb a mědirytin a další předměty. Dražba se konala v budově proboštství
na Hradčanech 14. června roku 1822 a
v následujících dnech.
K. K. priv. Prager Zeitung,
12. 5. 1822, strana 9: „Lizitazions - Nachricht. 1763 Erh. 11. May. In Folge Auftrags des hochlöbl. k. k. Landrechts vom 20. April l. I. G. Z.,8014 werden die nach dem verstorbenen Hrn. Domprobsten Wenzel Adalbert Freiherrn
von Herites hinterbliebenen,
bestehend in einigen Gold- und Silber-Effekten, Zimmereinrichtung, Kleidungsstücken,
Wäsche, Kupfergeräthe, Porzellain, Steingut, Glas, Betten, Weinen, etwas Klasterholz, einer ansehnlichen Sammlung von Oehlgemälden und Kupferstichen dann andern uneingetheilten
Sachen am 14. Juny l. I. und den nachfolgenden Tagen auf den Hradchin
im 3ten Hofe der k. k. Burg im Domprobsteigebäude
öffentlich veräußert werden.
Wovon für die allenfälligen Kauftuftigen mit dem Beisatze die Verständigung geschieht, daß diese Effekten nur gegen gleichbaare Bezahlung und nicht unter dem gerichtlich erhobenen Schätzungswerthe werden hintangegeben werden. Prag den 10. May 1822.“ http://anno.onb.ac.at
„At česká jednota se rozšiřuje, a vše nevole se odstraňuje, to srdečně
vám Krušino! vzkazuje Antonín Svobodný Pan z Heritesů
Ve Vídni dne 1-ho září 1811.[27]” zní vpisek
ve starobylém šlechtickém památníku (původním majitelem byl v 16. století
Jan Jiří ze Švamberka). Adresátem byl některý z rodu
Krušinů ze Švamberka, kteří v tu dobu “štambůch” vlastnili.[28]
Ve „feuilletonu“
/ nekrologu z roku 1917 vzpomíná křečovický
farář Alois Dostál[29]
na zámeckého kaplana při kapli sv. Anny na Osečanech Cyrilla M. Höschlal[30], který na
„faře“ v podlouhlém domku naproti zámku žil 25 let se svou matkou a
ovdovělou sestrou z malé pense, zámeckého deputátu a lidské dobročinnosti.
Svátky strávil v zámku s matkou, byla ve Vosečanech
pohostinnost všeobecně známa. Přišel sem s nemocnými nervy, ale ve Vosečanech se uklidnil. Rád lovil ryby, díval se
na potok Mastník, na vodu, jak klidně plynula, to utišovalo jeho nervy. Kdysi
na noc si připravil udici a chytila se mu kachna vzácného druhu ze zámeckého
drůbežnictví. Ubohý rybář byl velice rozrušen, ale pan baron ho místo domluv
utěšoval, že se vlastně žádná škoda nestala. Cyrill Höschl
byl velice zbožný, i v noci vstal, aby opravil v kapli věčné světlo, každého
zesnulého ve Vosečanech doprovodil do Křečovic na
svaté pole. Ač byl ve Vosečanech pouze zámeckým
kaplanem, přece osadu řídil jako farář.
V neděli přečetl kázání a konal všechny církevní slavnosti. Při
některých příležitostech v zámku v úzkém kruhu přátel představil
jak třeba v Klatovech se střílí o Božím Těle, jak hoblík hvízdá, když přijde na
suk, jak moucha bzučí na okně a pod. Ale po takové
veselosti litoval, že se zapomněl. Než přátelé ze zámku mu všechno vymluvili.
Nejvíce se těšil na léto, na návštěvu některého milého člena rodiny. Tu přes
hodinu cesty třeba denně chodil do Sedlčan naproti, až se dočkal. Celé okolí
prochodil sám, s hostem, nejčastěji s matkou, s mladým panem
baronem. Matku nakonec doprovodil i na hřbitov do Křečovic, jako
doprovázel jiné osadníky, jako doprovodil oba barony, své příznivce. Cyrill M. Höschl, jehož jméno je dnes známé díky příbuznému
profesorovi psychiatrie, je pochován na klatovském hřbitově u sv. Jakuba.
FEUILLETON.
Na klidné kaplance. Podává A. D. V duchu zalétám právě nyní, maje před sebou
tři úmrtní parte, do větší obce Vosečan na farnosti Křečovícké blíže okresního města Sedlčan. A hned v paměti
vystupují osoby, které tam žily v zámku, při němž jest kaple sv. Anny, jak
bývalo v těch místech v minulosti obyčejem. Zámecký kaplan jako by náležel
к vrchnosti.
A páni na Vosečanech, rytíř
Emanuel Tiegel z Lindenkronu,
známý starý pan baron, a Rudolf Foit ze Sterbez, mladý pan baron, i urozená choť jeho Anna chovali
se velice přátelsky к zámeckým svým kaplanům.
Vedle zámku, poblíže kaple, stojí podlouhlá budova:
„fara“, byt správcův a zahradníkův pod košatými topoly a lípami, pod nimiž se o
pouti kázalo a slavnosti církevní se vykonávaly.
V útulné kaplance jistě na pět a dvacet roků bydlel i P.
Cyrill M. Höschl, jenž právě nyní v Klatovech ve
dnech dušičkových dokonal a 6 t. m. к věčnému odpočinku byl v 55 letech
stáří uložen. Jak rád jsem zavítal jako farář v Křečovicích do této kaplanky,
jaké milé teplo mne zde vždy ovanulo!
Kaplanovi
hospodařila stařičká matka jeho a později se к ní přidružila sestra Cyrillova, Emilie Zimová, vdova po městském policejním
komisaři z Klatov, odkud všichni pocházeli. Otec Cyrillův
byl akademickým malířem a mnohá malba v Klatovech a okolních zámcích se od něho
nachází podnes.
Tyto tři osoby, matka se synem a dcerou utěšený vedly
život na kaplance o malé kuchyňce a dvou útulných pokojích, z nichž byla
vyhlídka přes zámecký park k dědině a Sedlčanům. Lepší vyhlídka, než hmotné za
opatření, ale i to při šetrnesti a doved nosti paní Hôschlové ucházelo.
Líbila se vyhlídka ta mnohým a mohlo se o ní říci, co bylo kdvsi
proneseno hodnostářem cír kevním
o vyhlídce z kaplanky Beneše Třebízského na Klecanech. Když ji Beneš nabízel
výměnou za obročí, hodnostář hned odešel od okna.
Cyrill Höschl měl
malou pensi, ze zámku deputát a lidskou dobročinnost. Svátky strávil v zámku s
matkou, byla ve Vosečanech pohostinnost všeobecně
známa. Cyrill přišel sem churav, příliš
nervosní, rozrušený, nemohl zastávat jinou funkci v kanceláři farní, ve škole,
ale ve Vosečanech se uklidnil. Matka naň velice
působila, pečlivě ho ošetřovala. Stále byli spolu i v kapli, na procházkách,
matka dovedla mu vyhovovati. Nikdo mu tak nerozuměl, tak ho nechápal. Rád lovil
ryby, díval se na potok Mastník, na vodu, jak klidně plynula, to utišovalo
jeho nervy. Kdysi na noc si připravil udici a chytila se mu kachna vzácného
druhu ze zámeckého drůbežnictví. Ubohý rybář byl velice rozrušen, ale pan baron
ho místo domluv utěšoval, že se vlastně žádná škoda nestala. Zde na kaplance se
horlivě kneippovalo, což také působilo blahodárně na
Cyrilla.
Ač byl ve Vosečanech pouze
zámeckým kaplanem, přece osadu řídil jako farář. V neděli přečetl kázání a
konal všechny církevní slavnosti. Též do Křečovic docházel na výpomoc. Jenom
nechtěl úřadovat, listin se bál.
Doma psal anály, co se za den přihodilo v jeho kaplance,
velice se těšil na dopisy svého synovce, Bohumila Zuny, nynějšího riditele městského úřadu v Klatovech, jenž ho obeznamoval s
událostmi v jeho rodišti a psával žertovně. Týž jako akademik prodělal u strýce
ve Vosečanech dlouhou nemoc a nyní Cyrill u synovce
nalezl poslední odpočinek. Tak si odplatili.
Höschl žil myšlenkami v Klatovech,
Klatovská Panna Maria visela na stěně jeho pokojíku. Občas navštěvoval rodiště,
ovšem s matkou, jejíž jubileum, tuším sedmdesátí, bylo tam oslaveno.
