O předcích
zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von
Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád.
V letech 2002-2008 sepsal Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky 2011
zpět na
Níže najdete doplnění připojená
k práci až po jejím dopsání. Přidávána byla na tuto stránku tak, aby horní
byla tou nejnovější. Každá novinka je označena podle příslušnosti k jedné
ze čtyř kapitol. Všechna doplnění budou časem dle možností postupně umístěna i
přímo do textu jednotlivých kapitol a to s šedým podbarvením pro odlišení od původního textu.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Ze vzpomínek Josefa
Alexandra (od roku 1854 svobodného pána) Helferta (1820-1910) víme,
že si do Prahy dopisoval se „svým přítelem Eduardem
Brzorádem“ (1820-1898). Jde zřejmě o právníka, historika a poslance,
působícího na univerzitě v Krakově, rakouského ministra. Svobodný pán
Helfert (patrně Josefův syn Zdeněk) byl také hospodářským inspektorem statků
knížat Paarů v Bechyni v letech 1886-1891[H1] .
Potom byla správa převedena do Jinonic, kde se stal ředitelem synovec Eduarda
Brzoráda Vilém Brzorád (1853-1913) a po něm Vilémův syn Jan.
Josef Alexandr sv. p. Helfert je
autorem pozoruhodného díla „Hus und Hieronymus“ (1853), kterou původně "nastiněnu" česky roku 1857
„navracuje nyní zase literatuře české" pod názvem „Mistr Jan Hus“. O své češtině Helfert
píše: "Od mládeneckých let věnoval jsem pilnost a pozornost řeči a
literatuře české a myslím, že jsem se v ní vzdělal potud pokud se vůbec
vzdělati může kdo v jisté
řeči nebyl vychován…". Jednu kapitolu si lze přečíst na stránkách
Kohoutího Kříže (http://kohoutikriz.org/data/w_helfe.php
. ) a stojí to za to.
Freiherr v. Helfert[H2] (1820-1910)
O Josefu Alexandru svobodném pánovi
Helfertovi se dále dočítáme[H3] , že se narodil v Praze roku 1820. Na pražské
univerzitě dosáhl i doktorátu práv. … Roku 1860 se stal rakouským ministrem
kultu a vyučování. … Jako významný historik získal si velké zásluhy i o
rakouskou památkovou péči a byl politicky přívržencem rovnoprávnosti národů
monarchie zejména v ohledu rozvoje školství, rozumného federalismu beroucího
ohled na celorakouské zájmy, jakož i odpůrcem státního poručníkování církve.
Vídeňská univerzita mu vděčí za založení Ústavu pro rakouské dějiny. …
Doživotní člen panské sněmovny a nositel vysokých c.k. vyznamenání. … Heslo při
Helfertově baronském erbu zní … "DELECTAT FRAGRAT MEDETUR" (tj.
"těší, voní, léčí").
Více
ke vztahu k Eduardu Brzorádovi snad po pečlivějším prostudování knihy: Aufzeichnungen und
Erinnerungen aus jungen Jahren: Im Wiener konstituierenden
Reichstag, juli bis oktober 1848, Joseph
Alexander Helfert (Freiherr von) A. Hölder, 1904 - Počet stran: 256. Úryvky zde[H4] .
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
…
Jest věcí velmi důležitou, aby Brod Německý téměř přímo s
oasou německou, s tímto klínem v těle českém zaraženým hraničící, stal se
mohutnou pevnou baštou živlu našeho a к tomu třeba, aby osvěžen mocí a
silou ducha i hmotného blahobytu se dodělal.
Tato úloha vyžaduje mužů celých a rozhodných a ne
bezbarevných Brzorádů ,kteří větrníkům závidí pohyblivou nestálost.
Pan Brzorád již tolikráte se osvědčil zçela zfejmě svými
skutky, že není našinec, tak při rokování o úřadní řeči okr. zastupitelstva tak
při volbě do rady školní atd.
Opravdu nepochopujeme proč tak mnozí našinci to
našinectví a snad i vlastenectví do p Brzoráda cpou?
A tím méně lze
pochopiti, kterak samy sebe mohou šálit a v mnohých vécech politických na něho
spoléhat a jemu důvěřovat.
Kdo nejde s námi
ve věcech všech, jde proti nám a zrádce nemůže nikdy býti rehabilitován před
národem.
Mezi stranou
politickych poctivců a politických nepoctivců není žádné jiné strany a proto
nedbejte na p. Brzoráda a možno že bude brzo rád, abyste si ho vsímali, neboť o
měnitelnosti věcí světských má on ponětí nejlepší. Politická nestálost
jednotlivců namnoze vývoji celých obcí překáží.
(Obrana: politický časopis pro náš lid, Ročník III.
V Praze 2. Února 1870, číslo 3, Dopisy strana 28)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
V díle Geschichte der Freimaurerei in
Österreich-Ungarn. Band od
autora Lajos Abafi[H5] , v kapitole Fünfter
Zeitraum 1781 – 1785 se dočítáme o
vzniku zednářské lóže (□) [H6] UNION v Praze. Mezi zakládajícími členy je jmenován „Kaufmann Delorme“ z □ U tří korunovaných sloupů v Praze (□ Zu den drei gekrönten Säulen).
Další členové zde[H7] .
Při slavnostním otevření hrabětem Kiniglem 14.12.1783 byl do úřadu vedle Mistra, zástupce, pokladníka, či ceremoniáře uveden také Delorme „fürchterlicher“ Br.
