V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.

E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Dodatky 2013

zpět na

Níže najdete doplnění připojená k práci až po jejím dopsání. Přidávána byla na tuto stránku tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá novinka je označena podle příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se znakem je uvedeno vročení. Všechna doplnění budou časem dle možností postupně umístěna i přímo do textu jednotlivých kapitol a to s šedým podbarvením pro odlišení od původního textu. Takto jsou podbarveny zde v Dodatcích ty části, které již do textu vepsány byly.

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image005

2013

Při letošní badatelské návštěvě archivu Národního Muzea v Praze, dokončila Else Fritschl opis německy psané části korespondence rodiny Brzorádovy, uložené ve fondu Tomáš Černý. Těšíme se jistě, až se podaří sešity plné těsnopisu i přepsat pro běžného čtenáře. Podobně jako loni (viz Dodatky 2012) i letos byla Else Fritschl ochotna se podělit bezprostředně po přečtení o nejzajímavější informace.

Z dopisů tentokrát vyplývá, že Anna Delorme si před svatbou půjčovala od Josefa Brzoráda knihy z lochkovské knihovny. Mezi autory zazní jméno Ewald, dalšími tituly jsou Bagatellen, či Cesta do Paříže.

Dopisy, které si Josef s Annou vyměňovali nosila z Lochkova na Smíchov děvečka s mlékem. V jednom z dopisů jsou zmíněny přípravy na návštěvu Josefova otce, Filipa Brzoráda z Nymburka.

Když chtěla Anna svému budoucímu tchánovi Filipovi Brzorádovi do Nymburka napsat dopis, napsala si nejprve pečlivý koncept.

Zvláště však zaujal jeden ze dvou konceptů velmi vemlouvavého dopisu od Josefa Brzoráda, ve kterém se snaží představit se Therese Weisenberger, starší sestře Anny Delorme tehdy již provdané za bohatého obchodníka Kašpara Weisenbergera ve Vídni. Neznáme ani přesnou dataci, ani nevíme který z konceptů případně Therese nakonec četla. Její vstřícná odpověď je nicméně datována ve Vídni 16.4.1811 a na Lochkov dorazila 21.4.1811. Trvalo to tedy 5 dní. V konceptu čteme věty ve smyslu[H1] :

Život je na dlouhé komplimenty krátký, pročež je odkládám a představím se bez jejich pomoci. … když Vám řeknu jak jsem šťasten, že jsem našel svého životního druha. Nyní se mi vyplní mé přání… Je to požehnání štědrého Otce všech, že mohu být s Vámi spřízněn. A tak si přeji, aby tento svazek nebyl jen dle občanského zákona, ale aby byl opravdovým přátelstvím a náklonností. Budu o to usilovat vší svou mocí. Ale do doby, než budu mít příležitost prokázat, že to co jsem řekl je skutečností, prosím Vás o Vaši přízeň.

…

Váš nejponíženější služebník

Poté co jsem se Vám představil prosím, abyste mne doporučila svému manželovi jako někoho, kdo usiluje o jeho přátelství. Slyšel jsem, že je pro něj velmi těžké vysloviti mé nečeské (nicht böhmisch[H2] en) jméno. Nemohu tedy jinak, a abych mu to ulehčil, zmíním tuhle zvláštnost českého jazyka, ve které není neobvyklé, že souhlásky R a L jsou užity namísto samohlásek, čehož je mé jméno důkazem. Prosím proto uctivě Vašeho pana chotě, aby první dvě písmena mého příjmení “Br” užil jako jednu slabiku – trochu - jako má ve zvyku ten, kdo krotí koně, když zadržuje bujného oře. A pak následující “Z” aby nechal znít jako francouzské Ç[H3] k následujícímu O. Myslím, že už mu správná výslovnost mého jména, nebude činit obtíže[H4] .