Cyrill Höschl byl velice
zbožný, i v noci vstal, aby opravil v kapli věčné světlo, každého zesnulého ve Vosečanech doprovodil do Křečovic na svaté pole. Ač žil v
nevalných poměrech, přece svým nákladem postavil kříž na cestě do Sedlčan. Ten
bude vždy hlásati zbožnost jeho a malba těla Páně svědčila, že Höschlové jsou z malířské rodiny.
Ač nervosní, nikoho nezarmoutil, nepotýral. Kolegové se
pamatují ze semináře, jak býval veselý, jak pobavil alumny
na př. ve dnech masopustních. Veselost ho neopustila; při některých
příležitostech v zámku v úzkém kruhu přátel představil
jak třeba v Klatovech se střílí o Božím Těle, jak hoblík hvízdá, když přijde na
suk, jak moucha bzučí na okně a pod. Ale po takové
veselosti litoval, že se zapomněl. Než přátelé ze zámku mu všechno vymluvili, a
měl-li těch „brouků" více nejenom na mozku, ale i na papírku, přišel do
Křečovic a zde se mu všechno vysvětlilo, že se vracel uspokojený.
Večery, zvláště dlouhé zimní večery trávila společnost v
útulné kaplance čtením a hrou. Výhry se odváděly na Ústřední Matici nebo jiný
účel.
Nejvíce se těšil na léto, na návštěvu některého milého
člena rodiny. Tu přes hodinu cesty třeba denně chodil do Sedlčan naproti, až sc dočkal. Celé okolí prochodil sám, s hostem, nejčastěji s
matkou, s mladým panem baronem.
Mnohdy pronesla stařičká paní Höschlová:
„Bojím se o Cyrilla, kdybych měla umříti, jak by to přečkal'.“
Obava její nebyla bez příčiny, ona nejlépe znala svého
syna, jak na matce lpěl. Vysokého se dočkala věku, mnoho roků pobyla sc synem, až se přece rozloučila se světem. Cyrill ji
doprovodil do Křečovic, jako doprovázel jiné osadníky, jako doprovodil oba
barony, své příznivce. Jistě opustila ho veselost, v kaplance bylo pojednou
teskno.
Na neštěstí zemřela i sestra jeho koncem září v
Klatovech. Cyrill již zůstal v rodišti.
Mohu si představiti jeho žal o Dušičkách, jak vzpomínal v
ten den na obě své společnice z milé kaplanky, na 'matku a sestru. Sotva se
zazelenal trávník na je jich hrobech. Jak by si přál stanouti u hrobu matčina
ve vzdálených Křečovicích, jak vzpomínal, jak sc
modlil, jak byl roz rušen, rozčilen! Stará choroba se
hlásila a nebyla zde ta, která ho dovedla upokojiti, drahá matka. Rozčilení
vzrůstalo, v hlavě to bouřilo, nervy úžasně pracovaly, den po Dušičkách Cyrill
M. Höschl vypustil duši a pochován ve svém rodišti,
po němž vždy toužil, kam tak rád dojížděl, odkud na dopisy netrpělivě čekal. —
Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme...
Čech:
politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 13.11.1917, 42(311).
s. 2. Dostupné také z:
http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:eb305f20-fad6-11e6-8830-005056827e51
Zálabský hřbitov v Kolíně, hrob sourozenců Vinzenz Schrůtka k. k. Bezirks Sekretär (1832-1890) se sestrou
Terezie z Hillmayeru, vdova po podplukovníku (1834-1924),
foto JS 2019
Zálabský hřbitov v Kolíně,
hrob sourozenců „Vinzenz Schrůtka
k. k. Bezirks Sekretär“
(1832-1890) se sestrou
„Terezie
z Hillmayeru, vdova po podplukovníku“ (1834-1924), foto JS 2019
Zálabský hřbitov v Kolíně – hrob Voith von Sterbez. Photo JS 2019
_________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
***
Požár. V noci na 23. t. m. (květen 1881) propukl požár ve stájích majitele
statku pana šlechtice von Krziwanek ve Věži (okr. Nměecký Brod), který se tak rychle šířil, že se
obětí plamenů stala zámecká budova spolu s hradní kaplí a kůlnou na
nářadí. V stájích zahynulo čtrnáct párů volů. Škody se odhadují na 40 000
zlatých. Majitel byl pojištěn na 18 000 zlatých. Předpokládá se, že oheň byl
důsledkem neopatrnosti. (P. A.)[31]
*** Brand. In der Nacht zum 23. d. M. brach in den Ochsenstallungen des Gutsbesitzers Herrn Edlen von Krziwanek in Věž (Bezirk Deutschbrod) Feuer aus, welches so rasch und sich griff, daß auch das Schloßgebäude sammt der Schloßcapelle und ein Geräthschaftsschuppen ein Raub der Flammen wurden. In den Stallungen kamen vierzehn Paar Ochsen um. Der Schaden wird auf 40.000 fl. geschätzt. Der Besitzer war mit 18 000 fl. versichert. Man vermuthet, daß in Folge von Unvorsichtigkeit der Brand entstanden sei. (P. A.) [32]
Karlsbade Curliste Nr.
