Od roku 2002 sepisuje Jan Steinbauer.

E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Dodatky z roku

2018

Zvláštní přílohy:

Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)

Album Voith-Herites von Sterbez

zpět na

Hlavní stranu

Níže najdete doplnění připojená k práci až po jejím dopsání. Přidávána jsou na tuto stránku tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá novinka je označena podle příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se znakem je uvedeno vročení. Všechna doplnění budou časem dle možností postupně umístěna i přímo do textu jednotlivých kapitol a to s šedým podbarvením pro odlišení od původního textu. Takto jsou podbarveny zde v Dodatcích ty části, které již do textu vepsány byly.

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

V „Jubilejní knize K oslavě tisicleté památky sv. Cyrilla & Methoděje jakož i k oslavě padesátiletého trvání Dědictví Sv. Jana Nepomuckého[1]” z roku 1885 vyšla “Matrika údův Dědictví sv. Jana Nepomuckého v Praze, od roku jeho založení 1835”. K roku 1838 a pod číslem 291 nalézá se “Brzorád Calasanz, pán na Lochkově. Praž. d.”, který tedy byl držitelem odběratelského lístku nakladatelství. “Na tento lístek může si pak, žije-li úd v Čechách, knihu v knihkupectví B. Stýbla v Praze na Sv.-Václavském náměstí (býv. koňském trhu) čislo 786—11 vyzdvihnouti, jen že musí připojiti 3 kr. r. č., kterýžto peníz přísluší knihkupci za práci a obálku.” Za členství třetí třídy zaplatil Josef Brzorád 10 zlatých “jednou na vždy” a měl tak od každé knihy nárok na jeden výtisk.[2]

Akcionářem české tržnice výrobků a plodin zemských v roce 1862 byl Carl. Brzorad a držel 2 akcie. Ještě roku 1869 vykazovala tržnice zisk, roku 1870 již byl vyhlášen konkurs. Mezi největší věřitele patřil například hrabě Pachta, či sklář Jan Kavalír. [3]

Filipína Brzorádová (+1886) a její svobodná neteř Anna Hauptmannová (+1937) byly pohřbeny v jednom hrobě na Olšanech v části VI oddělení 9c v čísle 145.

$Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg$

Hrob na Olšanech VI.9c.145

Filipíny Brzorádové (1812-1886) a její neteře Anny Hauptmannové (1845-1937).

Foto JS 2018

$Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg$

Hrob na Olšanech VI.9c.145

Filipíny Brzorádové (1812-1886) a její neteře Anny Hauptmannové (1845-1937). Detail.

Foto JS 2018

Podrobně se rodem Hauptmannů zabývá Stanislav Pitrun v Historii rodiny Hauptmannů - http://pitrunovi.cz/wp-content/uploads/2018/01/Historie-rodiny-Hauptmann%C5%AF-I.-po-ing.-Karel-H-1.pdf a na http://hauptmannovi.ancestry.pitrunovi.cz/index.htm

Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Frau Fügner Prag (Kateřina Fügner, pisatelka dopisů Anně Erben rozené Brzorad), archiv Else Fritschl

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

V dějinách svobodného zednářství v letech 1776-1780 se v části Lóže U tří korunovaných hvězd píše: “Zprávy byly také velmi příznivé ohledně kandidáta Kaufmana obchodníka Karla Delorme. Spravedlnost a filantropie byly hlavní rysy jeho osobnosti; jeho jemný intelekt, jeho komplexní znalosti a oduševnělé srdce doporučovaly jeho přijetí,[4] které brzy následovalo.“ … Auch über den Candidaten, Kaufmann Karl Delorme lauteten die Berichte sehr günstig. Recht schaffenheit und Menschenliebe waren die Hauptzüge seines Charakters; sein feiner Verstand, seine umfassenden Kenntnisse und ein gefühlvolles Herz empfahlen ihn zur Aufnahme,4 die denn auch bald erfolgte.[5]

1783 – Die Loge Zu den drei gekrönten Sternen in Prag. … Neu hinzugekommen waren … Karl Delorme, Kaufmann in Paris, …[6]

Soupis památek historických a uměleckých v království Českém uvádí u zámku v Jindřichově Hradci: “Kroje rokokové po hr. Rudolfu Černínovi ve skříních 5. pokoje zeleného: Šat mužský bledě šedý ke korunovaci r. 1791. Kabát 1,09 m dlouhý. Obruba, kapsy, šosy spjaté 2 knoflíčky a manšety vedle okrajového tečkovaného vroubení ozdobeny jsou lístečky růžovými plně vyšitými a posety poupátky a růžemi z hedvábného gázu udělanými. Nohavice krátké 0,68 m, brokátové, na 5 knoflíčků pod koleny, s lemem dole hedvábím vyšitým. Vesta, 0,7 m dlouhá, z brokátu jemně kvítkovaného, s obrubou a kapsami stejně jako kabát ozdobenými. *) Šat dodala firma Delorme et Comp, za 550 zl. Účet v Arch. zám. z 30/9 1791[7]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

Ministerstvo války vyjádřilo 20. 10. 1849 veřejně své díky za nový důkaz skutečně vlasteneckého citu přispěvatelům sbírky na vojáky c. k. armády raněné v Maďarsku. Sbírka proběhla mimo jiné v Kolíně na narozeniny Jeho císařského majestátu, kde se celkem vybralo 20 zlatých. Baron Herites, pensionovaný setník přispěl 5 zlatými, ostatní maximálně 2. Wiener Zeitung 20. 10. 1849 Strana 2914 [8]

V pražském týdeníku agrárního a národního hospodářství (Prager land- und volkswirthschaftliches Wochenblatt)[9] z 19. 8. 1876 doporučuje ve svém článku Ernst Bahlsen, erfurtský obchodník se semeny v Praze, svou alpskou zimní odrůdu žita “Montagner Alpen-Riesen-Winter-Roggen”. Uvádí též jako reference čtyři zprávy hospodářů z těch oblastí, kde se jiným odrůdám nedaří. Zvláště upozorňuje na zprávu barona Heritese, která přišla až po sklizni:

“4. Konečně mohu vzít v úvahu vaše přání a oznámit vám, že Montagner Alpen-Riesen-Winter-Roggen se osvědčilo velmi dobře; zasel jsem 8 liber žita, které jsem koupil od vás, velmi řídce. Bez ohledu na to si vedlo velmi dobře, že dokonce z jednoho zrna vyrostlo 10-14 stonků, které dosahovaly asi 6-7 stop výšky, klasy 6-7 palců dlouhé; obilí bylo silné a plné, a já mám z tohoto 3 Mandl 4 Bund?, mlácení dalo 4 1/2 Metzen *) žádná stopa po zimní škodě; vegetace byla v pořádku, dokonce ani velké mrazy v měsíci květnu neudělali žádnou škodu, zatímco obyčejné zrno výrazně utrpělo.

Pokud jde o setou pšenici *), nebylo také co čekat, ale bohužel vrabci, jak po zasetí, tak během zrání udělali velkou škodu, ač jsem nechal postavit každých 20-30 kroků plašiče vrabců, před kterými se klidili asi na 2-3 dny, ale později si z nich nic nedělali a pokračovali v ničivém díle, takže jsem dostal mnohem méně semen než dříve.

Tímto vám s radostí předávám tuto zprávu a v úctě se znamenám

Thad. Freiherr von Herites, k. k. Hauptmann a. D.

Kolín, 5. srpna 1876.”[10]

Nový škůdce osení. Velmi zhoubný, škůdce počal před nějakým časem řáditi, jak „K. Č." sděluje, na mladém osení v okolí kolínském Jest to ponrava čili larva střevlíka obilního (carabus gibbns), kteráž ožíráním tak zvaných „srdeček” mladistvých rostlin činí velké škody. Objevuje se na jednotlivých pozemcích v takovém množství, že v brzku zničí osení na celém kuse. Nejvíce trpí od něho pšenice. Pourava střevlíku obilního je as 1 palec dlouhá, má tloušťku známého moučného červa", od něhož se ale liší bělavou barvou; jen v předu prosvítají tmavé černavé vnitřnosti, takže mimo kusadla i přední část těla zdá se býti barvy načernalé. Larva ta až posud byla v okolí našem málo známa, alespoň pozorují se veliké škody od ní působeně letos poprvé v takové rozsáhlosti. Nejprvé nalezl ji na svém poli p. bar. Herites, kterýž předložil ji výboru a pak i valné hromadě hospodářské jednoty kolínské, kdež p. ředitel Kanik podal její popis a spůsob života. Od přítomných hospodářů stýskáno si vesměs na zhonbné řádění „červa" toho, a také rozličné prostředky k jeho vyhubení sdělovány. Pan Prokůpek z Kutliř je toho náhledu, že se střevlík obilní objevuje nejraději tam, kde pěstuje se stéblo po stéblu, t. j. dvakrát po sobě obilí. Národní listy z 30. 4. 1874 č. 117

16. října 1833 se „Hr. Bar. Herites , von Stranow, ... und Hr. Karl Oberamtman von Stranow“ubytovali U Zlatého Anděla (im gold. Engel).[11] Baron Herites zůstal tři dny a odjel na Stranow 19. října t. r. .[12] “Hostince na starém městě: U Zlatého Anděla w Celetné ulici ... jest welké, hezké, čistě a pohodlně uprawené stawenj, opatřené prostranným wečeřadlem a sjnj s billardem.” [13]

12. prosince 1833 „Hr. Bar. Herites , Gutsbesitzer von Tarnow“ (SIC! - má být Stránov), přijel do Prahy a ubytoval se U Tří Lip (in 3 Linden).[14] „Hostinec na Nowem Městě: U třech lip, též na přjkopj p. č. 854. Tento hostinec před krátkým časem zvětšený a o mnoho zwelebený, jest také všemi pohodlnostmi a zwláště prostrannými wečeřadly opatřen.“[15]

4. června 1823 odjel dle tisku “Hr. Bar. Herites , nach Stranow”.[16] 20. Června toho roku pak znovu, tehdy hlásil odjezd do Mladé Boleslavi.[17]

Umělecká a umělecko-průmyslová výstava v Kolíně. Červen 1887 … Ve třech dnech navštívilo výstavu ku dvěma tisícům osob, tak že výstavní výbor snad ponechá výstavu otevřenu až do příští neděle, čeho by si bylo přáti. … V sále čtvrtém na stěně vkusně ozdobené vidíme zbraně bosenské a turecké, jež zaslali prof. K. Hocke v Plzni, baron Woith-Herites ze Sterbetzů a Č. Hevera v Kolíně.[18]

Brünner Zeitung roku 1886 napsal, že do čestné hodnosti Majora s prominutím taxy byl u příležitosti propuštění do pense jako invalida povýšen Vincenz Freiherrn Voith-Herites von Sterbez ze 40. pěšího pluku hraběte Auersperga.[19]

V Národních listech byl 19. 7. 1866 uveden Seznam padlých a raněných důstojníků rakouských. Od pěšího pluku Reischachova jsou těžce raněni poddůstojníci 1. třídy …. Vinc. Bar. Voith, Herites ze Štěrbec.[20]

1893 dr- Leo Prziborski od dra ryt. Urbana v Praze k dru. Schedlbauerovi v Praze[21]

Národní listy roku 1905: Z městské rady pražské: … Ve prospěch pražské chudiny odevzdal p. dr. Leo Prziborski odkaz svého otce p. Julia P. v obnosu 300 K.[22]

16. 1. 1872, 7. 12. 1873 a 4. 5. 1875 byl do výboru Sboru dobrovolných hasičů v Kolíně zvolen také Tadeáš svobodný pán z Heritesu.[23]

Z Čáslavi. (Úmrtí a pohřeb pana Ferd. barona Voitha ze Sterbeců. Osiřel okres čáslavský. Dne 10 t. m. Dokonal po delší chorobě pouť vezdejšího života velmi účinného, urozený p. Ferd. baron Voith ze Sterbecú, c. k. místodržitelský rada, okresní hejtman, předseda c k. okr. školní rady, rytíř knížecího hohenzollernského řádu, čestný měštan měst Poličky, Humpolce, Hory Kutné, N. Brodu, Čáslavi, Chotěboře, Ledče, Habrů, Kácova a Polné atd. Zesnulý narodil se v Kamenu r. 1813 ; gymnasium studoval v N. Brodě, filosofii a práva v Praze. Po ukončených studiích stal se r. 1835 konceptním praktikantem při krajském úřadě v Čáslavi ; t. 1841 gubernialním koncipistem v Praze a od roku 1843 až do r. 1849 incl. krajským komisařem v Chrudimi — však až posud — plných 14 roků beze všeho platu; teprv roku 1850 když se stal podkrajským v Něm. Brodě obdržel první úřadniční plat, odtud byl r. 1854 s názvem místodržitelského rady, českému místodržitelství к výpomoci přidělen; r. 1855 byl přednostou kraje čáslavského jmenován, dne 5. května 1855 zavítal do Čáslavi a zde bez mála 27 roků, nejprvé co krajský a po zrušení krajského úřadu, co okresní hejtman, velmi blahodárné působil. Co se jeho soukromého života týče, byl mírný, skromný, nad míru dobročinný, к chudým štědrý, ke každému přívětivý, pravý to lidumil; o tom každý, kdo s ním co jednati měl, dosti vypravovati dovede — o tom také již v jiných listech chvalně zmíněno. Avšak mně zvláště záleží o jedné ještě stránce se zmíniti, o které se až posud ničehož nepsalo; pročež s radostí plním svou povinnost, podotýkaje, že byl zesnulý jeden z těch, v čele postavených úřadníků, kteří se věrně přiznávaji ku Kristu. Víra Kristova byla drahým pokladem jeho srdce; pravidlem jeho života. Dle této víry svědomitě dával Bohu, což jest Božího. Vidívali jsme ho vždy v neděli a ve svátek na službách Božích, ano často i všedního dne na mši sv. Při času velikonočním — na zelený čtvrtek — blahověrně přistupoval a zbožně přiklekával к stolu Páně. Drahý náš nebožtík byl též vroucím ctitelem Rodičky Boží. O jak se vždy těšíval na májovou pobožnost, kterouž jsa v Čáslavi, nikdy neobmeškal, na kterou pobožnost i ve své nemoci často zpomínal. Pročež také nelze se diviti, že pro své chvalné vlastnosti byl všeobecné ctěn a vážen; toho důkazem byl jeho pohřeb, který se dne 18. t. m. slavně odbýval. К pohřbu zavítali z Hradce Králové vdp. Dr. Jan Rais, kapitolní děkan, papežský prelát a bisk. generálni vikář, který sub infula kondukt vedl a s ním vys. dp. kanovník Dr. Alois Frýdek, a mimo těchto ještě 34 kněží z blízka i ze zdáli. Ze světských hodnostářů súčastnili se pohřbu, býv. c. k. ministr p. baron Komerz z Lindenbachů, mistodržitelský rada p. Zeileizen, všichni pp. okresní přednostové z kraje čáslavského, pak p. president krajského soudu z Hory Kutné a mnoho ještě jiných hodnostářů, deputací a spolků, jakož i obecenstva takové množství, že se pravdou nechybím, když tvrdím, že jich více než deset tisíc bylo. Před vykropením mrtvoly v krajské budově, zapěl zdejší zpěvácký spolek smuteční chorál, načež byla rakev do čtyřspřežního umrlčího vozu vložena. Špalírem, jejž celou cestou obecenstvo tvořilo, ubíral se průvod, jakého Čáslav již dávno neviděla, směrem к c. k. poště podle domu na náměstí do děkanského chrámu Páně v následujícím pořádku : Školní mládež, žáci gymnasialní, chovanci evang. semináře, živnostenské spolky s prapory (čáslavské, dolnohučické, chotušické, vidovské, žlebské), vojenští vysloužilci s prapory (čáslavšti, jeníkovští, kolínští a kutnohorští), měst. střelci z Kutné Hory s praporem a kapelou, hasičské jednoty (Čáslav. Chotusice, Jeníkov, Potěchy, Zehušice, Žleby), „Sokol“ čáslavský s praporem, obecní starostové a učitelové i čáslavského okresu, nesouce věnce, Čáslavská kapela, pěvecké jednoty čáslavské (Kovář a Vlastimil), velduchovenstvo, pohřební vůz, podél něho kráčeli c. k. úřadnici nesouce rozžaté voskovice a za vozem příbuzenstvo zvěčnělého, ostatní c. k. úřadníci, důstojníci, deputace měst, jichž čestným měštanem byl, členové obecních a okresních zastupitelstev, různé deputace a konečné obecenstvo. Tělo zesnulého vneseno do osvětleného děk. chrámu Páně, kde „Libera“ a „Salve“ konáno. Po vykonaných obřadech vnesena rakev opět do vozu a průvod ubíral se v pořádku, jak z předu naznačeno, po náměstí vedle městské radnice, pak kutnohorskou ulici na hřbitov sv. Alžběty. V kutnohorské ulici byla na tom samém místě, na kterém při jeho prvním příjezdu do Čáslavi, dne 5. května 1855 co krajského přednosty stála slavnostní brána s nápisem : „Budiž nám vítán“, dnes při jeho pohřbu postavena smuteční brána z látky černé s nápisem : „S Bohem !“ Za dojemného zpěvu, vžeobecného pohnuti mysli a ronění slz, byla tělesná schránka jeho vložena к poslednímu odpočinku do hrobu jeho dcerušky Johanky, která v Čáslavi dne 10. ledna 1868 zemřela. Druhého dne sloužil o 10. hod. v děk. chrámu Páně, z předu jmenovaný vdp papežský prelát pontifikální zádušni služby Boží za assistence vys. dp. Dra Frydka, kanovníka, jakož i všech domácích duchovních. Všichni jsme se za v Pánu zesnulého vroucné modlili, vědouce, že spasitelné zajisté za mrtvé se modlili. Neměli bychom ale z vděčnosti a lásky к zemřelému ještě něco učiniti? Vděčnost a láska by toho vyžadovaly, abychom mu postavili pomník tam, kde odpočívá. Doufám, že myšlenka ta ohlasu dojde v srdcích mnohých a že kdož za jeho živobytí к němu se znali i po smrti na něho nezapomenou. Vděčnost jest krásná ctnost! Věnců a mezi nimi mnoho skvostných složeno u jeho rakve počtem 75, pozůstalé rodině odesláno 110 soustrastnich listů a 78 telegramů; mezi těmito i nalézá se též telegram zaslaný od Jeho Milosti ndp. biskupa králové-hradeckého truchlící rodině následujiciho sněni: „Přijmětež mou nejsrdečnější soustrast — zítra budu za spásu duše všeobecně ctěného a mne velice milého přítele konati oběť mše sv.“ Josef Jan, bikup. Nuže již končím : Čest budiž památkou vzorného katolíka, horlivého úřadníka, upřímného přítele a laskavého lidumila. Odpočívej v sv. Pokoji![24]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

Výtvarné umění: Sochař Pražský Jindřich Čapek pracuje o rozsáhlém reliefu, určeném к ozdobě hlavního průčelí nové radnice Karlínské. Střed skupiny jest allegorická ženská postava, zobrazující »město«; kolem ní kupí se s jedné strany zástupcové průmyslu, práce a řemesla, s druhé re- presentanté obchodu, školství a péče o chudinu. Pod reliéfem ve zvláštním výklenku umístěna bude sedící »Svornost«, držíc případný oznak Svatoplukova svazku šípů. — Z téže dílny vyšla dva metry vysoká socha sv. Terezie, již na svém domě v Nymburku co upomínku na zemřelou svou choť umístiti hodlá p. dr. Brzorád.[25]

Crescit animus, quoties coepti magnitudinem attendit.[26] Seneca.

Dne 1. prosince 1907 slavil lesmistr a řiditel panství Jeho Jasnosti knížete Adolfa Josefa ze Schwarenbergů pan Vojtěch Brzorád, rytíř řádu Františka Josefa na starobylém Vimperce své čtyřicetileté slu žební jubileum.

Všeobecná, nelíčená úcta a náklonnost к velezasloužilému oslavenci jevila se netoliko vřelou a okázalou účastí veškerého úřednictva i zřízenců panství vimperského, ale též v přečetných projevech blaho přejných i nadšených proslovech, jimiž při slavnost ním banketu oceňovány byly zásluhy vynikajícího úředníka. Důkazem pak neobyčejné důvěry, jíž les mistr a řiditel u majitele krásného panství požívá, byly vřelé telegramy, které od knížecích manželů i od dědičného prince Jana к oslavě došly.

Vojtěch Brzorád narodil se 18. prosince 1843 v Lochkově u Prahy, tedy v srdci vlasti naší, jako syn advokáta. Obdržev první vychování své v lůně české rodiny, obral si dle náklonnosti své studia reálná, v nichž, absolvovav vyšší reálku, pokračoval na technice, kterou však již po roce, naplněn touhou oddati se lesnictví, opustil a na vyšší ústav lesnický v Bělé se odebral. Po té navštěvoval ještě rok již tehdy vyhlášenou lesnickou akademii v Tharandtu.

Památno jest, že Brzorád zahájil svou praktickou činnost na tomtéž panství vimperském, kde životní práce jeho dospěla ku svému vrcholu, dnem 1. prosince 1867 v revíru Včelná. Za krátko, již v r. 1869 vykázáno mu působiště v revíru kušvardském a za půl roku na to octl se u lesního úřadu na Hluboké, jak toho právě služební zájmy vyžadovaly. Po dvouletém as působení na tomto stanovišti, na něž se později ku další zdárné činnosti vrátil, byl r. 1872 přesazen do Domoušic.

Zde věnoval veškeren svůj volný čas pronikavému odbornému studiu theoretickému a podrobil se na základě jeho zkoušce pro samostatné správce lesní s výborným výsledkem. Vzhledem ku této od borné, theoretické i praktické kvalifikaci byl Brzorád r. 1873 povolán k lesní revisi na Hlubokou a zahájil zde dlouholetou úspěšnou činnost, při níž jeho tech nická průprava a jeho nadání docházely zvláštní plat nosti. Roku 1877 postoupil z lesního příručího na příručího inž., v kterémžto postavení setrval do roku 1881, kdy jmenován byl lesním geometrem. Roku 1891 doslalo se mu povýšení na lesního inženýra a roku 1892 již na taxatora a správce lesního úřadu zařizovacího.

V důležitém úřadě tomto působil až do 1. června 1897, kdy povolán byl po nezapomenutelném lesmistru Nedobitém za lesmistra a řiditele panství Vimperka. Od této doby řídí vzorně a prozíravě hospodářství svěřenského panství, jehož výměra obnáší 21.523 hа, z níž připadá na proslulé vimperské hvozdy 15.968 ha.

Vedle nesčetných prací svého mnohostranného úřadu věnuje lesmistr Brzorád též svou pozornost samosprávě okresu, v němž majitele panství jako ná městek starosty okr. zastupitelstva zdárným a taktu- plným způsobem zastupuje. Roku 1905 byl lesmistr Brzorád za příležitosti návštěvy Jeho Apoštolského Veličenstva císaře a krále za svou veleúspěšnou, odbornou i samosprávnou čin nost vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa.

Lesmistr Brzorád, který dospěl ku významné metě životní ještě v mužné, činorodé svěžesti, může s této výše pohlíželi s uspokojením na své čtyřiceti leté, platné i věrné služby, při nichž věnoval své nej lepší síly s dokonalým úspěchem svěřeným sobě roz sáhlým objektům, zejména zdaru lesního hospodářství, prospěchům svého vznešeného službodárce a blahu podřízeného úřednictva.

Přejeme váženému oslavenci, — který při veškeré spravedlnosti ku krajanům německým, mezi nimiž drahná léta prodlévá a působí, zůstal věrným synem svého národa, — aby se z úspěchů své příkladné životni činnosti ještě mnohá léta v dokonalém zdraví těšil. в. [27]

$Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg$

Budivoj 1914: Změny ve službách knížete Schwarzenberga. Při odchodu do výslužby byl lesmistr a přednosta panství p. Vojtěch Brzorád ve Vimperku jmenován při svém odchodu do výslužby lesním radou.[28]

1903 Ve Vimperku slavil tyto dny Schwarzenbergský lesmistr a hospodářský rada p. Vojtěch Brzorád slavnost stříbrné svatby.[29]

Vobejda Onřej: Obecní samospráva v Litomyšli v letech 1865- 1914, (bakalářská diplomová práce), Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2014:

Ačkoliv Litomyšl nepatřila mezi první města, která založila vlastní sokolské jednoty, nebyla tělovýchova ani přehlížena, jak dokládá založení spolku Turnverein již v roce 1862 v čele s advokátem Vilémem Brzorádem. O vznik Sokola v Litomyšli se pak zasloužil především okresní tajemník Ulrych spolu s děkanem Šantou a mlynářem Antonínem Němcem. Ustavující schůze se konala 17.července 1870 a do čela byl jako starosta zvolen Josef Buchtele mladší.[30]

Janoušova (purkmistr) éra začala v roce 1864, kdy bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo, ve kterém se dostali k moci příslušníci nového, pročesky smýšlejícího proudu v čele právě s Janoušem. Jejími představiteli se stali, například hostinský Josef Jarolím, sklenář Josef Mimra či podobně jako Janouš do Litomyšle přistěhovalý advokát Antonín (sic! – to bude Vilém - pozn. JS) Brzorád. V dubnu roku 1865 se jim při těsném hlasování v poměru 17 hlasů proti 14 podařilo zavést nařizující vyhlášku, ve které bylo uzákoněno, že veškerá jednání a zápisy výboru se mají odehrávat pouze v českém jazyce.[31]

Podnět ke zřízení (telegrafické – pozn. JS) stanice v Litomyšli podal obecní rada Vilém Brzorád v roce 1867 a zdůvodnil ho potřebou litomyšlských měšťanů komunikovat s ostatními městy. Tento návrh byl výborem přijat jednomyslně a dále se zastupitelé usnesli požádat o finanční příspěvek knížete Thurn-Taxise a také okresní zastupitelstvo. Příspěvek ve výši 300 zlatých ale slíbil pouze kníže, okresní zastupitelstvo se vyjádřilo záporně a jako důvod uvedlo, že se jedná o vnitřní záležitost Litomyšle. [32]

Studentské nadání Viléma Brzoráda. JUDr. Vilém Brzorád, advokát v Litomyšli, věnoval při své resignaci na místo v městské radě v Litomyšli, a svém přesídlení do Písku roku 1872 spořitelní knížku na 100 zl. k zřízení nadace pro žáky 3. třídy tehda v Litomyšli stávající městské reálky v ten způsob, aby úroky tohoto kapitálu onomu hodnému a potřebnému žáku 3. třídy každého roku byly vypláceny, kterého jeho spolužáci volbou hlasovacími lístky vykonanou uznají za nejhodnějšího a nejpotřebnějšího. Knížka byla zapsána na Antonína Brzoráda, (k roku 1898 označeného za “předemřelého”) syna zakladatelova. Dne 10. dubna 1893 tato nadace přenesena byla na c. k. státní gymnasium s povinným vyučováním kresleni v Litomyšli. Způsob udílení nadace v ten smуsl byl změněn, abу učitelskému sboru přiznáno bylo právo, onoho žáka 3. třídy c. k. gymnasia v Litomyšli jmenovati.[33]

První informace o soustavném pěstování tělocviku v českých zemích nalézáme v našem archivu ještě před rokem 1848. Zemský tělocvičný ústav v Praze a dva soukromé, a to Malypetrův a Schmidtův. Tam vyrostli ti, kteří v únoru 1862 založili český měšťanský spolek Sokol z iniciativy dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. Probuzující se novodobá národní a občanská aktivita spolkového hnutí výrazně podpořila vznik Sokola.“222 Ve stejném roce byl v Litomyšli založen dvojjazyčný německo-český tělocvičný spolek. Předsedou se stal Vilém Brzorád a správcem profesor na litomyšlském gymnáziu Jaroslav Mejsnar. Spolek po roce zanikl, avšak profesor Mejsnar cvičil se studenty dále a jeho aktivita přivedla za šest let mladé nadšence k založení tělocvičné jednoty. První zasedání se konalo v roce 1869. Předsedajícím byl ředitel zdejší školy reálné Karel Böhm. Navržené stanovy tělocvičné jednoty Sokol v Litomyšli vešly v platnost 25. července 1870 na místodržitelství v Praze.[34]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

Něco z jednání hospodářské jednoty Mladoboleslavské (26.6.1856):

„… Že kostí u nás posud tak málo na pole se potřebuje, toho pravil p. intendant Schvarz, záleží hlavně v nedostatku příkladu, že hospodářové neměli z většího dílu posud přiležitosti, aby o účinnosti kostí na pole se přesvědčili. Však ale kde takového příkladu jest, tam prý se kostí i od jiných potřebuje. A tu vypravoval ve Věži u Německého Brodu že jsou na kosti zřízené stoupy už 28 let roku pak 1838 že na témž statku byly zřízeny druhé a roku 1845 třetí. A Věžský statek že není nic veliký a přece že všecky troje stoupy zaměstnává. Příklad ten měl za následek že na př obec Skorkov u Heralce, kdež je všecko jen chudý lid zřídila si vlastní stoupy. Osadníci kupujou kosti kde kdo může a podle toho jak mnoho který dodal kostí do stoup vydá se mu potom zase natlučené moučky. Slovem záležíť především na příkladu a ostatní přijde pak samo. Založení stupníku na kosti, pravil, může přijíti, kde je už vodní síla, nejvýše na 400 zl stř . ... ale účinek byl prý též nevalný. Na to ale odpověděl p Schvarz z obou těch zkoušek že nevyplývá neúčinnost kostí na pole nebo na luka. Na mokré louce že nelze aby účinkovaly tolikéž i na písčitém poli když k tomu jest povětrnost suchá Aby kosti účinkovaly třeba aby zahnívaly. V mokru však nemohou zahnívati proto že se jim nedostává vzduchu av suchu zase nemohou zahnívati, protože se jim nedostává vláhy. V mokru a v suchu neúčinkuje vůbec žádný hnůj. K tomu pak bylo doloženo kterak mnoho na tom záleží aby kosti byly utlučeny na moučku jak nejjemnější t když hospodáři na tom záleží aby s malým množstvím jak nejvíce pohnojil. ...“[35]

Časopis katolického učitelstva Školník ze dne 10 června 1862 v článku „Nedělní škola na Skále ve střídnictví Lipnickém Návrh kterak by se tento ústav zvlášť pro lid vesnický zaříditi měl“, který „sepsal Skalský učitel Jan Dvořák“, zmiňuje věžské panství:

„… Po několika na to dnech setkav se s p. Františkem Šrámkem, kterýžto pod hospodářským radou a spolu ředitelem p Antonínem Komrsem školu hospodářskou v Liebwerdě s výborným prospěchem proštudovav nyní co adjunkt při polním hospodářství p. Eduarda Křivánka velkostatkáře a spolu proslulého polního praktického hospodáře ve Věži se nachází svěřil jsem mu svůj úmysl načež se mi ihned nabídnul, že by s největší radostí beze vší odměny mnohé pro naši krajinu důležité polního hospodářství se týkající prospěchy ve škole nedělní přednášel, což jsem povděčně přijal, ale maje dospělé na mysli také doložil, že by neškodilo, aby v přednáškách těchto i hospodářové podíl brali.

Co takto usnešeno bylo bez prodlení také místnímu duchovnímu pastýři dp Josefu Svobodovi k posouzení předloženo. Velectihodný stařeček tento co starostlivý otec nejen že krok tento schválil, nýbrž i v chrámu Páně záležitost tu oznámil. …“[36]

Ve Zprávě o odbývání plné a valné schůze krajské jednoty Čáslavské v Ledči dne 4 července 1867 se dočítáme, že „Na základě stanov vystupují páni údové pan Eduard Křivánek z Věže pan Josef Müller z Indic pan Jan Říha z Myskovic pan Karel Knirš z Nového Kolína.“[37]

Dle Hospodářských novin z 1. 10. 1873 „Hospodářský klub pro Čechy zvolil za své jednatele po venkově následující pány hosp. ředitele: F Kraupnera ve Veltrusích hosp ředitele J Mareše na Smečně hosp ředitele J Lisého v Hořovicích hosp ředitele G Heidlera v Mratíně vrchního správce J Krause v Ouřinovsi majitele hospodářství Jana Dlabače v Nimburku lesmistra A Heirovského v Tachově hosp správce F Lassmanna v Mostově dra A Steidla v Domažlicích dra Rom Hrušku v Klatovech hosp správce J Sustu v Třeboni Ant Teichla hosp úředníka v Hradci ústředního ředitele E Svobodu na Hrádku hosp ředitele K Morávka v Králíkách hosp radu F Semše v Svojšicích hosp ředitele F Langhanse v Nových Dvorech Ed šl Křivánka velkostatkáře ve Věži hosp ředitele F Herzla v Stěkné hosp ředitele K Barcala v Cížoví hosp nadsprávce K Grüssera v Cholticích hosp ředitele K Příborského v Chozni hosp radu K Czechpiro v Kopidlně hosp ředitele Arn Cruhu v Doksanech hospod nadsprávce F Dörreho v Děčíně hosp nadsprávce A Kreila v Peruci hosp nadsprávce E Böhma v Bělošicích Jana rytíře Nádherného velkostatkáře v Chotovině Aloise Zahna velkostatkáře v Souticích a hosp pojezdného Rob Prilla v Kácově.“[38]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

Největší a podivný převrat v životě provdáním stal se s Josefou Martincovou. Ta se narodila v Jizerním Vtelně r. 1810, za svobodna šila bíle, zvláště jemně. Nejlépe viděti jemnost práce její na čepci „kátrovém" (s půdou mřížkovou), jenž jest majetkem její vnučky. (Mřížky půdy čepce, jež jiné švadleny vytvořují stahujíce po čtyřech nitech do čtverce, na čepci onom provedeny jsou stahováním nití dvou; výplně květů jsou tak drobné a z míry pracné, že jsem takových na žádné jiné výšivce naší neviděla.) Martincová šila mimo jiné věci také výbavu dcerám barona Heritesa, tehdejšího vlastníka panství stránovského. Dvacetiletá provdala se za Frolíka, mistra kovářského v Pískové Lhotě, a zanechavši šití pomáhala muži v kovárně jako tovaryš.[39]

Ve svém testamentu z 15. 11. 1810 zřídila Anna, vdova po hofmistru poděbradského panství pánu von Stroh nadaci pro chudé dcery c. k. důstojníků. Jejími rodiči byli František Log z Netky (1707-1770), sekretář královehradeckého kraje, jehož otec Antonín František (*1673) držel Týnec nad Labem a Dorothea ze Solfen. Annina sestra byla Josefína, která se v r. 1768 provdala za barona Benedikta Michaela Melase (generála, účastníka bitvy s Napoleonem), který se tak stal novým majitelem domu v Týnci a zůstal jim až do své smrti v r. 1806.[40] V majetku probošta Václava Vojtěcha von Herites byl polní dalekohled z Melasovy pozůstalosti.[41]

Pro nás je zajímavé, že presentační právo bylo uděleno na vždy (auf ewige Zeiten) Johannu baronu von Herites a jeho manželským mužským dědicům a potomkům na základě primogenitury. (Příklad oznámení o konkursu na uprázdněné nadační místo viz kapitola Johann Matzner Freiherr von Herites (1769-1841) 1836; oznámení o změně prezentátora viz kapitola Thadeus Freiherr von Herites (1803-1887) 1847; příklad inzerátu v českém tisku viz tamtéž 1872.)

$Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image001.png$

Oznámení o konkursu na uprázdněné místo nadace Anny Stroh roz. Log z Nettky z 20. 1. 1836.[42]

$Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg$

Oznámení českého zemského gubernia o převedení prezentačního práva po zemřelém Johannu baronu von Herites na jeho syna,

k. k. pensionovaného setníka Thaddäuse barona von Herites, bydlištěm v Novém Kolíně „Neukolin“ z 18. února 1847.[43]

Der von Frau Anna verwitweten Stroh gebornen Lock von Nettky im I 1810 errichtete Stiftungsplatz für kk Offizierstöchter bestehend in Kost Wohnung und Unterricht und in einem Kleidungsbetrage 31 fl 50 kr ö W im Institute der englischen Fräulein zu Prag ist in Erledigung gelangt iese Stiftung ist bestimmt für wahrhaft arme k Offizierstochter vom Hauptmanne abwärts doch kann der jeweilige Stiftungs Präsentator die Stiftung auch an eine bedürftige Person aus seiner Familie verleihen ohne daß diese die Tochter eines kk Offiziers sein müsse In den Genuß der Stiftung können nur Müdchen im Alter zwischen dem vollendeten sechsten und dem zehnten Lebensjahre aufgenommen werden er Genuß der Stiftung dauert nur bis zum vollendeten sechszehnten Lebensjahre Das Ä steht dermal dem in Kolin wohnhaften Herrn kk Hauptmann in Pension Thaddäus Freiherrn von Herites zu Diejenigen welche diese Stiftung für ihre der Pegebefohlenen zu erlangen wünschen haben ihre mit Mittellosigkeiszeuaniß Taufschein Zeugniß und Offiziers Standes Ausweis belegten Gesuche bis 20 Oktober bei der k k Statthalterei einzubringen.[44]

Od paní Anny ovdovělé Strohové rozené Lockové z Nettky roku 1810 zřízené nadační místo pro dcery c. k. důstojníků záležející v stravování bytu a vyučování jakož i v příspěvku na šat 31 zl 50 kr r č v ústavu anglických panen v Praze jest uprázněno Nadace tato jest ustanovena pro skutečné chudé dcery ck důstojníků od setníka dolů leč může presentátor nadace tétéž potřebné osobě své rodiny uděliti aniž by dcerou c. k. důstojníka býti musela V požívání nadace mohou pouze dívky ve stáří mezi dokonaným 6 a 10 rokem stáří přijaty býti Požívání nadace trvá pouze do dokonaného 16 roku stáří. Právo presentační přísluší nyní v Kolíně bydlícímu panu ck setníkovi ve výslužbě Tadyášovi svob pánu z Heritesu. 0nino kteří této nadace pro své dítky nebo svěřence dosící hodlají podejtež žádosti svoje opatřené vysvědčením nemajetnosti listem křestním průkazem o očkování a průkazem o stavu důstojnickém do dne 31 srpna c. k. místodržitelství. (Vládní Věstník u věcech škol obecných v království Českém, 1872, str 117; Pražský denník 3.11.1876, č. 224, příloha)[45]

V hesle Vincenz Freiherr Voith-Herites von Sterbez díla „Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage“ od Johanna Svobody z roku 1894 se na straně 433 mimo jiné dozvídáme:

Narozen 24. 9. 1842 v Praze, z Cadetten-Institute v Krakově odešel roku 1858, 1. 5 1866 poručíkem, 13. 6. již nadporučíkem, účastnil se vojenského tažení 1866 proti Prusům, "V mírových letech, které následovaly, byl dlouho využit jako učitel v kadetní škole s velmi dobrými výsledky"; od 26. dubna 1873 má Marianský kříž řádu Německých rytířů; 1. května 1877 byl povýšen na setníka 2. třídy, 1. 11. 1879 na setníka 1. třídy; po absolvování kursu štábního důstojnictva přesunut do 40. pěšího pluku. 1. 6. 1886 vstoupil do výslužby a od té doby žije v Kolíně.[46]

V díle „Geschichte meiner zehn Vorstehhunde enthaltend praktische Beispiele sowohl über die Dressur des Hühnerhundes als auch über die Führung des ferm dressirten Hundes damit er nicht uerliege Von Ladislaus von Bujanovics Wien 1862“ se dočítáme, kterak autor, maďarský šlechtic, studující polytechniku ve Vídni (1836-7), později voják, cvičil lovecké psy. V desáté kapitole „Flora II“ velmi podrobně píše o tom, že na jaře roku 1861 ho jeho starý lovecký přítel v Kolíně „meiner alten Jagdfreunde in Kolín, der Freiherr Thadä von Herites“, požádal, zda by nevzal na lov „ins Feld“ jeho sedmiměsíční fenu „Vorstehhündin“ slyšící na jméno Flora, spolu s Bujanovicsovou, která měla stejné jméno. Heritesova Flora byla mírná, hladkosrstá černá fenka, kterou mu v březnu vrátil mistr v umění výcviku „Meister der Dressirkunst“, hajný v Žlebech s tím, že je příliš slabá. Bujanovics ji pak vzal „do pole“ 26krát a 15 srpna ji baronu H. již mohl prezentovat. Zpočátku se v hustém bramborovém poli moc nedařilo a baron H. vypadal trochu zklamaně, ale Bujanovics ho ujistil, že od svého psa uvidí více. A skutečně nakonec ulovili 8 slepic a 2 králíky. Požádal pak barona H., aby před psem zastřelil ještě pár desítek slepic a králíků a když se nebude správně chovat, že ho ještě bude trénovat dál. Baron si však od 25. srpna do 3. září čas potřebný pro lov nenašel.[47]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

V korespondenci Josefa Brzoráda dceři Marii a jejímu manželovi Karlu Hauptmannovi z archivu potomka, Stanislava Pitruna nacházíme několik zajímavých zmínek:

Dle dopisu z 25. července 1851 bratři Eduard a Rudolf navštívili Josefa Brzoráda na Lochkově.[48]

Josef Brzorád 14. září 1851 z Lochkova píše, že mu syn Eduard nedávno napsal, že očekává jmenovací dekret na místo notáře v Německém Brodě.[49]

23. března 1851 píše Josef Brzorád dceři Marii o synu Eduardovi, že dle jeho posledního dopisu se zdá, že má v úmyslu si domů přivésti životní družku „sich eine Lebensgefährtin heimzuführen“. Seznámil se prý s jistou slečnou Marií, dcerou blízkého statkáře, která se mu jeví velmi vhodná „die ihm sehr zuentsprech scheint“. Rodiče jsou mu nakloněni „Die Eltern sind ihm wohlgewagen“, a tak teď přijde na to, zda si dokáže získat také odpovídající sympatie vyvolené „ob er sich die entsprechend Zuneigung der Auserwählte wird zu verschafen wissen“.[50]

23. ledna 1848 píše Josef Brzorád, že Rudolf s Eduardem navštívil ve středu ples právníků „der Juristen Ball“, kam přišla i jeho vyvolená Johanna „wo auch seine Auserwählte Johanna zugegen war“. Po plesu cesta na Lochkov pěšky.[51]

V dopise z 2. 2. 1854 píše Josef Brzorád z Lochkova své dceři Marii, že dcera Anna byla na Zbraslavi na dětském plese pod ochranou paní nadlesní „Protekzion der Frau Oberförsterin in einem Kinderball“, kde byla honorace zbraslavská, ale i z Prahy. Zavezla ji tam Filipine a byla tak hodná, že ji v pondělí zase přišla vyzvednout. Včera obdržela zase urgentní pozvání „eine dringende Einladung“ od německobrodské Marie, aby k nim přijela na masopust „dem Fasching“. Doprovodila by jí až do Kolína na vlak, Eduard by dal na cestu do Kolína k železnici k dispozici koně. Josef však svolení nedal. Karel s Emmou ten den odjeli do Prahy a Josef se nemohl dostat do Slivence na mši, protože cesta byla příliš zasněžená a kvůli dešti z včerejší noci byla nesjízdná i polní cesta pro saně.[52]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

V původním textu byly děti Barbary a Johanna von Herites odbyty počtem 14, z nichž přežilo

*Matzner Joanna Theresia B 49 1796 (Haus Nr. 1. Datum nečitelné (před 27.7., což je další záznam), otec: Johann Matzner, Degwitzer Director; maTKA: BARBARA VLASY CZERA p. jANNA Wašatky, sladka; kmotra Theresia Pruchova, hospodyně na proboštství; kmotr Anton Matzner http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=0E15DF4F734142D593062F3930C5678E&scan=52#scan52 )

+ Matzner Joanna Theresia B 24 1796 (14.5. na kašel http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=BF7747CD0FE44EC3AB083307934E46B6&scan=28#scan28 )

*De Herites Wenceslaus Adalbertus B 50 1797 (23. 3. 1897 Haus Nr. 1. Wenzl Adalbert Johann Nepomuk, otec již Johann Matzner Ritter von Herites, kmotři Václav Vojtěch von Herites a Theresie ….? http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=0E15DF4F734142D593062F3930C5678E&scan=54#scan54 )

+ Den 28ten Dezember 1825 Hr. Wenzel Freyherr v. Herites , k. k. Gubernial-Koncepts-Praktikant- alt 29 J., aus 378-3

(an der Leberverhärtung = cirhóza jater und allgem. Brustwaffersucht).[53]

De Herites Barbara Theresia B 54 1798 (14.10. kmotra Theresia Tochter nach dem Anton Stuberski(?), V.V. H. http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=0E15DF4F734142D593062F3930C5678E&scan=60#scan60)

+ Herites Barbara Baro de C 11 1806 (9.2.; 7 a ¼ léta, psotník)

De Herites Michael Antonius C 1 1800 (31.10. kmotři Pan děkan volyňský Michael Herites,; Wenceslaus Adalbertus Eques de Herites http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=6#scan6 )

+ Herites Michael Eques de C 1 1800 (19.11., 3 neděle, psotník)

DE Herites Rosina Carolina C 5 1801 (29.10. Otec: Ritter von Herites, Inspektor und Director, kmotra Theresia Průcha z Prahy a Anton Herites http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=10#scan10 )

+ Herites Rosina Eques de C 4 1802 (27.6., 5 měsíců, Rozýna z Herites, psotník)

De Herites Judas Thaddeus C 10 1803 (Judas Thadeas Jan Evangelista 9.3. VV H + Theresia Prucha, měšťanka z Prahy; otec Pan /:tit:/ Jan Evangelista Rytíř z Herites, Inspektor v Dejvicích http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=15#scan15 )

DE Herites Eques, Carolina C 14 1804 (4.5. Otec Johann Evang. Ritter v. H. Director in Dejvic, kmotra Theresija Průcha, VV H; Anton Ritter v. Herites, k.k. Landes..auskultant http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=19#scan19 )

De Herites Joanna, Baro C 17 1805 (10.4. JOhanna Baronka z Herites, otec Jan Svobodný Pán z Herites, kmotři Theresija Průcha z Prahy; VV H; Maria Eiseltova, Prager Bürgerin; Anton v. Herites http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=22#scan22 )

+ Herites Joanna Baro de C 9 1805 (5.5., 19 dní Psotník)

De Herites Anna Baro c 20 1806 (8.6. Anna Baronka z Herites, kmotra Anna Schöfl?,Bürgerin von Prag; Josef B.. sládek z ... http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=25#scan25 ) + Herites Anna Baro de C 12 1806 (9.6. příčina Nedost..)

De Herites Joanna Baro C 24 1807 (15.6. Johanna Schmidingrová; VV H http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=29#scan29 )

+ Herites Joanna Baro de c 15 1808 (28.3. 3/4 léta, psotník)

De Herites Joannes Nepom. Antonius Baro C 30 1808 (27. 9. kmotři: VV H, Anton v. H., Maria Eiselt, .....gattin http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=35#scan35 )

De Herites Maria Dorothea Baro C 34 1810 (6.2. Maria Eiselt Gemahlin k.k. ... Beamther; VV H http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=39#scan39

+ Herites Maria Dorothea Baro de C 22 1810 (24.3., 6 neděl, psotník)

De Herites Antonius Michael Maxmilian Baro C 42 1811 (12/13 October, kmotři Anton Freiherr v. Herites in Namen des ... Adalbert /VV H, JOhanna verwitt. Schmidinger geb Herites +++)

L. Baro D. Herites Maria E 69 1816 (2. 8. Maria Anna Terezia Baronka z Heritesů, otec Urozený Pán p. t: Pán Baron Heritesů, Pán na Stránově; kmotři Maria Eiselt, Gemahlin k. k. Rectifications Beamter a strýc V.V. v. Herites Probošt a Děkan. ) http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F9908CCA1EBF4635912FEB10AD2AEFEB&scan=68#scan68

9. 3. 1803 se narodil Thadeus in Degwitz No. 1, křtěn Judas Thadeas Joannes Evang. Kmotry V.V. Herites, und der Frau Theresia Průcha, Prager Bürgerin. (František Průcha, zkoušený soudní aktuár v Dejvicích (r. 1803, 1806), byl přijat za justiciára (r. 1812, 1813)[54]) Johann von Herites tehdy psán jako Inspektor in Degwitz.

Další zmínka již je z roku 1839, kdy je v kapitole „Neuste Militärveränderungen, Beförderungen und Übersetzungen“ u „Herites Thaddäus Bar.,“uvedeno povýšení z kapitána na setníka: „Kapt. V. La Tour Reg. z. wirkl Hptm im R.“[55]

Roku 1842 je „Herites Thaddäus Bar. Hptm. v. Latour I. R.“ pensionován. [56]

Nebožtíci, kteří neměli nikoho, kdo by se jim postaral o řádný pohřeb, byli často nazí uloženi do univerzální rakve. V ní byli z nemocnice vezeni na hřbitov i tři osoby, které z této rakve vysypali rovnou do hrobu. „Roku 1870 starý pán Tadeáš baron z Heritesu, trápen jsa nemocí, nemoha spát, ráno za svítání díval se z okna svého domu v Zahradní ulici, a tu právě Kašík, ošetřovatel ze staré nemocnice, vezl na trakaři ve velké rakvi nebožtíky a zpod víka koukala ven ruka mrtvoly. Pan baron důkladně Kašíkovi vyčinil a hned zakročil na radnici, a od té doby každý nebožtík z nemocnice byl pohřben v rubáši a v jednoduché rakvi.“[57]

Při jižní zdi I. oddělení kolínského zálabského hřbitova byla nalezena hrobka rodiny Voith von Sterbez. Jsou zde pochováni dle dochovaných nápisů: „Marie Freiin Voith von Sterbez geborene Freiin von Herites k.k. Statthalterei-Ratts-Wittve geb. am 31ter Juli 1816 gest am 22ten April 1885“, „Ferdinand Freiherr Voith von Sterbez, Beamter der k.k. priv. Eisenbahn-Betriebs-Direction zu Prag, geb am 11ter Februar 1856, gest. am 12.ten Juli 1886“ a „Marie svob. paní Voithová ze Sterbezů ovd. Behackerová *1838 + 1900, a ovd. Němečkova *10. 5. 1888 + ? 8. 1900“ a „Berta Voithová ze Sterbezů *9. 5. 1844 + 8. 2. 1920“ a „Hermina Voithová ze Sterbezů *31. 5. 1851 + 14. 9. 1921“.

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image004

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image002

Na výstavě "Jak se žilo za císaře pána" (23. 02. 2018 - 13. 05. 2018) Regionálního Muzea v Kolíně byly k vidění šperky získané do sbírkového fondu muzea z majetku baronek Hermine a Berty Voith von Sterbez.

Diplomová práce Lucie Hesounové z FF JU v Českých Budějovicích „MALTÉZSKÁ FARA V HORAŽĎOVICÍCH (1251 – 1850)“ z roku 2009 přináší podrobnější informace o působení P. Jan Matznera (+1740).

Dostupné na https://theses.cz/id/nehq2q/downloadPraceContent_adipIdno_10591

Diplomová práce Barbory Maňáková z PF ZČU v Plzni „Měšťanské elity v Horažďovicích v raném novověku“ z roku 2017 přinesla nové poznatky o prvních generací rodiny Heritesů v Horažďovicích.

Dostupné na https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/26890/1/DP%20Manakova%202017.pdf .

25. srpna 1816 přijal Arnošt Konstantin Růžička (1761–1845) biskupské svěcení jak bylo naplánováno také v Praze z rukou pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského, spolusvětitelem byl litoměřický biskup Josef František Hurdálek. Asistoval při něm také probošt pražské metropolitní kapituly Václav Vojtěch baron von Herites.[58] V dopise Růžičky Chlumčanskému ze 4. srpna 1815[59] je možné se dočíst, že pro Heritesovu asistenci měl papežské povolení.[60]

$Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasnednes_soubory\image001.jpg$

Detail klečícího císařského páru roku 1791 před kaplí sv. Vojtěchapražské katedrály, který oblopují arcibiskupové pražský a olomoucký, další biskupové, dómská kapitula a nejstarší faráři. Zde někde pravděpodobně stojí i Václav Vojtěch von Herites.[61]

Koczi, Kocy, Koczy

· Josef Kocy (+1781), pohřbený v Habrech; jako „Postschreibr“ jeho syn

o Johann (1759-1821), též pohřbený v Habrech, oo Anna Laška, dcera Václava L.

§ Johann

· Konrad Josef Jiří Kocy (cca 1751-1826), Postmeister in Kamen, oo Antonia Rauscher, pohřben v Habrech

§ Theresia Brigita Antonia roz. Kocy (1790[62]-1838), , oo 1812 Vincenc Freiherr Voith von Sterbez (1785-1845, k. k. Hauptmann 28. Inf. Reg., c. k. poštmistr v Kameni)

· Ferdinand Voith Freiherr von Sterbetz (1812-1882) oo Maria Bar. Von Herites (bratr Thadeas baron von Herites (1803-1887) k. k. Hauptmann 28. pěšího pluku,)

o Vincenz Baron Voith=Herites von Sterbez (1842 -1912), k. k. major 21. pěší pluk,

o Rudolf Eduard (1828-1905) k. k. Hauptmann 28. pěšího pluku

§ Moritz Kozci (*13. 5. 1799 Kámen)

§ Konrád Josef Kocy (od 1852) šlechtic von Cenisberg (1796-1874[63]). c. k. major 28. pluk[64], oo Marie, dcera statkáře Jana Leopolda Kundráta.

· Johann Kocy Edler von Cenisberg, c. k. major[65] 30. Inf. Reg. (1833-1904) oo Luisa Buschak (*1833)

o Konrád

o Artur (*1844) oo M. Bayer

§ Mary (*1878)

§ Konrád (*1881)

§ Artur (*1883)

§ Bedřich (*1888)

Schrutka, Šrutka

· Nikolas Schrutka oo Teresia

o Maxmilián Schrutka, žil ve Štokách oo Anna, jejíž rodiče byli Johann Ulrich a Theresia/Tereza rozená Kocy z Kamene,

§ Vincencius Schrutka (1832-1890), narozen ve Štoky, zemřel v Kolíně

§ Teresie Anna Maria von Hillmayer (1834-1923) rozená Schrutka / Šrutková oo Bedřicha Ritter von Hillmayer (*2. 5. 1827), c. k. podplukovník 21. Infant. Reg., 1878 major aus Chrudim[66], 1880 pense + povýšení podplukovník[67]

Mezi příspěvky pražské pobočky ministerského úřadu válečné sociální péče je uvedeno nemocniční prádlo (Spitalshemden) od Baronin Anne Voith von Sterbez. Verzeichnis der Spenden, die in der Zeit vom 15 bis 30. September bei der Zweigstelle Prag des Kriegsfürsorge-Amtes im k. und k. Kriegsministerium eingelaufen sind. Beilage zum Prager Tagblatt 15. Oktober 1914

Na výstavě chovu ptactva dostala roku 1898 v Linzi za drůbež baronka Voithová z Osečan bronzovou medaily hornorakouské kulturní rady.

Geflügelzuchtausstellung. Für Hühner: bronzene Medaille des Oberösterreichischen Landesculturrathes: Frau Baronin Voith von Sterbez in Wosečan. (Linzer) Tages-Post 29. März 1898, str. 4

Roku 1884 byl založen Spolek vysloužilých a záložních poddůstojníků v Kolíně a okolí, aby pěstoval mezi členstvem oddanost a lásku k císaři a králi a k České vlasti. Jednací a velecí řeč výhradně česká. Účelem spolku jest: a, podporování členů v případě nemoci, b, zapravování útrat pohřebních za zemřelé členy spolku. Protektorem spolku byl Vinc Voith-Herites ze Stěrbeců.[68]

Výřez plánu města Kolína z městské kroniky, situace cca 1860[69]

Thadeas vstoupil do výslužby jako major, po smrti strýce probošta prodal Stránov a roku 1843 přestěhoval se do Kolína, kde v Zahradní ulici zakoupil od městského radního J. Kopečného usedlost na Pršíné a přestavěl ji k nynéjší podobě. [70] Dvůr na kouřimském předměstí č. 45 stavěl p. baron Thadeaš Herites c. k. hejtman v pensi roku 1842.[71]

17. května 1921 poslala podplukovníku Kratochvílovi z Kolína „Rezi Hillmayr“ dopis. Prosí u příležitosti v novinách oznámeného „zvyšení pense“, které četla Faninka a obrací se na „starého přítele“s prosbou o peníze. Lituje, že se neviděli, když byl naposled v Kolíně. Líbá „Linku[72] a jejich dobrý synové“. Zvlášť je připojena zvláštní prosba: „Prosím pane podplůkovník račte psati Milost pí česky neb se nikdy nemužou Milost baronesou dohodnout, já moc německy také číst neumím“. Protože se podpis mírně liší od písma dopisu, je možné, že dopis psala služka.[73]

Terezie von Hillmayer, rozená Šrůtková z Něm. Brodu, narozena 15. 3. 1834[74] byla manželkou podplukovníka Bedřicha Ritter von Hillmayer[75] (*2. 5. 1827), „c. k. hejtmana pěšího pluku 21, syna Václava Josefa (1774-1853), c. k. katastrálního ředitele a Kajetány šl. Dempscher (*1794)“[76]. Hodnost podplukovníka získal při odchodu do pense roku 1880.[77]

Terezie von Hillmayer (1834-1923) je v textech F. Straky označena za sestru, či sestřenici sourozenců Voith von Sterbez.[78] Tomu však nic nenasvědčuje. Faktem je, že její manžel byl majorem 21. pěšího pluku stejně jako Vincenc Voith. Navíc pocházela z Německého Brodu (působiště Ferdinanda Voith von Sterbez 1849 -1853) a byla stejně stará jako Marie Brzorádová roz. Krziwanková. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že se rodiny znaly již z mládí. Za bratrance Voithových je Strakou označen i starý mládenec, okresní tajemník Vincent Schrůtka (1833+1890), který pocházel ze Štoků u Německého Brodu,

Zemřela 17. 3. 1923, pohřbena 20. t.m. , adresou Kolín č. 46/II[79], jako vdova po + Bedřichu z Hillmayerů, podplukovníkovi, sešlostí věkem, „bez nadání ošetřovatelky?“ [80] Podle F. Straky bydlela v domě pana Vavrušky, vedle Voithových.

„Baronesy za svého mládí pilně se zúčastňovaly probuzeneckého života v Čáslavi a byli výbornými divadelními ochotnicemi Když hrály dcery pana krajského, vždy bylo čáslavské divadlo obecenstvem naplněno.“ [81]

$Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\docasne nepokusny_soubory\image002.jpg$

Diplom Alžbětínského řádu pro Hermine Voith von Sterbez z roku 1908, Kolínský archiv

„… a jejich velká dobročinnost byla každému známa. Často skoro denně chodil k nim na návštěvu jejich bratranec (SIC! – JS) zádušivý pan Vincenc Schrůtka okresní sekretář, a klátivým krokem k baronům do Zahradní ulice ubíral se velice často vysoký a hubený pan magister Vrba, provisor Fifkovy lékárny a provázel ho věrný jeho druh žlutavý chrt. Vrba byl též velice dobrý člověk, jací se dnes nerodí A tato společnost dobráků trávila krásné chvíle buď v zahradě aneb v úzkostlivě čistém domě v pokojích s empirovým nábytkem a vzácnými obrazy, z nichž vynikal obraz umučení Páně, na měděné desce malovaný slavným Van Dykem. Hosty obsluhovaly služebné, které celý život u baronů strávili. Avšak bledá sudička obcházela panský dům v Zahradní ulici; r. 1890 Schrutka[82], r. 1912 baron Vincenc, baronesa Berta r. 1920 a barones Hermína roku 1921. Kdy zemřel Vrba nevím. Roku 1924 zemřela jejich sestřenice paní Terezie z z Hillmayerů vdova po podplukovníku (bydlela vedle u p. Vavrušky)“[83]

Baronesa Hermína Voith-Heri-tesová ze Sterbezů zemřela ve věku 70 let, kdysi majitelka realit v Zahradní ulici, dáma velice šlechetná a dobročinná. Byla delší dobu nemocná a pravděpodobně vzala více prášků pro spaní než měla lékařem předepsáno a usnula na věky. Jsouc v tísni, realitu svoji, hodně již zadluženou prodala 0. Vavruškovi, obchodníku za 192.000 Kč. - Jí odchází z Kolína poslední člen šlechtické rodiny Herites-Voithovy ze Sterbezů, která se počínaje panem Tadeášem z Heritesů, c.k. setníkem m.s. v roce 1843 zde v Čísle 45-IV. usídli-la. Universálním dědicem, zbylého a skrovného již jmění stal se adoptivní syn JUDr Leo Prziborski-Voith-Herites, advokát v českých Budějovicích.[84]

V kolínském muzeu je uchován i děkovný dopis u příležitosti 20 let trvání kruhu mladých kuchařek 1889-1909. Další strana je výčtem cca 80 jmen děvčat, ukončený podpisem “Babeta Linhartová, pořadatelka a pobočnice bar. Hermíny Voithové, dámy řádu Alžbětina II. třídy.”

Krejcarový spolek v Kolíně byl zřízen pro potřeby chudých dítek roku 1888 a od valné hromady roku 1890 byla místopředsedkyní “sl. baronesa Vojtová”. “… Chudá odrostlejší mládež školní, vyhýbavší se škole, potulovala se městem, obvzláště v jarní a podzimní době kolem nádraží, hledíc žebrotou na příchozích opatřiti sobě peněz, kterých opět hrou a na pamlsky utrácela, vyžebraného chleba nemnoho si vážíc, ten samý I odhazovala. Občanstvi denně žebrotou obtěžováno bylo. Tomu však učiněna přítržm když počato stravováním školní mládeže.” [85] Roku 1893 čteme: “Dámský odbor jehož starostkou jest slečna baronesa Hemrina Vojthova ze Stěrbeců obstarává střídáním se dám ve vaření v kuchyni…. Roku 1894 – Hlavní zásluha kuchyně patří dámskému komitétu v jehož čele jest hortlivá a neúnavná baronessa Hermina Vojthova ze Stěrbecu.” Ta byla zvolena I do správního výboru. “Krejcarový spolek je zajisté ten nejhumánější , v kterém bez ohledu politických stran, lze vykonati mnoho dobrého.” Roku 1896 si všímáme daru barona Voith-Herites 5 zl. Roku 1898 bylo za deset let vařeno 963 dnů, úhrnem rozdáno 249.814 obědů, nehledě k obudvi a oděvu. Roku 1900 je Hermine předsedkyní administrativního výboru. [86]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

Kaiserlich auch k. k. priv. prager Intelligenz-Blatt z 12. února 1806 na straně 28 přinesl zprávu o úmrtí na pražské Malé Straně: Den 4. Febr. Hr. Ferdinand Delorme, Arzneybeflissener im 4. Jahr, 22. J. alt aus Nr. 381. [87]. V Karmelitském domě vedle svatého Jezulátka tedy možná zemřel student 4. ročníku farmacie, nikoliv lékařství.

Kvintety dedikované Ferdinandovi Delorme českým význačným skladatelem Pavlem Vranickým si můžeme poslechnout. Nahrálo je Stamicovo kvarteto roku 2010 a jsou ke stažení na Radiotéce Českého Rozhlasu.[88]

Dílčí inventář Směnečného a obchodního soudu magistrátu hlavního města Prahy má mezi spisy křesťanských firem[89] následující:

Inv. Č. 112 sign. V/30

Nicolas Brousse - majitel: Nicolas Brousse; prokurista: Carl Delorme (Charles de Lorme) (od r. 1782)

Časový rozsah: 1781–1782

Inv. Č. 142 sign. V/60

Ferdinand Delorme junior et Compagnie; Praha - majitel: Ferdinand Delorme ml. (de Lorme), hraběnka Theresia von Künigel (roz. von Clam); prokura: F. Delorme; obchod se střižním a galanterním zbožím

Časový rozsah: 1784, 1800

Inv. Č. 168 sign. V/86

Anna Delorme; Praha - majitel: Anna Delorme (de Lorme); obchodní firma.

Časový rozsah 1787

Pánové „Karl und Ferdinand Delorme“ jsou jmenováni mezi přáteli sirotků sirotčince sv Jana Křtitele, kteří roku 1780 významně přispěli. „Die Beiträge anderer Waisenfreunde waren in diesem Jahre abermal sehr beträchtlich.“[90]

K sirotčinci dlužno dodat, že jako velmistr lóže "U tří korunovaných hvězd" dal hlavní podnět k založení sirotčince na Novém Městě pražském (1773), nazvaném podle patrona zednářů sv. Jana Křtitele, Kaspar Hermann, Graf KÜNIGL (1745-1814).

Kaspar Hermann, Graf KÜNIGL VON EHRENBURG UND WARTH (* 18. November 1745; † 28. April 1814), Kreishauptmann und Kämmerer in Prag, und Freimaurer, ∞ I Maria Theresia geb. Gfn Clamm, (* 16. Dezember 1753; † 1799) [91]

Už otec Kaspara Hermanna, hrabě Sebastian Franz Künigl, hejtman panského stavu v Prácheňském kraji a královský hejtman v Klatovech, je označován za "otce svobodného zednářství v Čechách". Stejně jako on byl i jeho syn členem tak řečené "létající" či "putovní" lóže (francouzsky "loge volante", německy "Wanderloge") Sincereté (tj. Upřímnost), založené původně v Litoměřicích, ale později usazené v Klatovech. Vedle své činnosti v tomto směru zanechal po sobě Kaspar Hermann Künigl trvalou památku v budově Stavovského (Nosticova) divadla, jehož architektonickou podobu (základní kámen byl položen 7. června 1781) inspiroval. Roku 1784 bylKünigel velmistrem lóže "U devíti hvězd", 7. prosince 1786 pak byl podle spisu "Freimaurerei-Begebenheiten in Prag vom Jahre 1786" otevřen jeho zásluhou (stalo se tak u příležitosti pražské návštěvy císaře Josefa II.) Pražský ústav pro hluchoněmé, jehož správní radě následně i předsedal.[92]

2018

Podle přílohy deníku Bohemia[93] se v hotelu U Císaře Rakouského v Praze (Kaiser von Oesterreich) 9. října 1876 ubytovali „JUD Brzorad Landes-Advokat aus DeutschBrod, Eduard Brzorad Jurist aus Deutsch Brod“. Hotel na adrese Na Poříčí 1076/5, Praha 1, navazující na zástavbu obchodního domu Paládium je dnes přestavěn na hotel Ibis.[94]

„V příčině českých interpelací jest přání pana ministr-prezidenta, aby dr. Brzorád od dotazů na předsednictvo sněmovny každodenně se opakujících upustil. Věc nedělá již žádného dojmu a provokuje zbytečně dotazy ze stran německých. Míním, že by bylo snad nejlépe, kdyby klub ústy dr. Brzoráda precizoval stanovisko své v nějakém generálním protestu. Tímto způsobem by pak mohl denních dotazů zanechati?“ (dopis ministra krajana Antonína Rezka[95] mladočeskému vůdci Bedřichu Placákovi ve Vídni, pozdějšímu též ministrovi krajanovi. Koncept datován 23. 4. 1901) [96]

Jednalo se o spor mezi předsedou poslanecké sněmovny říšské rady M. hrabětem Vetterem a českými poslanci, zda je přípustné podávat interpelace v jiném než německém jazyce. Hrabě Vetter odvolával se na zažitou sněmovní praxi, kterou za svého sněmovního předsednictví dodržoval i K. Kramář, a navrhl kompromis v podobě zřízení překladatelské kanceláře. Čeští poslanci jej však odmítli, protože podle nich neodpovídal zásadě o rovnosti jazyků. Poslanec E. Brzorad každou schůzi sněmovny vznášel dotaz na předsednictvo sněmovny a dovolával se připuštění neněmeckých podání, čeští poslanci na protest odevzdávali česky vyplněné hlasovací lístky.[97]

Koupě velkostatku. Pan Robert ze Stanglery koupil od Občanské záložny v Chocni velkostatek "Věž" (okres Německý Brod) za 193.000 kor. — Velkostatek tento do nedávna náležel šlechtické české rodině, nedávno vymřelé, pánům ze Křivánků. Matka spoluredaktorky "Hlasu", Anny Čechové[98], byla posledním ženským potomkem šlechtické oné rodiny. Kolébka její stála tam, kde je nyní pánem cizinec.[99]

Zajímavým dokumentem je úmrtní list Anny Dostálové rozené Brzorádové, která zemřela v nemocnici svatého Antonína v St. Louis. Když Hynek vyplňoval formulář uvedl jméno své manželky za svobodna jako „Count Marie Křivánek“. Zaujalo i rodiště jejího otce „Lochkov Castle by Prague“. Adresa Hynkova, a zároveň adresa odkud před třemi týdny Anna do nemocnice byla převezena byla udána jako „3513 Nebrasca Ave.“[100]

A cut out from Anna Dostálová’s death certificate.[101]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

Sedlčanský lovec pokladů JakubChlastak[102] uveřejnil nález knoflíku s erbem Voith von Sterbez.[103] CCa 2 cm velký měděný knoflík s erbem baronů Voith von Sterbez na přední a poutkem na zadní straně nalezl Tomáš Chlasták roku 2017 asi 600 metrů od osečanského zámku (49°41'33.6"N 14°25'39.0"E). S laskavým svolením nálezce připojujeme i fotografii nálezu.

[Dienstjubiläum] Am 22. Oktober d. J. (1912) beging Herr k. k. Oberfinanzrat und Finanzbezirksdirektor Emanuel Prziborski in Budweis das 30jährige Dienstjubiläum, daß sich beider allseitigen Verehrung und Wertschätzung, deren sich der Jubilar sowohl bei seiner Beamtenschaft, als in weitesten Kreisen von Budweis und Südböhmen erfreut, zu einer solennen Kundgebung gestaltete. — Das Bureau des Gefeierten war mit der in einen Blumenhain aufgestellten Büste Sr. Majestät geschmückt. Hier hatten sich die Beamten der k. k. Finanzbezirksdirektion, die Oberbeamten des Budweiser k. k. Hauptzollamtes und des k. k. Steueramtes, sowie die gesamten Finanzwachbeamten versammelt, in deren Mitte der Jubilar erschien. — Namens der Beamtenschaft ergriff Herr k. k. Finanzrat Fučík das Wort am die herzlichsten Glückwünsche zu dieser Feier zu übermitteln, hob die verdienstvolle Wirksamkeit und humane Amtsführung des Jubilars hervor und dankte ihm für das der Beamtenschaft stets in reichem Maße entgegengebrachte Wohlwollen mit dem Wunsche, es möge dem verehrten Herrn Chef noch eine lange Reihe von Lebensjahren und recht viel Erfolge in seiner dienstlichen Karriere beschieden sein, und schloß mit einem dreifachen Hoch auf den Herrn Oberfinanzrat. — Der Jubilar dankte in herzlichen Worten für die ihm zuteil gewordene Ehrung, versicherte die Beamten seiner steten Fürsorge und bereitwilligsten Förderung und brachte auf feine Majestät als erhabenes Muster aller Beamtentugenden ein dreimaliges Hoch aus, in das die Anwesenden begeistert einstimmten. — Dem Herrn Oberfinanzrat, der es verstanden hat, sich allenthalben durch sein liebenswürdiges Auftreten Sympathien zu erwerben, sind aus Anlaß feines Jubiläums aus Nah und Fern Glückwünsche zugekommen.[104]

Dne 22. října d. J. (1912), oslavil pan k. k. ředitel finančního úřadu a ředitel finančního okresu Emanuel Prziborski v Budějovicích 30. výročí služby; že jubilant požívá všestranné úcty i vážnosti jak ve své státní službě, tak v nejširších kruzích Budějic a jižních Čech, připraveno slavnostní shromáždění. - Kancelář oslavence byla ozdobena bustou Jeho Veličenstva, zasazenou do květinového háje. Zde se shromáždili úředníci c. k. finančního řediteství, vedoucí představitelé Budějovického c. k. hlavního celního úřadu a c. k. daňového úřadu, stejně jako celá finanční stráž a v jejich středu se objevil oslavenec. – Jménem úřednictva chopil se slova pan c. k. finanční rada Fučík, aby upřímně blahopřál k této slavnosti, vyzdvihl jubilantovu záslužnou působnost a lidské vedení úřadu, poděkoval za úřednictvo stále ve velkém počtu přicházející blahopřát a popřál ctěnému panu šéfovi dlouhou řadu let a hodně úspěchů v jeho služební kariéře a zakončil trojnásobným provoláním slávy panu vrchnímu finančnímu radovi. - Jubilant poděkoval upřímnými slovy za čest, která mu byla projevena, ujišťoval úředníky o své neutuchající péči a ochotné podpoře a provolal jeho majestátu jako vznešenému vzoru všeho úřednictva třikrát sláva, k čemuž se účastníci nadšeně přidali. - Při příležitosti jeho krásného jubilea gratulace přišli k finančnímu řediteli z blízka i daleka, neboť umí svým přátelským vystupováním všude získávat sympatie. [105]

Prager Tagblatt z 26. 6. 1916 informoval, že Maria Prziborski-Voith, manželka vídeňského dvorního a soudního advokáta JUDr. Lea Prziborski-Voith, který je činný ve vojenské službě, byla jako zdravotní sestra c. k. Reservního špitálu č. 19 ve Vídni od arcivévody Františka Salvátora vyznamenána stříbrnou čestnou medailí Červeného Kříže s válečnou dekorací.

Frau Maria Prziborski-Voith, die Gattin des Wiener Hof- und Gerichtsadvokaten JUDr. Leo Prziborski-Voith, welcher zur militärischen Dienstleistung eingerückt ist, wurde als Pflegerin im k. u. k. Reservespital Nr. 19 in Wien vom Erzherzog Franz Salvator mit der silbernen Ehrenmedaille vom Roten Kreuze mit der Kriegsdekoration ausgezeichnet.

Kurt Prziborski Voith-Herites odmaturoval na Schottengymnasium Wien roku 1921. V přehledu je uvedeno i zvolené povolání „Gewälter Beruf: Welthandel“: světový obchod.[106]

JUDr. Leo byl dle přehledu vídeňských advokátu (Rechtsanwaltsliste) ve Vídni od roku 1909.[107]

V seznamu dárců sbírky rakouským vojákům, kteří trávili vánoce v Bosne v Prager Tagblatt z 17. 12. 1908 je uveden i „Prziborski-Voith“ s příspěvkem K. 10,-.

Požitky nadání Václava Vojtěcha Jana Nep. svob. pána z Heritesu, pro výpomocné zřízence a zaměstnance s denním platem, pro rok 1933 a ve výši 886 Kč, se rozdělí. Nadace je určena pro výp. zřízence a výpomocné zaměstnance (diurnisty).[108]

Ve druhém sále Výstavy zeleniny, ovoce a vína, která stálým výborem pro ovocnictví c. k. vlastenecké hospodářské společnosti v Praze v hořejších místnostech sálové budovy na ostrově Žofínském dne 26. až 29. září 1869 zařízena byla, vyloženo bylo ovoce od … Pan baron Herites v Kolíně: 6 druhů jablek, 2 druhy hrušek (velmi pěkné láhvové,), švestky a mišpule.[109]

$Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: C:\Users\Jan\Documents\Docasne\pokusny_soubory\image002.jpg$ [110]

_________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

Podle přílohy deníku Bohemia[112] z 10 Oct. 1876 se v hotelu U Císaře Rakouského v Praze (Kaiser von Oesterreich) 9. října 1876 ubytovali „JUD Brzorad Landes-Advokat aus DeutschBrod, Eduard Brzorad Jurist aus Deutsch Brod“. Hotel na adrese Na Poříčí 1076/5, Praha 1, navazující na zástavbu obchodního domu Paládium je dnes přestavěn na hotel Ibis.[113]

Nekrolog Frau Hermine von Prziborski geb. von Krziwanek v Prager Tagblatt mimo jiné uvedl: „Byla laskavou a dobrosrdečnou paní, která si dokázala získat úctu a vážnost nejširších kruhů hojnou a dobrovolnou činností ve sdružení zvláště na poli humanitární činnosti.[114]

Sterbefall. Heute früh ist hier Frau Hermine von Prziborski geb. von Krziwanek ... gestorben. Sie war eine durch Liebenswürdigkeit und Herzengüte ausgezeichnete Dame, die sich durch eine rege und freiwillige Betätigung am Vereinswesen insbesondere auf humanitären Gebiete die Verehrung und Hochachtung weitesten Gesselschaftskreise zu gewinnen wusste.

Universitätsarchiv, Universität Wien: Promotionsprotokoll für das Doktorat der Rechtswissenschaften Bd. 1 (1811-1875), Johann Krziwanek, Geburtsort Wiesch/ Böhmen, Entstehungszeitraum: 7. 9. 1820[115]

V Humoristických Listech Eduarda Grégra z 20. Ledna 1866 se v rubrice Granáty dočítáme: „Tenhle poslanec Křivánek je opravdu hotový křivánek neboť místo co by měl smýšlení a přání svých voličů zastávat přímo a bez oklik bloudí on stále jen po křivých cestách křivě záda před mnohým sebe křivějším náhledem.“[116]

21. dubna roku 1866 pak byla ve stejné rubrice otištěna báseň: „

Pánům Doubkovi Kalinovi a Křivánkovi

poslancům ve sněmu českém

Vy jste v českém vzduchu zmohutněli,

a přec ustavičně cizí píseň zpíváte?

Vždyť nás cizím vzduchem otráviti chtěli,

a vy lhostejně se na to díváte,

jako byste byli zdřevěněli?

Nevíte že na d o u b e k,

usadil se český holoubek?

Nevíte že k a l i n a

jesti Čechům milá květina

a že s k ř i v á n e k , když nové jitro svítá,

vrozeným mu zpěvem boží slunko vítá?

Či snad d o u b e k s k a l i n o u pranic necítí,

an jim chybí srdce rozvaha a zrak? –

A s k ř i v á n e k opět chce nás přesvědčiti,

že je tažní pták?“[117]

Neustávající souboj vedli Češi a Němci při každém jmenování na místa ředitelství v okresech, ležících na národnostním pomezí nebo přímo ve smíšených krajích. Do Českých Budějovic s početnou německou menšinou zemský finanční ředitel Tersch v dohodě s předlitavským ministerstvem financí, místodržitelstvím a českým i německým ministrem krajanem chystal po odchodu českého ředitele Josefa Váni v létě 1907 jmenování vrchního finančního rady Prziborského, který u místního ředitelství sloužil a znal tamější poměry. Navíc dle poznámek vlivného sekčního rady prezidia ministerské rady Greifa[118] „nebyl vůbec německý nacionál, jednalo se o byrokrata, který se na veřejnosti nikdy nijak neprojevil, měl odpovídající kvalifikaci a stál v řadě na povýšení.“[119] Prziborski byl 16. 12. 1907 jmenován vrchním finančním radou, ale okresním finančním ředitelem měl být pro odpor Čechů jmenován český finanční ředitel z Tábora Josef Stibral, který byl ale orientován pročesky otevřeně. Když toto Tersch Prziborskému při jeho služební přísaze v Praze naznačil, odpověděl tento bez okolků, že se to rovná jeho degradaci a společenskému znemožnění. Vytvořila se velmi obtížná situace. S řešením pak přišli českobudějovičtí předáci Zátka a Brdlík. Kontaktovali přímo Prziborského a oznámili mu, že by byli svolní k jeho jmenování. Toto vysvobození ovšem platilo pouze při splnění dvou podmínek. První, pokud bude na místo penzionovaného vrchního poštovního správce Mathiase Langa (německé národnosti) ve městě ustanoven český úředník. Za druhé, pokud se Prziborski osobně dojde představit českému ministru krajanovi Práškovi. Tento symbolický akt byl v úřednickém prostředí mimořádně významný, Prziborski jím dával najevo svoji podřízenost ministrovi, u kterého hledal ochranu, Prášek tím současně od budoucího okresního ředitele získával závazek, že se nebude protivit jeho vůli ani přáním jeho nástupců. Dne 16. ledna se Prziborski dostavil k Práškovi do Prahy a učinil na něj velmi dobrý dojem, Prášek se podivil dokonce, jak umí dobře česky.[120] Aby o obchodu nemohlo být pochyb, nechal si ministr od Prziborského napsat i prohlášení v tomto duchu. „Vaše Excelenci! Dovoluji si ještě jednou vysloviti nejvřelejší dík za obětavou práci, kterou Vaše Excelence si neobtěžovala mé záležitosti věnovat, a Vaší Excelenci ujistiti, že budu vždy povděčným. Současně si dovoluji Vaši Excelenci ujistiti, že se vynasnažím přesně objektivním jednáním v záležitostech národnostních Vaši Excelenci uspokojiti. Znamenám se v nejhlubší úctě upřímně oddaný E. Prziborski, c. k. v[rchni] f[inanční] rada.“[121]: Čechům se tak podařil mistrovský kousek. Zavázali si šéfa finanční správy ve městě a získali českého poštovního správce podle vlastního výběru.[122]

EMANUEL PRZIBORSKI (* 20. 4. 1859 v Peruci; + 2o. 5. 1921 v Českých Budějovicích), 1882 vstup do státní služby, 1886 finanční koncipista. 1889 finanční komisař, 1893 finanční tajemník, 1899 finanční rada Okresního finančního ředitelství v českých Budějovicích, 16. 12. 1907 vrchní finanční rada, 1908 přednosta Okresního finančního ředitelství v Českých Budějovicích, 1919 penzionován.[123]

V národní půjčce „das Nationalanlehen“ roku 1854 si státní dluhopisy v Praze 17. 8. zakoupil dle seznamu i „Eduard Krziwanek in Wez“ a to za 6000zl.[124]

Nekrolog Die Presse Eduarda šlechtice z. Krziwanku označil za autoritu, která se v oblasti zemědělství řadila k nejvýznamnějším v Čechách. Nazýván byl Liebigem[125] praxe. Ve svém politickém postoji se vždy držel ústavy a léta byl členem zemského a říšského sněmu.

Auf seinem Gute Wez in Böhmen starb Herr Edler v. Krziwanek, der auf dem Gebiete Landwirthschaft der zu den hervorragendsten Autoritäten in Böhmen zählte. Man nannte ihn den „Liebig der Praxis“. In seiner politischen Gesinnung hielt er stets zur Verfassung und hatte durch Jahre ein Landtags- und Reichsrathsmandat inne.[126]

Constituirende Generalversammlung des Spiritus-Industrie-Vereines im Königreiche B ö h m e n. Dieselbe fand gestern in Prag unter dem Vorsitze des Herrn A. E. Komers statt. Der Zweck desBereines ist dieWahrung der Interessen der Spiritus-Industrie nach Men Richkingen hin und wird sich dieselbe auch auf die Unterstützung der einzelnen Mitglieder W Credit-Angelegenheiten beziehen. In den Ausschuß wurden gewählt die Herren: A. E. Komers als Präsident, Karl BarM v. Weidenheim als Vice-Präsident, Josef Fürst Lobkowitz, Karl Fürst Schwarzenberg, Sebastian Lochner, Friedrich Schwarz, Julius Prziborsky, Johann Hodik, Rudolf Graf Chotek, Eduard Edler v. Krziwanek, .1. II. vi. Eduard Danbek, Johann Wenke. Als Ersatzmänner wurden gewählt die Herren: Dr. F. Zeller, Heinrich Achatz, Anton Bielohoubek. (Deutsche Zeitung 25. April 1872 http://anno.onb.ac.at/anno-suche/#searchMode=simple&from=1)

Coby bývalý český advokát Dr. Johann Krziwanek narozený ve Věži na Čáslavsku oznámil, že poskytuje právní rady zdarma. Toho využil od orku 1874 insolventní výrobce stuh (Bandfabrikant) Leopold Kurzmayer, který se marně snažil dosáhnout mimosoudního vyrovnání s věřiteli. Na radu Dr. Krziwanka se před exekucí pokusil chránit postoupením svého movitého jmění částečně na manželku a částečně na krytí alimentů nemanželského dítěte. Výsledkem byl bohužel dvouměsíční trest vězení pro Kurzmayera a 14 dnů pro Dr. Krziwanka. „Dobrá rada je drahá, někdy i pro poradce.“[127]

(Die Folgen eines guten Rathes.) Orig.-Ber.j Dr. Johann Krziwanek, ein ehemaliger böhmischer Advokat, aus Wez im Czaslauer Kreise gebürtig, 71 Jahre alt, kündigte vor längerer Zeit in den Blättern an, daß er in juridischen Fragen unentgeltlich Rath ertheile. Der Bandfabrikant Leopold Kurzmayer, welcher seit Ende 1864 insolvent war und einen außergerichtlichen Vergleich mit seine» Gläubigern zu erzielen nicht vermocht hatte, wandte sich um Rath an Dr. Krziwanek. Dieser rieth ihm, er möge, um sich vor Exekutionen zu schützen, sein Mobiliar theilweise a» die Ehegattin und theilweise zur Bedeckung der Alimentation für ein uneheliches Kind an Maria Slanina abtreten. Getreulich befolgte Kurzmayer diesen Rath. Dr. Krziwanek fertigte die betreffenden Dokumente aus, und erst als auch dann ein außergerichtlicher Vergleich nicht zu Stande gebracht wurde, eröffnete Kurzmayer am 16. März 1865, gedrängt von seinen Gläubigern, den Konkurs. Die Aktiven betrugen 1852 fl. 80 kr., die Passiven 13,588 fl. Doch traten die Gattin sowohl als Maria Slanina ihre Eigenthumsanfprüche zu Gunsten der Gemeingläu- biger ab; es kam ein Vergleich zu Stande, wodurch de» Gläubigern 15 Perzent ihrer Forderungen zugesichert wurden, und der Konkurs wurde am 18. August 1865 wieder aufgehoben. Doch in der Kridauntersuchung wurden alle der Konkurseröff nung des Kurzmayer vorangegangenen Handlungen klar gelegt, und nicht blos Leo pold Kurzmayer, sondern auch Dr. Johann Krziwanek in Untersuchung Mögen. Ein betrügerischer Krziwanek Vorgang wurde nicht entdeckt, weil durch die über Anrathen des Dr. vorgenommene Operation ein Schade nicht entstanden war; doch erkannt« der Gertchtshos, Vorsitzender Landesgerichtsrath Dr. Anthoser, in der Handlungs weise des Leopold Kurzmayer den Thatbestand der selbstverschuldeten Krida nach §. 486, und in der Handlungsweise des Dr. Johann Krziwanek gemäß §. 5 des Strafgesetzes die Mitschuld an diesem Vergehen, und verurtheilte Kurzmayer zu einer zweimonatlichen, mit Einzelhaft verschärften strengen, und Dr. Krziwanek zu einer vierzehntägigen einfachen Arreststrafe. Guter Rath ist theuer, mitunter auch für den Rathgeber. Neues Fremded Blatt 6.4.1866

http://anno.onb.ac.at/pdfs/ONB_nfb_18660406.pdf

Verstorbene zu wien den 10.3. 1839: Dem Hrn. Johann Krziwanek Doctor der Rechte, s. Sohn Gustav alt 7 Jahr, zu Erdberg Nr. 396 an der hitzigen Gehirnhöhlen-Wassersucht. Wiener Zeitung 14.3.1839

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

2018

1829-1830 – vypsaná aukce „Lizitazion“, nabídnutí nejvyšší částky za statek Nový Stránov. Aukce panství byla u zemského soudu v Praze registrována 28. 11. 1829 (Prager Zeitung 15.12. 1829, str 9 a 10).

1826 aukce domu č. 378, náležejícímu manželům Joh. a Barb. sv. p. von Herites. Dáno v Praze 16. 12. 1825. Prager Zeitung z 12. ledna 1826

Sechs Personen vom Blitze getödtet. Ueber diesen von uns in der gestrigen Nummer bereits gemeldeten Vorfall wird aus Kolin geschrieben: Am 13. d. M. Abends ging in der Umgebung von Kolin ein heftiges Gewitter, begleitet von einem wolkenbruchartigen Regen, nieder. Auf den Feldern des Barons Herites vor der Brennerei auf der Kuttenberger Straße waren mehrere Arbeiterinnen mit dem Ausheben von Kartoffeln beschäftigt, von denen neun vor dem Regen unter einen Baum flüchteten. Plötzlich fuhr der Blitz nieder, ein belaubender Schlag — und sechs Personen lagen todt im nahen Graben. Die drei Uebrigen sind mehr oder minder schwer verwundet. Das Leichenbegäugniß der Verunglückten fand unter zahlreicher Betheiligung der Bevölkerung statt. Die Kosten desselben wurden von Baron Herites und der Stadtgemeinde ge meinsam getragen. Für die Hinterbliebenen der Verunglückten wurde eine Sammlung eingeleitet. Welt Blatt (Neuigkeits) 19. September 1883

Časopis Českého Museum (sic!) z roku 1838 str 134, V materialijch dali ... pro knihovnu: p. Jan baron Herites, cjs. dworský a řjský kalendář německý na r. 1731.

V historické podsbírce Regionálního muzea v Kolíně se nachází soubor čtyř předmětů spojovaných s generálem jezdectva Michaelem svobodným pánem z Melasu (1729–1806). (Jeho pobočníkem byl Radecký.) Jedním z nich je mosazný polní dalekohled. Daroval ho 10. listopadu 1931 kolínskému muzeu JUDr. Antonín Cyvín (1865–1947) se svou chotí Marií (1876–1947). Na pouzdře skládacího dalekohledu je uvedeno, že ho z pozůstalosti generála Melase získal svatovítský probošt a kanovník kapituly u Všech Svatých na Pražském hradě P. Václav Vojtěch baron z Heritesu (1734–1822). -- „Aus dem Nachlasse des k. k. General Melas an den Dompropst Wenzel Freiherrn von Herites gelangt.“[128] Michael baron von Melas sloužil v sedmileté válce jako pobočník generála Dauna, jehož pobočník baron Vitez s dalšími důstojníky nocoval roku 1857 před bitvou u Kolína v Týnci nad Labem u Václava Floryana Heritese.

K Týnci nad Labem lze dodat, že zde v letech 1747-1761 působil pozdější farář v Chotětově Václav Floryán Herites, strýc Václava Vojtěcha barona z Heritesu, který zde pak působil v letech 1772-78. Jako poslední zde byl Václavův bratr Antonín Herites 1778-1786.[129]

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: dalekohled futral

Polní dalekohled generala Michaela barona z Melasu (1729–1806), který z pozůstalosti získal Václav Vojtěch baron z Heritesu (1734–1822).[130]

Familienkalender: auf das gemeine Jahr 1812, 1813[131], Prag na straně 46, mezi Freherrliche Familien řadí „Matzner

Zwei Herren Brüder

1) Johann Matzner Freiherr von Herites, Herr auf Neu Stranow

Dessen Herr Sohn Wenzel Adalbert Matzner Freiherr von Herites

2) Anton Matzner Freiherr von Herites, k. k. Landrechtssekretär“

___________________________________________________________________________________________

_______________________________________________________________

Dodatky letošní najdete zde.

Dodatky z roku 2018 - zde jste.

Dodatky z roku 2017 najdete zde.

Dodatky z roku 2016 najdete zde.

Dodatky z roku 2015 najdete zde.

Dodatky z roku 2014 najdete zde.

Dodatky z roku 2013 najdete zde.

Dodatky z roku 2012 najdete zde.

Dodatky z roku 2011 najdete zde.

Dodatky z roku 2010 najdete zde.

Dodatky z roku 2009 najdete zde.

Zvláštní přílohy:

Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)

Album Voith-Herites von Sterbez

Pátrání

Hlavní strana

Familie von Herites

Familie von Krziwanek

E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:

Opredcich@seznam.cz

[132]

[1] O vzniku Dědictví připomínáme novým údům toto: Antonín Hanikýř, nar. v Praze d. 21. října 1753, býv. jesuita, pak kaplan v Sedlci u Votic, v Klokotech, Jindř. Hradci a exposita v Ciměři, posléze na výslužbě v Plané a v Táboře, umínil sobě r. 1829. na památku první stoleté pamatky vyhlášeni Jana Nepomuckého za Svatého založiti ústav, jimž by dobré, vzdělavatelně knihy Juha. buh. 29 II vjazyku českém, již vazaně, v ceně levné vydávány byly.

http://librinostri.catholica.cz/download/BoroMatrUdDedSvJN1a2-r0.pdf str 29

[2] Jubilejní kniha K oslavě tisicleté památky sv. Cyrilla &Methoděje jakož i k oslavě padesátiletého trvání Dědictví Sv. Jana Nepomuckého, Praha 1885

http://librinostri.catholica.cz/download/BoroMatrUdDedSvJN1a2-r0.pdf ; Dědictví Jana Nepomuckého vydalo v jazyce českém např. Tyto tituly: Bible, Postilla aneb výklady : rozjímání na evangelia. nedelni : sváteční od Dr. Innocencía Francia,Kancionál; Hlas varhan (dokonalý průvod varhan ke všem písním kancionálu; Zivot Pána a Spasitele našeho Ježiše Krista; Duševní zábava. Sbírka povídek; Čermáková rodina; Vůdce hříšníků Ludvika Granadskébo. Od Jana N. Frant. Desoldy; Příběhy Starého/ NOvého Zákona &.jim připojené nábožná mxjímání pro lid křesťansky; s obrázky; Boj & vítězství pravdy Boží v Cechách. Sepsal kan. J oa. Ehrenherger; Drahé kameny z koruny Svatováclavské čili životy Světců, Blahoslavenych & domněním Svatých národa. Československého; Obrazy : dějepisu Církve Páně. Sepsal Tomáš Novák; Dějiny diecése Pražské. Národní dům Český v Římě. Sepsal a vzdělal Dr. Klement Borový; Obrazy ! dějepisu Církve Páně. Sepsalj'l'oméš Novák; 0 svatém biřmování; SV. lan Nepomucký. S ocelorytinou. Sepsal Dr. Klement Borový atd…

[3] Drašarová Eva: ČESKÁ TRŽNICE PLODIN A VÝROBKÙ A POKUSY O ZALOŽENÍ BURZY V PRAZE in PAGINAE HISTORIAE SBORNÍK STÁTNÍHO ÚSTŘEDNÍHO ARCHIVU 3, Státní ústřední archiv v Praze 1995

[4] Jos. Sweerts und Mac Neven’s Äusserung : XCVIII. Bl. 80. 111. 7

[5] Abafi, Lajos Geschichte der Freimaurerei in Oesterreich-Ungarn Dritter Band Budapest: Ludwig Aigner, 1893 , Moravská zemská knihovna v Brně Signatura: Fr-0233.489,3, str 97 Vierter Zeitraum 1776-1780, Die Loge Zu den drei gekrönten Sternen in Prag.

[6] Geschichte der Freimaurerei in Oesterreich-Ungarn Fünfter Band, Abafi, Lajos , Budapest: Martin Bagó & Sohn, 1899 str 88

[7] Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. Století , XIV: Politický okres Jindřicho-Hradecký, Zámek Jindřichův Hradec, rok 1901, str. 110

[8] dostupné na http://anno.onb.ac.at

[9] Prager land- und volkswirthschaftliches Wochenblatt 19. August 1876,

[10] Prager land- und volkswirthschaftliches Wochenblatt 19. August 1876, [ Prager land- und volkswirthschaftliches Wochenblatt – 1876 08 19 - Seite 21 ] – 07 –

Ernst Bahlsen, Erfurt, obchod se semeny v Praze doporučuje:

ERNST BAHLSEN, Erfurter Samen-Handlung in Prag empfiehlt: Montagner (Alpen-Riesen-Winter-Roggen. Dieser Roggen, in der gesammten landwirth schaftlichen Presse ausserordentlich günstig besprochen und empfohlen, kann von September bis Jänner angebaut werden, und zwar im September höch- stenst 1 Strich Ä Joch, also die Hälfte des gewöhnlichen Aussaatquantums; je später der Anbau erfolgt, um so mehr (dicht) muss gesäet werden, im Jänner so viel, wie von anderen Roggensorten im Herbste. Hieraus ergibt sich eine namhafte Saatersparniss, welche den höheren Ankaufspreis, so gut wie voll- ständig ausgleicht.

Besonders muss noch erwähnt werden, dass die nachstehenden Berichte aus Gegenden stammen, wo andere Sorten ganz oder theilweise auswinterten und sogar ausgeackert werden mussten: Der 4. Bericht ist der Erste, welcher mir nach erfolgter Ernte zukam und verdient besondere Beachtung. Berichte über Montagner (Alpen-) Riesen-Winter-Roggen. …

4. Endlich kann ich Ihrem Wunsche Rechnung tragen und Ihnen Bericht erstatten, dass Montagner Riesen-Roggen sich sehr bewährte; ich habe die von Ihnen bezogenen 8 Pfund Roggen sehr schütter ausgesäet, dessungeachtet bestockte er sich sehr gut, dass sogar aus einem Korn 10-14 Halme, die über 6-7’ Höhe erreichten, sprossten, die Aehren bei 6-7" Länge, stark und voll Körner waren, und erhielt ich hiervon 3 Mandl 4 Bund. Der Drusch ergab 4 1/2 , Metzen*); von einer Auswinterung gar keine Spur; die Vegetation war die gewöhnliche, auch die grossen Fröste im Monate Mai haben gar nicht geschadet, während das gewöhnliche Korn bedeutend gelitten hatte.

Was den Kolben-Weizen*) anbelangt, wäre ebenfalls nichts zu wünschen, aber leider, sowohl nach der Saat als auch bei der Reife desselben haben die Spatzen sehr geschadet, trotzdem ich alle 20-30 Schritte Spatzenschrecker aufstellen liess, vor welchem sich die Thiere während 2-3 Tage scheuten, aber später sich durchaus nichts daraus machten und ihr Zerstö rungswerkweiter fortsetzten, daher ich weit weniger Samen*) erhielt als früher vorhandenwar. Indem ich mich mit Vergnügen meines Berichtes entledige, zeichnet sich

Hochachtungsvoll ergebenst

Kolin, 5. August 1876. gez. Thad. Freiherr von Herites

k. k. Hauptmann a. D.

[11] Kaiserlich-königliche privilegierte Prager Zeitung, Nro. 164 z 18.10.1833

[12] Kaiserlich-königliche privilegierte Prager Zeitung, Nro. 166 z 22.10.1833

[13] Zap Karel Vladislav: Popsánj Kr. Hlawnjho Města Prahy PRO CIZINCE I DOMACI,

v arcibiskupské knihtiskárně, v Praze, 1. ledna 1835, strana 186

[14] Kaiserlich-königliche privilegierte Prager Zeitung Nro. 197 z 15.12.1833

[15] Zap Karel Vladislav: Popsánj Kr. Hlawnjho Města Prahy PRO CIZINCE I DOMACI,

v arcibiskupské knihtiskárně, v Praze, 1. ledna 1835, strana 187

[16] Kaiserlich-königliche privilegierte Prager Zeitung Nro. 87 z 6.6.1823

[17] Kaiserlich-königliche privilegierte Prager Zeitung Nro. 96 z 22.6.1823

[18] Národní Listy Rok vydání: 1887, Ročník: 27, Datum vydání: 29.6.1887, Číslo: 176

[19] Brünner Zeitung Datum vydání: 07.06.1886 Číslo: 129 Amtlicher Theil. (Aus Nummer 124 der „Wiener Zeitung." — Schluß.) Se. k. und k. Apostolische Majestät geruhten ferner allergnädigst anzuordnen: zu verleihen: den Majors-Charakter ad honores mit Nachsicht der Taxen: den Hauptleuten erster Classe: Vincenz Freiherrn Voith-Herites von Sterbez, des Infanterie-Regiments Graf Auersperg Nr. 40, anläßlich seiner nach dem Ergebniße der Superarbitrirung als invalid erfolgenden Uebernahme in den Ruhestand.

[20] Národní listy Datum vydání: 19.7.1866 Číslo: 196

[21]

Právník The Lawyer = Le Juriste = Der Jurist = Jurist : Teoretický časopis pro otázky státu a práva, Rok vydání: 1893 Ročník: 32 NAKLADATELSKÉ ÚDAJE Praha: Academia, str 816

[22] Národní listy , Datum vydání: 24.5.1905, Číslo: 141

[23]http://www.mukolin.cz/prilohy/Texty/2589/24kronika_1989_dejiny_dobrovolne_organizace_barevne_provedeni.pdf

[24] Čech, politický týdenník katolický, Datum vydání: 22.02.1882, Číslo: 43 vydav. Praha: Antonín Schmitt, 1869-1937 Národní knihovna České republiky Signatura: Mf C 005132

[25] Zlatá Praha Datum vydání: 4.6.1886 Číslo: 25 Str 400

[26] Mohutní duch, kdykoli postřehne podniknutého díla velikost.

[27] Les a lov, časopis pro lesnictví, lov, rybářství a přírodní vědy : věstník ústavů lesnických v Písku, Národní knihovna České republiky Signatura: 54 C 1328 Datum vydání: 08.02.1908 Číslo: 9, str 189, ŽIVOTOPISY.

[28] Budivoj, 1914 (ročník 50) z 10.7.1914, výtisk č. 55, * Místo vydání:

České Budějovice, str. 2

[29] Plzeňské Listy, 9.5.1903, strana 3

[30] SOkA Svitavy, fond TJ Sokol Litomyšl: kn. 5.; in Vobejda Onřej: Obecní samospráva v Litomyšli v letech 1865- 1914, (bakalářská diplomová práce), Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2014

[31] Vobejda Onřej: Obecní samospráva v Litomyšli v letech 1865- 1914, (bakalářská diplomová práce), Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2014

[32] Vobejda Onřej: Obecní samospráva v Litomyšli v letech 1865- 1914, (bakalářská diplomová práce), Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2014

[33] Studijní nadání v Království českém = Studien-Stiftungen im Königreiche Böhmen Datum vydání: 1912 Číslo: 16 NAKLADATELSKÉ ÚDAJE V Praze: C.k. místodržitelství pro Čechy,  Národní knihovna České republiky Signatura: 54 B 000577/Sv.18, K Čís. 562 v Vili, svazku stránka 141 - 142.

[34] https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/57747/Holinkov%C3%A1L_ArchitekturaUrbanismus_VH_2014.pdf?sequence=3&isAllowed=y

[35] Hospodářské Noviny. Vydávány od cís král vlastensko hospodářské Společnosti v království Českém, Ročník 7, roku 1856, str 416, https://books.google.cz/books?id=xrEA656sG2sC&pg=PA416&dq=%22v%C4%9B%C5%BEsk%C3%BD%22&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwizvr-h1YXdAhUP-aQKHfswDakQ6AEIRTAE#v=onepage&q=%22v%C4%9B%C5%BEsk%C3%BD%22&f=false

[36] Vydavatel a redaktor Jan Šrůtek V Hradci Králové, Číslo 17 Ročník II 12 str 129-131, https://books.google.cz/books?id=dkxkSsCy0UAC&pg=PA130&dq=k%C5%99iv%C3%A1nek+v%C4%9B%C5%BEe&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwi4wrO6svzcAhXIposKHV9DDNE4KBDoAQgmMAA#v=onepage&q=k%C5%99iv%C3%A1nek%20v%C4%9B%C5%BEe&f=false

[37] Hospodářské Noviny. Vydávány od c.k. vlastensko-hospodářské ..., Volume 18, str 231, https://books.google.cz/books?id=7t5qRRBaOTwC&pg=PA231&dq=k%C5%99iv%C3%A1nek+v%C4%9B%C5%BEe&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwiF7cX9sPzcAhUrMuwKHddiClY4FBDoAQg4MAQ#v=onepage&q=k%C5%99iv%C3%A1nek%20v%C4%9B%C5%BEe&f=false

[38] Hospodářské Noviny, Volume 24, XIX Sešit 1873 I října, Vydává zemědělská rada pro království České, https://books.google.cz/books?id=Tq7jWlAh9yAC&pg=PA523&dq=k%C5%99iv%C3%A1nek+v%C4%9B%C5%BEe&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwjV57zcrvzcAhVSMewKHY9tBwkQ6AEITTAG#v=onepage&q=k%C5%99iv%C3%A1nek%20v%C4%9B%C5%BEe&f=false

[39] O švadlenách, krajkářkách, stavěčkách čepců a kytkářkách na Mladoboleslavsku. Podává Barbora Hoblová. in

Český lid: sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Praha: V. Šimáček, 1892- . ISSN 0009-0794. Dostupné také z: http://ceskylid.avcr.cz.; roč. IV., 1895, strana 306

[40] Mašek Petr: Šlechtické rody…: Log z Netky str. 578; https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-0359089-Pansky-dum-Tynec-nad-Labem-cesko/?qt=mg)

[41] Viz kapitola P. Václav Vojtěch Herites Freiherr von Herites (1734-1822), probošt svatovítský a děkan u Všech Svatých rok 1806

[42] Pilsner allgemeines Amts- und Anzeige-Blatt, str 131, (https://books.google.cz/books?id=6z5bAAAAcAAJ&pg=PA131&dq=Der+von+Frau+Anna+verwitweten+Stroh&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiD-LKIp_ncAhWM6aQKHcOHDuMQ6AEILjAB#v=onepage&q=Der%20von%20Frau%20Anna%20verwitweten%20Stroh&f=false )

[43] (SOkA Havlíčkův Brod)

[44] (Prager Abendblatt 22,9,1876 č.216, https://books.google.cz/booksid=3tPe1gCJYHsC&pg=PT197&dq=Frau+Anna+verwitweten+Stroh&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwj_8ubJqfncAhUH6KQKHdscB08Q6AEIJzAA#v=onepage&q=Frau%20Anna%20verwitweten%20Stroh&f=false)

[45] https://books.google.cz/books?id=04mQNKF-b0AC&pg=PA117&dq=%22Anny+ovdov%C4%9Bl%C3%A9+Strohov%C3%A9+rozen%C3%A9+Lockov%C3%A9+%22&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjXrMbdqvncAhXS-KQKHeVBB4EQ6AEIKTAA#v=onepage&q=%22Anny%20ovdov%C4%9Bl%C3%A9%20Strohov%C3%A9%20rozen%C3%A9%20Lockov%C3%A9%20%22&f=false

https://books.google.cz/books?id=sjp3OOwUZhIC&pg=PP15&dq=%22Anny+ovdov%C4%9Bl%C3%A9+Strohov%C3%A9+rozen%C3%A9+Lockov%C3%A9+%22&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjXrMbdqvncAhXS-KQKHeVBB4EQ6AEILjAB#v=onepage&q=%22Anny%20ovdov%C4%9Bl%C3%A9%20Strohov%C3%A9%20rozen%C3%A9%20Lockov%C3%A9%20%22&f=false

[46] Svoboda, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage, Wien 1894, strana 433

[47] https://books.google.cz/books?id=sVOPzCvsYzkC&pg=PP5&dq=ladislaus+von+Bujanovics&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiCspKyuPncAhUD-qQKHbS7CpwQ6AEIQzAE#v=onepage&q=ladislaus%20von%20Bujanovics&f=false

[48] V dopise z 25. 7. 1851 (č. 14.2) píše Josef Brzorád z Lochkova své dceři Marii Hauptmannové, archiv Stanislava Pitruna

[49] „Der Eduard schreib mir vor Kurzem daß er, so bald ihn das Dekret zu der Notärstelle in Deutschbrod zugestelt worden würde eine Reise nach Prag vor hat, …“V dopise z 14. 9. 1851 (č. 15.2) píše Josef Brzorád z Lochkova své dceři Marii Hauptmannové, archiv Stanislava Pitruna

[50] V dopise z 23.3. 1851 (č. 13.2) píše Josef Brzorád z Lochkova své dceři Marii Hauptmannové, archiv Stanislava Pitruna

[51] V dopise z 23 ledna 1848 (č. 8. 2) píše Josef Brzorád z Lochkova své dceři Marii Hauptmannové, archiv Stanislava Pitruna

[52] V dopise z 2. 2. 1854 (č. 19. 2) píše Josef Brzorád z Lochkova své dceři Marii Hauptmannové, archiv Stanislava Pitruna

[53] K. K. priv. Prager Zeitung 1. Januar 1826, str. 4, http://anno.onb.ac.at

[54] Vacek František: Dějiny Bubence, Dejvic, Šárky a okolí, in Sborník příspěvků k dějinám hlavnmího města Prahy, red. V.Vojtíšek, díl IV., Praha 1923, str.320-1

[55] Neue Militärische Zeitschrift: Heft 9 1839, str. 339 http://anno.onb.ac.at

[56] Neue Militärische Zeitschrift: Heft 2 1842, str.228

[57] STRAKA, František. Kolínské kostely a památky. 1940, s 30 in Majerčíková Petra: Kostel Všech svatých v Kolíně, Bakalářská práce, Technická Univerzita v Liberci, fakulta umění a kultury, 2017

https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/22204/kvalifikacni_prace.pdf?sequence=1

[58] Viz kupř. SOA Třeboň, BA ČB, Matrika biskupských prací – Matrica seu Liber functionum episcopalium

(Matrica Functionum Episcopalium ab initio Episcopatus Bohemo-Budvicensis Pro Archivii

Reverendissimi Episcopalis Officii adornata), 1786-1852, inv. č. 18, kniha 18. Na nečíslované s. 6 je

napsáno toto: Reverendissimus Illustrissimus Dominus Dominus Ernestus Constantinus Ruziczka

Ordine Secundus Episcopus Bohemo-Budvicensis A Sua Sacra Caesareo-Regia et Epostolica

Majestate Francisco Io die 15 Junii 1815 dementissime nominatus et die 25 Augusti Anni 1816 Pragae

in Ecclesia VV. Ursulinarum inter misae solemnia hora 9na per Reverendissimum et Celsissimum

Principem Dominum Wenc. Leopol. Chlumzansky Arciepiscopum Pragensem Assistentibus

Reverendissimus Dominis Hurdalek Episcopo Litomericensi et Herites benedicto Preposito inful.

Pragensi, consecratus.

[59] Viz NA Praha, APA – ordinariát, číslo fondu 123, 1536-1939, Arnošt

Konstantin Růžička, biskup v Českých Budějovicích, 1815-1823, inv. č. 28, sign. A3, krabice 6.

[60] SVOBODA, Rudolf. Arnošt Konstantin Růžička: josefinista na českobudějovickém biskupském stolci. 1. vyd. České Budějovice: Jih, 2011. 242 s. Středoevropské dějiny; sv. 4. ISBN 978-80-86266-57-2., strana 101

[61] DEBROIS Z BRUYCKU, Jan. Urkunde über die vollzogene Krönung seiner Majestät des Königs von Böhmen Leopold des Zweiten und ihrer Majestät der Gemahlinn des Königs Maria Louise, gebornen Infantinn von Spanien. Prag: Gottlieb Haase, 1818. strana 59, http://goo.gl/MI3dYy

[62] *7.4.1790 v Habry

[63] + 31.3.1874 in Linz, Promenade Nr. 7, am Lungenentzündung

[64] zuletzt im L.-Inft.-Regt. Nr. 28

[65] Die Neue Zeit: Olmüzer politische Zeitung 29. Juli 1866

[66] Epoche 21. Dezember 1878

[67] Prager Abendblatt 18. November 1880

[68] http://www.mukolin.cz/prilohy/Texty/2619/29pameti_kralovskeho_mesta_cernobile_provedeni.pdf str 152

[69] http://www.mukolin.cz/prilohy/Texty/2619/29pameti_kralovskeho_mesta_cernobile_provedeni.pdf , str 65

[70] Straka František: O rodinách a šlechtě v Kolíně a okolí in Věstník klubu čsl. Turistů odbor Kolín, 1930 roč 8, - uloženo v archivu Kolín

[71] http://www.mukolin.cz/prilohy/Texty/2619/29pameti_kralovskeho_mesta_cernobile_provedeni.pdf, str 72

[72] Patrně Karolínu

[73] Dopis archiv pí Malinské

[74] Kniha zemřelých římsk. kat. církve. Kolín str. 181

[75] Kniha zemřelých římsk. kat. církve. Kolín str. 181

[76] Vavřínek 2014

[77] Prager Abendblatt 18. 11. 1880 „… Der mit Wartegebühr beurlaubte Major Friedrich Ritter von Hillmayer des Infanterie-regiments Baron Woudel Nr. 21 und … , wurde, erster mit Oberstlieutenantscharakter - in der Ruhestand übernommen. … “ http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=pab&datum=18801118&seite=2&zoom=33&query=%22Friedrich%2Britter%2Bvon%2BHillmayer%22&ref=anno-search

[78] Straka František: O rodinách a šlechtě v Kolíně a okolí in Věstník klubu čsl. Turistů odbor Kolín, 1930 roč 8, - uloženo v archivu Kolín; Kronika Kolína http://www.mukolin.cz/prilohy/Texty/984/56kronika_1918_1923_c.pdf

STR 225

[79] Rohový dům vedle č. 45

[80] Kniha zemřelých římsk. kat. církve. Kolín str. 181

[81] Straka František: O rodinách a šlechtě v Kolíně a okolí in Věstník klubu čsl. Turistů odbor Kolín, 1930 roč 8, - uloženo v archivu Kolín

[82] Matrika: 23.1.1890 Kolín 34 – Jungmannova třída, Schrutka Vincenc, svobodný, c.k. okresná tajemník, rodilý ze Štoků, okres Německý Brod, stár 57 let, příčina smrti: zánět plic

[83] Straka František: O rodinách a šlechtě v Kolíně a okolí in Věstník klubu čsl. Turistů odbor Kolín, 1930 roč 8, - uloženo v archivu Kolín

[84] Kronika Kolína 1918-1923 str. 180

[85] Kronika str 231-2, 353

[86] Kronika Kolína str 353

[87]https://books.google.cz/books?id=uc1dAAAAcAAJ&lpg=PA28&dq=%22ferdinand%20delorme%22%20smichow&hl=cs&pg=PA28#v=onepage&q=%22ferdinand%20delorme%22%20smichow&f=false

[88] https://www.radioteka.cz/detail/CRo_xml_11684672/Pavel-Vranicky-Smyccove-kvintety

[89] http://www.ahmp.cz/page/docs/AP-591-magistrat-smenecny-soud.pdf

[90] Ignác Cornova: Geschichte des Waiseninstituts zum heiligen Johann dem Täufer in Prag, Prag 1785, str. 65

[91] https://de.wikipedia.org/wiki/Stammliste_der_K%C3%BCnigl

[92] https://www.kohoutikriz.org/data/w_kunig.php

[93] Beil z. Bohemia 10 Oct. 1876 nr 281 Seite 4

[94] http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/ibis.htm

[95] https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Rezek

[96] ANM fond B. Pacák. karton 2, Korespondence přijatá - A. Rezek; LA PNP, f. A. Rezek, č. j. 304/01/ MC. (koncept datován 23, dubna 1901)

[97] REZEK, Antonín a KLEČACKÝ, Martin, ed. Český "konzul" ve Vídni: politická korespondence c. k. ministra krajana Antonína Rezka s mladočeským předákem Bedřichem Pacákem. Vydání první. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., 2015- . svazků. Ego: paměti, deníky, korespondence; svazek 6, 13. ISBN 978-80-7422-423-2., strana 82-3

[98] Anna Dostálová, rozená Brzorádová (1876-1919)

[99] Hlas, katolický dvoutýdenník vydáván „Českým Literárním Spolkem“ v St. Louis, 3. Září 1907, ročník XXXIV.

[100] Úmrtní list – archiv Mary Petersen

[101] Mary Petersen’s archive

[102] https://www.lovecpokladu.cz/uzivatel/JakubChlastak

[103] https://www.lovecpokladu.cz/artefakty/nalez/knofl-2-143865//#posts-heading

[104] Deutsche Böhmerwaldzeitung, B. Krumau, 25. 10. 1912, str. 471

[105] Deutsche Böhmerwaldzeitung, B. Krumau, 25. 10. 1912, str. 471

[106] Jahresbericht Schottengymnasium Wien, Jahresauswahl, Übersicht: 1926

[107] Wiener Zeitung 25. Januar 1924

[108] Československý Legionář, 27. 10. 1933, ročník XV. , číslo 43-44

[109] Hospodářské noviny: vydav. od c. k. vlastensko-hospodářské Společnosti v království Českém, rok 1869, ročník 20, číslo 7-12

[110] Archiv Fránů

[111] Archiv Fránů

[112] Beil z. Bohemia nr 281 Seite 4

[113] http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/ibis.htm

[114] Prager Tagblatt, 3. Oktober 1908

[115] http://scopeq.cc.univie.ac.at/Query/detail.aspx?ID=243596

[116] Humoristicke Listy. č. 3, majitel J.R. Wilímek roč. VIII., 20. ledna 1866, str. 23

[117] Humoristicke Listy. č. 16, majitel J.R. Wilímek roč. VIII., 21. dubna 1866, str 132

[118] Emanuel Greif (1869-1935), ministerský rada, v listopadu 1918 pověřen organisací Kramářovy vlády, manžel Marie, dcery Otty rytíře von Mettal (1848-1921)

[119] NA, f. MK/R, ka. 29, č. j. 1081/1907, Greifovy poznámky pro domo 5. 8.1907.)

[120] ÖstA, AVA, f. Nachlass Beck, ka. 34 ministerský předseda českému místodržiteli 15.1.1908 (opis), český místodržitel ministerskému předsedovi 18. 1. 1908

[121] NA, f. MK/R, ka. 33 č.j. 1768/1907, E Prziborski K Práškovi 4. 2. 1908

[122] KLEČACKÝ, Martin. Český ministr ve Vídni ve službách císaře, národa a politické strany. Vydání první. Praha Academia, 2017. 303 stran. České moderní dějiny; 3. ISBN 978-80-200-2793-1., Události je věnována celá kapitola 4.3 Okresní finanční ředitelství, str. 243-250; k tématu viz též Miloslav Martínek: Úředníci z moci národní (Národní prvek v sociálních poměrech státních úředníků v Čechách na přelomu 19. a 20. století),in Josef Harna – Petr Prokeš (eds.): Studie k moderním dějinám. Sborník prací k 70. Narozeninám Vlastislava Laciny.1. vydání. Praha: Historický ústav AV CR, 2001, 462 stran, ISBN 80-7286-030-, str. 109-110

[123] KLEČACKÝ, Martin. Český ministr ve Vídni ve službách císaře, národa a politické strany. Vydání první. Praha Academia, 2017. 303 stran. České moderní dějiny; 3. ISBN 978-80-200-2793-1.

[124] Zeichnungen auf das Nationalanlehen in Wiener Zeitung 20. 8. 1854, (strana 2235)

[125] Justus svobodný pán von Liebig (1803-1873) byl německý chemik, který se zasloužil o rozvoj chemie – zvláště v oblasti agrochemie a organické chemie. (zdroj WIKI)

[126] Die Presse 6. 7. 1867 Beilage zu Nr. 184

[127] Neues Fremded Blatt 6.4.1866 http://anno.onb.ac.at/pdfs/ONB_nfb_18660406.pdf

[128] https://www.facebook.com/muzeumkolin/photos/a.1243944972315176.1073741958.160575807318770/1243949025648104/?type=3&size=700%2C694&fbid=1243949025648104

[129] Kolínsko a Kouřimsko. Obraz poměrů přírodních, života obyvatelstva
i paměti časů minulých Díl druhý Paměti osad na Kolínsku 1915. Nákladem učitelstva školního okresu Kolínského. Tiskem fy. J. L. Bayer akc. spol. v Kolíně. http://rodokmen.nase-koreny.cz/obce/tuma/kolinsko/obsah.html

[130] Regionální muzeum v Kolíně, sbírka historická inv. č. H 444, svolení k užití obrázku laskavě poskytl RSDr. Ladislav Jouza, historik RMK

[131] gedruckt und zu haben bey Franz

Gerzhabek in St. Gallyklostergebäude in ersten Stock