(„nesnesitelný“ bratr[H8] ?). Jmenovitě byli
jemnováni do funkcí takto[H9] .
Činnost zednářská byla
v Rakousku vládou zakázána roku 1795. Dále byla případně vyvíjena
z lóží uherských a německých.
Roku 2006 byl zakoupen Národním
Archivem v Praze vzácný soupis zednářů Rodomské prefektury v Praze
z konce 18. století „Verzeichniss
aller zu dem hochwürdigen exemten Praefectur Capit(el)s Rodomskoy gehörigen
F(reymaurer). O(rdens)=Brüder nach ihrer ancienneté“. Jedná se
pravděpodobně o jeden z dokumentů, z něhož mohl čerpat autor výše
zmíněných dějin zednářství v Rakousku-Uhersku Ludvík Aigner
alias Lajos Abafi (1840–1909). Rukopis má obsahovat 83 jmen, světské úřady,
hodnostní stupeň, řádové jméno v latině, datum přijetí a až na výjimky i
nádherně iluminovaný zednářský erb. Záznamy začínají přijetím roku 1864 a končí
1791. Protože však fond Národního Archivu „Rodomská prefektura řádu Striktní observance, Praha“
není nyní přístupný pro nahlížení, nezbývá, než čekat na reprezentační
publikaci, která se v současnosti připravuje[H10] .
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Podle „Liste der angekommenen Kur- und
Badegäste in der königl. Stadt Kaiser-Karlsbad“ z 23.6.1865 přijely 20.
t.m. do Karlových Varů Caroline Krziwanek, manželka statkáře z Věže
s dcerou a paní Marie Brzorad, manželka advokáta a notáře z Německého
brodu[H11] . Bytem jsou zapsání v „Rubin, Kreuzg.“
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Český lékař, skladatel a rektor Univerzity Karlovy Jan Theobald Held (1770-1851) zanechal ve své dva
svazky německy psaných pamětí, sepsaných v letech čtyřicátých[H12] . Některé kapitoly přeložil později z rukopisu,
který uchovalo Národní Muzeum, Jindřich Květ pro Lidové Noviny. Část kapitoly
otištěné 31.5.1936 je věnována dómskému proboštu Heritesovi a jeho synovcům.
Text je podivným hanopisem o chlípnosti, poživačnosti a zlomyslnosti „naboba“ a „bramína“ probošta Heritese. Důvěru čtenáře však zjevně předpojatý
text zcela ztrácí zejména v závěru, když tvrdí, že „nastupující probošt neměl ještě žádných synovců“. Tato věta, ať už
měla dotvrzovat cokoliv, pravdivá být nemůže.
Není důvod dnes pátrat po příčině nevraživosti. Co měl
ale společného pražský lékař s proboštem Heritesem? Od věci patrně nebude
zmínka o Heldově vztahu k hraběnce Příchovské. V Heldově pozůstalosti
uložené v Památníku Národního Písemnictví najdeme totiž i „Testament
paní Aloisie ovdovělé hraběnky Příchovské rozené von Wasmuth“, či „Beschreibung der feierlichen Bestattung der
Frau Aloysia verwittwete Gräfin Příchovský geb. von Wasmuth.“
O Dr. Heldovi se dočítáme[H13] , že „navštěvoval rád plesy, koncerty, akademie, divadelní
představení, čaje a radovánky všeho druhu. Sám ve svých pamětech a dopisech
přiznává, že jeho životem prošlo hodně krásných žen. Nikdy se však neoženil.
Jeho největší láskou byla hraběnka Aloisie Příchovská. Byla to jemná, vzdělaná
žena, o pět let starší, bohužel však vdaná. Seznámil se s ní na společenském večírku a byl jí
okouzlen. To byl začátek jejich vztahu, který trval 29 let. Jejich vztah byl v
pražských salonech označován jako skandál. Od roku 1808 dokonce bydlel v jejím
domě U zlaté hvězdy ve Spálené ulici." V mládí se mu narodil nemanželský
syn, ale kdo byla jeho matka, není známo. Held sám se nikdy neoženil[H14] .“ Dodejme, že Dr.
Held byl hudebník a hraběnka Příchovská se údajně pod
vedením skladatele Jana Křtitele Kuchaře stala velmi dobrou klavíristkou – v jejím případě jsou zmiňovány i
rozsáhlé znalosti o umění a literatuře[H15] .
Dr. Jan Theobald Held (1770-1851)
Těžko
zde nepřipomenout, že manželem hraběnky Marie Aloisie Příchovské rozené von
Wassmuth (1766 -1831), byl hrabě František de Paula Antonín Příchovský z
Příchovic (1736-1814), od kterého probošt Herites (zřejmě jménem svého synovce
Johanna) koupil k roku 1794 zadlužený Nový Stránov. Strýcem hraběte Františka
de Paula byl pražský arcibiskup Antonín Petr Příchovský (1707-1793), s nímž je
vzestup probošta Heritese od počátku spjat. Jediný syn Příchovských tragicky
umírá roku 1816, kdy jejich benátecké panství dědí hrabata Thunové z
Hohensteinu. Text článku najdete zde[H17] .