Originál zní:

Nachdem ich mich auf diese Art bei Ihnen eingeführt habe, bitte ich nun auch, mich bei Ihrem schätzbaren Gemahl auf das Beste zu empfehlen und als einen Mann vorzustellen, dem daran gelegen ist, sich seine Freundschaft zu erwerben. Da ich vernommen ,daß es ihm schwerfallen soll, meinen nicht böhmischen Namen auszusprechen, so kann ich nicht umhin, zu seiner Erleichterung die Eigenheit der böhmischen Sprache hier berühren, in welcher es nicht ungewöhn lich ist, daß der Mitlaute r und 1 die Stelle der Selbstlaute vertreten wovon sogleich mein Zuname ein Beispiel abgeben kann. Ich bitte daher den Herrn Gemahl , die ersten zwei Buchstaben meines Zunamens Br als eine Silbe auszusprechen versuchen zu wollen - ungefähr - wie die Pferdebändiger in Gewohnheit haben ,um ihre mutigen Rösser in Ruhe zuerhalten und dann das darauffolgende z wie das französische Ç zu dem o klingen zu lassen. Ich bin verführet, daß es ihm nicht halb so viel Mühe verursachen wird, diesen Namen ganz korrekt zu lesen.

Doplňme ještě závěrem, že – nejen pro rodopisce - se zde jedná o poměrně vzácný jev. Z tohoto více než 200 let starého textu se totiž nedozvídáme jen fakta a podobu psaného jazyka. Tentokrát totiž řeč, kterou pro nás v té době nemohl nahrávkou nikdo zachytit, zazněla!

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image005

2013

Podle sdělení „Deutsche Dienststelle für die Benachrichtigung der nächsten Angehörigen von Gefallenen der ehemaligen deutschen Wehrmacht“ Kurt Prziborski-Voith, geboren am 27. August 1902 in Pra gam 17.08.1943 als angehöriger der Einheit 10./Grenadier-Regiment 499 bei Nestery/Russland gefallen ist. Er war Träger der Erkennungsmarke: -113 – Ldsch.Btl. 921. Der Sterbefall ist am 21.6.1950 dem Standesamt Wien zur Beurkudung angezeigt worden.“

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image005

2013

Díky digitalizaci matrik v Zámrsku si konečně můžeme přečíst latinský zápis o narození Barbary v. Herites rozené Catharina Barbora Waschatko. Narodila se opravdu v Žamberku a to 26. 11. 1777 v čísle domu 64. Otec Joannes Waschatko, ? , Praxator (sládek), uxor - manželka Joanna, vyznání katolického[H5] . Kmotři Catharina manželka, Wenceslau Mejstřík. Jan Vašátko byl toho roku kmotrem několika dětem.

Pod číslem CZEC0004D_186-4a_M_00573 pak najdeme stránku matriky oddací, kde je zápis o sňatku z 24.5.1763 v žamberském farním kostele svatého Václava. Ženich zdá se byl Jan Vašátko z Nových Hradů (okres Ústí nad Orlicí, kde je kostel sv . Jakuba). Svědkové při námluvách dne 5.6. Petr Pachta, Josef Wojman z Nových Hradů. Jméno nevěsty Johana vdova po nebožtíkovi Antonínovi … ze Žamberka. Družbové byli Jan Nedbal z Lukovce a Jan … z Nových Hradů. Družička byla Anna dcera Josefa …, oddával Pater Václav Herman, farář Nové Hrady.

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image008

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image009

V matrice narozených v Nových Hradech[H6] díky indexu jméno Vašátko nacházíme, když je 1.5.1764 křtěna Anna (provdaná později Stockar von Bernkopf), legitimní otec byl Jan Vašátko „Praxator Neo Hrady“ a matka Joanna jeho žena[H7] .

$Popis: Popis: C:\Documents and Settings\H\Dokumenty\dočasné\doc2_soubory\image008.gif$

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image005

2013

S radostí vkládám nanejvýš poutavé snímky, pořízené při milých setkáních s dcerou a vnučkou protektorátního ministra Eliášovy vlády, vězně nacismu i komunismu JUDr. Jaroslava Kratochvíla. Právě jeho vidíme i s matkou Karlou rozenou Brzorádovou a s otcem na prvním snímku.

