O předcích
zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von Herites,
von Krziwanek, Delorme a Brzorád.
Od roku 2002 sepisuje Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
Opredcich@seznam.cz
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky z roku 2020
Zvláštní přílohy:
Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)
Album
Voith-Herites von Sterbez
zpět na:
Níže najdete
doplnění připojená k práci až po jejím dopsání. Přidávána jsou na tuto
stránku tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá novinka je označena podle
příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se znakem je uvedeno vročení.
Všechna doplnění budou časem dle možností postupně umístěna i přímo do textu
jednotlivých kapitol. Zde
v Dodatcích jsou ty části, které již do textu vepsány byly, podbarveny šedě.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2020
Ferdinand Delorme mohl být inspektorem statků hraběte nikoliv Tomtalais, jak uvádí strojopisný přepis německým kurentem psaných vzpomínek Viléma Brzoráda, ale „de Pourtales na Berounsku.“[1] Jacques Louis hrabě de Pourtales (1722-1814) obchodník a bankéř ve švýcarském Neuchatel / Neuburg vlastnil v Čechách statky Líšno, Tloskov u Benešova, Krchleby u Neveklova a Mezilesí v Čáslavském kraji. Syn Ludwig (1773-1848) pak vedle statků Veltruby, či Radovesnice také dům v Praze na Malostranském náměstí.[2]
„Zasvěcen
17. 7. 1780 v pražské lóži Zu den drei gekrönten Säulen, kde byl členem do roku 1785. Stal se též členem
pražské lóže Zu den drei gekrönten Sternen (jako mistr
zednář od roku 1782) a následně pak i lóže Zu
den drei gekrönten Sternen und Redlichkeit,
a to v letech 1786 – 1793.“
Sadilek Jacob in Svobodní zednáři pohřbení na Malostranském
hřbitově, Vydavatel: Spolek Malostranský hřbitov První vydání, 2019, str. 14
dostupné online na https://malostranskyhrbitov.webnode.cz/_files/200019911-72e8f72e91/Svobodni%20zednari.pdf zdroje zaslané mailem 2020: PODŠKUBKA, Jan, Biografický lexicon zednářů v českých zemích, Praha, 2015. Rukopis, nepublikován.; WOLF Rüdiger, Die Protokolle der Prager Freimaurerloge Zu den drei gekrönten Säulen 1783-1785, Erhard Löcker Verlag, Wien, 2013; Vollstaendige Bestand-Liste der gerechtigen und vollkommenen Johannesloge Zu den drei gekroenten Sauelen zu Prag, 1784, 1785; Verzeichniss der Mitglieder von der vollkommenen und gerechten Loge Zu den drey gekroenten Sternen im Orient von Prag, 1785; Verzeichniss deren Mitglieder von der vollkommenen und gerechten 1ten Loge im Orient von Prag unter dem Namen Zu den drey gekrönten Sternen und Redlichkeit, 1786, 1787,1788, 1789, 1790, 1791.
1802 – 1809 Chaby. lter
Theil, Gut,
rakon. Kreis Besitzer: Hr. Ferdinand Delorme.
Verwalter: Anton Marschallek.
Ortsgericht: Prager Magistrtat. - Chaby, 2ter Theil, Gut, rakon. Kreis. Besitzer: Hr. Joh. Czatsky, u.Wzl.
Havlug.
(Schaller Jaroslaus: Neu verfertigtes Catastrum des Königreichs Böhmen, darinn alle Herrschaften ..., Prague 1802; Schematismus für das Königreich Böhmen auf das Jahr 1808, 1809 (Gottlieb Haase) Prag: K. böhmische Gesellschaft der Wissenschaften, [1808)
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2020
Roku 1837
přispěl na zřízení jednoho slepeckého nadačního místa v Klárově Ústavu pro
zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců přispěl z čáslavského kraje,
vedle dalších německobrodských pánů radního Weidenhofera,
Kaliny, Kundratha, Kabeláče a dalších, jedním
zlatým i baron Herites.