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Auswahl von Gedichten für
declamatorische Übungen (Výběr básní pro deklamační cvičení) sestavený Aloysem
Klarem roku 1822 uvádí v připojeném seznamu[H18] Pränumerantů
(předplatitelů tohoto tisku) i studenta
malostranského gymnázia Johanna Freyherr von Herites:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Národní listy z 19.10.1865
přinesly na straně 3[H19] podrobnou zprávu z prvního jednání
okresního zastupitelstva v Německém Brodě. Okresním starostou byl JUDr.
Eduard Brzorád Sr. a přítomným členem výboru Eduard Křivánek. Pozoruhodná je
zajisté reakce páně Křivánkova na zřízení Ústavu pro vzorné hospodářství.
Jednání
okresních zastupitelstev
Z Německého Brodu. Dne 4. října t. r. započalo
zastupitelstvo okresu německo-brodského činnost svou. Když byl zvolený
přednosta pan JUDr. Eduard Brzorád o půl osmé hod. ranní do rukou pana
okresního slavný složil slib, že chce šetřiti zákonů a pečovat i o dobro okresu
a svedomitě činiti povinnosti s úřadem svým novým spojené, vyzval členy výboru,
by totéž mu slíbili. Po delší řeči provolal
J. Vel. za udělení samosprávy „Slávu", což obecenstvo opětovalo.
O půl 10. hod. odebrali
se okresní zástupeové do dékanskébo chrámu, by súčastnili se slavných služeb
božích. O 11. hod. zahájeno v zasedací síni městské rady první sezení.
Než přistoupíme
k líčení památné dnešní schůze upozorňujeme na to, že obecenstvo na odbývání
slavnosti patřilo s tváří chladnou a s jakousi apatií. Lze to přičítati
politické nezralosti či právě zralosti jeho ? — Na to odpoví výsledek první
schůze. My vykládáme si okolnost tak, že obecenstvo mělo zlé tuleni, které se
bohužel uskutečnilo měrou plnou.
První věc, která zdá se být panu starostovi
Dru.Brzorádovi důležitou, jest, že se zasazuje o to, aby ve schůzích užívalo se
stejně jazyka českého jako německého a navrhuje, by ve schůzích výboru rokovalo
se německy a i protokol by spisován byl jazykem německým. Svůj návrh odůvodňuje
výrokem, že prý okres něm.-brodský čítá jednu třetinu obyvatelů německých. Když
pak ho kdosi opravil, že se tu nachází pouze jedna šestina obyvatelstva
německého, přistoupil k náhledu tomu, setrvávaje však při návrhu svém, jejž
podporují pánové švarcl, Velc a Rychlý. Zvláště pan Švarcl řečí německou
důtklivé vyzýval, by na němčinu se ne-zapomělo. Proti návrhu povstal statečný
purkmistr něm.-brodský pan Menšík žádaje, by jednalo a úřadovalo se výhradně v
jazyku českém. Resultat debaty byl, že se otázka ta odročila až k době, kde se
rokovati bude o jednotlivých článcích jednacího řádu.
První předmět
denního pořádku tvoří vyzvání pana dra Brzoráda, by se převzala správa
okresního jmění a svěřena byla dvěma členům zastupitelstva, z nichž jeden
zasedá ve výboru. Pan Křivánek (zemský poslanec a řišský rada) by oba páni
zvoleni byli z výboru. Volba ponechává se panu starostovi, jenž zvolil si pány
Menšíka a Švarcla.
Po té vyzývá
pan starosta shromáždění, by se usta-novila mnoho-li služnébo se má vykázati
tajemníkovi a navrhuje 700 zl. Pan Rychlý myslí, že 600 zl. postačí, Po delší
debatě přijat návrh pana Rychlýho. Nyní
táže se starosta, má-li se vypsat na místo tajemníka konkurs?
Na poznámku
pana Křivánka, že žádal-li kdo za udělení místa toho, není zapotřebí vypisování
konkursu, vytasil se pan starosta se žádostí pana Lázničky, kterou však ani
nečetl. (Byla prý podána německy.) Při hlasování objevila se většina tří hlasů
pro žadatele pana Lázničku.
Sluha obdrží ročně 250 zl. Konkurs se na toto
místo vypíše.
Nyní rokuje se
o najmutí úřadovny. Pan Švarcl přeje si, by městská rada zastupitelstvu ke
každému zasedání ponechala svou zasedací síň a obrací se v té věci k panu
purkmistrovi Menšíkovi, jenž odpovídá, že není splnomoeněn, by o své ujmě něco
určitého vyjednal a, že věc předloží
městskému výboru. Dále ustanovilo se, by koupil se nutný nábytek a rozličné
potřebné věci, jako pečeť atd.
Velezajimavou částí rokování byl předmět pátý denního pořádku, totiž debata o
jednacím řádu.
Pan dr. Brzorád
chce, by se šmahem přijal jednací řád výboru městského a chce dát o tom hned
hlasovat.
Trefně odvětil
pan Menšík, že nelze něčeho přijmouti šmahem, co nebylo předloženo a řád tento
že žádný ze zástupců nezná, kdo není náhodou v městském výboru.
Tu uvázal se
pan starosta okr. zast. u vypracování jednacího řádu, který se několik dní před
příštím sezením každému v opisu doručí.
Konečné čte se přípis od krajské hospodářské
jednoty, v němž se činí návrh, by se v zdejším okresu zařídil ústav pro vzorné
hospodářství a sice tak, by polovici nákladu nesla jednota krajská, polovici
pak okres německo-brodský. Proti tomu povstali pánové Křivánek, Velc a Švarcl.
Pan Křivánek
odporučujo svoje hospodářství vyzývá každého, aby chce-li vzorné hospodářství
vidět, na jeho statek podívati se přišel.
Tu opět ujal se slova pan purkmistr Menšík a
jal se dokazovati jak prospěšné by takový ústav zde působil, ano že ho tu
nutnost vymáhá a činí návrh, by zvolila se komise, která by bedlivě věc
uvážila. Do té zvolen pan Menšík, Petr a Velc.
Sezení skončilo
se u blahém hovoru německém. — Nyní budiž nám dovoleno, bychom statistickými
daty dokázali, že náš okres je ryze český alespoň český tak, že vším právem se
musíme ujmouti toho, by jednací řeč ve schůzích, jakož i v úřadování byla
výhradně česká. Ze 40 místních obcí není ani jedna ryze německá; neboť ze
zkušenosti jest známo, že ve vesnicích za německé vyhlášených dobrá polovice
obyvatelů mluví, alespoň rozumí česky; naopak ale jest zjištěno, že dobrá
polovice zástupců okresních německy ani nerozumí, česky však umí každý z
veškerých zástupců !
Co důvod
uvádíme případ ten, že jistý p. představený venkovské obce úd okr.
zastupitelstva byv tázán, proč neodporoval vyznal, že nerozuměl co si ti páni
německy povídali. Kdybychom i přípustili (což ale nepřipouštíme), že z tak
zvaných německých obcí ani jedinký česky nerozumí, ta vyskytl by se resultat,
že v okresu něm.-brodském je 4.593 obyvatelů německých a 25.398 českých, tedy
asi šestý díl německých.
S úplnou
důvěrou očekáváme, že se páni zástupcové proti patrnému bezpráví oprou a jazyk
český za jednací řeč ve všech schůzích, jak čtvrtletních tak výborových, jak v
úřadování tak i jak se samo rozumí při spisování protokolů vyhlásí. Či chtě-li
by Brod Německý vyhlásiti za skutečně německý ? Nežádáme však, by se německým
krajanům křivdilo, nežádáme by se na německá zadání odpovídalo jazykem českým !
Večer odbýval
se slavnostní ples, jehož se asi 40 osob súčastnilo, znamení to, jak nás první
sezení okres. zastupitelstva potěšilo.
Národní Listy referují 16.3.1867 na
straně 3[H20] o schůzi starostů obcí
okresu v Německém Brodě, kde byli jako kandidáti do sněmu představení
Eduard Křivánek a JUDr. Eduard Brzorád, o kterém jsme se tak dozvěděli, jakého
je smýšlení.
Dopisy.
Z Něm. Brodu, dne 9. března.(Agitace volebni).
Dnešního
dne sešli se zde na vybidnutí c. k. okr, úřadu velectění představení neb
starostové obcí k okresu zdejšímu přináležejících. Účel této schůze byl, aby se
páni starostové poučili, že při nastávajících volbách do sněmu nebudou říditi
volby voličů jak jindá c. k. úřednici, nýbrž že ponechává se usnesení voličů
samých, koho si chtějí zvoliti, aby převzal na sebe řízení voleb samých.
Při té příležitosti ovšem ponavrhovali se
přítomným mužové, kteří by ponživali sice důvěry strany protivné ne však strany
národní. — Apoštolové ustanovení aby lid venkovský na víru jinou přivedli, se
nám při této schůzi též objevili, musíme se však přiznati, že jsme očekávali,
že strana protivná (zdaliž vůbec ta hrstka protivniků, která se v našem okresu
nachází, tak nazývati se může) povede jiné zbrojnoše do bitvy, než jsme
skutečně poznali.
Předstoupil
totiž před shromážděné starosty p. David, či Isak neb Josef Kraus z Lípy a jal
se v tomto smyslu mluviti: Drazí občané, víte, že jsme měli za svého zástupce
ve sněmu p. Zeleného, toho však nebudeme již voliti neb zastává přiliš rozhodně
korunu českou a dostala se mu již za to od samého okresního zastupitelstva (to
jest snad jen od pana starosty a pana sekretáře) jíž patřičná domluva, tedy
toho nebudeme již voliti. — Za to Vám ale milí spoluobčané odporučuju muže
velikých zásluh o naši milou vlast. Jest to muž usedlý, narodil se a vyrostl
mezi námi. Hoří láskou horoucí k nám Čechům, při každé příležitosti se nás
rázně zastával. Tento muž jest pan Ed. Křivánek, majitel statku Věže.(Bývalý
poslanec velkostatkářů strany knížete Karlosa Auersperga a nyní zase tou
stranou navržený. Pozn red). P. Kraus bezpochyby spatřil na obličejích
přítomných, že právě nejmenoval miláčka našeho lidu anebo snad mu vlastní
uvědomí vyčítalo aby nehrál úlohu tak chvalitebnou a přidal hned na to
„kdybyste však neměli dosti důvěry k pana Křivánkovi, tak bych Vám odporoučel
p. Schwarzla neb JUDr. Ed. Brzoráda, jen nevolte p. Zeleného.
Ačkoliv
žádný z přítomných ani neodpověděl, mohl předce pan Kraus poznati, že bude p.
Křivánek zvolený, vždyť jinak by to nemohlo ani být, když pan Křivánek takového
protektora má.
Zač ale
jsme zvlášt p. Krausovi povděčni, jest, že nám po-vědět, jakého smýžlent jest
p. dr. Brzorád, nepovažovali jsme ho nikdy za upřimného našince, ale nemysleli
jsme nikdy, že by se od p. Krause co kandidát pro sněm dal navrhovati zvláště v
době, kde takové kandidování naznačuje zřejmě smér politický, ku kterému
navržený kandidát se kloní, — Ale ať jistí páni se třeba na hlavu staví, jen at
nás venkovany nemají za tak krátkozraké již nechají se obalamutit.
Výsledek
volby dokáže zdravý rozum, který Bohu díky ještě máme, když že jedná o věc tak
důležitou a proto budeme zase voliti našeko dosavadního poslance p. Zeleného.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Díky nekrologu v periodiku Politik (z 17.8.1907 na straně 2), či zmínkám v Bohemii
(11.8.1878 na straně 8) víme již, kdo byla Natalia
Wratislav rozená von Mirbach, které bylo odesláno parte Eduarda ze Křivánku.
Jednalo se o dceru svatebního svědka Křivánkových, hraběte Gottharda von
Mirbacha z Kosmanos, narozenou tamtéž.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Výtisk deníku
Bohemia přinesl 24.9.1914 text dopisu o hrdinské smrti poručíka Karla Hánla von
Kirchtreu, který zaslalo velení 13. dragounského pluku jeho matce:
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Národní Politika z 28.5.1909 informuje „Z kruhů
advokátních“, že „Přesídlil dr. Leo Prziborski-Voith-Herites,
advokát z Prahy do Vídně.“
Ze zápisů do obchodního rejstříku uvedených
v Národních Listech 16.11.1913 se dočítáme, že „Krumlovské závody na grafit Bratří Porákové udělili prokuru advokátu
dru. Leo Prziborski-Voithovi a Frant. Conie Magnoni ve Vídni.“
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
V „Seznamu příspěvků sboru ke zřízení českého národního divadla“
z let 1851-1861 je mezi „P.T. přispívateli z Německého Brodu“
i „E. Křivánek, statkář a městský rada,
10 zl.“ a „JUDr. Eduard Brzorád,
adv., 3 zl[H21] .“
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Aukční síň Christies vydražila 1.7.2010 severoněmecké neoklasicistní stolní hodiny z mahagonu a zlacené mosazi., které bijí každou čtvrthodinu. Podle popisky je vyrobil Antoine Nicolas Delolme registrovaný horloger de la cour (Hofuhrmacher Herzogtum Braunschweig) v Brunswick na konci 18, či počátku 19. století. Odhad ceny zněl 4-6.000,- Euro. Vydraženy byly za 45.632,- euro. V poznámce katalogu se dočítáme, že o A. N. Delolme je známo málo. Měl svou dílnu v Braunschweigu. Je známo, že měl několik učedníků, kteří pro něj pracovali, ale rozsah jeho práce není znám. Titul Hofuhrmacher a robustní neoklasicistní vzhled hodin – který byl v té době velmi módní a který je zřetelně ovlivně designem Davida Roentgena – naznačuje dobrou řemeslnou práci a důležité postavení hodináře[H22] .
A
NORTH GERMAN NEO-CLASSICAL MAHOGANY AND GILT-BRASS QUARTER STRIKING TABLECLOCK
ANTOINE
NICOLAS DELOLME, BRUNSWICK. LATE 18TH/EARLY 19TH CENTURY
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
V článku Nové Rovy od V. Ryby, který
vyšel roku 1904 na stranách 56-58 časopisu Osvěta, nalézáme oslavný nekrolog.
Dočítáme se o zemřelém JUDr. Brzorádovi,
že „byl ještě ze staré gardy, která se nepachtí po vyznamenáních a po zisku,
nýbrž prosta všech vedlejších záměrů pracuje a ve výsledcích své práce hledá i
nalézá důvěru.“ … „Každý se záhy přesvědčil, jak šlechetná, něžná duše jest
v tom robustním, na pohled zdravém těle.“ Pozoruhodná je však zejména
zmínka o jeho otci: „Otec jeho byl muž
neobyčejného vzdělání, ale žil v názorech oné doby, jež měla za to, že
humanismus vylučuje »úzkoprsé« národní třídění. Avšak povaha mladého Eduarda se hlavně vlivem školy a zevnějšího světa
vyvinula směrem tak vlasteneckým, …“
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
V následujícím textu Anny Jíchové, který upravil a přijal
za vlastní Bohumil Hrabal, se dočítáme příběh nymburského MUDr. Gustava
Brzoráda:
Za Boleslavskou branou - roh Velkých sadů a Boleslavské
ulice - stojí veliký jednopatrový dům... s pěkným balkonem v prvnim patře. Před
domem je úhledná zahrádka s krásne upravenými záhony květin, obehnaná železnou
ným plotem, jeho tyče jsou zapuštěny v nizké zidce... jsou tam dvě stodoly
stínené morušovými stromy a stará hluboká studna... Voda se stále váží težkym
okovem, připevněným k dlouhému řetězu, vinoucimu se po mocném hřídeli... Za
domem se táhne veliká, několik korců meřící zahrada... plná všelijakých
ovocných stromů a keřů, angreštu, rybízu a s velikými záhony malin. Kolem zdi
jsou keře jasmínu a bezu... dnes je jejím majitelem Antonín Brzorád, doktor
mediciny. Jeho pani je krasavice a mají dvě dcery. Jeho otec byl malá, nepatrná
osůbka... Byl to lékař - lidumil... v šosatém kabátě a s nerozlučným deštníkem
přehozeným přes rameno... Každý byl pro něho kamarádíčkem... Jednou za
listopadové pochmurné neděle vyprávěla nám maminka, co věděa o mládí
"doktůrka kamarádíčka". Ani jsme nemohli uvěřit, že býval taky
mlád... Ano, býval mlád a jistě i vesel, začala maminka... Jeho nevěsta, do níž
byl velice zamilován, byla bohatá a z nejprednější rodiny města... Mnoho se
namáhal, aby se zalíbil rodičům nevěstiným, než přiměli svou dceru, aby se
zřekla své lásky k chudému učiteli a přistoupila k oltáři s panem doktorem
Brzorádem... Těžce nesli tento skutek rodičů nevěstiných oba milenci...