$Popis: Popis: C:\Documents and Settings\H\Dokumenty\Jenda\dodatky jedna nedele_soubory\image037.jpg$

Po srovnání s fotografií v pozdějším věku[H8] lze myslím směle usuzovat, že na prvním obrázku (níže v detailu) jde o Eduarda Krziwanka s manželkou Caroline roz. v. Herites. Na tištěné cedulce, přilepené na druhé straně zarámovaného obrázku, čteme „Licht-Bilder von Fried. Anděl Prag.“ Absolvent malířské akademie Bedřich Anděl, který „patřil k předním akademickým fotografům" provozoval svůj pražský ateliér v letech 1852-1866[H9] .

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image039

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image003

Z druhého podobně zarámovaného obrázku hledí povědomé rysy mužských příslušníků rodu Voith von Sterbez. Nejspíše by tak mohlo jít o štíhlého, mladého sv. p. Ferdinanda Voith von Sterbez.

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image014

V archivu rodiny Dr. Jaroslava Kratochvíla se také dochovalo objemné Album – herbář s kresbami, výstřižky, fotografiemi a německy, či francouzsky psanými citáty. Jako dárkyně květů bývá občas uvedena Hermine, ač někdy jako „deine kleine treue Irma“, či Irmerl. Jinde je zase přípisek o úmrtí Ernestine. Obojí potvrzuje domněnku, že majitelkou byla zřejmě babička JUDr. Jaroslava Kratochvíla Marie Brzorádová rozená von Krziwanek.

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image006

Přebal Alba Marie Brzorad roz. von Krziwanek (cca 20x30cm)

V albu je pěkná skupinová fotografie rodiny Eduarda von Krziwanek asi z doby před rokem 1869. Citáty na papíře s reliéfní ražbou baronské korunky a písmene „W“ jsou zapisovány na zámku rodiny Pachtů v Jablonném v Podještědí. Z obsahu Alba dále vyplývá, že majitelka udržovala blízký vztah a navštěvovala se s příbuznými v Libkové Vodě – konkrétně Herminou von Komers (*1842). Řadu velmi pěkných kolorovaných kreseb okolních panství, či ptáků daroval během druhé poloviny 50. let 19. století o tři roky starší soused z Květinova, který se po maturitě u rodičů zdokonaloval v řízení velkostatku - Vilém Richlý (1837-1904). Víme tak například nejen jak vypadal dnes již zbořený zámek v Mirošově, ale také, že na věžském zámku měli i pěkného papouška.

Ani ne tak pro uměleckou, či dokumentační hodnotu, ale abychom lépe nahlédli vkus a zájem dívky poloviny 19. století pokusili jsme se zpřístupnit album vcelku. Pro velký objem dat a prostoru jej ale umístíme na zvláštní stránku Album : zde .

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image005

2013

Červenec 1868. Zakázaného táboru u Přibyslavi na Žižkovu poli súčastnilo se 12 — 15.000 osob. Veškerá okolní města, jako Německý Brod, Zdar, Nové Město, Meziříč a jiná byla velmi četně zastoupena. Obzvláště Moravané dostavili se, a to i ze vzdálenějších osad, jako z Kamenice, Brtnico a Křižanova, odkud přibyli na třiceti vozech s hudebním sborem. Také Humpolečtí dostavili se asi na třiceti povozech. Město Přibyslav bylo slavnostně ozdobeno. Místo, kde Žižka dokonal, označoval prapor národních barev s kalichem. Odpoledne hnul se obrovský proud lidstva k místu tábora, kde čekali již vládní komisaři v uniformách: c. k. krajský a býv. poslanec baron Voith, pak c. k, okresní chotěbořský, polenský, přibyslavský, humpolecký a německobrodský. Baron Voith shromáždění jménem zákona rozpustil a rozkaz opakoval. Provolávajíce »Slávu« památce Zižkově, koruně české a Moravanům, uchýlily se davy do blízkého háje, kde k povolení vládních komisařů, kteří si počínali taktuplně a vlídně, bavily se za hudby tří kapel až do čtyř hodin odpoledne, kdy nastoupen pochod nazpět do Přibyslavi, odkud se účastníci rozešli a rozejeli.

(Arbes Jakub: Pláč koruny České neboli Persekuce lidu českého v letech 1868-1873, druhé, doplněné vydání. V PRAZE 1894. Nakladatel Dr. F R A N T. B A Č K O V S K Ý, knihkupec, strana 194)

Podrobnější verzi o událostech v září roku 1862, kdy musel Ferdinand Voith von Sterbez vyřizovat veřejný nepokoj se dočítáme v Pláči Koruny České od Jakuba Arbese. Na rozdíl od verze rukopisné poznámky z čáslavského muzea umisťuje Arbes oslavy památky úmrtí básníka a druhdy c.k. sudího Turinského do Pardubic a doplňuje mimo další podrobnosti, že Voith „však musil protokoly dodati c. k. trestnímu soudu, aby se zjistilo, nebylo-li by možno zažalovati — nikoli hraběte Bellegardiho — nýbrž pardubické občany pro rušení veřejného pokoje. ... A vyšetřující soudce vyslídil v protokolech skutečně jakési známky domnělého trestního skutku a tak dáni byli purkmistr, skoro celá městská rada a mnoho jinoch občanů pardubických v obžalobu pro shluknutí.“

(Arbes Jakub: Pláč koruny České neboli Persekuce lidu českého v letech 1868-1873, druhé, doplněné vydání. V PRAZE 1894. Nakladatel Dr. F R A N T. B A Č K O V S K Ý, knihkupec, strana 46)

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image005

2013

O situaci baronky Anny Voith von Sterbez na (v)osečanském zámku roku 1924 se dočítáme v dopise hudebního skladatele Josefa

Suka Daše Šetlíkové. Mimo jiné zde píše

„ … A prosím tatíčka, aby promluvil s přítelem, panem ředitelem Ap. Růžičkou.

„Baronka“ ve Vosečanech (Anna Voith ze Sterbezů – pův. pozn.) u nás začíná prodávati starožitnosti, - bude to hlavně nábytek, nějaké sklo, porcelán atd. Přijdu k ní tyto dny a zjistím, co by vše prodala,- ona je velmi podivná, když má k tomu dojít, pláče a nechce se s tím rozloučiti, ale potřebuje peníze. Musí udělat soupis (tak jí poradím), co chce prodat, a myslím, zda by se to příteli řed. Růžičkovi nehodilo, - snad by sem mohl zajet? A kdyby to chvátalo, snad z Gastýna?

Tak prosím Tě, Dašo zlatá, pošli to za tatíčkem, pozdravuj Ivana, dobře stavte, ať to již v brzku oslavíme.

Líbá Tě i Ivana

Tvůj

Suk

Křečovice u Neveklova 3/7 24“

Adresátka dopisu Dagmar (Daša) Šetlíková, byla dcerou Sukova celoživotního přítele, kolegy z Pražské Konzervatoře a prvního houslisty Českého Kvarteta Karla Hoffmanna (1872-1936). V dopise je zmiňován finančník Apollon Růžička (1856-1927), ředitel Živnostenské banky, sběratel knih a mecenáš. České kvarteto docházelo hrát do jeho rodiny. J. Suk věnoval jeho manželce Kateřině Lístek do památníku (1918).

(Vojtěšková, Jana (ed.): Josef Suk – Dopisy o životě hudebním i lidském, Editio Bärenreiter Praha 2005, ISBN 80-86385-31-0, dopis strana. 258, životopisné poznámky zvlášť. )

O vztahu Josefa Suka staršího k (v)osečanské baronce píše J.M. Květ:

Když se Josef Suk stal nástupcem Matěje Českého[H10] ihned přestal choditi s kapelou, jejímž šéfem ovšem zůstal, po hospodách a chodil jen na zvláštní pozvání hrát hlavně na okolní zámky a dvory, jako na Tlaskov, Vosečany, Lišno, Vojkov a do Kosové Hory. Zejména k vosečanskému zámku poutaly ho živé vztahy i v pozdější době, neboť učil mladou baronku za svobodna i po jejím provdání.

(Květ J.M.: Josef Suk, Život a dílo, HMUB v Praze, 1935, strana 26)

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image005

2013

Vídeňská ukční síň Dorotheum dražila 10.12.2012 pod katalogovým číslem 137 skleněný pohár s vybroušeným erbem svobodných pánů z Heritesu. Byl oceněn na 800-1200 eur a znalkyně Ursula Rohringe zařadila výrobu do Čech v 20. století. Zajímavé. Vydražen nicméně nebyl.. Navíc těžko říci, komu a k čemu sloužil. Do katalogu byl popsán takto:

Deckelpokal mit dem Wappen des Freiherrn von Herites, 1734- 1822, Glas, farblos, facettierte Wandungen mit bernsteinfarbigen Lasuren, Kuppa mit Reserve, darin das gravierte und geschnittene Wappen, Schaft mit Nodus, glatter Stand, Höhe 54 cm, Böhmen, 20. Jh. (Ru)

A lidded goblet bearing the Freiherrn von Herites coat-of-arms, 1734- 1822, colourless glass, the faceted body with flashed amber décor, the bowl with a reserve containing the engraved and cut coat-of-arms, the stem with knop, smooth base, Height: 54 cm, Bohemia, 20th Cent. (Ru)

K nahlédnutí zde:

http://www.dorotheum.com/cz/aukce-detail/aukce-9763-glas-und-porzellan/lot-1419809-deckelpokal-mit-dem-wappen-des-freiherrn-von-herites-1734-1822.html?no_cache=1&cHash=400a657745c63ad555a7bf6fae69865d

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image005

2013

Redaktor vlastivědného čtvrtletníku Polensko Filip Plášil upozornil na pomoc Ferdinanda Voith von Sterbez po požáru v Polné u Jihlavy 4. srpna 1863. Tehdy vypukl v Polné obrovský požár, jenž zničil 189 domů a dokonce i radnici[SJ11] . 456 rodin zůstalo bez střechy nad hlavou. Nenávratně zmizely překrásné renesanční a barokní měšťanské domy, řada rodin se vystěhovala[SJ12] . (Hilsneriáda, kterou město později smutně proslulo propukla až v roce 1899)

Filip Plášil nám napsal: „Osoba F. Voitha svým způsobem souvisí též s Polnou na Vysočině, neboť coby krajský představený projevil dle původních zpráv velký zájem o pomoc polenským obyvatelům, které v roce 1863 postihnul obrovský požár. Voith se měl osobně dostavit do vyhořelé Polné a vypomoci zde radami i částkou 500 zl., kterou věnoval ze svých prostředků. V roce 1876 byl za své zásluhy jmenován čestným měšťanem Polné.“

Citovat lze příspěvek Šup, Milan: Čestní občané města Polné. Polensko, roč. XVII, č. 1, s. 7 (dá se na něj spolehnout, vychází z Knihy památní města Polny, díl druhý, počínajíc od roku 1836, uložené v SOkA Jihlava, fond Archiv města Polná, i. č. 268 - zápisy prováděl v té době starosta Pittner, který se všech zasedání obecního výboru účastnil. Odpovídá tomu i protokol schůzí obec. výboru v SOkA Jihlava a původní tisk Účetní zpráva a díkůvzdání za příčinou darů laskavě poskytnutých nešťastným obyvatelům města Polné, požárem dne 4. srpna 1863 navštíveným, vydaný v C. k. dvorní tiskárně synů Bohumila Haase v Praze na podzim 1864 nákladem Výboru pro podporu pohořelých v Polné - zde je vysloveno poděkování F. Voithovi za jeho účast a finanční dar po požáru dne 4. srpna 1863.

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image007

2013

Při loňské návštěvě Else Fritschl v Graz se podařilo vyfotit lochkovské skleněné těžítko a akvarel – obojí stojí dosud na dochovaném psacím stole jejího předka Antona Erbena. Obrázky pochází asi z roku 1850.

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image046