30 z 27. 5. 1863 Herr Eduard Křiwanek,
Gutsbesitzer mit Gemalin aus Věž in Böhmen, Goldener Schwan, Kreuzg. 2 Personen
Wien - Angekomenn in den Gasthöffen - Weisses Ross, Leopoldstdt. E Krziwanek Gutsbesitz. 9. Mai 1860
Fremden-Blatt.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Pozornému chodci,
který zaslal fotografii z vycházky v Jinonicích děkujeme.
Uliční značení v Praze Jinonicích. Foto LH 2018
Ze setkání s vnučkami Vladislava Brzoráda
a z materiálů, které poskytly se podařilo sestavit širší pojednání:
7.
Jaromír Brzorád / Яромíр
Иванович
Брзорáдь
(1848-1927), se narodil v Dobříči, křtěn Jaromír Josef Ferdinand, kmotrem byl
děda Josef Brzorád a otcova sestra Philipine. Jaromír byl sládek nejprve v polské
Poznani, kde se roku 1885 (v Splawie) oženil s
Helenou Barbarou (*1866), dcerou kuchaře Ignáce Rowinsky
(1815-1883) z Kobylepole. Tehdy již byl Jaromír
ale sládkem v Rybinsk v Rusku. Po válce byl v Praze u Schnellů[33], v Tomášské 27, kde i bydlel
v prvním patře až do smrti[34]. Měli 4 děti: Anna (Anja) (1886 – po
1968), Jaro(slav), Vladislav (Wladi) (1896-1961) a
Helene (1892 - po 1967).
Jaromír Brzorád (1848-1927)[35]
Dcera Anna/Аня/Anja Brzorad
(1886 Rybinsk, Rusko – po 1968 Weng,
Rakousko), byla učitelka v Horním Rakousku, v Salzburgu, konečně
ve Weng bei Altheim č. 97. Dočítáme se o ní roku 1915: „Weng, 25. února 1915 (vrácena z ruského uvěznění) Místní
učitelka, slečna Anna Brzoradová, jejíž rodiče
žijí v Rusku už řadu let ve váženém postavení, cestovala k svým příbuzným na
začátku dovolené, jako každý rok, a byla zde překvapena válkou. Teprve nyní, po
sedmi měsících, byla propuštěna z válečného zajetí a vrátila se
po dvanáctidenní náročné cestě přes Rumunsko k příbuznému zpátky do Salzburgu.
Byla umístěna do nemocnice, aby zkontrolovali její zdraví, a doufejme, že se
brzy vrátí na své bývalé místo. Abychom mohli vyvrátit fámy, které se zde
rozšířily, je výslovně uvedeno, že slečna Brzorádová
není žádná Ruska, ale dobrá Rakušanka, stejně jako její rodiče, kteří ač
strávili mnoho let v Rusku, nikdy se nevzdali rakouského občanství.“[36] Roku 1920 byla Anna penzionována.[37]
Při společných setkáních v Jugoslávii u Heleny, či u Anny v Rakousku
nepoužívali sourozenci češtinu, ale ruštinu a němčinu. Anna, která česky ani
neuměla, byla ještě v roce 1968 ve svých 82 letech při návštěvě Vladislavovy
rodiny jejich vitální průvodkyní po památkách Salzburgu. Dle četných uctivých
pozdravení bylo znát, že je zde všeobecně známou a váženou postavou. Při
procházkách městem si neváhala přezout lodičky za obyčejné tenisky.[38]
O synu Jaro(slav)ovi nic nevíme. Helene / Елена
(1892 - po 1967) ještě studovala osmileté dívčí gymnázium v Rybinsku[39],
provdaná Miklič žila v Zagrebu[40],
měli dvě děti.
Jarču, Helča a Anja Brzorádovi, cca 1893-5,[41]
Vladislav Josef / Wladi (1896-1961)[42],
narozen v Rybinsku, křtěn v katolickém
chrámu v Jaroslavli, pracovník
elektrického podniku v Praze (1928 zřízenec, průvodčí, 1929, zřízenec
1931, elektromontér 1942, průvodčí 1955); oo 1928
Antonie roz. Vňoučková
(1903-1960), syn Vladislav (1931- zemřel jako chlapec) dcera Naděžda Anna Brzorádová (1929-1984), vyučená dámská krejčová oo Miroslav Hloušek, instalatér. Zajímavostí je Heimatschein – Domovský list z roku 1942, podle kterého
tehdy Vladislav získal „zrozením po otci“ právo domovské v Lochkově. Z roku
1955 je potvrzení občanství v Československé republice pro průvodčího
Vladislava Brzoráda.
„Rodina Brzorád 1925“ Sedící rodiče Jaromír a Helena Brzorád, stojící muž Vladislav, vedle něj asi Anna.[43]
Sourozenci Brzorádovi,
Jugoslávie 1. - 24. 8. 1956.
Zleva: s brýlemi - syn
Heleny; v tmavé košili Vladislav Brzorád
(1896-1961); stojící dáma Anna Brzorád (*1886),
sedící dáma Helena Miklič (*1892) rozená Brzorád.[44]
·
Wenceslas Czapek, měšťan kutnohorský a novokolínský
oo Kateřina Conthoralis,
kmotrem Ferdinanda byl Josef Czapek, kutnohorský
důlní rychtář?[45]
o Ferdinand Čapek, skelmistr
v Temníku u Větrného Jeníkova, kde upadl do
křídy[46],
pak v letech 1796-1821 na huti v Tasicích č. 1. Ledečské
panství uzavřelo nájemní smlouvu s platností na 25 let s
huťmistrem Ferdinandem Čapkem, která následně vybudoval na vlastní náklady
sklárnu a začal ji v červenci 1796 provozovat. Dne 1. srpna 1821 se novým
nájemcem sklárny stal skelmistr Josef Hofman.[47] oo Thekla, dcera Václava Kleina,
měšťana z Kolína, (16 dětí?).
§
Karl
Josef *5. 10. 1796 Tasice
§
Karolina
Thekla / Lotii
Karolina 29. 11. 1797 Tasice oo Andreas Schnell (1795-1871)
§
Wilhelm
*18. 9. 1799 Tasice
§
Karl
Josef *9. 4. 1801 Tasice
§
Anna
Maria Ferdinanda *8. 5. 1807 Tasice
§
Thekla Frant. Ther. *30. 11. 1808 Tasice
§
Jan
Nepomuk Frant Maria *30. 11. 1811 Tasice
§
Emma
1. 1. 1814 Tasice -1875) oo Karl Brzorád (1813-1871)
·
Franz
Schnell, sedlák v Číměři u Jindř.
Hradce. O rodině Schnellů najdeme zmínku již ve
starém urbáři číměřské rychty jindřichohradeckého
panství z roku 1613.[48]
o Marie Anna oo
Bindner z Číměře
o
Adalbert
o
Andreas
Schnell oo Appolonia roz. Winzer
§
Thadeus oo Elisa
Berger
·
Fritz
·
Ernst
§
Barbora
oo Wenzl Tschappek (zemřeli bezdětní), pachtýř Nečtiny
§
Fanny svob
§
Wenzl svob
§
Pepi oo Ad. Franek, pražský obchodník z Mělníka
§
Andreas
Schnell „neštěstí rodiny“ oo
Karolina Tschappek (*28. 11. 1798 – 1881) (nevl. sestra Wenzla Tschaspek)
§
Marie
oo (1815) Ernst Rudolf von Wartburg (*1783)
V „Neueste Länder-
und Völkerkunde ein Geographisches Lesebuch für Alle Stände“ z roku 1830 se dočítáme, že statek Lochkov
leží dvě hodiny[49] jižně od
Prahy na hranici berounského okresu, zahrnuje 304 jiter (304 x 0, 575464 = 175
ha) a 145 čtverečních sáhů (1 jitro = 1600 čtverečních sáhů). Jediná vesnice
čítá 45 domů a 325 obyvatel živících se na polích a nádeničinou. Úřad správce
se nachází na zámku vesnice Lochkov, která je přifařena k statku a vesnici
Slivenec. Majitelem je Pan Josef Brzorád. [50]
Gut Lochkow
liegt zwei Stunden südlich von Prag nahe an der Gränze
des Berauner Kreises enthält eine Area von 304 Joch
145 Q Kl ist auf das einzige
Dorf Lochkow beschränkt das in 45 Hausnummern 325 Einwohner zählt die ihren
Erwerb im Feldbau und Taglohn
finden. Das Verwaltungsamt befindet sich im Schlosse
des Dorfs Lochkow das nach dem Gut und Dorf Sliwenez eingepfarrt
ist. Der Besitzer davon ist Hr Joseph Brzorad.[51]
Weng, 25. února 1915 (vrácena z
ruského uvěznění) Místní učitelka, slečna Anna Brzoradová,
jejíž rodiče žijí v Rusku už řadu let ve váženém postavení, cestovala k svým
příbuzným na začátku dovolené, jako každý rok, a byla zde překvapena válkou.
Teprve nyní, po sedmi měsících, byla propuštěna z válečného zajetía vrátila se po dvanáctidenní náročné cestě přes
Rumunsko k příbuznému zpátky do Salzburgu. Byla umístěna do nemocnice, aby
zkontrolovali její zdraví, a doufejme, že se brzy vrátí na své bývalé místo. Abychom
mohli vyvrátit fámy, které se zde rozšířily, je výslovně uvedeno, že slečna Brzoradová není žádná Ruska, ale dobrá Rakušanka, stejně
jako její rodiče, kteří ač strávili mnoho let v Rusku, nikdy se nevzdali
rakouského občanství.[52]
Weng, 25. Februar
(Aus russischer Gefangenfchaft zurückgekehrt.)
Die hiesige Lehrerin Fräulein Anna Brzorad, deren Eltern seit
langen Jahren in Rußland in angesehener Stellung leben, reiste zu Beginn
der Ferien wie alljährlich zu ihren Angehörigen und wurde dort vom Kriege überrascht.
Erst jetzt, nach sieben Monaten, wurde sie aus
der Kriegshaft entlassen und kehrte nach zwölftägiger beschwerlicher Reise über Rumänien
zu einer Verwandten nach Salzburg zurück. Sie wurde zur
Überprüfung ihres Gesund heitszustandes im Spitale untergebracht,
von wo sie hoffentlich bald auf ihren früheren
Posten zurückkommen wird. Zur Widerlegung
hier verbreiteter Gerüchte sei noch
ausdrücklich festgestellt, daß Fräulein Brzorad
keine Russin, sondern eine gute
Oesterreichin ist, sowie auch ihre
Eltern trotz vieljährigen Aufenthaltes in Rußland die österreichische
Staatsbürgerschaft niemals aufgegeben haben.
L e h r e r p e n s i o n i e r u n g e n. In der gleichen Sitzung der LandeSrat ..., der Lehrerin Anna Brzorad in Weng bei Altheim, ... in den dauernden Ruhestand die Zustimmung erteilt.[53]
Lochkovský správce Beitler roku
1828 píše, že Josef Brzorád na svých pozemcích na
Lochkově porovnal osévání ruční a osévacím strojem. 23 polí osel ručně a 13
strojem. Výsledek při sklizni jasně ukázal výhodnost secího stroje i při
zohlednění potřeby častých oprav.[54]
V soupisu jmen P. T. akcionářů, kteří si pro rok 1838
zakoupili akcie k distribuci uměleckých děl vlasteneckých umělců, zahájené
Společností milovníků vlasteneckých přátel umění v Čechách[55], čteme pod číslem
296 „Brzorod Gutsbesitzer
in Lochkow“ s částkou 5 zlatých: „Namens Verzeichnis PTHH Actionäre welche zu der von der Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde[56] für das Jahr
1838 eingeleiteten Vertheilung
von Kunstwerken vaterländischer
Künstler. Actien abgenommen haben. „nr. 295 Brzorod Gutsbesitzer in Lochkow
5Gulden““[57]
JUDr. Joseph „Pepi“ Rudolph von
Wartburg ve svých pamětech zmiňuje hon na Lochkově v době, kdy pracoval u
pražského státního zastupitelství a bydlel s manželkou a synem v Schönbergerovském domě (dnes Smetanovo nábřeží 10, Praha
1): „Zima 1853/54 proběhla klidně a jednotvárně. Opět jsem byl jednou na zimním
honu na Lichkově.“(SIC![58]) „Der Winter
1853/4 verging ruhig und gleichförmig – in Lichkau war ich
wieder einmal auf der Winterjagd gewesen.“[59] Roku 1856 u
příležitosti stříbrné svatby přijel císař Ferdinand do Prahy a Pepi požádal
otce, aby využil svých 50 let věrné služby hradního inspektora k žádosti o
šlechtický titul. Ten žádost po dlouhém váhání podal a pro věrné střežení Hradu
- „Bewachung der Burg“ si
zvolil predikát „von Wartburg“. „Pro tento úspěch si na nás opět vzpomněli
všichni přátelé a známí.“[60]
Pasáž o rodině Goppolt von Nordenegg byla
doplněna na základě korespondence s Dr. Rudolfem Goppolt-Nordenegg
(*1942):
Nejstarší Marie
Hauptmannová (1844 –1897) si v roce 1874 vzala Karla Goppolta (1838[61]–1931), který se
narodil v Litoměřicích v rodině přednosty okresního úřadu.[62]
Byl účastníkem polního tažení a bitev u Solferina roku 1859 a u
Hradce Králové roku 1866[63], kde byl raněn[64] jako důstojník
dělostřelectva (64. Inf. Reg.) v blízkosti „baterie mrtvých“ FZM Merkela. [65] Po svatbě žili
manželé několik let v Klatovech v domě č. p. 189 u Hauptmannů.
Asi od roku 1880 pak v Trutnově. Karl byl penzionován roku 1885, od té doby
žili v Praze na Vinohradech v Krameriově ulici č. 22. Marie umírá na těžký
jaterní infarkt roku 1897.[66] Karl je ve
výslužbě jako plukovník, od 1911 s predikátem von Nordenegg a erbem[67]
za své činy ve zbrani ve válce u Hradce Králové.[68]
Roku 1928 se v plné duševní svěžesti dožil 90 let.[69] Umírá v Praze 8. srpna 1931.[70] Měli dva syny Karla a Rudolfa a 4 dcery:
1. Josefina (1875 – 1940) učitelka v Machendorfu u Liberce; 2. Marie / Mitzi (*1876), žila na
Vinohradech v Praze, odsunuta; 3. Therese
(*1878), vychovatelka v Čestajovicích, žila na
Vinohradech v Praze, odsunuta; 4. Karolína / Lotte (*1879), vychovatelka v Klárově ústavu slepců v Praze,
1919 se v katedrále sv. Víta v Praze provdala za nevidomého klavíristu,
skladatele a pedagoga Oldřicha Nepomuckého
(1886-1950)[71]. Party pro svou
četnou koncertní činnost (hrál i Lisztovu Tarantellu[72]) se učil náslechem
podle předehrávání svou ženou[73], se kterou měl
dceru Jitku (*1920).[74]
Karl Goppolt von Nordenegg (1881-1971)[75], se narodil
v Trutnově, setník, sedmiletá Militärrealschule
in Sankt Pölten, 1915
dostává das Militärverdienst
kreuz 3. Klass mit der Kriegsdekoration - za
chování před nepřítelem[76], Rytíř řádu
železné koruny III. Kl.[77] oo Erna (1909-1995)[78]
, zemřel v Rosenburg a. Kamp. Pohřbeni v
rakouském Maissau v hrobce rodiny Wunderer.
Měli dceru Christine Hutecek roz.
Goppolt v. N. (1939-2014), „Gastwirtin
i. R. in Rosenberg a. Kamp.“ Ta měla tři děti.
Rudolf Goppolt von Nordenegg (1886-1974),
se narodil v Praze, major, sedmiletá Militärrealschule
in Sankt Pölten, Technische Miliärakademie in Mödling, po absolvování roku 1907 poslán do Haliče jako
důstojník dělostřelectva, zajat v Przemyslu, 7
let v ruském zajetí na Sibiři, po návratu se roku 1921 rozhodl žít
v Rakousku.[79] 1915 nadporučík -
nejvyšší uznání za chování před nepřítelem[80],
úředník daňového úřadu Nového města ve Vídni (např. v letech 1928-1933)[81]. Zemřel
v Innsbrucku. Dcera Gertrude (1927-2005) provdaná Carithers,
rozená ve Vídni, zemřela v St. Diego, USA. Syn Dr. Rudolf Gerhard G. v. N.
(*1942), finanční právník, narozen ve Vídni, žije s manželkou v Linzi a ochotně poskytl řadu materiálů.
Erb Goppolt
von Nordenegg[82]
Karl Goppolt von Nordenegg[83] (1838-1931[84]), plukovník
Narodil se 1. 11. 1838 v Litoměřicích v rodině přednosty
okresního úřadu.[85] Účastník polního tažení a bitev
u Solferina 1859 a u Hradce Králové 1866[86], kde byl jako důstojník
dělostřelectva (64. Inf. Reg.)
v blízkosti „baterie mrtvých“ FZM Merkela.
Penzionován roku 1885, od té doby žil v Praze na Vinohradech v Krameriově ulici
č. 22, roku 1911 povýšen do šlechtického stavu za své činy ve zbrani ve válce u
Hradce Králové[87], (Adelsbrief byl uchován synem Karlem, ostatní dokumenty se
však pravděpodobně nedochovaly kvůli pozdějšímu odsunu dcer Marie (Mitzi) a Therese z Vinohradského bytu.) Roku 1928 se na Vinohradech v plné duševní
svěžesti dožil 90 let.[88] Umírá zde 8. srpna 1931.[89]
Majitel Kriegsmedaille, Militärdienstzeichen
für Offiziere 3. Klasse, bronzene Jubiläums-Erinnerungsmedaille für
die bewafnette Macht, Militär-jubiläumskreuz.
(roku 1913 - Infanterie, Landwehr-Ergenzungsbezirks-Kommando.)[90]
oo Marie Hauptmannová roz.
Brzorádová. (*1843, asi Klatovy + 27. 1. 1897 na
Královských Vinohradech) Po svatbě žili manželé několik let v Klatovech v domě
č. p. 189 u rodičů Marie Goppoltové. Asi od roku 1880
pak v Trutnově. Před I. Světovou válkou (určitě v roce 1911), pak bydleli na
Královských Vinohradech v Krameriově ulici. (dnes Americká)[91] Manželé Goppoltovi
měli 4 dcery a 2 syny:
·
Josefina
(4. 2. 1875 – 1940), narodila se v Klatovech a byla učitelka v Machendorfu u Liberce.
·
Marie , Mitzi (25. 11. 1876 – ?),
narodila se Klatovech,
žila na Vinohradech v Praze, odsunuta
·
Teresie,
Therese (21. 7. 1878 – ?), narodila se v Klatovech a
byla vychovatelka v Čestajovicích, žila na
Vinohradech v Praze, odsunuta
·
Karolína
(12. 10. 1879 – ?), narodila se v Klatovech a byla
vychovatelka v ústavu slepců Praha IV. 12. 8. 1919 se v katedrále sv. Víta v
Praze provdala Oldřicha Nepomuckého a měli spolu dceru Jitku (*1920). [92]
·
Karl Goppolt von Nordenegg (1881-1971)[93],
setník, sedmiletá Militärrealschule in Sankt Pölten, 1915 dostává jako
setník das Militärverdienst
kreuz 3. Klass mit der Kriegsdekoration - za
chování před nepřítelem [94], Rytíř
řádu železné koruny III. Kl.[95] oo Erna (1909-1995)[96] ,
pohřben v rakouském Maissau v hrobce rodiny Wunderer
·
Rudolf Goppolt von Nordenegg (1886),
major, , Technische Miliärakademie in Mödling, po
absolvování roku 1907 poslán do Haliče jako důstojník dělostřelectva, zajat
v Przemyslu, 7 let v ruském zajetí na
Sibiři, po návratu se roku 1921 rozhodl žít v Rakousku.[97]
1915 nadporučík - nejvyšší uznání za chování před
nepřítelem[98]
mimo službu pak jako Major, úředník daňového úřadu Nového města ve Vídni (např.
v letech 1928-1933)[99]
Familie Goppolt
von Nordenegg[100]
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky letošní
najdete zde.
Dodatky z roku
2018 najdete zde.
Zvláštní
přílohy:
Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)
Album
Voith-Herites von Sterbez
zpět na
Hlavní strana
Familie von Herites
Familie von Krziwanek
Familie Delorme
Familie Brzorád
Rodokmeny
Dodatky
Jmenný rejstřík
Dodatky
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
Opredcich@seznam.cz