Zamilovaným místečkem mladé paní byl v průčelí domu balkonek... Hoře bylo
příliš velké pro oba... pan učitel nesl težce svůj osud... Kolem plotu
Brzorádovy zahrady voněl bez a jasmin, kvetly macešky a narcisy... V očích
mladé paní byl smutek a žal... Odkvetly konvalinky a bez a za teplých letních
nocí slavík teskně pěl ... Jahodové plody voněly... Stesk mladou pani
neopouštěl... Zlá nemoc hlodala v těle i na duchu jejiho miláčka... Okna
pokojíčku, v nemž dodýchal pan učitel, byla široce otevřena... smrt zavadila
svým křídlem o čelo nemocného... Tehdy na mladou paní prišla těžká mdloba...
Hluboko do citlivé duše zařezával se jí hlas umiráčku... Když se naplnily dny
jejího života a pani Brzorádová povila synáčka, ani veliká láska jejího muže
nedovedla zachovat při životě jeho drahou ženu...
Smutek se zachvěl v hlase naší maminky... Po malé
přestávce nám dopověděla: Až přijdete na hřbitov, hned naproti kapličce, jak
jsou první vrata, je jednoduchý biljí pomník paní Brzorádové. Na něm je zlatým
pismem napsán veršík: Předčasně, mne odešla milovaná manželka, čekat bude na me
u brány nebeské, kde srdce naše budou navždy spojena... Pod veršem je ponecháno
prázdné místo, na které se dopíše zlatým písmem, až vloží do hrobu jejiho
muže... Doktůrek kamarádíček má na den spočítáno, kdy odejde, kdy vezme sochař
dláto, aby připsal jeho jméno do mramorové desky... Na nic doktůrek kamarádíček
nezapomněl, i cestičku poslední si určil... Nevím, zdali slavík na Brzorádovic
zahradě dosud tak teskně zpívá[Stein24] ... (Z knihy Život není
žádná pohádka, kterou napsala Anna Jíchová, Cleveland, O., 30. prosince
P.S. Tuto knihu mi jednoho večera předal u Zlatého tygra
mladý muž s poznámkou, že jeho teta z Ameriky mu poslala tuto svou knížečku. A
on je můj čtenář a právě dočetl trilogii Městečko u vody a mě ten život, který
neni pohádkou, by mohl zajímat, protože je taky o Nymburku. A já, když jsem tu
knížku prečetl, tak jsem shledal, že způsob vidění městečka, ve kterém se
zastavil rovněž i čas spisovatelky, je
shodný s mojí poetikou... dokonce ve vidění detailu stojí autorka nade mnou...
A tak nejdřív v duchu a potom i ve skutečnosti opsal jsem si tu knihu ve
zkráceném vydáni, udělal jsem si z ní svoje skripta, svůj výtah, svůj místopis,
podle kterého chodím těmi uličkami a navštěvuji ty vesničky a ta místa, kudy
chodila autorčina maminka i ona sama, a tak chodim Nymburkem a jeho okresem tak
jako Marcel Proust a hledám a současně- v myšlenkách nacházim ten ztracený čas[Stein25] ...
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Dr. Vaněčková píše: „Zasílám Vám informace
z Regionálního muzea v Kolíně, kde se v podsbírce Umělecké řemeslo nachází 6 ks
předmětů z majetku baronek Hermíny a Berty. Jsou zapsány pod př.č. 3/2010 (kleštičky na cukr), 4/2010 (podnos), 5/2010 (vějíř), 6/2010 (slunečník),
R 381 (dámská peněženka), R 915 (křestní medaile). Další předměty mohou
být ještě nezpracovány[H26] .“
„Z materiálů Státního okresního archivu
v Kolíně jsem si udělala obrázek o zahradě u kolínského domu, která musela být
opravdu krásná a udržovaná a které vévodila socha Diany často se objevující na
fotografiích. Zakládal ji Tadeáš von Herites a je jen velká škoda, že dnes z ní
není nic dochováno. Zajímavé je i to, že Tadeáš
získal od Českého spolku pro
pěstování moruší a hedvábnictví v r. 1807 diplom za vystavený exemplář bource morušového. Musel být úspěšný
pěstitel a zahradník[H27] .“
K této poznámce připojme ještě
údaje věstníku[H28] c.k. vlastenecko-hospodářského spolku,
který roku 1857 zmiňuje: „Große und sehr
geschmackvolle RamborÄpfel und Forellen Birnen des Herrn Baron Herites in
Kolin“.
Wochenblatt der Land-, Forst,- und
Hauswirthschaft für den Bürger und Landmann z roku 1855 přinesl zprávu o
generální schůzi kolínské pobočky zemědělského spolku z 9. a 10 října[H29] , při které proběhla výstava strojů a produktů. Zmíněny
jsou „vom Freiherr von Herites aus Kolin schönen
Zeller und Rettig“ Níže se ve stejné zprávě dočítáme o výstavce ovoce:
„Ebenso fanden fünf Sorten Äpfel und 4 Sorten Birnen vom Hrn Ritter von Birnitz
eingesandt, Anerkennung, nicht minder
die schönen Winter Reinette Äpfel und die Quadratnüsse des Freiherrn
Herites die Quitten Apfel des Hrn A Balzar u dgl.“
A ještě na závěr doplňme, že podle seznamu
„Varietà di frutti artificiali plastici di Francesco Garnier Valletti“
z ovocnářského muzea v italském Turíně „Museo della Frutta“ mezi odrůdami
jablek nechybí „Baron Herites[H30] “.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Dovolujeme si požádat ctěné čtenáře, zda by se nepokusili
identifikovat níže připojené fotografie.
Ve zvětšení je lze nalézt na samostatné straně Pátrání. Jedná
se o fotografie z fondu „Voith von Sterbez Ferdinand“ v SOkA Kutná Hora.
Daroval je v
roce 1954 pan Otomar Köhler, oficiál ve výslužbě žijící v Čáslavi. Při
uspořádání fondu bylo těchto 12 neurčených fotografií, nalepených na papírech
A4 označeno jako příslušníci rodin von Sterbez a von Herites pod inventárním
číslem 43 v kartonu 3. Velké množství ostatních fotografií, předaných p.
Köhlerem skutečně členy rodiny zobrazovalo. U těchto zbylých 12 je
s výjimkou fotografie rytíře Widmanna, která byla popsána, totožnost osob
neznámá.
Těšíme se na Vaše případné podněty na našem mailu Opredcich@seznam.cz !
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Dr. Vaněčková z kutnohorského archivu ve svém textu
k inventáři nově zpracovaného fondu Ferdinad Voith von Sterbez přinesla
řadu zajímavých informací. Zmínila mimo jiné vazbu F. X. Šaldy (1867-1937) na
rodinu Voithů[H31] . F. X. Šaldou se
zevrubně zabýval Bohumír Lifka, který v jednom ze svých textů právě rodu
Voith / von Herites věnoval dvě strany svého textu. Píše např.: „Velmi často stýkal se s otcem Šaldovým
a také do jeho obydlí přicházíval na návštěvu okresní hejtman Ferdinand sv. p.
Voith ze Štěrbce …“ Dále vyjmenovává všechny děti Voithových a o Bertě
píše: „Jména jejího i některých rysů užil
FXŠ v příběhu Vídanských v povídce Zamiloval se do domu.“ Otec
Šaldův také František (1826-1908) převzal roku 1874 jako oficiál poštu od
posledního čáslavského dědičného poštmistra Ferdinanda rytíře von Widmann
(*1836). Právě dům Widmannů slouží jako prostředí děje povídky „Zamiloval se do
domu“. (Lifka přímo zmiňuje, že jméno povídkové Bertiny matky „Hermíny“ přenesl
od její sestry Hermíny.) Widmann se později odstěhoval do Vídně[Stein32] . Sestra rytíře
Widmanna Emma (*23.3.1842) byla vdaná za Petra Františka rytíře von Bibuse[H33] .
Asi r.
1874 vymohl Ferdinand Voith Šaldovu strýci, právníku Františku Kleinerovi, že tento
nebyl odveden k vojsku. Je tedy pochopitelné, že Ferdinand byl
v domácnosti Šaldově vítán. Lifka zmiňuje také, že Ferdinand byl „horlivý
pěstitel a zvelebovatel chrámu Páně sv. Petra a Pavla[Stein35] “ a „šlechetný mecenáš[Stein36] “ , který má
v levé boční lodi děkanského chrámu pamětní desku. Voith prý zemřel po
odchodu Šaldových z města v dosti špatné finanční situaci. Obě dámy
byly pak po první světové válce obětmi městských bytových opatření kolínských[Stein37] .
Rodina
poštovního oficiála Františka Šaldy bydlela v Čáslavi v letech
1874-8. Mezi dobré přátele F.X. Šaldy a patřil i spolužák, pozdější děkan Alois
Dostál (1868-1940), jehož otec byl zříncem pošty – listonošem a sloužil tak pod
Šaldou. Kluci měli v alkovně bytu oltář, kde si spolu hrávali na kněze. (poznámky Bohumíra Lifky
k textu F.X. Šaldy: Ze vzpomínek na dětství, Praha, 1947 str. 23-5)
(Dodejme jen, že právě od Aloise Dostála získá roku 1940
čáslavský městský archiv listinou pozůstalost rodiny Voithů.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Fond „Voith von Sterbez
Ferdinand“ v SOkA Kutná Hora právě nově uspořádala Dr. Vaněčková a
s velkou laskavostí upozornila na zajímavé přírustky. Například na tuto
kresbu, kterou daroval v roce 1954 pan Otomar Köhler,
oficiál ve výslužbě žijící v Čáslavi. Popiskou je nazvaná „Pomník Antonína svob. pána z Herites“.
(karton 3, Inv. č. 44,). Podle parte by tento hrob měl být v Terezíně.
Pomník
Antonína svob. pána z Herites
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Další pozoruhodnou
fotografií z fondu Voith von Sterbez Ferdinand v SOkA Kutná Hora,
kterou daroval v roce 1954 pan Otomar Köhler,
oficiál ve výslužbě žijící v Čáslavi, je fotografie Marie Voith von Sterbez rozené von Herites, která byla použita na
rodinném tablu. (karton 3, Inv. č. 42, před 1885)
Marie Voith von Sterbez rozená von Herites před 1885
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Další pozoruhodnou
fotografií z fondu Voith von Sterbez Ferdinand v SOkA Kutná Hora,
kterou daroval v roce 1954 pan Otomar Köhler,
oficiál ve výslužbě žijící v Čáslavi, je fotografie Ferdinanda Voith von Sterbez mladšího, úředníka na dráze. (O něm se
navíc v textu B. Lifky dozvídáme, že roku 1893 byl c.k. poručík
v záloze 4. polního dělostřeleckého pluku[Stein38] ) Připojme rovnou i
kabinetku jeho bratra, barona Rudolfa Eduarda, důstoníka a později pána na
Osečanech.
Ferdinand Voith von Sterbez Jr (*1856)
(karton 3, Inv. č. 42, před
1885)
Rudolf Eduard Voith von Sterbez (*1848)
(karton 3, Inv. č. 42, před
1885)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Další pozoruhodnou
fotografií z fondu Voith von Sterbez Ferdinand v SOkA Kutná Hora,
kterou daroval v roce 1954 pan Otomar Köhler,
oficiál ve výslužbě žijící v Čáslavi, je fotografie Ferdinanda s jeho syny. Zde vidíme vedle otce sedícího
nejstaršího syna Čeňka, za ním nejmladšího Ferdinanda, vedle něho pak zřejmě
Rudolf Eduard. (karton 3, Inv. č. 42, před 1885)
Ferdinand Voith baron von Sterbez se svými
syny
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Další pozoruhodnou
fotografií z fondu Voith von Sterbez Ferdinand v SOkA Kutná Hora,
kterou daroval v roce 1954 pan Otomar Köhler,
oficiál ve výslužbě žijící v Čáslavi, je fotografie Ferdinanda s rodinou. Zde vidíme vedle rodičů nejstaršího syna
Čeňka, nejmladšího Ferdinanda, klečí Berta, za ní Marie Terezie. Malého
Ferdinanda drží za ruku Jana, za ní Hermína. Kdo pohrdl Čeňkovým rámě nevíme.
Chybí zde Rudolf Eduard. (karton 3, Inv. č. 39, před 1868)
Ferdinand Voith baron von Sterbez s rodinou
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Další pozoruhodnou
fotografií z fondu Voith von Sterbez Ferdinand v SOkA Kutná Hora,
kterou daroval v roce 1954 pan Otomar Köhler,
oficiál ve výslužbě žijící v Čáslavi, je fotografie Ferdinandovi manželky Marie Voith von Sterbez rozené von Herites.
(Inv. č. 39, rok 1878)
Maria Voith von Sterbez rozená von Herites
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
První zásadní událostí
tohoto rukou je bezesporu uspořádání fondu Ferdinand Voith von Sterbez v SOkA
Kutná Hora, které provádí s velikou péčí Dr. Vaněčková a její laskavostí
se zde dočkáme řady obrazových i informačních přírůstků. Prvním je kabinetka – ateliérová fotografie Tadeáše svob. pána von Herites. Jedná
se o Inv. č. 45 zmíněného fondu v kutnohorském archivu. Nejen tuto, ale i
další kabinetky rodiny Voith a Herites
daroval v roce 1954 pan Otomar Köhler, oficiál ve výslužbě žijící v Čáslavi.
Tadeáš
svob. pán von Herites
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Inženýr Horymír Žmolil napsal do zpravodaje Týnce nad
Labem (4/2010) v článku o místní historii: „U tehdejšího spisovatele J. V.
Hradeckého se dočteme, že 12. června 1757 se Daun přesunoval z tábora u Golčova Jeníkova vstříc pruskému vojsku, které porazilo Rakušany v bitvě u Štěrbohol. Jeho pobočník, major pěšího pluku arcivévody Karla, baron
Vitez s několika důstojníky odbočil a dali se k Týnci nad Labem.
Tam přespali na faře u děkana Václava Heritese a ráno při mši svaté baron za doprovodu
varhan zahrál na své milované housle, které stále vozil s sebou,
svatováclavskou píseň, že všichni byli unešení. Daun druhý den nato porazil Bedřicha v bitvě u Kolína 18. června 1757.“ PRAMEN ZDE[Stein39]
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2011
Na stránkách http://stranky-lochkovaslivenec.webgarden.cz/galerie-stary-lochkov se objevily zajímavé fotografie lochkovského zámku.
Nesjtarší z nich vybíráme. Ty
z doby před poslední rekonstrukcí však stojí za vidění též. Na stejných
stránkách se dočteme ve slivenecké
školní kronice, že místní škola byla
vystavěna roku
Dodatky nejnovější -
letošní najdete zde.
Dodatky z roku 2010
najdete zde.
E-mail pro Vaše komentáře a
doplnění: