O předcích
zemského a říšského mladočeského poslance
JUDr. Eduarda Brzoráda.
Děje rodů von Herites, von Krziwanek,
Delorme a Brzorád.
Od roku 2002 sepisuje Jan Steinbauer.
E-mail pro Vaše komentáře a doplnění:
Opredcich@seznam.cz
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky 2019
Níže najdete
doplnění připojená k práci až po jejím dopsání. Přidávána jsou na tuto
stránku tak, aby horní byla tou nejnovější. Každá novinka je označena podle
příslušnosti k jedné ze čtyř kapitol. Se znakem je uvedeno vročení.
Všechna doplnění budou časem dle možností postupně umístěna i přímo do textu
jednotlivých kapitol. Zde
v Dodatcích jsou ty části, které již do textu vepsány byly, podbarveny šedě.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Johann Kainz nechvalně proslul tím, že si zřejmě nechal patentovat ruchadlo bratří Veverkových jako tzv. Kainzův pluh. Veverka Josef: К stému výročí úmrtí vynálezců ruchadla in Český lid: sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě. Praha: V. Šimáček, 1949, XXXVI(1-2). s. 14. ISSN 0009-0794. Dostupné také z: https://cdk.lib.cas.cz/uuid/uuid:1906da5b-d278-4a36-8181-258a394ed353
Hezkou fotografii a zákresy půdorysů dnes již zbořené tvrze v Benicích č. 7 najdete v HEŘMAN, Petr: Pražské tvrze. In: Staletá Praha, č. 17, Pražské vojenské památky. S. 83-90. (dostupné na pobočkách mlp.cz)
Křtěný Rudolf Franz Servaz se narodil 3. 10. 1832 v Benicích č. 7 - dnes část Prahy, č. 7 byla dnes již zbořená tvrz. Jeho otec byl Johann Kainz, pachtýř v Benicích a inspektor panství Načeradec, Milhostice a Bonkovice na Benešovsku. Později statkář v Petrovicích.[1] Rudolfova matka byla Sidonie, dcera Františka Hartmanna von Hartenthal (*1780 v Českém Krumlově), kterému Načeradec, Milhostice a Bonkovice patřily. Ten byl synem Leopolda Hartmanna v. H. (1715 Klosterneubeurg -1794 Český Krumlov), na kterého byl šlechtický titul roku 1782 přenesen od jeho strýce.[2] Manželkou Františka Hartman H. v. H. (*1780) byla Barbara / Babette, rozená Schwerer Edle von Schwerenfeld[3].
Johann a Eleonora Brzoradovi postupují Jakobu a Katharině Wolframovým 2000 zl. z kapitálu 6016 zl. 17 kr. pojištěných na dvoře Olšanech (vloženo do knih 9. X. 1816). Sbírka papírových listin AHMP http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=429F697BB66811DF820F00166F1163D4
1840 – Statek Chlum a Vidovice koupil Josef Brzorád za 40 000 zlatých. V roce 1865 ke statku patřilo 169 jiter polí, 22 jiter luk, 6 jiter zahrad, 4 jitra pastvin a 206 jiter lesů. [4]
(Prokopina) Zemřela 14. 4. 1882 na Chlumu č. 1 ve věku 69 let na ochrnutí mozku. Byla pochována 17. 4. 1882 v Mnichovicích. [5]
1895 – Velkostatek Vidovice byl prodán Rudolfem Kainzem Janu Milnerovi a jeho manželce Marii za 145 000 zlatých. Kainz se odstěhoval na Smíchov. Jan Milner, majitel domů v Praze, bydlel ve Spálené ulici č. 18 a přestěhoval se do Vidovic. Koupí získal statek o celkové výměře 200,96 ha. Ke statku náležel zámeček, dvůr a cihelna ve Vidovicích. [6]
Chlum u Dolních Popovic. Bývalý
zámeček. Pohled.[7]
Chlum u Dolních Popovic. Půdorys bývalého zámečku.[8]
:
Jan a Kateřin Votrubovi z Prahy koupili Chlum rozšířený o Vidovice roku 1811, téhož roku ho prodali Jakubu a Kateřině Wolframovým a od nich roku 1812 koupil Johann Nepomuk Filip Brzorád s chotí. Pan Josef Brzorád prodal statek Chlum Alfredu Kirpalovi, jenž prodal ho dál.[9]
Josef Brzorád, nar. 20. 6. 1881 v Praze, úřední zřízenec v Plzni (1918-20; 1926-35), finanční ředitelství v Litoměřicích 1926, oo 1926 v Plzni Barbora Tykvartová nar. 23. 6. 1879 dcera Jana Tykvarta a Anny roz. Prachová; 1827- v Plzni Husova 657/3, přízemí, dveře 3; 1935 -1943 Kolejní 5; vždy nájemník, zřejmě bezdětní viz Policejní přihláška k pobytu v Plzni: http://www.portafontium.eu/iipimage/32040443?language=cs
Tulkovy dopisy
jsou v archivu Národní Galerie – Vavruškova pozůstalost. Písemná
pozůstalost Josefa Tulky není příliš rozsáhlá. Jedná se pouze o korespondenci s
přítelkyní Augustou Brzorádovou z let 1873-1878 a A. Brzorádové s jeho sestrou
Annou. Kromě toho zahrnuje fond i fotografie některých Tulkových děl. https://www.ngprague.cz/userfiles/filemanager/files/tulka_josef.pdf
Zároveň uvádí
konvolut dopisů Fond Tulka v Národním Muzeu viz:
http://vademecum.nm.cz/nm/permalink?xid=0fe33b6013e1667e7a17471fef353e35.
…Roku
1812 se majitelem dvora Chlum stal zemský advokát z Prahy JUDr. a PhDr. Jan
Filip Brzorád. Jeho ženou byla Eleonora Holanová z Unhoště.
23. října 1837 opět došlo ke změně majitelů. Těmi se stávají pražští měšťané
Josef Jan (syn Jana Filipa) a Prokopina Brzorádovi. Jim také patřil statek s
vidovickým poplužním dvorem do sedmdesátých let 19. století. Koncem roku 1875 dali totiž manželé
požadavek na deskový úřad, aby byly některé jejich pozemky odděleny od jejich
majetku a po svatbě jejich dcery Eleonory s Rudolfem Kainzem připadly jim.
Tak vznikl nový samostatný statek Vidovice s novou reprezentativní obytnou
částí – zámkem. Tehdy měl zámek půdorys o rozměrech 19 x 12 metrů, orientovaný
v ose východ – západ. Vstup pak byl v ose jižního průčelí. Po stranách krátké
chodby v přízemí bývaly dvě obdélné místnosti. Každé připadaly čtyři okna – tři
byly orientovány na jih a jedno na východ nebo na západ, záleželo na umístění
pokojů. Na konci chodby stoupalyschody do patra a další klesaly do sklepů. V
zadní části se nacházely dvě čtvercové místnosti s valenými klenbami (stejné
klenby byly i u oken v obdélníkových místnostech v přízemí). První patro mělo
podobné dispozice. Jeho vytvoření bylo dokončeno roku 1877 a na Štědrý den
téhož roku byl předán novomanželům. Zámečku náležela cihelna (z jejích cihel
byla roku 1900 postavena obecní škola v Kunicích) a několik pozemků a to vše
bylo celkově vyměřeno na 200,96 ha (195,64 hektarů).
Tento rozlohou malý majetek zůstal manželům Kainzovým jen do roku 1894 (29. prosince). Tehdy se novými majiteli stali manželé Jan a Marie Milnerovi za 145 000 zlatých. Roku 1904 se zámek dočkal největší a nejpodstatnější stavební úpravy. Byl podstatně rozšířen a to na 40 x 12 metrů. Přibyly mu tři pseudobarokní štíty, které zvýraznily východní a západní průčelí, a střecha se středovou věžičkou. Nově přistavěné západní křídlo zámku tvořila chodba, prostupující celou šířkou budovy, ke které byly přiřazeny vlevo i vpravo dvojice odlišně velkých místností. Bylo zrušeno starší osové členění jižní fasády. Střed budovy byl pojat jako nepravidelná pětiosá plocha završená ozdobným štítkem. Dokladem této přestavby je i letopočet vyskládaný v mozaice na podlaze u zadního vstupu nově přistavěné části zámku. ... Kateřina Havlíková (úryvek ze seminární práce o zámku Berchtold) in https://www.kunice.cz/e_download.php?file=data/editor/210cs_4.pdf&original=zpravodaj_cerven_2011.pdf
Dle tabulky Poměry lesnatosti Čech, kterou sestavil Karel Ponec, lesovný, pro časopis Háj roku 1873 náleželo ke statku Věž Eduarda Křivánka 124ha lesů a ke statku Vidovice Rudolfa Kainze 120ha.[10]
Klika, Ferdinand: Adressář cihelen v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku = Adressbuch der Ziegelein in Böhmen, Mähren und Schlesien,
1897. Kainz Rud., Vidovice,
http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a9be4400-9b70-11e6-baa5-005056827e51?page=uuid:349d46d0-9c2e-11e6-89b1-5ef3fc9ae867&fulltext=vidovice%20kainz
Iphigenia Levi postupuje Johannu Philippu Brzoradovi čtyři pohledávky na domě po Niklasi Mixovi na Novém Městě pražském číslo popisné 863 (staré) 915 (nové) v celkové výši 584 zl. 53 kr. (vloženo do knih 14. XI. 1812). Sbírka papírových listin AHMP - IV. oddělení; Značka sbírky: Sbírka B4; Datace: 1812, říjen, 28.; Signatura: AMP PPL IV - 22355a
Regest: Pfilip Brzorad postupuje
svému synu Johannu Brzoradovi dům na Starém Městě pražském číslo popisné 128
(staré) 627 (nové). Sbírka papírových listin - IV. Oddělení AHMP; Značka sbírky:
Sbírka B4; Datace: 1811, duben, 24.;
Signatura: AMP PPL IV - 24133f; Místo: Praha
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=EA172419446B11E7A9DF406186941372
Královský rychtář, purkmistr a
rada města Chrudimě vydávají zachovací list Janu Brzorádovi, synu Jana Brzoráda
a jeho manželky Kateřiny Koprnáčkové (requis. 3. II. 1719). Uloženo v Archiv Hlavního Města Prahy. Popis: Čes., pap., 447 x 295
mm. Městská pečeť přitištěná pod oplatkou, 47,4 mm; Datace: 1697, září, 10.
Sbírka papírových listin - IV. Oddělení; Značka sbírky: Sbírka B4; Signatura:
AMP PPL IV – 21729; Místo: Chrudim
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=DFB358D4B5C911E4BB88406186941372
Das Allodialgut Widowitz ist durch Kauf von Herrn Rudolph Kainz um 125.000 fl. in den Besitz des Großgrundbesitzer Herrn Johann Milner und besten Gattin Marie übergegangen. [ Prager Tagblatt – 1895 01 01 - Nr. 1. - Seite 6 ]
Anna (rozená Kaizlová) *1871, vyrůstala ještě na zámku oo Josef Zýka, městský adjunkt, Praha Vinohrady" (křestní list jejího syna Miloslava, email Mgr. Tomáše Zíky 2019).
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Příchozí do Prahy 22. 7. 1884: Hotel „U modré hvězdy" Baron Rudolf Voith- Sterbez, majitel panství z Vosečan. Baronka Emma(sic!) Voith-Sterbezová, majitelka panství z Vosečan. Sl. Janáková, společnice z Vosečan.[11]
Z Vlašimi. Spolek paní a dívek »Karolina Světlá« obdržel od šlechetných příznivců tyto další příspěvky na zařízení školy mateřské: … pí. Hermína Voithová ze Sterbez v Kolíně 5 K,… [12]
V Rentzově
sbírce Archivu Hlavního Města Prahy nalezneme i tisk varianty erbu z roku 1797 pro Václava von Herites, dostupný
náhled online na
http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=1271AF40FC8511DF822500166F1163D4&scan=1#scan1
Veduta
zámku Osečany z roku 1846 je uložena v Národním
Archivu. Náhled je dostupný na
http://www.veduty.cz/veduty/permalink?xid=50f992c10136e5afe205b2b977afd0f5&scan=1#scan1 .
K převzetí korunovačních klenotů existuje listina z 19. 9. 1791 uložená ve sbírce papírových listin Archivu Hlavního Města Prahy. Její náhled i s detailem pečeti dómského děkana Metropolitního kostela „Wenzel v. Herites“, za dómskou kapitulu je dostupný na http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=854E1ADDB66311DF820F00166F1163D4&scan=7#scan7
Ústní testament Theresie Průcha pořízený Wenzlem svobodným pánem von Herites a Johannem Steinerem z 29. 1. 1807 (public. 6. V. 1807) najdeme ve sbírce papírových listin Archivu Hlavního Města Prahy. Theresie Průcha, měšťanka pražská, byla kmotrou většiny dětí Johanna barona von Herites v letech 1796 – 1805. Roku 1796 je v matrice uvedena jakou hospodyně na proboštství. František Průcha, zkoušený soudní aktuár v Dejvicích (r. 1803, 1806), byl zde přijat za justiciára (r. 1812, 1813).[13] Theresia Průcha z proboštství zemřela 17. 1. 1807. (matrika zemřelých Hradčany). Náhled pečeti Václava von Herites z testamentu je k dispozici na http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=6822A0DA24CE11E1BBCE406186941372&scan=1#scan1 .
Dne 28
února 1869 otevřeno divadlo (Dusíkovo divadlo v Čáslavi - pozn. JS) slavnostním
spůsobem Jeřábkovou veselohrou Cesty veřejného mínění. Přede hrou proslov p.
Leopoldem Želinou (1827-1882, čáslavský kulturní činovník, ředitel divadla,
roku 1868 odsouzený na 14 dní žaláře za pořádání zakázaného tábora lidu ku vzpomínce na Jana Husa - pozn. JS) spracovaný přednesla
sl. Berta Voitova baroneska ze Sterbce. Proslov ten zněl:
Hle již
ledová se pouta rozehřála,
na tvém
vroucím srdci vlasti milená,
již se
Vesna libě na tě pousmála,
živou
rozkoš v ňadrech nesouc blažená.
Hle již
perly křišťálové se tu třpytí
po tvém
rouše - první dar to přírody -
a v
horoucím mocném jara žilobití
nové
kynou netušené lahody.
Na
východě nebe s uzarděnou tváří
blízké
věštíc ráno temný plaší sen,
a ze mlhy chladné jasným okem září
první zóry
svit - Již brzy bude den! -
Plesej
vlasti neb i pouto ledovaté,
ježto
syny dcery tvoje tížilo,
puká
láskou k tobě rozehřáté.
Svorně
k dílu vše se sblížilo.
Plesej
otcův našich pomníku ty síly,
plesej
rodné město naše Čáslavi,
ruku v
ruce k jednomu vše spěje cíli,
by i
tobě vzešla doba oslavy.
Oslavy
té doba dávno vytoužena
v hrdém
Albionu chudým poutníkem,
oslavy
té doba nyní připravena
věhlasným
tvým synem - Janem Dusíkem.
Květy: týdenník belletristický a lehce poučný s přílohou Česká Včela, Svazek 6, V. ročník (1870), č. 12, str. 94
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Hraněná sklenka se švabachovým monogramem MK, shodným s monogramem na stříbrném příboru z pozůstalosti Jaromíra Brzoráda. Osmiúhelníková podstava i horní okraj o vnitřním průměru (měřen do středů stran) 5 cm, výšce 11 cm a hloubce poháru 5 cm. Foto JS
Dle tabulky Poměry lesnatosti Čech, kterou sestavil Karel Ponec, lesovný, pro časopis Háj roku 1873 náleželo ke statku Věž Eduarda Křivánka 124ha lesů a ke statku Vidovice Rudolfa Kainze 120ha.[14]
Interpelací,
kterou činí posl Lambl na Jeho Exc p místopresidenta ck místodržitelství
svobodného pána z Kellerspergu. V sněmovní sessí 1861
podal ctihodný úd pro velkostatkáře p E Křivánek návrh k osvobození chovanců
škol hospodářských od služby vojenské.
Jelikož krátké trvání oné sessí nedovolilo opatřiti návrhu tomuto žádoucí výsledek cestou ústavní, v uvážení pak, že může účelům zeměvzdělání jen na nejvýš prospěšno býti, když výteční schovanci předmětových škol hospodářských zůstanou zachováni svému povolání, v uvážení, že zákonem o doplňování vojska od r 1858 dostává se vydatného ohledu výborným posluchačům university politechniky akademie orientální vyšších gymnásií a akademie hornické; konečně ohledem na to, že doplňování vojska pro r 1863již v brzce nastává: zdali nakloněna jest vláda Jeho Velič., až do definitivního rozřešení této záležitosti vztáhnouti výhody vytknuté v 20 zákona o doplňování vojska pro študující též na výtečné chovance škol hospodářských a naříditi je již pro doplňování vojska nejblíže příští? Prag 27. 1. 1863 (Stenografische Berichte des Böhmischen Landtages, pp. 183-4)
Seznam oněch čestných cen, jež mezinárodní Jury světové výstavy r 1873 ve Vídni hospodářsko lesnické souborné výstavě království českého a sice jí samé a jejím účastníkům přisoudil. Výtah z úředního seznamu cen … Diplomy uznání obdrželi 1 Althan hrabě str 28 2 Althana hraběte Karla lesnictví str 28 3 Statek Věž E ze Křivánků str 38 4 Haber svobodný pán z Lindsberku Ludvík str 46 5 Horáček Karel Troja str 47 6 Jahn Richard Praha str 48 7 Lang Jan Praha str 50 8 Moll V lesnictví str 54 9 Ratzka Vít lesník str 59 10 Schaumburg Lippe V Princ str 61 11 Schöller Al rytíř str 62 12 Schwarz Benj a synové Úštěk str 62 13 Schwarz EL Uštěk str 62 14 Město Kašperské hory str 64 15 Sternberg Jaroslav hrabě str 64 16 Srnka lesnictví str 64 17 Z Ungerů C str 66 18 Spolek českých včelařů Písek str 66 19 Spolek českých včelařů Praha str 66 20 Zeithammer Leopold str 70 21 Mlýn v Dymokurách hraběnka Černínová str 141 22 Harracha Jana hraběte statek Zelč str 128 23 Klepsch V a S Ústí str 132. Ve Vídni dne 22 srpna 1873 Prof Dr JB Lambl referent souborné výstavy Pomologicke Listy. Mesicnik. (Pomologische Blätter. Monatshefte) Odpovědný redaktor Karel Horáček ml učitel zahradnictví a vinařství na pomologickém ústavě ck vlastensko hospodářské společnosti v Troji. Předplatné přijímá redakce v Troji u Prahy
Bohemia v nekrologu píše, že „se Eduard Edler von Krziwanek pro svou šlechetnost těšil všeobecné úctě, že byl spolehlivý rádce a dobrodinec potřebných a pro všeobecný blahobyt byl neustále činný. V oblasti zemědělství byl jedním z nejvýznamnějších autorit a jeho bystrému obohacujícímu příkladu při řízení svého majetku vděčí celé jeho okolí, stejně jako zemědělství obecně, za velký pokrok. K docenění hodnoty tohoto zemřelého jako zemědělce je třeba poznamenat, že v roce 1840 na svém statku zavedl dva lihovary, parní pivovar, dvě stoupy pro drcení kostní moučky a rozsáhlé drenáže, zavlažování louky, hnojení mrvou a kompostem, a přísné střídání plodin bez úhorů.[15]
Německá společnost v Praze. Jest dobře věděti, z jakých živlů sestává tak zvaná “německá společnost” v Praze. Kdyby odloučili se od ní židé, scvrkla by se na polovinu a kdyby nesesilovali ji odrodilci nezbylo by zní bez mála nic. Německé listy uveřejňují nyní také seznam pánův, jež účinkovati budou v “matinee”, která pořádána bude ve prospěch druhého německého divadla v Praze a mezi Germany, jež s uznání hodnou ochotou přičiňují se o zřízení poněkud již pověstně “německé bašty na odvěké německé půdě,” — ta “německá půda” jsou Vinohrady — nalézá se pan Bruno Gečmen, pan Vincenc Gečmen, dále jakýsi pan Patzaurek, potom pp. E. Prziborski a L. Prziborski, jichž otec pochází z Humpolce a jich matka rozená Krzivankova z Věže u N. Brodu. Šestým v tomto arciněmeckém kroužku jest jakýsi pan Rzezacz! Takovými živly musí německá společnost v Praze osvěžovati se, aby něco vydala.
Pokrok západu, týdenník politický, poučný a zábavný, vyd.Omaha: [Edward Rosewater], 1871-1920 Datum vydání 13. 04. 1887, Číslo 51, strana 3
V pátek 20 května zemřel po
dlouhé nemoci přednosta místního krajského finančního ředitelství pan vrchní
finanční rada v. v. Emanuel Prziborski. V zemřelém odešel z tohoto světa vzácně
dobrý člověk, vynikající charakter, který tak snadno získával četné přátele
hned od počátku své práce v Budějovicích. Jeho přísně právní a objektivní
způsob myšlení mu zajistil nejen respekt nadřízených a oddanost podřízených,
ale i uznání v kruzích průmyslových a obchodních, které s
zvěčnělým přišly do styku. Všechny tyto osobní vlastnosti byly
rozhodující, když byl po odchodu svého předchůdce Oberfinanzrat Prziborski
povolán k řízení krajského finančního ředitelství navzdory své německé
národnosti. Zemřelý se v německé společnosti těšil velké vážnosti a pracoval několik let jako místopředseda
Německého divadelního spolku (Deutschen
Theatervereines), patřil též do
klubu "Schlaraffia"[16], který v něm
ztratil všeobecně váženého člena. Účast na pohřbu v sobotu odpoledne z pohřební
kaple obecního hřbitova o veliké úctě a oblibě zemřelého velmi pěkným davem
truchlících, mezi kterými byli přítomni úředníci finančního ředitelství, téměř
kompletní klub "Schlaraffia", představitelé Německého Divadelního
Spolku a dalších německých spolků, jakož i veliký počet osobních přátel a dam.
Kéž se tomuto odvážnému Němci dostane věčného míru. Věnce byly položeny
sourozenci, státními zaměstnanci krajského finančního ředitelství, Divadelním
spolkem a rodinami: Gustav Fürth, Dr. Erwin Klauber, Hans Knapp, Dr. Krasa,
přátelé štamgasti (Stammtischfreunde), Paní Anna Hardtmuth, Paní Anna Knapp,
Paní Ludmilla Sattler, Baronin Hermine Voith.
Budweiser Zeitung. České
Budějovice: Gothmann, 25. 05. 1921, 60(42). s. 5.
Dostupné také z:
http://www.digitalniknihovna.cz/cdk/uuid/uuid:3e372ec6-2a55-11e7-9b19-001b63bd97ba
Freitag den 20.
Mai ist die Schwarzenberg'sche Verwaltersgattin Frau Juliane Fürst im 59.
Lebensjahre gestorben. — Am selben Tage verschied hierorts nach längerer
Krankheit im 63. Lebensjahre der ehemalige Vorstand der hiesigen
Finanzbezirksdirektion Herr Oberfinanzrat d. R. Emanuel Prziborski. Mit dem
Verstorbenen schied ein selten guter Mensch von dieser Erde, ein vortrefflicher
Charakter, dem es nicht schwer gefallen war, sich gleich vom Anbeginn seines
Wirkens in Budweis zahlreiche Freunde zu erwerben. Seine streng rechtliche und
objektive Denkungsart sicherten ihm nicht nur die Achtung seiner Vorgesetzten
und die Anhänglichkeit seiner Untergebenen, sondern auch die Wertschätzung
weiter Kreise der Industrie- und Handelswelt, die in amtlicher Beziehung mit
dem nunmehr Verewigten in Fühlung traten. Alle diese persönlichen Vorzüge waren
seinerzeit dafür maßgebend, daß nach dem Uebertritt seines Vorgängers im Amte
in den Ruhestand Oberfinanzrat Prziborski trotz seiner deutschen Nationalität
zur Leitung der Finanzbezirksdirektion berufen' wurde. Der Dahingeschiedene
nahm in der deutschen Gesellschaft eine überaus geachtete Stellung ein und
wirkte auch durch mehrere Jahre als Obmannstellvertreter des Deutschen
Theatervereines, wie er auch dem Verein „Schlaraffia" angehörte, der in
ihm ein allseits verehrtes Mitglied verloren hat. Die am Sonntag nachmittags von der
Leichenhalle des Gemeindefriedhofes stattgefundene Beerdigung gab Zeugnis von
der großen Achtung und allgemeiner Wertschätzung des Verblichenen, indem sich
eine sehr ansehnliche Schar von Trauergästen eingefunden hatte, unter diesen
der jetzige Vorstand und die rangältesten Beamten der Finanzbezirksdirektion,
der Verein „Schlaraffia" fast vollzählig, Vertreter des Deutschen
Theatervereines und anderer deutscher Vereine, sowie eine große Zahl von
persönlichen Freunden und Damen. Möge dem braven deutschen Manne der ewige
Frieden beschieden sein! Kränze wurden niedergelegt von den Geschwistern, der
Beamtenschaft der Finanzbezirksdirektion, dem Theaterverein, ferner den
Familien: Gustav Fürth, Dr. Erwin Klauber, Hans Knapp, Dr. Kra-sa,
Stammtischfreunde, Frau Anna Hardt-muth, Frau Anna Knapp, Frau Ludmilla
Sattler, Baronin Hermine Voith.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
V roce 1840 bylo na Lochkově vysazeno 360 ovocných a lesních stromů: „Jm Jahre 1840 wurde auf den Gebieten der nachbenannten Herrschaften und Städte folgende Anzahl Obst und Waldbäume auf öden Plänen. Hutweiden und Feldrainen gepflanzt und zwar: … Lochkow 360.“ (Ökonomische Neuigkeiten und Verhandlungen, 1842, Heft 24, Seite 192)
Lojovitz
– Kaurzimer Kreis (K. K. priv. Prager Zeitung 28. 11. 1816
http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=pag&datum=18161128&zoom=33&query=%22lochkow%22&ref=anno-search)
= Lojovice :
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5e/Schloss_Logowitz_im_Kau%C5%99zimer_Kreise_1804.jpg
Na
podporu pražských chudých „Privat Verein zur Unterstützung der Prager
Hausarmen“ z Lochkova dostal roku 1821 (dle zprávy v Prager Zeitung ze 17. 7. 1821): 1 „Strich“ (korec = 93
litrů[17])
pšenice, 1 korec žita, 1 korec ječmene, ½ korece čočky a ½ korce
hrachu…. „1 Strich[18]
Weitzen, 1 Strich Korn, 1 Strich Gerste, ½ Strich Linsen, ½
Strich Erbsen;…“ (Wiener Zeitung 24. Juli 1821, Seite 670)
http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=wrz&datum=18210724&zoom=43&query=%22lochkow%22&ref=anno-search
13. 7.
1825 se v kanceláři lochkovského panství podle oznámení odehrál výběr
nového nájemce místního pivovaru a to nejvyšší nabídce. (K. K. priv. Prager
Zeitung, 5. Juni 1825, Amtsblatt Nr. 86) . Také
roku 1828 se podle oznámení odehrál výběr nového nájemce místního pivovaru na
3, či 6 let.( K. K. priv. Prager Zeitung, 18. September 1828).
Roku
1829 byla na Lochkově budována sýpka pro kontribuční obilí
„Kontribuzionsgetreid-Schüttbodens“ a to formou pachtu.[19]
Roku
1853 se přihodila nehoda 12ti leté dceři lochkovského
revírního, jemuž neúmyslně spustila po příchodu domů puška tak, že dceru
přinesli s přestřelenýma nohama. (Fremden-Blatt, 25. Dezember 1853, )Eben dahin ward kürzlich die zwölfjährige Tochter
eines RevierförsterS auS Lochkow, mit Schußwunden in beiden Füßen, gebracht.
Ihr Vater war mit einem geladenen Gewehre nach Hause gekommen, das Gewehr ohne
seinen Willen losgegangen und der Schuß zufällig dem armen Kinde in die Füße
gefahren.
Vilma Brzorád rozená Nedeczky zemřela roku 1881 po
29 letech šťastného manželství. Halálozás. Brzorád Rezső mogyorósi
földbirtokost súlyos csapás érte. Feledhetetlen emlékezetű neje, Nedeczei
Nedeczky Vilma szombaton reggel 29 évi boldog házasság után elhunyt. A
boldogaltat hétfőn reggel temették nagy részvéttel. Négy gyermeke s férje
siratják benne a pótolhatatlan anyát, s az áldott szivű asz- szonyt, kinek
emlékezetét mindvégig híven megőrzi a szeretet angyala. Leljen a sújtott család
vigasztalást Esztergom megye és város minden művelt családja őszinte
részvétében.
Esztergom és Vidéke, 1881 14.4. / 30. dostupné z
https://library.hungaricana.hu/
Roku
1839 byl v Szarkás (důlní oblast blízko dnešního města Dorog v okresu Ostřihom
- Esztergom) proveden průzkum a těžbu zde začal Gáspár Weisenberger se společností Ferenc. K roku
1859 existuje dokument o vlastnictví dolu pro Rudolfa Brzoráda. V roce 1853 je
zmíněn důl Barbara (30 metrů hloubky), 1854 důl Anna (27m), 1859 důl Ferdinand
(47m), v 70.
letech vznikl důl Vilma (72m.)
Schmidt
Sándor: Az esztergomi szénmedence bányászatának ismertetése (1932)I. rész.
Általános ismertetés str 100 dostupné z https://library.hungaricana.hu/ pro
roky 1840-1886 jsou zde uvedeny i objemy těžby.
V článku
z 30. 9. 1884 vystoupil Reszö Brzorád na obranu nejvyššího generála
maďarské revoluční armády Arthura Görgei, který byl pro složení zbraní
v té době považován Maďary za zrádce. Ve svém článku Brzorád zdůrazňuje,
že kapitulace nebyla nápadem jednotlivce, ale jednohlasným rozhodnutím válečné
rady. Toto ví prý jistě, neboť strýc jeho manželky - Ignác Törok von Nemescsó
(1795-1849),
[20], jeden ze
„13 Aradských mučedníků“ (generálů popravených roku 1849) - to v zajetí řekl své sestře. Skutečnou zradou
by bylo, kdyby Görgei pokračoval s 30.000 proti 200000.[21]
Starý
zámek.
Bývalý zámek
Mogyorósbánya se nacházel na kopci, kde dnes sídlí Obecní dům a pošta. Z budovy
dnes nic nezbylo, jen paměť. Jak ale vypadala bývalá ozdoba Mogyorosbánya?
Hrad
byl postaven v romantickém stylu. Mezi samostatně stojícími křídlovými konci
jednopatrové budovy ve tvaru písmene U se nacházel kovaný železný plot s
hlavním vchodem. Na opačném konci budovy byl zadní vchod, půlkruhová vrata pro
vůz, která spojovala vnitřní nádvoří s venkovním dvorem.
Všechny fasády panského sídla měly
stejné tvarování: okna byla umístěna v hluboce zapuštěných nikách, jejichž
horní uzávěr byl v přízemí polokruhový, v prvním patře členěný, se samostatným
štítem nad každou osou okna. Pod okny a nad okny byly umístěny romantické
dekory a kameny vytvářely sochy lidských hlav. Okna byla silně zapuštěna do
zdi.
Obě
fasády měly vnější fasádu 12 os (12 párů oken). V přízemní straně průčelí
směrem do údolí byla tříosá dřevěná trojúhelníková vyřezávaná veranda. Na
volných koncích délek dlouhých křídel vrat průjezdu měly obě strany kovaný
železný plot, dvě slepá okna, která měla půlkruhový rám - kruhová osvětlovací
okna…. Cihlovou budovu se v Maďarsku vzácnými architektonickými prvky vystavěl
v roce 1862 šlechtic z Horního Uherska, Rezső Brzorar (Rudolf)
(bratři Brzorarové měli v této oblasti dobré obchody, na počátku 20.
století bylo kvalitní uhlí získáváno z vrchu Szarkás, důl a nedaleký dopravník
na uhlí v Dunaji byly v držení.)
Brzorar Rezső syn Brzorar, později
známý jako slavný sochař Gyula Bererédi, se narodil v roce 1858 v Mogyorósbányi.
Například, on dělal Washington sochu v Budapešti, ale jeho jsou také práce na
hlavní fasádě Keleti vlakového nádraží a v parlamentu. V letech před druhou
světovou válkou se stal majitelem textilní průmyslník Dr. Leo Buday-Goldberger,
který pracoval také jako ředitel Národní asociace průmyslníků. Posledním
majitelem hradu - po roce 1945 - byl místní notář Dániel Fülöp. Budova byla
vyvlastněna v roce 1948, kdy bylo zřízeno místní družstvo. Hrad byl využíván
pro chov zvířat a jako továrna, v důsledku čehož se stav budovy, která byla
později užívána jako statek, postupně zhoršoval a tak začala být v roce 1979
demontována a poté v 80. letech zcela zničena.
Vzpomínka
na hrad Mogyorósbanya je pouze ve vyprávění starých, na některých fotografií a na krásném modelu. Tvůrce makety, Daniel Fülöp,
vítá zájemce.
Egy
Hajdanvolt kastély: clanek o makete v
Élet AMIRÖL SZÓ VAN,
2012 március sostupné na
https://tat.hu/wp-content/uploads/Elet/elet_2012-03.pdf (2019)
Kapitola o Anně Erbenové rozené Brzorádové byla výrazně rozšířena o informace
z dopisů její blízké přítelkyně Kateřiny Fügnerové rozené Turecké,
uložených v Národním Muzeu. Do jiných kapitol pak z Kateřininých
dopisů bylo doplněno:
Od
Tvého pana bratra Karla dozvěděla jsem se, že Tvůj bratr Rudolf se již v květnu žení. (1852) [22]
Toliko
Tvůj bratr Karel přijde občas v obchodních záležitostech, tu ho vidím také
vždycky. (1863) [23]
Zmínky
jsou z popisu svatby v Lažanech u Šariše v Horních Uhrách:
„Nastalo
takrečené amabilis confusio, každý hovoril súčasne; mladí ľudia pritiahli si stoličky ku slečnám a
tam jednu skupinu tvoriac, dvorili; hlavne jednu z Nedeckých dievčat, Vilmu,
obzvučovali ako osy kvet, lebo ona bola majstrom v konverzácii, len tak sa
sypaly z nej iskrice. A jak voľne, nenútene diškurovala; ľahká juker-žena bude
z nej, jestli sa dostane pod čepiec.“
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1925/Mikszath_Gavalieri/1#d56e1474#ixzz5tMVOFzzk
„Hrdí páni so skvelými menami,
Kevickovci, Pruskajovci, Nedeckovci,
Nickovci, ktorí všetcia na zvláštnych povozoch išli včera a tak sa vracali
dnes.“
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1925/Mikszath_Gavalieri/1#d56e1474#ixzz5tMVwo2MK
Bogozy
musel hneď tam produkovať psí brech, zprvu sa zdráhal, ale akonáhle mu
povedali, že ja si žiadam počuť, nedal sa prosiť, zaraz začal
brechať a tak prirodzene, že mopslík
pani Nedeckej, čo ho všade sebou nosila, mu čulým štekotom odvetil.
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/1925/Mikszath_Gavalieri/1#d56e1474#ixzz5tMWdKSba
Do stavovské inženýrské školy v Praze „VE STUD. ROCE 1860-61 NOVĚ PŘISTOUPILI POSLUCHAČI: Brzorád Vojtěch, Lochkov; Brzorád Karel, Dobříš …“
VELFLÍK,
Albert Vojtěch. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem
nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž
bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno: Pamětní spis na oslavu založení
stavovské inženýrské školy v Praze před 200 lety a stoletého trvání
polytechnického ústavu Pražského. Praha: Česká matice technická, 1925. s. XXV.
Dostupné také z:
http://www.digitalniknihovna.cz/cdk/uuid/uuid:AAC4FAA0-12DA-11DE-9455-0030487BE43A
Der Herr über Leben und Tod hat Frau Professor
Marianne Dinkhauser geb. Brzorad, Hofsratwitve in 82 Lebensjahr nach kurzer
Krankheit und Empfang der heiligen Sterbesakrament zu sich in den ewigen
Frieden himgeholt. Innsbruck, 13
Oktober 1967, Christa, Neffen,
Nichten und Schwägerinnen (Zaslal Dr. Rudolf Goppolt v. Nordeneggg (*1942) roku
2019) + oo Dr. Josef Dinkhauser[24], Stud.-Rat.[25]
/Hofrat[26].
6. 7. 1848 zemřela Antonie Turecká ve 35
letech dle matriky na „na organickou srdeční vadu“. … Z pozůstalosti
manželky koupil Josef Turecký usedlost čp. 17 od úřed. kuratora svých dětí Viléma Brzoráda, a dětem byly knihovně
pojištěny podíly. (Sojka Václav, Sojka
Jaroslav: Zbuzany v posledních tři sta létech, 1949, strana 874; uloženo na OU Zbuzany)
R. 1803
J.U.Dr. BRZORÁD Jan - Eleonora
Též archiv., f.104 p.v.: Podle zápisu z 16/7
1803 Anton svob. p. Schirnding
(major král. vojska ) prodal dvůr (dodnes č. 2 ve
Zbuzanech – pozn. JS) JUDru Johannu
Brzorádovi, zem. advokátu
v králo. čes. a manž. Eleonoře za 27.000 fr., klíčné 100 fr. zařízení 400 fr,
celkem za 27500,- Fr. Při uzavření kontraktu kupující složili hotovost 4.000,-
Fr, o sv. havlu běžícího roku složí dalších 6.000,-FR a roku 1804 bude
doplaceno 8.000,-. (Převzaté pohledávky: celkem za Frant.Schleiferbecka, Jana
Kováře, Josefa Lachmajera, Wilim Chapuis (1.000,- 4.000,- 2.000,- 2.500,-)
(Sojka
Václav, Sojka Jaroslav: Zbuzany v posledních tři sta létech, 1949, strana
536; uloženo na OU Zbuzany)
R. 1805 Teresie Freiin von LANGENDORF Též archiv., f.151: Podle kontraktu z 4/6 1805 od manž. JUDra Jana Brzoráda a Eleonory
statek č. 2 ve Zb. koupila Teresie
Freiin von Langendorf, roze. hraběnka z Dejmu za 34,000 Fr a klíčné 500,-.
Převzala pohledávky: Fr Schleiferbecka
Jana Kováře, Josefa Lachmajera, Wilhelma Chapuis, Anton Freiherr
v.Schirnding (1.000 Pr 3.000 "
2.000 " 1.500 " 4.200) při
uzavření kontraktu kupující složila hotově 1.000 v kompemzaci - dle
zvlátního kontraktu koupě pivovaru na Novém m. pražs. pod
f.563 17.000 " a o sv. Jiří r.1805 bude doplacen zbytek 4.800,-.
(Sojka
Václav, Sojka Jaroslav: Zbuzany v posledních tři sta létech, 1949, strana
537; uloženo na OU Zbuzany)
Možná
nesouvisejícím faktem je, že Terezie svobodná paní z Langendorfu rozená
hraběnka Deymová (1750-1825) byla vdovou po Krziwankovic sousedu a křestním
kmotru dětí (Leopold *1790 a Jan *1795), kterým byl Josef Maria sv. p. Langer
z Langerdorfu (1724-1798) z Bělé. (Vavřínek: Almanach šlechtických rodů
2019.)
25.
září 1849 přivítal magistrát a
národní garda (v Rakovníku) strahovského opata ThDr. a PhDr. Jeronyma Zeidlera
(s ním přijel i P. Lohelius Žďárský jako nový ředitel reálky, zapisovatelem byl
justiciář strahovských premonstrátorů
Vilém Brzorád. (PhDr. JAN GEBHART, CSc., PhDr. JAN KUKLÍK, CSc., PhDr.
MILOSLAV RANSDORF, CSc. : První česká reálka v
proměnách času Dějiny a současnost rakovnické reálky-gymnázia (1833-1983) in
Zpráva o průběhu oslav 150. výročí založení první české reálky
v Rakovníku, MNV Rakovník, 1983
Díky upozornění restaurátorky
textilu Národního Muzea Veroniky Šulcové víme, že muzejní sbírka historického
textilu obsahuje oděvy původně patřící
Ludmile Brzorádové, rozené
Všetečkové (svatební zástěra a šátek),
Kateřině Černé roz. Brzorádové (svatební šněrovačka a střevíce) a
vyšívaný váček z rodiny Filipa Černého. Oděvy darovala paní Kateřina
Fleishmannová roz. Černá někdy v roce 1881. Je údajně v plánu některé z
těchto předmětů vystavit v rámci stálých expozic v Historické budově Národního
Muzea. Oděvy byly řádně katalogizovány, poprvé v rámci Českého průmyslového
muzea vedeného manžely Náprstkovými, kam se oděvy dostaly jako první. Posléze
bylo rozhodnuto o přeorientování muzea na mimo evropskou problematiku a velká
část sbírek přešla do Historického muzea Národního muzea. Zde oděvy získaly
nynější označení - inventární číslo: svatební šněrovačka H2-146604; svatební
zástěra H2-146156; střevíce H2-146122ab; taštička H2-146150.
_________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Dle
inzerátu v tisku bylo na Stránově v červnu 1818 k mání letní i
zimní ovoce z panských zahrad, ponejvíce nejjemnější odrůdy hrušek a
jablek. K. K. priv. Prager Zeitung, 23.
Juni 1818
Obst-Lizitazionsanzeige. Vom Wirthshaftsamte der freyherrl. Joh. v. Heriteschen Herrschaft Neu-Stranow Bunzlauer Kreifes, wird hiemit öffentlich bekannt gemacht: Daß am 30. d. M. das sämmtliche, in den herrschaftlichen Ostgärten heurigen Jahrs gerathene Sommer und Winter-Obst, worunter sich größtentheils die edesten Apfel- und Birn-Gattungen befinden, um die 10te Vormittagsstunde in der hierortigen Amtskanzlei mittest öffentlicher Vesteigerung feilgeboten werden wird. Stranow am 10. Juno 1818.
V
oznámení o dražbě movitého majetku po zemřelém proboštu Václavu Vojtěchu se
zmiňují předměty zlaté, stříbrné, zařízení pokojů, kusy oděvů, prádla, měděné
náčiní, porcelán, kamenina, sklo, postele, vína, nějaké řezivo, značná sbírka
olejomaleb a mědirytin a další předměty. Dražba se konala v budově proboštství
na Hradčanech 14. června roku 1822 a
v následujících dnech.
K. K.
priv. Prager Zeitung, 12. 5. 1822, strana 9: „Lizitazions - Nachricht. 1763
Erh. 11. May. In Folge Auftrags des hochlöbl. k. k. Landrechts vom 20. April l.
I. G. Z.,8014 werden die nach dem verstorbenen Hrn.
Domprobsten Wenzel Adalbert Freiherrn von Herites hinterbliebenen, bestehend in
einigen Gold- und Silber-Effekten, Zimmereinrichtung, Kleidungsstücken, Wäsche,
Kupfergeräthe, Porzellain, Steingut,
Glas, Betten, Weinen, etwas Klasterholz, einer ansehnlichen Sammlung von
Oehlgemälden und Kupferstichen dann andern uneingetheilten Sachen am 14. Juny
l. I. und den nachfolgenden Tagen auf den Hradchin im 3ten Hofe der k. k. Burg
im Domprobsteigebäude öffentlich veräußert werden.
Wovon für die allenfälligen Kauftuftigen mit dem Beisatze die Verständigung geschieht, daß diese Effekten nur gegen gleichbaare Bezahlung und nicht unter dem gerichtlich erhobenen Schätzungswerthe werden hintangegeben werden. Prag den 10. May 1822.“ http://anno.onb.ac.at
„At česká jednota se rozšiřuje, a vše nevole se odstraňuje, to srdečně
vám Krušino! vzkazuje Antonín Svobodný Pan z Heritesů
Ve Vídni dne 1-ho září 1811.[27]” zní
vpisek ve starobylém šlechtickém památníku (původním majitelem byl v 16.
století Jan Jiří ze Švamberka). Adresátem byl některý z rodu Krušinů ze
Švamberka, kteří v tu dobu “štambůch” vlastnili.[28]
Ve „feuilletonu“ / nekrologu
z roku 1917 vzpomíná křečovický farář Alois Dostál[29]
na zámeckého kaplana při kapli sv. Anny na Osečanech Cyrilla M. Höschlal[30],
který na „faře“ v podlouhlém domku naproti zámku žil 25 let se svou matkou
a ovdovělou sestrou z malé pense, zámeckého deputátu a lidské
dobročinnosti. Svátky strávil v zámku s matkou, byla ve Vosečanech pohostinnost
všeobecně známa. Přišel sem s nemocnými nervy, ale ve Vosečanech se
uklidnil. Rád lovil ryby, díval se na potok Mastník, na vodu, jak
klidně plynula, to utišovalo jeho nervy. Kdysi na noc si připravil udici a
chytila se mu kachna vzácného druhu ze zámeckého drůbežnictví. Ubohý rybář byl
velice rozrušen, ale pan baron ho místo domluv utěšoval, že se vlastně žádná
škoda nestala. Cyrill Höschl byl velice zbožný, i v noci vstal, aby opravil v
kapli věčné světlo, každého zesnulého ve Vosečanech doprovodil do Křečovic na
svaté pole. Ač byl ve Vosečanech pouze zámeckým kaplanem, přece osadu řídil
jako farář. V neděli přečetl kázání a
konal všechny církevní slavnosti. Při některých příležitostech v zámku v úzkém
kruhu přátel představil jak třeba v Klatovech se střílí o Božím Těle, jak
hoblík hvízdá, když přijde na suk, jak moucha bzučí na okně a
pod. Ale po takové veselosti litoval, že se zapomněl. Než přátelé ze
zámku mu všechno vymluvili. Nejvíce se těšil na léto, na návštěvu některého
milého člena rodiny. Tu přes hodinu cesty třeba denně chodil do Sedlčan
naproti, až se dočkal. Celé okolí prochodil sám, s hostem, nejčastěji s matkou,
s mladým panem baronem. Matku nakonec doprovodil i na hřbitov do Křečovic,
jako doprovázel jiné osadníky, jako doprovodil oba barony, své příznivce.
Cyrill M. Höschl, jehož jméno je dnes známé díky příbuznému profesorovi
psychiatrie, je pochován na klatovském hřbitově u sv. Jakuba.
FEUILLETON.
Na klidné kaplance. Podává A. D. V duchu zalétám právě nyní, maje před sebou
tři úmrtní parte, do větší obce Vosečan na farnosti Křečovícké blíže okresního
města Sedlčan. A hned v paměti vystupují osoby, které tam žily v zámku, při
němž jest kaple sv. Anny, jak bývalo v těch místech v minulosti obyčejem.
Zámecký kaplan jako by náležel к vrchnosti.
A páni na Vosečanech, rytíř Emanuel Tiegel z Lindenkronu,
známý starý pan baron, a Rudolf Foit ze Sterbez, mladý pan baron, i urozená
choť jeho Anna chovali se velice přátelsky к zámeckým svým
kaplanům.
Vedle zámku, poblíže kaple, stojí podlouhlá budova:
„fara“, byt správcův a zahradníkův pod košatými topoly a lípami, pod nimiž se o
pouti kázalo a slavnosti církevní se vykonávaly.
V útulné kaplance jistě na pět a dvacet roků bydlel i P.
Cyrill M. Höschl, jenž právě nyní v Klatovech ve dnech dušičkových dokonal a 6
t. m. к věčnému odpočinku byl v 55 letech stáří uložen. Jak rád jsem
zavítal jako farář v Křečovicích do této kaplanky, jaké milé teplo mne zde vždy
ovanulo!
Kaplanovi
hospodařila stařičká matka jeho a později se к ní přidružila sestra
Cyrillova, Emilie Zimová, vdova po městském policejním komisaři z Klatov, odkud
všichni pocházeli. Otec Cyrillův byl akademickým malířem a mnohá malba v
Klatovech a okolních zámcích se od něho nachází podnes.
Tyto tři osoby, matka se synem a dcerou utěšený vedly
život na kaplance o malé kuchyňce a dvou útulných pokojích, z nichž byla
vyhlídka přes zámecký park k dědině a Sedlčanům. Lepší vyhlídka, než hmotné za
opatření, ale i to při šetrnesti a doved nosti paní Hôschlové ucházelo. Líbila
se vyhlídka ta mnohým a mohlo se o ní říci, co bylo kdvsi proneseno hodnostářem
cír kevním o vyhlídce z kaplanky Beneše Třebízského na Klecanech. Když ji Beneš
nabízel výměnou za obročí, hodnostář hned odešel od okna.
Cyrill Höschl měl malou pensi, ze zámku deputát
a lidskou dobročinnost. Svátky strávil v zámku s matkou, byla ve Vosečanech
pohostinnost všeobecně známa. Cyrill přišel sem churav, příliš nervosní,
rozrušený, nemohl zastávat jinou funkci v kanceláři farní, ve škole, ale ve
Vosečanech se uklidnil. Matka naň velice působila, pečlivě ho ošetřovala. Stále
byli spolu i v kapli, na procházkách, matka dovedla mu vyhovovati. Nikdo mu tak
nerozuměl, tak ho nechápal. Rád lovil ryby, díval se na potok Mastník, na
vodu, jak klidně plynula, to utišovalo jeho nervy. Kdysi na noc si připravil
udici a chytila se mu kachna vzácného druhu ze zámeckého drůbežnictví. Ubohý
rybář byl velice rozrušen, ale pan baron ho místo domluv utěšoval, že se
vlastně žádná škoda nestala. Zde na kaplance se horlivě kneippovalo, což také
působilo blahodárně na Cyrilla.
Ač byl ve Vosečanech pouze zámeckým kaplanem, přece osadu
řídil jako farář. V neděli přečetl kázání a konal všechny církevní slavnosti.
Též do Křečovic docházel na výpomoc. Jenom nechtěl úřadovat, listin se bál.
Doma psal anály, co se za den přihodilo v jeho kaplance,
velice se těšil na dopisy svého synovce, Bohumila Zuny, nynějšího riditele
městského úřadu v Klatovech, jenž ho obeznamoval s událostmi v jeho rodišti a
psával žertovně. Týž jako akademik prodělal u strýce ve Vosečanech dlouhou
nemoc a nyní Cyrill u synovce nalezl poslední odpočinek. Tak si
odplatili.
Höschl žil myšlenkami v Klatovech, Klatovská Panna Maria
visela na stěně jeho pokojíku. Občas navštěvoval rodiště, ovšem s matkou, jejíž
jubileum, tuším sedmdesátí, bylo tam oslaveno.
Cyrill Höschl byl velice zbožný, i v noci vstal, aby opravil
v kapli věčné světlo, každého zesnulého ve Vosečanech doprovodil do Křečovic na
svaté pole. Ač žil v nevalných poměrech, přece svým nákladem postavil kříž na
cestě do Sedlčan. Ten bude vždy hlásati zbožnost jeho a malba těla Páně
svědčila, že Höschlové jsou z malířské rodiny.
Ač nervosní, nikoho nezarmoutil, nepotýral. Kolegové se
pamatují ze semináře, jak býval veselý, jak pobavil alumny na
př. ve dnech masopustních. Veselost ho neopustila; při některých
příležitostech v zámku v úzkém kruhu přátel představil jak třeba v Klatovech se
střílí o Božím Těle, jak hoblík hvízdá, když přijde na suk, jak moucha bzučí na
okně a pod. Ale po takové veselosti litoval, že se
zapomněl. Než přátelé ze zámku mu všechno vymluvili, a měl-li těch
„brouků" více nejenom na mozku, ale i na papírku, přišel do Křečovic a zde
se mu všechno vysvětlilo, že se vracel uspokojený.
Večery, zvláště dlouhé zimní večery trávila společnost v
útulné kaplance čtením a hrou. Výhry se odváděly na Ústřední Matici nebo jiný
účel.
Nejvíce se těšil na léto, na návštěvu některého milého
člena rodiny. Tu přes hodinu cesty třeba denně chodil do Sedlčan naproti, až sc
dočkal. Celé okolí prochodil sám, s hostem, nejčastěji s matkou, s mladým panem
baronem.
Mnohdy pronesla stařičká paní Höschlová: „Bojím se o
Cyrilla, kdybych měla umříti, jak by to přečkal'.“
Obava její nebyla bez příčiny, ona nejlépe znala svého
syna, jak na matce lpěl. Vysokého se dočkala věku, mnoho roků pobyla sc synem, až
se přece rozloučila se světem. Cyrill ji doprovodil do Křečovic, jako
doprovázel jiné osadníky, jako doprovodil oba barony, své příznivce. Jistě
opustila ho veselost, v kaplance bylo pojednou teskno.
Na neštěstí zemřela i sestra jeho koncem září v Klatovech.
Cyrill již zůstal v rodišti.
Mohu si představiti jeho žal o Dušičkách, jak vzpomínal v
ten den na obě své společnice z milé kaplanky, na 'matku a sestru. Sotva se
zazelenal trávník na je jich hrobech. Jak by si přál
stanouti u hrobu matčina ve vzdálených Křečovicích, jak vzpomínal, jak sc
modlil, jak byl roz rušen, rozčilen! Stará choroba se hlásila a nebyla zde ta,
která ho dovedla upokojiti, drahá matka. Rozčilení vzrůstalo, v hlavě to
bouřilo, nervy úžasně pracovaly, den po Dušičkách Cyrill M. Höschl vypustil
duši a pochován ve svém rodišti, po němž vždy toužil, kam tak rád dojížděl,
odkud na dopisy netrpělivě čekal. — Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme...
Čech:
politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 13.11.1917, 42(311). s. 2.
Dostupné také z:
http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:eb305f20-fad6-11e6-8830-005056827e51
Zálabský hřbitov v Kolíně, hrob sourozenců Vinzenz Schrůtka k. k. Bezirks Sekretär (1832-1890) se sestrou
Terezie z Hillmayeru, vdova po podplukovníku
(1834-1924), foto JS 2019
Zálabský hřbitov v Kolíně,
hrob sourozenců „Vinzenz Schrůtka k. k. Bezirks Sekretär“ (1832-1890) se
sestrou
„Terezie
z Hillmayeru, vdova po podplukovníku“ (1834-1924), foto JS 2019
Zálabský hřbitov v Kolíně – hrob Voith von Sterbez. Photo JS 2019
_________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
*** Požár.
V noci na 23. t. m. (květen 1881) propukl požár ve stájích majitele statku
pana šlechtice von Krziwanek ve Věži (okr. Nměecký Brod), který se tak rychle
šířil, že se obětí plamenů stala zámecká budova spolu s hradní kaplí
a kůlnou na nářadí. V stájích zahynulo čtrnáct párů volů. Škody se odhadují na
40 000 zlatých. Majitel byl pojištěn na 18 000 zlatých. Předpokládá se, že oheň
byl důsledkem neopatrnosti. (P. A.)[31]
*** Brand. In der Nacht zum 23. d. M. brach in den Ochsenstallungen des Gutsbesitzers Herrn Edlen von Krziwanek in Věž (Bezirk Deutschbrod) Feuer aus, welches so rasch und sich griff, daß auch das Schloßgebäude sammt der Schloßcapelle und ein Geräthschaftsschuppen ein Raub der Flammen wurden. In den Stallungen kamen vierzehn Paar Ochsen um. Der Schaden wird auf 40.000 fl. geschätzt. Der Besitzer war mit 18 000 fl. versichert. Man vermuthet, daß in Folge von Unvorsichtigkeit der Brand entstanden sei. (P. A.) [32]
Karlsbade
Curliste Nr. 30 z 27. 5. 1863 Herr Eduard Křiwanek, Gutsbesitzer mit Gemalin
aus Věž in Böhmen, Goldener Schwan, Kreuzg. 2 Personen
Wien - Angekomenn
in den Gasthöffen - Weisses Ross, Leopoldstdt. E Krziwanek Gutsbesitz. 9. Mai
1860 Fremden-Blatt.
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
2019
Pozornému chodci,
který zaslal fotografii z vycházky
v Jinonicích děkujeme.
Uliční značení v Praze Jinonicích. Foto LH 2018
Ze setkání s vnučkami Vladislava Brzoráda a
z materiálů, které poskytly se podařilo
sestavit širší pojednání:
7.
Jaromír Brzorád / Яромíр
Иванович
Брзорáдь (1848-1927), se narodil v
Dobříči, křtěn Jaromír Josef Ferdinand, kmotrem byl děda Josef Brzorád a otcova
sestra Philipine. Jaromír byl sládek nejprve v polské Poznani, kde se roku
1885 (v Splawie) oženil s Helenou Barbarou (*1866), dcerou kuchaře Ignáce
Rowinsky (1815-1883) z Kobylepole. Tehdy již byl Jaromír ale sládkem v Rybinsk
v Rusku. Po válce byl v Praze u Schnellů[33], v Tomášské 27, kde i bydlel
v prvním patře až do smrti[34]. Měli 4 děti: Anna (Anja) (1886 – po
1968), Jaro(slav), Vladislav (Wladi) (1896-1961) a
Helene (1892 - po 1967).
Jaromír Brzorád (1848-1927)[35]
Dcera
Anna/Аня/Anja Brzorad (1886 Rybinsk, Rusko – po 1968 Weng,
Rakousko), byla učitelka v Horním Rakousku, v Salzburgu, konečně
ve Weng bei Altheim č. 97. Dočítáme se o ní roku 1915: „Weng,
25. února 1915 (vrácena z ruského uvěznění) Místní učitelka, slečna
Anna Brzoradová, jejíž rodiče žijí v Rusku už řadu let ve váženém
postavení, cestovala k svým příbuzným na začátku dovolené, jako každý rok, a
byla zde překvapena válkou. Teprve nyní, po sedmi měsících, byla propuštěna
z válečného zajetí a vrátila se po dvanáctidenní náročné cestě
přes Rumunsko k příbuznému zpátky do Salzburgu. Byla umístěna do nemocnice, aby
zkontrolovali její zdraví, a doufejme, že se brzy vrátí na své bývalé místo.
Abychom mohli vyvrátit fámy, které se zde rozšířily, je výslovně uvedeno, že
slečna Brzorádová není žádná Ruska, ale dobrá Rakušanka, stejně jako její
rodiče, kteří ač strávili mnoho let v Rusku, nikdy se nevzdali rakouského
občanství.“[36] Roku 1920 byla Anna penzionována.[37]
Při společných setkáních v Jugoslávii u Heleny, či u Anny v Rakousku
nepoužívali sourozenci češtinu, ale ruštinu a němčinu. Anna, která česky ani
neuměla, byla ještě v roce 1968 ve svých 82 letech při návštěvě Vladislavovy
rodiny jejich vitální průvodkyní po památkách Salzburgu. Dle četných uctivých
pozdravení bylo znát, že je zde všeobecně známou a váženou postavou. Při
procházkách městem si neváhala přezout lodičky za obyčejné tenisky.[38]
O synu Jaro(slav)ovi nic nevíme. Helene /
Елена (1892 - po 1967) ještě studovala osmileté
dívčí gymnázium v Rybinsku[39], provdaná
Miklič žila v Zagrebu[40], měli dvě
děti.
Jarču, Helča a Anja Brzorádovi,
cca 1893-5,[41]
Vladislav Josef / Wladi (1896-1961)[42], narozen
v Rybinsku, křtěn v katolickém chrámu v Jaroslavli, pracovník elektrického podniku v Praze (1928 zřízenec, průvodčí,
1929, zřízenec 1931, elektromontér 1942, průvodčí 1955); oo 1928 Antonie
roz. Vňoučková (1903-1960), syn Vladislav (1931- zemřel jako chlapec) dcera
Naděžda Anna Brzorádová (1929-1984), vyučená dámská krejčová oo Miroslav
Hloušek, instalatér. Zajímavostí je Heimatschein – Domovský list z roku 1942,
podle kterého tehdy Vladislav získal „zrozením po otci“ právo domovské v
Lochkově. Z roku 1955 je potvrzení občanství v Československé republice pro
průvodčího Vladislava Brzoráda.
„Rodina Brzorád 1925“
Sedící rodiče Jaromír a Helena Brzorád, stojící muž Vladislav, vedle něj asi
Anna.[43]
Sourozenci Brzorádovi,
Jugoslávie 1. - 24. 8. 1956.
Zleva: s brýlemi - syn
Heleny; v tmavé košili Vladislav Brzorád (1896-1961); stojící dáma Anna
Brzorád (*1886), sedící dáma Helena Miklič (*1892) rozená Brzorád.[44]
·
Wenceslas
Czapek, měšťan kutnohorský a novokolínský oo Kateřina Conthoralis, kmotrem
Ferdinanda byl Josef Czapek, kutnohorský důlní rychtář?[45]
o Ferdinand Čapek, skelmistr
v Temníku u Větrného Jeníkova, kde upadl do křídy[46], pak
v letech 1796-1821 na huti v Tasicích č. 1. Ledečské panství uzavřelo
nájemní smlouvu s platností na 25 let s huťmistrem Ferdinandem Čapkem,
která následně vybudoval na vlastní náklady sklárnu a začal ji v červenci 1796
provozovat. Dne 1. srpna 1821 se novým nájemcem sklárny stal skelmistr Josef
Hofman.[47]
oo Thekla, dcera Václava Kleina, měšťana z Kolína, (16 dětí?).
§
Karl
Josef *5. 10. 1796 Tasice
§
Karolina
Thekla / Lotii Karolina 29. 11. 1797 Tasice oo Andreas
Schnell (1795-1871)
§
Wilhelm
*18. 9. 1799 Tasice
§
Karl
Josef *9. 4. 1801 Tasice
§
Anna
Maria Ferdinanda *8. 5. 1807 Tasice
§
Thekla
Frant. Ther. *30. 11. 1808 Tasice
§
Jan
Nepomuk Frant Maria *30. 11. 1811 Tasice
§
Emma
1. 1. 1814 Tasice -1875) oo Karl Brzorád (1813-1871)
·
Franz
Schnell, sedlák v Číměři u Jindř. Hradce. O rodině Schnellů najdeme zmínku
již ve starém urbáři číměřské rychty jindřichohradeckého panství z roku 1613.[48]
o Marie Anna oo Bindner
z Číměře
o
Adalbert
o
Andreas
Schnell oo Appolonia roz. Winzer
§
Thadeus
oo Elisa Berger
·
Fritz
·
Ernst
§
Barbora
oo Wenzl Tschappek (zemřeli bezdětní), pachtýř Nečtiny
§
Fanny svob
§
Wenzl svob
§
Pepi
oo Ad. Franek, pražský obchodník z Mělníka
§
Andreas
Schnell „neštěstí rodiny“ oo Karolina Tschappek (*28. 11. 1798 – 1881) (nevl. sestra Wenzla Tschaspek)
§
Marie
oo (1815) Ernst Rudolf von Wartburg (*1783)
V „Neueste Länder- und Völkerkunde ein Geographisches
Lesebuch für Alle Stände“ z roku 1830 se dočítáme, že statek Lochkov leží
dvě hodiny[49] jižně od Prahy
na hranici berounského okresu, zahrnuje 304 jiter (304 x 0, 575464 = 175 ha) a
145 čtverečních sáhů (1 jitro = 1600 čtverečních sáhů). Jediná vesnice čítá 45
domů a 325 obyvatel živících se na polích a nádeničinou. Úřad správce se
nachází na zámku vesnice Lochkov, která je přifařena k statku a vesnici
Slivenec. Majitelem je Pan Josef Brzorád. [50]
Gut Lochkow liegt zwei Stunden
südlich von Prag nahe an der Gränze des Berauner Kreises enthält eine Area von
304 Joch 145 Q Kl ist auf das einzige Dorf Lochkow beschränkt das in
45 Hausnummern 325 Einwohner zählt die ihren Erwerb im Feldbau und
Taglohn finden. Das Verwaltungsamt befindet sich im Schlosse des
Dorfs Lochkow das nach dem Gut und Dorf Sliwenez eingepfarrt ist. Der Besitzer davon
ist Hr Joseph Brzorad.[51]
Weng, 25. února 1915 (vrácena z ruského uvěznění) Místní
učitelka, slečna Anna Brzoradová, jejíž rodiče žijí v Rusku už řadu let ve
váženém postavení, cestovala k svým příbuzným na začátku dovolené, jako každý
rok, a byla zde překvapena válkou. Teprve nyní, po sedmi měsících, byla
propuštěna z válečného zajetía vrátila se po dvanáctidenní náročné cestě
přes Rumunsko k příbuznému zpátky do Salzburgu. Byla umístěna do nemocnice, aby
zkontrolovali její zdraví, a doufejme, že se brzy vrátí na své bývalé místo.
Abychom mohli vyvrátit fámy, které se zde rozšířily, je výslovně uvedeno, že
slečna Brzoradová není žádná Ruska, ale dobrá Rakušanka, stejně jako její
rodiče, kteří ač strávili mnoho let v Rusku, nikdy se nevzdali rakouského
občanství.[52]
Weng, 25. Februar (Aus russischer Gefangenfchaft
zurückgekehrt.) Die hiesige Lehrerin Fräulein Anna Brzorad, deren Eltern seit
langen Jahren in Rußland in angesehener Stellung leben, reiste zu Beginn der
Ferien wie alljährlich zu ihren Angehörigen und wurde dort vom Kriege
überrascht. Erst jetzt, nach sieben Monaten, wurde sie aus der Kriegshaft
entlassen und kehrte nach zwölftägiger beschwerlicher Reise über Rumänien zu
einer Verwandten nach Salzburg zurück. Sie wurde zur Überprüfung ihres Gesund heitszustandes
im Spitale untergebracht, von wo sie hoffentlich bald auf ihren früheren Posten
zurückkommen wird. Zur Widerlegung hier verbreiteter Gerüchte sei noch
ausdrücklich festgestellt, daß Fräulein Brzorad keine Russin, sondern eine gute
Oesterreichin ist, sowie auch ihre Eltern trotz vieljährigen Aufenthaltes in
Rußland die österreichische Staatsbürgerschaft niemals aufgegeben haben.
L e h r e r p e n
s i o n i e r u n g e n. In der gleichen Sitzung der LandeSrat
..., der Lehrerin Anna Brzorad in Weng bei Altheim, ... in den dauernden
Ruhestand die Zustimmung erteilt.[53]
Lochkovský správce Beitler roku 1828 píše, že Josef
Brzorád na svých pozemcích na Lochkově porovnal osévání ruční a osévacím strojem.
23 polí osel ručně a 13 strojem. Výsledek při sklizni jasně ukázal výhodnost
secího stroje i při zohlednění potřeby častých oprav.[54]
V soupisu jmen P. T. akcionářů, kteří si pro rok 1838
zakoupili akcie k distribuci uměleckých děl vlasteneckých umělců, zahájené
Společností milovníků vlasteneckých přátel umění v Čechách[55], čteme pod číslem
296 „Brzorod Gutsbesitzer in Lochkow“ s částkou 5 zlatých: „Namens
Verzeichnis PTHH Actionäre welche zu der von der Gesellschaft
patriotischer Kunstfreunde[56] für das Jahr 1838
eingeleiteten Vertheilung von Kunstwerken vaterländischer Künstler. Actien
abgenommen haben. „nr. 295 Brzorod Gutsbesitzer in Lochkow 5Gulden““[57]
JUDr. Joseph „Pepi“ Rudolph von Wartburg ve svých
pamětech zmiňuje hon na Lochkově v době, kdy pracoval u pražského státního
zastupitelství a bydlel s manželkou a synem v Schönbergerovském domě
(dnes Smetanovo nábřeží 10, Praha 1): „Zima 1853/54 proběhla klidně a
jednotvárně. Opět jsem byl jednou na zimním honu na Lichkově.“(SIC![58]) „Der Winter
1853/4 verging ruhig und gleichförmig – in Lichkau war ich wieder einmal auf
der Winterjagd gewesen.“[59] Roku 1856 u
příležitosti stříbrné svatby přijel císař Ferdinand do Prahy a Pepi požádal
otce, aby využil svých 50 let věrné služby hradního inspektora k žádosti o
šlechtický titul. Ten žádost po dlouhém váhání podal a pro věrné střežení Hradu
- „Bewachung der Burg“ si zvolil predikát „von Wartburg“. „Pro tento úspěch si
na nás opět vzpomněli všichni přátelé a známí.“[60]
Pasáž o rodině Goppolt von
Nordenegg byla doplněna na základě korespondence s Dr. Rudolfem
Goppolt-Nordenegg (*1942):
Nejstarší Marie
Hauptmannová (1844 –1897) si v roce 1874 vzala Karla Goppolta (1838[61]–1931), který se narodil
v Litoměřicích v rodině přednosty okresního úřadu.[62]
Byl účastníkem polního tažení a bitev u Solferina roku
1859 a u Hradce Králové roku 1866[63], kde byl raněn[64] jako důstojník
dělostřelectva (64. Inf. Reg.) v blízkosti „baterie mrtvých“
FZM Merkela. [65] Po svatbě žili
manželé několik let v Klatovech v domě č. p. 189 u Hauptmannů. Asi od roku 1880
pak v Trutnově. Karl byl penzionován roku 1885, od té doby žili v Praze na
Vinohradech v Krameriově ulici č. 22. Marie umírá na těžký jaterní infarkt roku
1897.[66] Karl je ve
výslužbě jako plukovník, od 1911 s predikátem von Nordenegg a erbem[67] za své činy ve
zbrani ve válce u Hradce Králové.[68] Roku 1928 se v
plné duševní svěžesti dožil 90 let.[69] Umírá v Praze 8. srpna 1931.[70] Měli dva syny Karla a Rudolfa a 4 dcery:
1. Josefina (1875 – 1940) učitelka v
Machendorfu u Liberce; 2. Marie / Mitzi
(*1876), žila na Vinohradech v Praze, odsunuta; 3. Therese (*1878), vychovatelka v Čestajovicích, žila na Vinohradech
v Praze, odsunuta; 4. Karolína / Lotte
(*1879), vychovatelka v Klárově ústavu slepců v Praze, 1919 se v katedrále
sv. Víta v Praze provdala za nevidomého klavíristu, skladatele a pedagoga
Oldřicha Nepomuckého (1886-1950)[71]. Party pro svou
četnou koncertní činnost (hrál i Lisztovu Tarantellu[72])
se učil náslechem podle předehrávání svou ženou[73],
se kterou měl dceru Jitku (*1920).[74]
Karl
Goppolt von Nordenegg (1881-1971)[75], se narodil
v Trutnově, setník, sedmiletá Militärrealschule in Sankt Pölten, 1915
dostává das Militärverdienst kreuz 3. Klass mit der Kriegsdekoration - za
chování před nepřítelem[76], Rytíř řádu
železné koruny III. Kl.[77] oo Erna
(1909-1995)[78] , zemřel
v Rosenburg a. Kamp. Pohřbeni v rakouském Maissau v hrobce rodiny
Wunderer. Měli dceru Christine Hutecek roz. Goppolt v. N. (1939-2014),
„Gastwirtin i. R. in Rosenberg a. Kamp.“ Ta měla tři děti.
Rudolf
Goppolt von Nordenegg (1886-1974), se narodil v Praze, major,
sedmiletá Militärrealschule in Sankt Pölten, Technische Miliärakademie in
Mödling, po absolvování roku 1907 poslán do Haliče jako důstojník dělostřelectva,
zajat v Przemyslu, 7 let v ruském zajetí na Sibiři, po návratu se
roku 1921 rozhodl žít v Rakousku.[79]
1915 nadporučík - nejvyšší uznání za chování před nepřítelem[80], úředník daňového
úřadu Nového města ve Vídni (např. v letech 1928-1933)[81].
Zemřel v Innsbrucku. Dcera Gertrude (1927-2005) provdaná Carithers, rozená
ve Vídni, zemřela v St. Diego, USA. Syn Dr. Rudolf Gerhard G. v. N.
(*1942), finanční právník, narozen ve Vídni, žije s manželkou v Linzi a
ochotně poskytl řadu materiálů.
Erb Goppolt von Nordenegg[82]
Karl Goppolt von Nordenegg[83]
(1838-1931[84]), plukovník
Narodil se 1. 11. 1838 v Litoměřicích v rodině přednosty
okresního úřadu.[85] Účastník polního tažení a bitev
u Solferina 1859 a u Hradce Králové 1866[86], kde byl jako důstojník
dělostřelectva (64. Inf. Reg.) v blízkosti „baterie mrtvých“ FZM Merkela.
Penzionován roku 1885, od té doby žil v Praze na Vinohradech v Krameriově ulici
č. 22, roku 1911 povýšen do šlechtického stavu za své činy ve zbrani ve válce u
Hradce Králové[87], (Adelsbrief byl
uchován synem Karlem, ostatní dokumenty se však pravděpodobně nedochovaly kvůli
pozdějšímu odsunu dcer Marie (Mitzi) a Therese z Vinohradského bytu.) Roku 1928 se na Vinohradech v plné duševní
svěžesti dožil 90 let.[88] Umírá zde 8. srpna 1931.[89]
Majitel Kriegsmedaille, Militärdienstzeichen für Offiziere 3. Klasse,
bronzene Jubiläums-Erinnerungsmedaille für die bewafnette Macht,
Militär-jubiläumskreuz. (roku 1913 - Infanterie, Landwehr-Ergenzungsbezirks-Kommando.)[90]
oo Marie Hauptmannová roz. Brzorádová. (*1843, asi Klatovy + 27. 1. 1897
na Královských Vinohradech) Po svatbě žili manželé několik let v Klatovech v
domě č. p. 189 u rodičů Marie Goppoltové. Asi od roku 1880 pak v Trutnově. Před
I. Světovou válkou (určitě v roce 1911), pak bydleli na Královských Vinohradech
v Krameriově ulici. (dnes Americká)[91] Manželé Goppoltovi měli 4 dcery
a 2 syny:
·
Josefina
(4. 2. 1875 – 1940), narodila se v Klatovech a byla učitelka v Machendorfu u
Liberce.
·
Marie , Mitzi (25. 11. 1876 – ?), narodila se Klatovech, žila na Vinohradech v Praze, odsunuta
·
Teresie,
Therese (21. 7. 1878 – ?), narodila se v Klatovech a
byla vychovatelka v Čestajovicích, žila na Vinohradech v Praze,
odsunuta
·
Karolína
(12. 10. 1879 – ?), narodila se v Klatovech a byla
vychovatelka v ústavu slepců Praha IV. 12. 8. 1919 se v katedrále sv. Víta v
Praze provdala Oldřicha Nepomuckého a měli spolu dceru Jitku (*1920). [92]
·
Karl
Goppolt von Nordenegg (1881-1971)[93], setník,
sedmiletá Militärrealschule in Sankt Pölten, 1915 dostává jako setník das
Militärverdienst kreuz 3. Klass mit der Kriegsdekoration - za chování před
nepřítelem [94],
Rytíř řádu železné koruny III. Kl.[95] oo Erna
(1909-1995)[96]
, pohřben v rakouském Maissau v hrobce rodiny Wunderer
·
Rudolf
Goppolt von Nordenegg (1886), major, , Technische
Miliärakademie in Mödling, po absolvování roku 1907 poslán do Haliče jako
důstojník dělostřelectva, zajat v Przemyslu, 7 let v ruském zajetí na
Sibiři, po návratu se roku 1921 rozhodl žít v Rakousku.[97]
1915 nadporučík - nejvyšší uznání za chování před nepřítelem[98]
mimo službu pak jako Major, úředník daňového úřadu Nového města ve Vídni (např.
v letech 1928-1933)[99]
Familie Goppolt von Nordenegg[100]
___________________________________________________________________________________________
_______________________________________________________________
Dodatky letošní najdete zde.
Dodatky z roku 2018 najdete zde.
Dodatky z roku 2017 najdete zde.
Dodatky z roku 2016 najdete zde.
Dodatky z roku 2015 najdete zde.
Dodatky z roku 2014 najdete zde.
Dodatky z roku 2013 najdete zde.
Dodatky z roku 2012 najdete zde.
Dodatky z roku 2011 najdete zde.
Dodatky z roku 2010 najdete zde.
Dodatky z roku 2009 najdete zde.
Zvláštní přílohy:
Album rodiny Marie Brzorádové roz. von Krziwanek (1834-1898)
Album
Voith-Herites von Sterbez
zpět na
Hlavní
strana
Familie
von Herites
Familie
von Krziwanek
Familie
Delorme
Familie
Brzorád
Rodokmeny
Dodatky
Jmenný rejstřík
Dodatky
E-mail pro Vaše komentáře
a doplnění:
Opredcich@seznam.cz