Aus dem czaslauer Kreise zur Errichtung eines Blindenstiftungsplatzes für diesen Kreis Stadt ... Baron Herites 1 fl. Stejně jako pánové Rath Weidenhofer, Kalina, Kundrath, Kabeláč, atd.. Die Begegnisse und Vermögensgebahrung der versorgungs- und beschäftigungs anstalt für erwachsene Blinde in Böhmen im Jahre 1837, Prag 1838, strana 30, online na https://books.google.cz/…lse
Proboštská 1/1 v Dejvicích,
klasicistní „zámeček“ proboštského dvora z východu. Z opačné strany je ve
stabilním katastru zakreslen středový rizalit. Foto JS 2007
Dle inventáře fondu Josef Suk archivu Národního muzea - Českého muzea hudby by podle jmenného indexu (Vyšohlídová 1985) měla v přijaté osobní korespondenci pod př.č. 623-626 být pošta od rodiny Voith von Sterbez. Pod př. číslem 624 by měla být pohlednice Novoročního přání s fotoportrétem baronky Voith von Sterbez.
Památník
ochotnického divadla v Čáslavi:
Roku 1856. dávaly se tyto kusy:
dne 10.
září: Statek Lhota,
dne 24. září ku poctě Vysoceurozené paní Marii Voithové,
svobodné paní ze Sterbetzů, rozené z Heritesů: Lakomec dle Moliéra,
dne
4. října /ur Feier děs Namensfestes Sr. k. k. Ap. Majestát Franz Josef I. der Verschwiegene wider Willen a Šňupka. Všecky kusy
dávaly se ve prospěch zdejšího školního ústavu a vystoupili v nich mimo jiné
pánové: Kosatka, Albert Mayssl, Šafařík, Kubát, Wolf,
Schmidt, Haj- novský, Witowský, Hassmann; panny:
Jelínkova, Marie a Teresie Hlaváčkova, Ros- slerova a
Kmenová.
Roku 1857. hrály se kusy
následující:
Dne 18. ledna ku poctě Vysoceurozeného, svobodného Pána Ferdinanda Voitha, místodržitelského rady: Jeden z nás musí se oženit!
(Proslov a živý obraz.) Úlohu Václ. Krásy hrál pan Sadil.
Dne 8.
března: Všickni se hašteří, Jeden z nás musí se
oženit! (Ve prospěch zdejšího škol. ústavu.
Kliment
ČERMÁK. Památník ochotnického divadla v Čáslavi. V Čáslavi: Jednota ochotnická,
1893. s. 17. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/…867
Veliká ujma stala se divadlu Dusíkovu v Čáslavi, když
r. 1873. působením c. k. okres, školního inspektora prof. Fr. Z. Svobody
zapověděno učitelstvu na jevišti vystupovati. Ujímal se sice sám c. k. místodrž. rada a okr. hejtman baron Ferd. Voith ze Sterbce ochotníků a celá
jeho rodina přála divadlu Dusíkovu, (baronessy Hermina i Berta vystupovávaly
častěji na jevišti), než přes to zákaz proveden a tím ubyly dobré síly
ochotníkům.
Kliment ČERMÁK. Památník ochotnického divadla v Čáslavi. V Čáslavi: Jednota ochotnická, 1893. s. 31. Dostupné také z https://kramerius5.nkp.cz/…867
Kaple
sv Jana Nepomuckého v Kameni u Haber, foto JS 2020
Pamětní
deska v kostele sv. Petra a Pavla v Ćáslvi. Foto BS 2020
Text:
„Památce
Urozeného Pána
Ferd.
Barona Voitha ze Sterbecu
C.
K. MÍSTODRŽITELSKÉHO RADY A OKRESNÍHO HEJTMANA
PŘEDSEDY
C.K. OKRESNÍ ŠKOLNÍ RADY V ČÁSLAVI
rytíře
řádu Hohenzollernského, čestného měšťana král. města Čáslavi, Kutné Hory
VELIKÉHO
DOBRODINCE LIDU
zesnulého
v Pánu dne 10. února 1882 v stáří 69 roků.
Věnováno
od vděčného okresu Čáslavského.“
Budova
bývalé poštoví stanice v Kameni u Haber, foto JS 2020
Dům, který si v Horažďovicích pořídil, lehl spolu s celými Horažďovicemi popelem již roku 1619. Stejně jako ostatní měšťanům i Ondřeji Heritesovi byla věnována pomoc na výstavbu nového domu, a to celkem třicet dřevěných kmenů z městského majetku, přičemž na každého měšťana spadala tato podmínka: „Rejstřík poznamenání kolik kmenů po lesích obecních vykázáno býti má komu k stavení, tak a na ten způsob. Kolik jich kdo vykázáno bude míti, polovinu se jich jemu daruje, a tu druhou polovinu zaplatiti má. Každý kmen za pět grošů míšenských.“[3] Ondřej Herites je mezi měšťany ještě zapsán pod jménem Andreas Mirotický. Příspěvek, který mu byl přidělen na stavbu domu, byl velmi vysoký. Ondřej byl zařazen mezi měšťany do skupiny „Druhá čtvrť před městy,“ v níž všichni dostali příspěvek kolem deseti až patnácti kmenů, jen Ondřej dostal třicet kmenů.[4]
Pečeť Václava Heritese
(1648-1742), na obrázku
vlevo, pocházející z 10. října 1740 je přitištěna ke zprávě o heritesovské nadaci. (SOkA
Klatovy, AM Horažďovice, inv. č. 686, sign. K 1220.)
Rozměry: 1,6x1,4 cm. Protože Václav Herites
(1648-1742) byl řadu
let i cechmistrem řeznického cechu, srovnejme
jeho pečeť s tou cechovní, na obrázku vpravo. Pramenem je diplomová práce
B. Maňákové, která přináší řadu doplnění k horažďovickým generacím Heritesů..[5]
Osečanský statek se úspěšně prezentoval na řadě hospodářských výstav. V březnu roku 1898 bronzovou medaili hornorakouské zemské kulturná rady za slepice; Palmu vítězství „Siegespalme“ si za svou drůbež získala Frau Baronin von Sterbez na „Die land und forstwirthfchaftliche Ausstellung in Seltschan“ 4. Září 1898[6]; v září toho roku na Land und forstwirthschaftlichen Jubiläumsausstellung Wien to byl chov krocanů bronzových „Bronze-Trute“[7].
Čestný diplom ústření hospodářské společnosti za chovný skot na výstavě ústření hospodářské společnosti v Praze 15. – 19. 5. 1906[8] - Die Landwirtschaftliche Ausstellung in Prag in Mai 1906. Von hervorragenden Ausstellern von Simmentalern /strakaty skot/ des Großgrundbesitzes sind zu nennen: Die Herrschaft Kauth des Grafen Philipp Stadion, die Karl Fürst Trauttmansdorffsche Domäne Bischofteinitz, die Domäne Wosetschan der Freifrau Voith v. Sterbez.[9]
Roku
1912 bylo na statku Osečany uvedeno
do provozu progresivní betonové silo, dle patentu místního hospodářského
inspektora Edmunda Slámy z roku 1911. Silo, jinak běžné v Americe, je
v Rakousku velkou novinkou a přijíždějí ho obhlížet i ze Německa, či
Ruska, kde zájem budí, protože je vybaveno zařízením pro vytápění horkým vzduchem
„Heißluftheizungsvorrichtüng “.[10]
Silo z armovaných betonových kvádrů se vzdušnými
meziprostory dle patentu Ed. Slámy z Osečanského
panství postavená ke konzervaci zeleného krmiva. Původní popiska k článku:
„Heizbarer Silo aus armierten imprägnierten Betonhohlquadern, System und Patent Edm. Slama, auf der Domäne Wosetschan zur Grünfutterkonservierung aufgebaut“.[11]
Z
Osečan. Slavnostní ruch ve prospěch Červeného kříže vyvolal v naší osadě ohlas.
V neděli dne 1. dubna 1916
uspořádala urozená paní baronka Anna Voith ze Sterbetzů odpolední válečnou svačinu ve svém zámku v
Osečanech u Sedlčan, při které bylo získáno ve prospěch Červeného kříže 120
korun. Paní baronka darovala bohatý buffet, cigarety,
likéry, čaj, čokoládu. Svačiny zúčastnili se v hojném počtu občané z Osečan,
kteří rádi kupovali nabízené sladkosti. Vrchní zvěrolékař pan Edm. Sláma bavil obecenstvo zdařilými kousky z oboru vyšší
magie, za které obecénstvo pochvalou neskrblilo.
Tímto zdarem paní baronka povzbuzena, uspořádala opět v pondělí o veliko nocích
dne 24. dubna pomlázkovou slavnost, při které sama prodávala vajíčka různého
druhu a podávala různá občerstvení. Mlsní pochutnávali si na rybízovém víně,
vyrobeném panem vrchním zvěrolékařem Ed. Slámou. Největší oblibě těšila se
ozdobná vajíčka pracovaná paní baron kou. Také
výtěžek této slavnosti na vesnici Osečany byl slušný, obnášít
91 korun.
Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 1916, 11(106). s. 7. ISSN 1805-0905. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:061d8290-5563-11e7-b7b6-5ef3fc9ae867
Na Červený kříž pro raněné Černohorce, Srby a Bulhary odevzdáno dosud v administr. »Venkova« : „… P. baronka Anna sv. paní ze Sterberů, К 6“ (Venkov 15.11.1912)
Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 15.11.1912, 7(269). s. [3]. ISSN 1805-0905. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a77f1980-ca18-11e7-b059-5ef3fc9ae867
Čestný diplom Ústřední hospodářské společnosti v kategorii Chovný skot na Hospodářské výstavě, pořádané ústřední hospodářskou společností ve dnech 15.—19. května 1906: Hraběte Buquoye hosp. úřad v Nových Hradech; Jindřicha hrab. Clam-Martinice panství Smečno; svob. paní Anny Voith ze Sterbezů velkostatek Osečany.
Zemědělské
zprávy: úřední věstník Českého odboru zemědělské rady pro království české. V
Praze: Český odbor zemědělské rady pro království české,
1.6.1906, 1906(11). s. 194. Dostupné také z:
http://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:aab7d640-ade9-11e8-88d5-5ef3fc9ae867
Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 19.05.1906, 1(43). s. 4. ISSN 1805-0905. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:e53567f0-579b-11e8-9d1d-5ef3fc9bb22f
Do výboru starobylého budějovického vzdělávacího a kulturního spolku Geselligkeitsverein byl např. v letech 1878, či 1880 zvolen i c. k. nadporučík Rudolf Voith von Sterbez.[12] Dle Budivoje[13] za účast důstojníků 28. pěšího pluku mohl jejich velitel.[14] Původně spolek Čechů i Němců od 70. let 19. století vystupoval již jako spolek ryze německý.[15]
Voith von Sterbez Rudolf Freiherr, Sohn des am 10. Febr. 1882 verstorbenen k. k. Statthalterei-Rathes und Bezirkshauptmannes in Časlau Ferdinand Freiherrn Voith von Sterbez, aus dessen Ehe mit Maria, geborenen Freiin von Herites, geb. zu Chrudim in Böhmen 10. April 1848, eingetr. aus dem Cadetten-Institute zu Eisenstadt im Jahre 1864, wurde als Lieut. m.G. zu Ludwig Ritt. v. Benedek - Inf. Nr. 28 ausgemustert, 1. Mai 1876 Oberlieut., 1. Nov. 1883 Hauptm. 2. Cl., trat 23. Dec. d. J. aus dem Heeresverbande und bewirtschaftet seither das ihm gehörige Gut Wosecan in Böhmen.
Svoboda Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage" WIEN 1894, str.550
Seznam českých rodů šlechtických, oprávněných k užívání Strakova nadání z roku 1887 uvádí „Von Herites oder Matzner von Herites, Inkolatserteilung an fremde Edelleute 1788“[16]
Ve vídeňském adresáři pro rok 1938 čteme v seznamu notářů a právních zástupců: „Prziborski-Voith-Herites Leo, Dr., 1., Weihburgg. 18“[17]
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2020
Eduard Krziwanek,
ateliér Winter roku 1863, na rubu autograf „Landtags Erinerung Ed Krživanek“[18]
Rub
fotografie E.K. z roku 1863
Tradiční letní slavnost budějovických Němců Sommerfest
proběhla v neděli 22. 6. 1913 v
Německém domě a jeho veliké zahradě, ozdobené prapory černo-žlutými i
černo-červeno-žlutými. Tentokrát pod názvem "Ein Tag an der Adria" -
Den na Jaderském moři. Oberfinanzrat Prziborski se nacházel "Im
Champagner-Zelt" - stanu se sektem, vedle stanů s květinami, s
cukrovinkami, doutníky, zmrzlinou,
studeným jídlem, stanu "Marine-Schokolade" , "Strand -
Restaurantu", Café, papírové lodi Ragusa,
atp. O program se postaraly 3 kapely, ukázky gymnastických cvičení,
čísla pěvecká, přistání horkovzdušného balonu, tombola či ohňostroj. Neúnavná
vojenská hudba pak hrála k tanci dlouho do noci ve velkém sále.
Budweiser Kreisblatt: unabhängiges politisches Organ für Südböhmen. Budweis: Felix Zdarssa,
25.06.1913, 62(49). s. 2. Dostupné také z:
http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/uuid/uuid:7cd5ec2d-6d47-11e8-b50c-001b63bd97ba
Übertritt in den Ruhestand Mit heutigem Tage trat der
Vorstand der hiesigen Finanzbezirksdirektion Oberfinanzrat Herr Emanuel Prziborski nach 36jähriger Dienst
zeit in den dauernden Ruhestand. In dem ihm zugemittelten
Dekret wird ihm für seine auf schwierigem
Posten jederz it unter Beobachtung strengster
Objektivität geleisteten Dienste die An erkennung ausgesprochen und sein vornehmer Takt gerühmt. - Mit
Oberfinanzrat Prziborki scheidet ein Beamte aus dem aktiven Staats dienst, der
sich durch seine Amtsführung die Achtung und Anhänglichkeit seiner Beamten und
Untergebenen, durch die stets im Verkehr mit de» Parteien beobachtete
Liebenswürdigkeit die Wertschätzung weiter Kreise erworben hat. - Mögen dem
verdienstvollen Beamten recht viele Jahre des Ruhestandes gegönnt sein, 'dies
ist wohl der Wunsch seiner zahlreichen Freunde.
Budweiser Kreisblatt: unabhängiges politisches Organ für Südböhmen. Budweis:
Felix Zdarssa, 01.03.1919, 68(18). s. 4.
Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/uuid/uuid:045f0362-6d8a-11e8-b1ae-001b63bd97ba
Valná hromada místní pobočky spolku pro podporu rakouské plavby Flottenverein[19] se konala 6. 2. 1911 v malém sále Německého domu[20]. Vrchní finanční rada Prziborski jako předseda zábavního výboru s velkou dovedností zvládl průběh setkání, které trvalo až do ranních hodin.[21] 9. 5. 1913 se konal rodinný večer místní pobočky Flottenvereinu U Volbrechtů[22] Mezi přítomnými byl i vrchní finanční rada Prziborski. Kulturní program zahrnoval vystoupení bratří Jeremiášů; Otakar přednesl Chopinovu „Fantasie impromptu“, Jaroslav pak obtížnou Smetanovu skladbu „Na břehu mořském“. Náročné kusy tito pánové odehráli i v triu, kde je doplnil pan Ploška (housle, cello a klavír), učitel Mitiška se ukázal jako výborný zpěvák, setník Schulhof jako zručný karikaturista, jehož „typy“ sklidily velké ovace. Nadp. Kühne a por. Münnich co „Praterspatzen" zazpívali několik echt víděňských písní, kvartet důstojníků místní posádky pak zakončil úspěšný večer.[23]
V říjnu
1901 zapůjčil obrazy Čerchov a Zelí
jejich majitel „p. c. k. fin. rada Prziborski “ pro
Posmrtnou výstavu obrazů Otakara Lebedy
(1877-1901), nadějného Mařákova žáka na Pražské Akademii, který se v dubnu toho
roku zastřelil.[24] Poručníkem Otakara
Lebedy byl od smrti jeho otce v roce 1889 pan František Vlk, úředník finančního
zemského
ředitelství, který s Lebedovými od roku 1884 bydlel.
Seznam příspěvků na vánoční nadílku chudé mládeže školní z ledna 1903, či z února 1904: … E. Prziborski, 2K[25]
Mezi členy kulturního spolku pražských Němců Das Deutsche Casino (1861-1943)[26] – protějšku české Měšťanské besedy, je v seznamu členstva v letech 1894-1895 uveden i J. U. Dr. Leo Prziborski. [27]
2020
Národnímu muzeu roku 1891 daroval „P. Vilém Brzorád z Jinonic: Poukázky papírové: 1. Assignat republ. franc. 2. Vídeňskou bankocetli z 1800. 3. Též z roku 1806. 4. Dva krejc. Alex. Duffina. 5. Tři desítniky z r. 1849. 6. Dva z r. 1860. 7. Bankovku 100dol. severoamerickou. 8. Padělanou bankovku pětizlatovou z let padesátých. 9. Cínové napodobení střibrnáku tak zv. Jidášského. 10. Peníz bronz, římský se hlavou cis. Trajana. 11. Železný římský se hlavou korunovanou. 12. Bronzový z r. 1764 o založení řádu M. Terezie. 13. Železný z r. 1774 o založeni akademie věd ve Lvově. 14. Železný z 1814 o uzavření míru. 15 Železný o návštěvě cis. Františka v akademii franc. 16. Měděný o korunování královny M. Anny 1886. 17. Cínový z 1863 o svěcení praporu zpěváckého spolku v Litomyšli. 18. Cínový z 1856 o odhalení pomníku A. Komenského v Brandýse nad Orl. 19. Z 1867 o odhalení pomníku padlým u Hradce Král. 1866. 20. z 1868 o položení základu k národ, divadlu. 21. Z 1870 o odhaleni pomníku M. Pelclovi v Eychnově n. K. 22. Z 1871 o svěcení praporu Sokola v Litomyšli. 23. Oslava 2001. úmití Komenského v Brandýse n. Orl. 24. Stříbrný z 1875 o dosažení hloubky 1000 metru ve stříbrných dolech Příbramských. 25. Cínový, nalez. 1842 v rumu ústředního domu v Lochkově, jímžto jaz. angl. Basil Burchel ohlašuje zboží. 26. Měděný obchodníka Brandýsa z Prahy z r. 1878. 27. Železný, obrazující projížďku Bachusovu (?). 28. Devět plechových dantesů. „
Časopis Musea království Českého. Praha: Matice česká, 1891, 65(3). sv. 3 s. 552. ISSN 1210-9746. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:bbedf83b-ae65-42e2-8d7d-741b35807a26
Národnímu muzeu roku 1891 daroval „P. Vilém Brzorád z Jinonic: Frant. Mart. Pelzla český překlad (p. Brzorádův) kroniky rukopisné od r. 1780 do 1790.“
Časopis Musea království Českého. Praha: Matice česká, 1891, 65(3). sv. 3 s. 548. ISSN 1210-9746. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:5b16a148-dccf-45c4-9955-f6bbcf7770d8
1 zámek (19. stol.) s kaplí sv. Anny (18.
stol.) a velkým sálem v prvním patře; 2 Dnes zbořený tzv. Dolní dům, kde
bydlel např. Karel Brzorád s rodinou; 3 koňská stáj; 4 a 5
malé domy, o které s opírala brána, bydlely zde rodiny kočích Knížka a Salaby; 6
dočista umetený hospodářský dvůr oddělený zdí od č. 15; 7 zámecká ovocná
zahrada Josefa B. opatřená železnou mříží; 7a zeleninová zahrada 8
veliká železná brána; 9 zahrada se vzrostlými ovocnými stromy a
cestičkami; 10-11 stodola, vinný sklep, kůlna s rozličnými kočáry a saněmi
(vrchnosti) a zase stodola; 12 veliká vjezdová brána (vedoucí k lipové
aleji, Chuchli a Praze), hlídací pes u vjezdu; 13 obytný dům vrchního
mlatce Adámka, který tamtéž bydlel se ženou a dětmi a velká palírna; 14
kravín; 15 zatravněná část dvora s velmi vzácnými starými lípami,
kaštany, topoly a morušovníky; 16 dům zahradníka (?); 17 cesta s
alejí k Velké Chuchli;18 cesta s alejí k Božím mukám, ke Karolinenbergu, či
dále ku Zbraslavi; 19 alej k vinici; 20 alej k Slavičímu údolí; 21
cesta s alejí k Slavičímu údolí. (stromořadí byla nazvána
jmény synů). Podle indikační skicy stabilního katastru z roku 1840.[28]
V Lochkově jest (text je z roku 1909 – pozn JS) v zámečku kaplička sv. Anny z XVIII. stol., v níž konávaly se služby Boží každou třetí neděli; odtud také v jeden z prosebných dnů vycházelo procesí do polí. Nyní jest to část soukromého bytu majitele velkostatku, neveliká místnost v rozmněru 3 m2 a výšky 3 m, na zevnějšku nijak neoznačená. Oltářík barokní; na něm obraz: P. Maria podává Ježíška do rozpjatých rukou sv. Anny; v pozadí sv. Joachim, nad nimi Duch svatý vpodobě holubice." Po stranách sochy sv. Václav a sv. Jan Nep. Služby Boží se tu již od dávných let nekonají.[29] O kapli ale čteme ještě ve vzpomínkách Anny Brzorád, že „Ve velkém sále se otevřely tapetové dveře, aby se člověk dostal do kaple, která byla ve výčnělku zámku, a kde bylo místo jen pro oltář, kněze, ministranty a velký „Todte-Denkbilder“ se svícemi tlustými jako paže, které ten den hořely, když byla za zemřelé čtena mše.“
Eduardus Brzorad studoval prestižní staroměstské Akademické gymnázium v Klementinu do roku 1835.[30] V letech 1834-1835 byl v posledních třídách spolužákem Františka Riegera (1818-1903), se kterým později studoval i na univerzitě. Třídním učitelem jim zde byl Josef Jungmann. O rok a ročník starším spolužákem byl MUDr. Josef Hasner (1819-1892), o dva roky starší byl jeho bratr, pozdější ministr vyučování a krátce i premiér Předlitavska, JUDr. Leopold Hasner (1818-1891)[31], který se roku 1848 na pozvání svého přítele Dr. Brzoráda s manželkou uchýlí před pražskými nepokoji na Lochkov.[32]
K
revolučním událostem se váže i vzpomínka pozdějšího ministra vyučování a
předsedy vlády, kterým byl Leopold Hasner Ritter von Artha (1818-1891)[33]. Do té
doby úředník dvorní prokuratury ve Vídni, se 26 května 1848 se
ženou přesunul před revolučními bouřemi Prahy, kde bylo klidněji. Ale jak sám
píše, „jak se říká z deště pod okap“. V bytě na nábřeží, kde byli od 11. 6. a v jeho okolí pak čelili Hasnerovi ostřelování Starého města. 17. června město
kapitulovalo. Dále Hasner ve svých vzpomínkách píše:
"Vydechli jsme úlevou. Ale po zkušenosti, kterou jsme právě měli, jsme se v žádném případě nemohli cítit úplně klidně. A tak jsme s radostí přijali pozvání jednoho mého přítele, Dr. Brzoráda[34], abychom ho doprovodili na statek jeho otce, Lochkov ležící poblíž Zbraslavi, později bydliště spisovatelky Ossip Schubin. Poté, co jsme tam strávili den v příjemném venkovském prostředí a mezi přátelskými lidmi, zprávy z města oznámily, že nastal úplný klid a mír a my jsme se tam vrátili." [35]
„U
manželů purkmistra Antonína Brzoráda a jeho ženy
Františky pobývala na nějaký čas Božena Němcová. Na kládách za domem sedávala
obklopena dětmi a povídala jim pohádky. Pamatovala se na to jejich dcerka,
Terezie, moje babička a vyprávěla mi to.“ (Vzpomínky pravnučky Antonína Brzoráda, dcery Josefa Klazara v emailu od jejího syna
V. Rödla z roku 2020)
Antonín Brzorád
(1809-1877), purkmistr v Nymburce a manželka Františka rozená Messnerová (1812-1873). Svatební obrázky z roku 1836.
(Archiv Pavla Rödla, přímého
potomka Terezie Klazarové rozené Brzorádové (1850*).
Ferdinandine „Ferdi“ (1855-1930) se přátelí s nápadníkem své sestry Augusty, Tulkou. Ten jí v dopise z roku 1876, který píše své Gustince z Prahy do Mamlingu: „25. 8. 76 V Praze … Tvé paní sestře vyřiď mou úctu poješ-li do Solnohradu a slečně Ferdinandině moje pozdravení, aě nevím jak jí bude vhod, rozešla se se mnou trochu mrzutě, nevím ani proč, přejde ji to snad. ...V knížce, kterou mi sl. Ferdinand. půjčila (básně od Staška), bylo zapomenuto psaní, posílám ti ho, abys jí ho odevzdala.“[36] Tulka „Ferdinku“ navštěvuje i ve Vídni roku 1878. [37]
Roku 1805 si milčický rychtář Vavák zapsal: "Dne 12. Julii v Nymburce tamní mlynář příjmím Brzorád prodal 6 korců[30] hrachu za 300 zl."[38]
Karikatura
Dr. Antonína Brzoráda od Hanuše Bohmana.[39]
Mezi 103 členy pražské pobočky Německého alpského spolku uvádí Zeitschrift
des Deutschen Alpenvereins
roku 1873 také advokáta Dr. Eduarda Brzoráda.[40]
Ve výuce mu (Heldovi) však chyběly zameškané dva měsíce a tento
nedostatek se projevil velmi záhy, totiž při měsíční písemné zkoušce: tehdy
(rok 1784 - pozn JS) byl Held při klasifikaci zařazen
z padesáti žáků mezi posledních deset. Jeho vyhnanství mezi těmito smolaři
nicméně netrvalo ani týden: když totiž tehdejší profesor P. Sebaldus Všetečka konal týdenní
zkoušky a postupně a bezvýsledně žádal ode všech přítomných žáků odpověď na
otázku, kterou jsem už zapomněl, přičemž rozhořčeně (což podle výchovných
pravidel zásadně nemělo být!) vytýkal celé třídě nepozornost při svých
přednáškách, vyvolal pak z poslední lavice mne a řekl: „Tento chlapec jako
jediný odpověděl řádně na mou otázku, on jediný pozorně sledoval mou přednášku;
a ten má sedět tam mezi tou lajdáckou sběří? Tak pozorný chlapec patří do
první, čestné lavice!" Toto náhlé přesídlení udělalo na hocha ten
nejhlubší, nejtrvalejší dojem; podnítilo jeho píli, elektrizovalo jeho
ctižádost a napříště určilo na celá studia jeho pořadí mezi prvními. Mezi býlím
se zkazí i ušlechtilé semeno! Odpusťte mi tuto marnivost, bez níž si však jak
praví Franklin - má každý raději prohnat hlavu kulkou!
Za své pozdější osudy, v nichž si vždy
vyvzdoroval svoje stanovisko, děkuje Held
pravděpodobně především pronikavému pohledu tohoto učitele. (str 145)
Pokud tehdy mladík
učinil nějaké pokroky, děkuje za to ješzě dnes ze
svých učitelů hlavně Sebaldovi, (sic! - čárka tam
spíše nepatří) Všetečkovi, Josefu Gr¨novi, Cornoci a Seibtovi, protože tito
pánové mu věnovali individuální pozornost. ... (str 201-2)
HELD, Jan Theobald, KVĚT, Jindřich, ed.
a TINKOVÁ, Daniela, ed. Fakta a poznámky k
mému budoucímu nekrologu I.: vzpomínky pražského lékaře na léta 1770-1799.
Vydání první. Praha: Academia, 2017. 647 stran, 24 nečíslovaných stran
obrazových příloh. Paměť; sv. 90. ISBN 978-80-200-2653-8.
2020
Nejvíce lákaly zahrady Netolických a hlavně
knížecí Bukvojská zahrada před Újezdskou branou.
Později však posledně jmenovaná zahrada připadla nejprve do rukou jakéhosi pražiče kávy a
cikorky, potom přešla na nějakého továrníka, který předtiskoval bavlněné
zboží. (str. 309)
HELD, Jan Theobald, KVĚT, Jindřich, ed.
a TINKOVÁ, Daniela, ed. Fakta a poznámky k
mému budoucímu nekrologu I.: vzpomínky pražského lékaře na léta 1770-1799.
Vydání první. Praha: Academia, 2017. 647 stran, 24 nečíslovaných stran
obrazových příloh. Paměť; sv. 90. ISBN 978-80-200-2653-8.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky letošní a rozcestník starších najdete zde.
Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)
Album
Voith-Herites von Sterbez
zpět na
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění: